Hruška o rychlé výměně: Jeden telefon a skok o 150 kilometrů. Co ho zradilo?
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Překvapení? Jan Hruška v pondělí oslavil 34. narozeniny a další den dostal nečekaný darek. Kometa zkušeného útočníka vyměnila do Vítkovic, kde si za něj vyhlédla Šimona Stránského a Daniela Krenželoka. Hruška se musel narychlo sbalit, aby za svůj nový celek stihl naskočit do dohrávky 29. kola s Bílými Tygry. Premiéra v dresu Ostravanů mu ale pořádně zhořka, Vítkovičtí totiž doma od libereckého lídra schytali sedmigólový výprask.
„Dostali jsme slušnou lekci v produktivitě,“ přiznává Jan Hruška. „Dostali jsme snad čtyři góly v přesilovce. Přitom se ani nedá říct, že by to sehráli super. Byly tam asi nějaké chyby, ale každá střela šla do víka a za dvě minuty bylo v podstatě po zápase,“ dodává čerstvá akvizice Vítkovic.
Honzo, co to udělá s mužstvem, když se během necelých čtyř minut změní průběžný výsledek ze stavu 1:1 na 1:5?
Pořádně to s vámi zamává. Přijede první tým tabulky, my se nacházíme tam, kde se nacházíme a první třetina dávala naději, že zápas může být hratelný. A pak je to během dvou minut 1:5. To se pak na ledě těžko něco vymýšlí a předvádí. Lídr se dostane do úplně jiné pohody, a pak už jste to viděli sami…
Přitom v první třetině jste hráli dobře, zvonili jste na tyčky. To psychice asi zrovna taky dvakrát nepřidá, že?
Je pozitivní, že jsme si vytvořili nějaké šance, ale samozřejmě se hraje na góly, ne na tyčky. Pozitivní je, že sme si něco vytvořili, na druhou stranu Liberec dal na začátku třetiny čtyři góly a bylo vymalováno.
Běloruský obr se naštval! Šel se mstít za své spoluhráče
Jak jste stihl poznat svůj nový tým?
Jsem tady možná čtyři hodiny i s cestou, takže teď určitě nechci nic hodnotit. To mi nepřísluší. Doufám, že se zvedneme a navážeme na první a třetí třetinu. V dalších zápasech budeme určitě bojovat a doufám, že výpadky, které nás potkaly nyní, se nám nebudou stávat. Věřím jen v to pozitivní.
Takže k novým spoluhráčům jste se připojil až dnes...
Bylo to takové hektičtější, ale to se nedá nic dělat. V pondělí jsem byl navíc mimo domov, mimo Brno, takže jsem se ještě ráno rychle vracel pro věci, zabalil jsem si a rovnou jsem jel na zápas. Bylo to trochu hektičtější, ale nic co by se nedalo zvládnout.
Můžete prozradit, jak došlo k výměně mezi vámi a Šimonem Stránským s Danielem Krenželokem?
To se asi říct nedá, tohle ví manažeři a lidi kolem. Jen jsem se dozvěděl, že budu hrát tady. Teď jsem rád, že tady můžu být s klukama a doufám, že přinesu něco, co nám pomůže to tady udržet a uhrát co nejlepší umístění.
Trejd jako dárek? To se asi nestalo ještě nikomu
Z týmu, který chce hrát o titul, jste se přesunul do Vítkovic, které budou hrát nejspíš jen o záchranu. Jak to vnímáte?
Nad tímto je potřeba nepřemýšlet. Na jednu stranu, i když to bude znít blbě, pořád je o co hrát. Jestli o titul, nebo o záchranu... Každý tým má nějaký cíl. Tady je cíl urvat to, takže se s tím budu každý den probouzet stejně jako ostatní kluci a tenhle cíl musíme splnit.
A jaké byly vaše první pocity, když jste se dozvěděl o výměně?
Musím to prostě vzít, jak to přišlo. Zní to zvláštně, ale takhle to v hokeji opravdu chodí. Jednou hrajete tam, pak přijde telefon a najednou je to o sto padesát kilometrů jinde. Když jsem byl malý, tak jsem si tenhle sport či druh obživy vybral. Věděl jsem, do čeho jdu. Nepotkalo mě tedy nic, s čím bych nepočítal, nebo co by mě mělo zaskočit.
Nebudou vám ve Vítkovicích chybět hvězdní spoluhráči jako Tomáš Plekanec či Martin Erat?
Tady jsou zase jiní. Samozřejmě, v tamním kolektivu jsem byl byl dlouho, mám tam spoustu kamarádů. Nikdo nechce odejít z prostředí, které zná jako své boty, ale je to zase nová etapa. Začátek něčeho nového. Může to být vytržení ze stereotypu. Těším se na to. Potkám nové lidi – a jak se teď říká – novou organizaci. Před utkáním se mi podařilo poznat i Vítkovice, protože mě zradila navigace. Tak jsem si tady pojezdil. Nejdu do úplně neznámého.
Je jasné, že rošády k hokeji patří. Vy jste ji dostal dá se říct ke 34. narozeninám, které jste měl v pondělí. Byl to takový první dárek?
To se možná nestalo ještě nikomu. Tohle je můj třetí extraligový tým, takže s čistým svědomím můžu říct, že tohle je premiéra. (usmívá se)
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Share on Facebook
