Hrál s hvězdami, pak šel jinou cestou: Kariéru bych za rodinu nevyměnil, ví Urban

Foto: Anton Martinec, hcvrchlabi.cz

Před letošní sezonou jeho jméno téměř nikdo neznal. Vrchlabský útočník Patrik Urban si před lety sice zahrál za mládežnickou reprezentaci, ale do profesionálního hokeje nikdy nenakoukl. Až do letoška. S novou výzvou si každopádně dokázal patriot Stadionu poradit na jedničku.

Po nahuštěném programu si momentálně užíváte reprezentační přestávku, už bylo na čase si trošku odfrknout, že?
Určitě, ten program byl, jak říkáte vy, opravdu nahuštěný. Když budu mluvit za sebe, tak už jsem toho měl plný kecky. Takže jsem jenom rád, že si odpočineme, dobře potrénujeme a pak se na to vrhneme znova.

Je takový zápasový rozdíl oproti druhé lize velkým skokem?
Bez debat, skok to je opravdu velký. Ve druhé lize mají zápasy samozřejmě trošku nižší kvalitu a mnohdy se hraje jen jednou týdně. Takže člověk si na to musí zvyknout, ale na druhou stranu… Já radši hraju, než trénuju, proto v tom žádný problém nebyl.

Jak zasloužené dny volna prožijete?
Hlavně s rodinou, těším se na to, že si zablbnu s dětmi. Když hrajeme třikrát týdně, tak je člověk moc nevidí. Jinak ale žádné velké plány nemáme, navíc od středy začínáme znovu trénovat, a to i dvoufázově, abychom se mohli dál prezentovat naším hokejem.

„Ti starší už se o sebe postarají, ale ti mladší nad sebou potřebují trošku bič."

Trenér Baďouček vás nenechá zlenivět, co?
(usměje se) Přesně tak, to nehrozí. Podle mě je to jenom dobře, ti starší už se o sebe postarají, ale ti mladší nad sebou potřebují trošku bič.

Vy se v sedmadvaceti řadíte do skupiny starších, nebo mladších?
Osobně si pořád připadám mladý. Taky nad sebou ještě potřebuju trošku bič. (směje se)

S Vrchlabím jste letos největším překvapením Chance ligy. Možná tak trochu překvapujete i sami sebe, co vy na to?
Já jsem o našem týmu neměl špatné mínění. Už před sezonou jsem říkal, že budeme vysoko… Ve Vrchlabí totiž funguje určitá aura, která tady byla i v době, kdy jsem do týmu přišel – všichni chtějí vyhrávat. Vedení pro to vždycky dělalo maximum, a je jedno, jestli se hrál kraj nebo Chance liga. Navíc to dodržují i noví kluci, kteří přišli. Všichni tady makají na sto procent, proto jsme tam, kde jsme. I když je pravda, že většina nás tipovala na konec tabulky, maximálně na její střed.

Možná, že o to víc se teď chcete ukázat. Skeptikům navzdory.
Dá se to tak říct, ale myslím, že tahle fáze už je za námi. Už je to zhruba měsíc, kdy se nám podařilo dostat se do popředí tabulky, teď je to o tom, abychom se tam udrželi.

„Soupeři nás už berou coby rovnocenného partnera."

To je těžší, ne? Ted už vás asi nikdo nepodcení…
Jak říkáte, určitě je těžší se tam udržet. Soupeři nás už berou coby rovnocenného partnera, chtějí se proti nám vytáhnout a poslat nás zase dolů. To je cítit pokaždé.

Co rozhodčí? Václav Baďouček mi říkal, že podle něj u nich mnohdy platíte nováčkovskou daň.
(rozesměje se) Tak tohle se mi posuzuje docela snadno. Ve druhé lize jsme to brali tak, že jde o poloprofesionální soutěž a že rozhodčí se v ní nějakým způsobem rozkoukávají. Ale upřímně řečeno… V Chance lize je zatím minimum zápasů, kdy bych byl s výkony rozhodčích spokojený. Každopádně je to jen můj názor.

To se pak musíte často držet, abyste nedostal nějakou tu desítku, co?
No myslím, že už k tomu bylo párkrát blízko. Naše střídačka je hodně emotivní, leckdy se necháváme až moc strhnout a pak faulujeme úplně zbytečně. Vůbec nemluvím o tom, že by zákroky na nás byly špatně posuzované, absolutně ne… Potrestány jsou většinou právem, ale spíš jde o to, že co se na jednu stranu pískne, na tu druhou už leckdy ne. Doufám, že to je jen ta nováčkovská daň a nic jiného.

Foto: Facebook, HC Stadion Vrchlabí

Jednou z vašich největších zbraní je domácí prostředí, přitom jeho výhoda se letos kvůli absenci diváků defacto smazává. Čím to?
Myslím, že je to tím, že žádný ze soupeřů to k nám nemá nijak extra blízko. My to víme, a proto se na ně vždy snažíme vletět. Oni, než se rozkoukají, tak je často půl zápasu pryč. Navíc tu podle mě máme nejlepší led v Chance lize, kamkoliv jinam přijedeme, tak nejsme moc spokojení. Asi jsme tu rozmazlení. (směje se)

„V Chance lize je zatím minimum zápasů, kdy bych byl s výkony rozhodčích spokojený."

Vaše výkony jsou o to pozoruhodnější, že jste dlouhou dobu nevěděli, jestli vůbec budete Chance ligu hrát…
Bylo to zdlouhavé a asi i psychicky náročné. Na druhou stranu… Měli jsme suchou přípravu, chystali jsme se spíš na Chance ligu než na druhou ligu. Vím, že naše vedení dělá maximum pro to, aby to tady šlapalo, přičemž kdyby se rozhodli být ve druhé lize, určitě by to zdůvodnili. Naštěstí ale klapla i díky spolupráci s Pardubicemi Chance liga a já myslím, že dneska nikdo nelituje.

Když už jste u spolupráce s Pardubicemi, pomýšlíte na to, že byste se mohl probojovat i do jejich kádru?
Asi o tom takhle nepřemýšlím, ve Vrchlabí jsem maximálně spokojený. Víte… I ve druhé lize se mi dařilo, byť je to ve srovnání s první ligou úplně jiný level. Ale nikdo si mě do vyšší soutěže nikdy nevytáhl, tak se ani teď k něčemu takovému neupínám. Hlavní je, že se nám daří jako týmu, díky tomu můžu mít i já nějaké ty body navíc a trochu se zviditelnit.

Říkáte, že Chance liga je ve srovnání s druhou ligou úplně jiný level, ale na vás to není znát. Vy si pořád jedete to svoje, což znamená téměř bod na zápas…
Nebylo to tak jednoduché, jak se může zdát. V létě jsem se cítil dobře, ale pak přišla covidová pauza, poté jsme se do toho dostávali a přizpůsobovali se tempu. Bylo to období, kdy nás táhla zejména první lajna, ve které jsou zkušení kluci. Pak navíc přišla druhá covidová pauza, což nás taky zbrzdilo. Postupně se k tomu ale přidali kluci z Pardubic i naše třetí a čtvrtá lajna, které hrály ve Vrchlabí i druhou ligu. Ten hlavní zlom přišel zhruba někdy během listopadu.

Neměl jste do té doby obavy, že když výkony nejsou ideální, dostane šanci někdo jiný?
Musím říct, že ani ne. Díky tomu, že se nesestupuje, tak tu nebyl žádný enormní tlak, což nám určitě pomohlo. Po druhé covidové pauze jsme měli asi o pět zápasů míň než většina ostatních, dělali jsme si srandu, že když je všechny vyhrajeme, budeme v tabulce druzí nebo třetí. No a v půlce ledna jsme byli první, takže v kabině byla pohoda.

„Nejsem ten typ, který by někam posílal svoje statistiky a vnucoval se."

Pro vás je to v sedmadvaceti první příležitost v profesionálním hokeji, přitom jste byl členem mládežnických reprezentací. Nelákalo vás to zkusit někde výš už dřív?
Asi nepřišla žádná lukrativní nabídka, aby mě to donutilo jít jinam. Proto jsem zůstal ve Vrchlabí, začal jsem tady trénovat děti a nepřemýšlel o tom, že bych měl odejít.

Nicméně v sezoně 2010/2011 jste se zúčastnil Memoriálu Ivana Hlinky, kde jste si zahrál například s Tomášem Hykou, Tomášem Hertlem nebo Dmitrijem Jaškinem. Nemrzí vás, že jste to nedotáhl tam, kam oni?
Zaprvé bych chtěl říct, že to byla parádní zkušenost. Došli jsme až do semifinále, přičemž parta ročníku 1993 byla výborná. A k vaší otázce, nijak zvlášť o tom nepřemýšlím, Tomáš Hertl s Dmitrijem Jaškinem měli to štěstí, že je ve Slavii nechal vyhrát Vláďa Růžička, někteří ostatní kluci to vzali přes cizinu. O mě v ní ale nikdy zájem nebyl, navíc já nejsem ten typ, který by někam posílal svoje statistiky a vnucoval se. Aby mi to dávalo smysl, tak by musel někdo přijít a říct: Chceme tě tady a tady. A to se nestalo. Další věc je ta, že jsem nikdy neměl agenta, nikdy jsem o něm ani neuvažoval.

Foto: Facebook, HC Stadion Vrchlabí

Dnes byste svůj přístup v otázce agenta změnil?
Těžko říct. Ve svojí kariéře celkově bych toho změnil spoustu, ale zase… Nedovedu si představit, že bych teď byl někde jinde, než jsem. Že bych byl bez svojí přítelkyně a dvou dětí. Kdybych dřív někam odešel, tohle všechno bych teď zřejmě neměl.

Takže rodina je pro vás základ a hokej pověstná třešnička na dortu, bez které byste se ale nakonec dokázal obejít?
Nechci srovnávat rodinu s hokejem i hokej je velmi důležitá součást mého života. Popravdě řečeno si nedovedu představit, jak to bude v době, kdy s hokejem skončím. Ale kariéru bych za rodinu určitě nevyměnil.

Každopádně hokejem se ve druhé lize většinou nijak závratně nevydělává. Jak jste to ve Vrchlabí řešil vy?
Myslím, že my tady ve Vrchlabí na nedostatek peněz nikdy netrpěli, Vrchlabí bylo vždycky druholigový nadstandard. Vždyť tu hráli hráči jako Jarda Bednář, Petr Sýkora nebo Tomáš Rolinek. K tomu navíc v klubu trénuju děti. Zároveň tu má majitel pan Cerman pobočku na zajištění aut pro Škodovku, takže jsem si občas přivydělával tím, že jsme chodili zajíždět auta. Za den jsme najeli třeba 500 kilometrů.

„Kariéru bych za rodinu určitě nevyměnil."

Zmiňujete Jaroslava Bednáře, Petra Sýkoru nebo Tomáše Rolinka, kteří ve Vrchlabí hráli loni. Vnímáte to tak, že jste se díky nim hokejově posunul?
Určitě jo! I když jezdili hrát jen druhou ligu, bylo na nich znát, že jsou to profesionálové. Před zápasem chodili do posilovny, přidávali si… To samé Jarda Bednář, hrát s ním byla čest. Jarda člověku spoustu věcí vysvětlil a stejně tak dokázal poradit.

Mimochodem, typologicky mi připomínáte právě Jaroslava Bednáře, který góly vždycky rád připravoval. Sedí to?
Taky to tak vidím. Vždycky jsem rád nahrával, nejsem z těch, kteří by všechno rvali na bránu. Myslím, že je to patrné i z mých individuálních statistik.

Momentálně patříte do takzvané střední generace v nejlepších hokejových letech. Cítíte, že jste na svém vrcholu?
Doufám, že to bude ještě lepší! Chtěl bych zlepšit hlavně dvě věci: zaprvé střelbu, sice jsem nějaké góly dal, ale úplně spokojený s ní nejsem a zadruhé defenzivní činnost. V ní mám občas okýnka, která se mi vůbec nelíbí. Ale celkově si tuhle sezonu užívám, je doposud asi nejlepší v mé kariéře. Daří se nám a Chance ligu člověk nehraje každý den. (usmívá se.)

Foto: Facebook, HC Stadion Vrchlabí

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz