Hráč října Šoustal o konci v Brně, formě Poruby i provokování soupeřů

Tomáš Šoustal. | Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

17. listopadu 2022, 16:00

Adam Kodet

Cenu za hráče měsíce října v Chance lize si v hlasování fanoušků vysloužil porubský útočník Tomáš Šoustal, který byl také hostem živého vysílání na Instagramu. Tam prozradil, co stojí za skvělými letošními výkony Poruby, jaká je v týmu tréninková morálka nebo jak se mu líbí zázemí RT Torax Arény. Promluvil také o svém nečekaném konci v Brně, provokování soupeřů nebo o své velké zálibě v golfu.

O OCENĚNÍ HRÁČ MĚSÍCE... Nejdřív jsem to ani nevěděl. Ale pak kluci začali chodit s tím, že mi fláknou obrovskou pokutu, když to vyhraju. Nakonec jsem to ukecal na trošku rozumnější částku, než měli na mysli. Jsem rád, že se mi povedlo opít pokladníka rohlíkem. Ale ocenění je hezké a těší mě, že i lidé mimo naši bublinu a mimo rodinu si mě všimli a libí se jim, jak hraju. Ale nesmím to přeceňovat, je to přeci jen jeden měsíc. A navíc, my jako tým máme cíl, za kterým si jdeme. Když dojdeme v play off daleko, nikdo se nebude dívat, kolik měl kdo bodů.

O TRÉNINKU PŘI REPREZENTAČNÍ PŘESTÁVCE A VOLNU V CHANCE LIZE… Bylo to potřeba, protože v říjnu bylo zápasů fakt hodně. Můj ice time je letos poměrně vysoký, takže člověk každou takovou pauzu potřebuje. A taky se dá kvalitně potrénovat, protože když se hraje rychle za sebou, tak na posilovnu není moc času a spíš regenerujeme a kompenzujeme. Při tréninku se rád věnuju individuálním dovednostem, třeba střelbě nebo bruslení. Dnes je to hodně důležité a je fajn ještě po tréninku deset, patnáct minut jen střílet nebo zkoušet různé kličky. Ale mě při tréninku baví stejně nejvíc nájezdy a bago. (směje se)

„Ocenění je hezké a těší mě, že i lidé mimo naši bublinu a mimo rodinu si mě všimli a libí se jim, jak hraju."

O DOMINIKU HRNIČKOVI… Ten je úplně odskočený. Hrnec je fyzicky tak připravený, že jsem to nikdy v hokeji neviděl. A to ani v Kanadě, kde jsem dlouho hrál. Je dobrý opravdu ve všem: když se v létě běhá, zvedají se váhy v posilovně nebo i při protahování. Klobouk dolů před ním, jak je nasekaný a jakou má fyzičku. A ten jeho gól „michigan“ proti Slavii taky neskutečný. Já jsem takhle v Kanadě taky jednou dál gól a je to fakt super pocit, když to vyjde. Hrnec to trénuje, takže on to umí. Nedá se to dělat v každém zápase, někdy to ani nevyjde, ale jen to, že nad tím člověk v zápase přemýšlí, je super. Když hráč hraje v pohodě a věří si, je pak taková lahůdka pro spoluhráče i fanoušky zážitek.

O NEJVĚTŠÍ SÍLE PORUBY… Síla je určitě ve vyrovnanosti formací a taky gólmanů. Oba dva nás opravdu drží, i když při výsledku 7:0 to tak třeba nevypadá. Ale hrajeme v pohodě a musíme to natahovat co nejdéle. Černá série přijde u každého, ale my se jí snažíme každodenní prací v tréninku vyvarovat.

O PŘESUNU DO PORUBY PŘED SEZONOU… Nejvíc mě mrzelo, že to vlastně ani nebylo moje rozhodnutí. Po loňské sezoně mi dala Kometa jasně najevo, že se mnou nepočítá a že staví nový tým. S agentem jsme začali hledat jiný tým pro mě, primárně v extralize. Nějaké nabídky jsme měli, ale s Brnem jsme to nedokázali vykomunikovat tak, aby mě pustili jinam. Pak se ozvala Poruba, že by část mé tabulkové hodnoty zaplatila. Takže jsem neměl úplně na výběr, ale na druhou stranu mi opravdu lichotilo, že o mě měla Poruba takový zájem, že byla ochotná tu extra částku zaplatit.

„Síla je určitě ve vyrovnanosti formací a taky gólmanů. Oba dva nás opravdu drží."

O MOŽNOSTÍ STŘÍDAVÝCH STARTŮ DO EXTRALIGY… Podle mých informací už Brnu nepatřím a jsem hráč Poruby. Ale údajně měla Kometa podmínku v tom, že bych měl mít střídavé starty do extraligy jenom do Brna. Jim se teď momentálně daří, jsou ve čtyřce a já je sleduju a přeju jim to. Zůstali tam kluci, se kterými jsem si rozuměl a měl jsem je rád. Ale tím pádem šanci v Brně pro mě už moc reálně nevidím. Zaprvé se jim daří a zadruhé jsem ani moc nepochopil ten tah, že se mnou do sezony nepočítají, ale střídavé starty mi vyřídili jenom do Brna. Ale já to neovlivním, to je hra manažerů a agentů.

O SEHRÁVÁNÍ NOVĚ POSKLÁDANÉHO TÝMU V PORUBĚ… Na začátku to trochu skřípalo, dostali jsme doma nářez od Vsetína a i výhry v Prostějově a Jihlavě byly spíše šťastné. Obměnilo se snad čtrnáct nebo patnáct kluků a museli jsme si na sebe trochu zvyknout. A taky přišli noví gólmani. V posledních letech měla Poruba velice kvalitní tým, ale v kabině to nefungovalo a nevyhrávalo se. Na to se vedení letos nejvíc soustředilo, aby fungovala kabina a byla v ní pohoda. Jsou tu kluci z okolí, odchovanci a pak taky kluci, kteří dokážou odložit své ego a být prospěšní týmu.

O CÍLECH A AMBICÍCH PORUBSKÉHO KLUBU… Tým nějaké ambice má, ale za mě je lepší to dopředu moc nevyhlašovat. Víme, že máme silný tým, ale nějaká velkohubá prohlášení před sezonou, to se pak akorát spálíte. Pro fanoušky a okolí je pak jednoduché vás hodit dolů, když se vám nedaří. Tlak zatím necítíme, hrajeme dobře, jsme první a šlape to tak, jak má. Není to automatické a všichni do jednoho si vážíme, v jaké jsme momentálně pozici. Když přijde nějaká krize, uvidíme, jak na to bude vedení nebo trenéři reagovat. Zatím jsme rádi, že takové věci nemusíme řešit.

O ZÁZEMÍ V RT TORAX ARÉNĚ… Zázemí je super. V útrobách stadionu v Porubě jsem dlouho nebyl a byl jsem z toho hodně překvapený. Je to opravdu na extraligové úrovni a jsem tu z tohoto hlediska fakt spokojený. Pro hráče je tu velká kabina, sauna, wellness, studená voda, vířivky, vše funguje. Masér Romča se o nás perfektně stará, kdykoliv za ním můžeme zajít. Stadion je krásný a nejlepší je, že začali chodit lidi, což nás moc těší.

O DVOU KANADSKÝCH SPOLUHRÁČÍCH… Trenéři mě schválně posadili mezi ně a já si myslím, že zapadli skvěle. Jsou to výborní kluci, mají toho spoustu odehráno, třeba Aaron Berisha vyhrál Memorial Cup a hrál s Mitchem Marnerem nebo Matthew Tkachukem. A je super, že tolik kluků v kabině umí anglicky, to jsem ani nečekal. Když je něco potřeba, víc jak půlka kabiny se s nimi dokáže úplně v pohodě domluvit. A navíc pomáhá, že oba dva poslední dva roky hráli v Trenčíně, takže to pro ně není úplně první rodeo. A moc se jim tu oběma líbí.

O TRENÉRU JIŘÍM REŽNAROVI... Hodně s námi komunikuje a má založený přístup na této bázi. S každým z nás se chce bavit a padají tam od něj i nějaké vtípky. Nikdy není nafučený a opravdu se s námi baví, a to vnímám jako velké pozitivum. Zažil jsem trenéry, kteří přišli na zimák, odtrénovali si to, sbalili se a jeli domů. U Jirky se mi líbí, že se opravdu snaží s hráči vybudovat si vztah, a to se všemi.

O SVÉM HERNÍM PROJEVU, ZÁPASU A PROVOKOVÁNÍ SOUPEŘŮ… Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Hokej se nesmí hrát jen proto, že 15. den v měsíci cinkne výplata. Mě nejvíc baví se porovnávat s těmi nejlepšími v lize a taky hrát vyrovnané zápasy na krev. K tomu neodmyslitelně patří i provokování. Někdo to nesnáší, ale já se v tom vyloženě vyžívám. Je to způsob, jak se protihráčům dostat do hlavy a to mě šíleně baví. Trashtalking a cokoliv, jak se soupeři dostat pod kůži, mě baví opravdu hodně. Řekl bych, že u nás to není tak zažité a spousta kluků si to pak bere osobně. Začnou mít nervy, místo aby se pousmáli a jeli dál nebo to vraceli zpátky. Třeba Martin Dočekal v tom je skvělý, ale jinak se moc nemám na koho těšit.

„Hokej se nesmí hrát jen proto, že 15. den v měsíci cinkne výplata. Mě nejvíc baví se porovnávat s těmi nejlepšími v lize."

O SVÉM GÓLU PŘI OSLABENÍ VE TŘECH… Kluci říkali, že jsem tam spíš došel, než dojel, takže já jsem se na záznam radši nedíval. (směje se) Byla to souhra náhod, soupeř to sehrával zespodu, byla tam docela špatná přihrávka nahoru, kde si to hráč zpracovával nohou a puk poskakoval. Zkusil jsem vystartovat, a když už jsem byl za ním, tak jsem si řekl, že to zkusím. Neměl jsem už moc energie, ale zkusil jsem to na sílu. Obránce mě dojížděl, ale já si to hodil pod sebe a bekhendem to hodil na bránu. Pak to bylo sporné, puk byl pod betonem, ale já jsem viděl jeho část ve hře. Tak jsem to dopíchl a rozhodčí to uznal. Nebyl to nejhezčí gól, ale pomohl nám k vítězství.

O ZÁLIBĚ V GOLFU… Naše rodina ze Slovenska už delší dobu hrála a my jsme k nim vždy jezdili na kratší prázdniny. Postupem času jsme se k tomu s bráchou dostali a už je to nedílná součást našeho letního programu. Když je možnost, chodíme hrát i čtyřikrát týdně. Člověk tam vypne, vyčistí si hlavu. Ostravice, Čeladná a taky domácí hřiště v Olomouci na Vésce, tyhle tři hřiště jsou blízko a hraju tam nejčastěji. Snažím se objíždět i hřiště v zahraničí, třeba na hřiště v St. Andrews bych se chtěl podívat v nejbližších letech.

O CÍLÍCH A AMBICÍCH DO ZBYTKU SEZONY… Chtěl bych, abychom jako tým šli v co nejlepší pozici do play off. Domácí prostředí je důležité, navíc každá ušetřená jízda do Sokolova nebo Litoměřic nás nebude stát zbytečné síly. Pak bychom se samozřejmě chtěli porvat o semifinále, finále nebo i baráž, ale je to ještě daleko. Osobně bych chtěl pokračovat v tom, jak hraju, ale ještě zlepšit koncovku, kde mě teď tlačí bota. A pokud by to šlo a nějak se to upeklo, rád bych si zahrál nějaké zápasy v extralize.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Chance liga (@chanceligacz)

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz