Hrabík o trénincích s Thorntonem nebo roli kapitána. V čem ho Amerika změnila?

Foto: Zdeněk Langšádl, zonerama.com/ZdenekLangsadl

Loni v říjnu podepsal kontrakt s farmou San Jose Sharks, v sezoně pak vedl tým Tri-City Americans ve WHL jako kapitán. Kryštof Hrabík je jedním z hráčů, kteří se kvůli pozdnímu startu zámořských lig rozhodli rozehrát v Česku. Jenže tuzemské hokejové soutěže nyní stojí.

O Kapku lepší hokej

„Momentálně máme v Benátkách předepsané tréninky od kondičního trenéra Aleše Pařeza. Snažíme se dodržovat všechna opatření a trénujeme venku po skupinkách. Chceme být připravení na první zápas, protože tak, jak to rychle přišlo, to zase může rychle odejít,“ říká jednadvacetiletý Hrabík.

Pro vás je to velká nepříjemnost, do Evropy jste zamířil právě kvůli zápasovému vytížení…
Naštěstí jsem nějaké zápasy odehrál. Samozřejmě doufám, že ještě nějaké přibydou. Beru to tak, jak to je. Den ode dne se soustředím na to, abych se zlepšoval mimo led. Snažím se připravit co nejlépe to jde. Podmínky tady jsou perfektní, všichni se toho snažíme využít. 

Nedíváte se po možnosti jiného zahraničního angažmá? Martin Kaut teď třeba jde do Švédska.
Abych řekl pravdu, tak jsem v Liberci spokojený. Mám tady všechno, tréninkové podmínky jsou i přes opatření na vysoké úrovni. Jsem taky rád, že jsem kousek od domova. Můžu jet kdykoliv domů a strávit nějaký čas s rodinou. Není to otázka jen na mě. Kdyby nějaká nabídka z ciziny přišla, tak nad tím určitě budu přemýšlet. Ale momentálně jsem tady spokojený.

„Abych řekl pravdu, tak jsem v Liberci spokojený. Mám tady všechno, tréninkové podmínky jsou i přes opatření na vysoké úrovni.“

Když se řešilo, kde se budete rozehrávat před startem zámořských soutěží, tak pro vás Liberec byl jasná volba?
Určitě. Když jsem to začal řešit, tak to mělo být na dva měsíce. Teď to vypadá, že se to minimálně o měsíc prodlouží. Chtěl jsem hlavně zůstat co nejblíž domovu a mít kvalitní podmínky pro trénink. Další věcí bylo herní vytížení, protože jsem dlouho nehrál. Už mi to chybělo a Liberec byl jedna z prvních možností.

Máte už představu, kdy byste se do Spojených států mohl vrátit?
Kdo ví, jak to bude. Podle posledních zpráv, by se tam mělo začít někdy na začátku příštího roku. Počítám s tím, že kemp by byl tak tři týdny předtím. V tom případě bych odlétal někdy na začátku prosince. Ale to si jen myslím. Nevím, jestli to tak bude.

Foto: Zdeněk Langšádl, zonerama.com/ZdenekLangsadl

Sezonu jste odstartoval v prvoligových Benátkách, kde se vám bodově velmi dařilo. Překvapila vás po dvouleté pauze soutěž v něčem?
Upřímně asi ne. Pár zápasů už jsem tam odehrál, než jsem odešel do Kanady. Jen se mi asi potvrdilo, že odchod do zámoří byl dobrým krokem a vyrostl jsem tam jako hráč i člověk. Samozřejmě to není jen moje zásluha, hodně to souvisí se spoluhráči. Fungujeme jako celá lajna a já doufám, že to tak bude pokračovat.

Vaším cílem by každopádně mělo být dostat se do Liberce, že?
Tohle je v liberecké organizaci velké plus. Všichni kluci v Benátkách mají obrovskou motivaci se tam dostat. Liberec vlastně trénuje jen o dveře vedle, takže jsme pořád na očích. Je to velká motivace nejen pro mě, ale pro všechny v Benátkách. Doufám, že se mi to povede.

„Liberec vlastně trénuje jen o dveře vedle, takže jsme pořád na očích.“

Jak podle vás funguje benátský mix několika starších hráčů a zbytku mladíků?
Myslím, že pro mladé je to perfektní. Jak jste říkal, je tady pár starších hráčů, kteří se snaží jít příkladem a pomáhají jim. Starší hráči jsou tak braní, aby doplnili mladé kluky. Řekl bych, že je to na skvělé úrovni. Mladší se každý den snaží pracovat na sto dvacet procent, navíc je v kabině dobrá parta. Taková parta jako bývá tady v Česku jen tak někde není. Užívám si to.

Na domácím ledě jste zatím neprohráli. Čím to podle vás je, že se vám doma tak daří?
Možná jsou ostatní týmy vždycky trochu rozhozené z toho zimáku. (smích) Snažíme se každý zápas hrát co nejlépe. Nějaká výhoda domácího kluziště tam asi bude, ale hrálo se bez fanoušků. Je to o takové té pohodě, že týmy musí cestovat a tak. Ale jak jsem říkal, i když hrajeme venku, tak se snažíme připravit co nejlépe. Zatím to vychází. Doufejme, že to tak bude pokračovat.

„Možná jsou ostatní týmy vždycky trochu rozhozené z toho zimáku.“

Kromě bodů jste zaujal i bitkou s prostějovským Lukášem Motlochem. Je to něco, co nyní patří k vašemu stylu hry?
Řekl bych, že mě v tom trochu změnila Amerika. Dřív se mi do toho moc nechtělo, vždycky jsem to řešil jen slovně. Ale zjistil jsem, že to k tomu patří a trochu jsem na tom zapracoval. Teď mi to nedělá problém. Když mi někdo řekne, jestli do toho půjdu, tak ustupovat nebudu. Pořád se ale týmu radši budu snažit pomoct ve hře, než abych třetinu proseděl na trestné lavici.

Takže v Americe už za sebou také máte nějaké bitky?
Nevím, jestli tomu úplně můžu říkat bitky. Možná jednu dvě, ale takové to pošťuchování před brankou, to tam je v každém zápase. V tom bych řekl, že mě to docela změnilo.

Když se vrátíme o pár let zpátky: vy jste se poměrně dlouho snažil jít tuzemskou cestou, do zámoří jste odešel až v závěru juniorské kariéry. Co bylo zlomem, že jste tak rozhodl?
Rok před draftem jsem se rozhodoval, jestli zůstat v Liberci, nebo odejít do zámořské juniorské soutěže. Nakonec jsem zůstal v Liberci. Mým snem vždycky bylo a bude, abych si zahrál v NHL. Doufal jsem, že by si mě nějaký tým mohl vybrat na draftu, a to se nestalo. Jediná šance, jak se tomu přiblížit, byla odejít do kanadské juniorky. Když jsem pak agentovi oznámil, že bych měl zájem, tak mi řekl, že se pokusí nějaký tým pokusí kontaktovat. Myslím, že to dopadlo skvěle. Našel jsem organizaci, která mi sedla. Připravil jsme se a myslím, že to byly dobré dva roky. Teď už se jen těším na další sezonu v Americe.

První měsíce v zámoří mohou být pro hráče z Evropy velmi těžké. Jak vzpomínáte na začátky v týmu Tri-City Americans?
Moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Musím říct, že organizace se o mě postarala a měl jsem štěstí na lidi. Trenér mi dal šanci a hrál jsem hodně. Léto předtím jsem na sobě zapracoval a řekl si, že nemám co ztratit. Sezona mi vyšla dobře, vzpomínám na ni jen v dobrém.

„Moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Musím říct, že organizace se o mě postarala a měl jsem štěstí na lidi.“

Kromě toho jste se probojovali do play off, takže i z týmového hlediska jste mohl být spokojený.
Měli jsme dobře vyvážený tým. Starší kluci šli příkladem a mladší je následovali. Tahali jsme za jeden provaz, byla to krásná sezona. Doufám, že takových zažiju víc.

Měl jste nějaké indicie, že by to pak na draftu mohlo vyjít?
To asi nemáte, pokud nejste v prvním kole. Ale doufal jsem v to a sledoval to. První rok jsem na to doma koukal s rodiči, jenže to nevyšlo. Trochu špatný jsem z toho byl, ale že by to pro měl byl konec světa, tak to samozřejmě ne. Po té dobré sezoně v Americe to taky nevyšlo, ale byl jsem pozvaný na kempy NHL. Nakonec to dopadlo. Cením si příležitosti, kterou mi dali v San Jose.

Minulý rok jste v týmu zastával roli kapitána. To je pro Evropana poměrně nezvyklé, ne?
Myslím, že jsem byl druhý hráč z Evropy, co tam dělal kapitána. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem z toho měl trochu obavy. Trenér s generální manažerem mi říkali, ať nic neměním a jsem furt stejný. Kapitán musí jít příkladem a občas si vzít v kabině slovo, což s mojí angličtinou bylo zajímavé. Snažil jsem se tu funkci plnit co nejlépe. Měli jsme mladý tým, vždycky to nebylo úplně lehké. Ale bavilo mě to, do budoucna bych se tomu nebránil.

Cítíte se jako vůdčí typ, za kterým by mužstvo mělo jít?
Těžko na to odpovědět. Byl jsem tam nejstarší, takže jsem měl takovou odpovědnost jít příkladem a vést mladší kluky. Snažím se dělat všechno naplno a je každého věc, jestli si z toho vezme příklad. Do budoucna by mě to bavilo, ale to je na trenérech.

„Kapitán musí jít příkladem a občas si vzít v kabině slovo, což s mojí angličtinou bylo zajímavé.“

Loňská sezona už se ale z pohledu týmu tolik nepovedla…
Předváděli jsme nevyrovnané výkony. Vyhráli jsme proti silnějšímu týmu, a pak jsme měli čtyři zápasy, kdy jsme tam nenechali všechno. Celá organizace z toho byla zklamaná, všichni se snažili dělat maximum. Kdybychom měli nějakou sérii pěti šesti utkání, tak věřím, že by se to trochu uklidnilo. My jsme vždycky vyhráli jeden dva zápasy, a potom jsme čtyři prohráli. Celý rok jsme se do toho nedostali. Pak nám vytrejdovali starší kluky, protože to byl jejich poslední rok a chtěli do silnějších týmů. Odešel nám třeba gólman, chodil nám tam chytat patnáctiletý kluk. Nebylo to takové, jaké bychom si přáli, ale zase to je obrovská zkušenost do dalších let.

Organizace sídlí v americkém městě Kennewick. Jak se vám tam líbilo po životní stránce?
Moc. Sice to bylo uprostřed pouště, ale ve městě bylo všechno, co jsme potřebovali. Navíc je tam teplejší podnebí, takže tam bylo hezky. Měl jsem i skvělou rodinu, sedl jsem si s nimi. Jinou organizaci jsem nezažil, ale starali se o nás perfektně. Je to taková malá NHL.

Foto: Zdeněk Langšádl, zonerama.com/ZdenekLangsadl

Loni v říjnu jste podepsal dvouletý kontrakt s farmou San Jose. Věděl jste už předtím, že se o vás zajímají?
Po kempu nováčků St. Louis mi volal agent, že by v San Jose měli zájem, abych se dostavil na hlavní kemp. Po tom kempu St. Louis jsem z toho byl takový špatný a řekl jsem si, že to zkusím. Odcestoval jsem do San Jose, kde jsem měl možnost trénovat s největšími hvězdami, což byla velká zkušenost. Asi po měsíci si mě pozvali a nabídli mi dvouletý kontrakt na farmě, který jsem se rozhodl podepsat. Příští rok tam poletím bojovat o prodloužení smlouvy a NHL kontrakt.

„Příští rok tam poletím bojovat o prodloužení smlouvy a NHL kontrakt.“

Trénovat po boku hvězd Sharks musí být velký zážitek. Nebyl jste nervózní?
Samozřejmě jsem trochu byl. Když ve dvaceti jedete na kemp a v posilovně jste s Brentem Burnsem nebo Joem Thorntonem, tak to ve vás vyvolá speciální emoce. Když pak jedete v přečíslení, tak se radši snažíte nahrát než střílet. Časem bych řekl, že se s tím člověk nějak srovná a snaží se myslet na sebe. Tedy chovat se ke všem s respektem, ale podávat na ledě co nejlepší výkony.

Jak na vás tito hráči působili lidsky?
Byl jsem překvapený, že právě Thornton nebo Burns byli k mladým vstřícní a normálně se s nimi bavili. Říkal jsem si, jestli mám vůbec zdravit, ale pak jsem byl mile překvapený.

Vnímáte podpis AHL kontraktu jako další krok vstříc NHL?
Ano. Byl jsem rád, že mi nabídli smlouvu na dva roky s tím, že mě ještě na rok poslali do juniorky. Byla to známka toho, že se mnou chtějí dlouhodobě pracovat. Teď je to jen na mně. Musím jim letos důvěru splatit a vybojovat si další smlouvu.

„Byl jsem překvapený, že právě Thornton nebo Burns byli k mladým vstřícní a normálně se s nimi bavili.“

Šanci na farmě jste měl dostat už letos na podzim, kvůli koronaviru si na ni počkáte o něco déle…
Během léta jsme měli nějaké videohovory s vedením San Jose. Říkali mi, jaké se mnou mají plány, a že když si splním všechny domácí úkoly, tak ze mě hokejistu udělají. Věřím tomu, že tam šanci dostanu. Měl jsem dobré léto, zase jsem se o kus zlepšil. Doufám, že to potvrdím.

Poslední otázka. Vy už jste to tak trochu naťukl, ale jaký před sebou máte aktuálně cíl?
Cílem je samozřejmě NHL. Krátkodobou ambicí je vybojovat si místo na farmě, podávat tam stabilní výkony a říct si o NHL kontrakt. Kdo ví, co se bude dít. Udělám maximum, abych si tam jednou zahrál.

Partneři HC Benátky nad Jizerou

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz