22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Lucemburský národní tým nominoval do své soupisky pro světový šampionát druhé divize skupiny B, který v uplynulých dnech hostila španělská Granada, celkem 26 hráčů. Lucemburský hokejový trpaslík narazil na Izrael, Španělsko, Nový Zéland a Mexiko. Ve všech utkáních padl, na závěr sice porazil Severní Koreu, přesto Lucemburčané po roce spadli zpátky do třetí divize, ze které senzačně postoupili po vítězství nad domácím Bulharskem v poměru 10:4.
Hned deset z šestadvaceti hokejistů pochází odjinud. Čtyři hráči jsou Švédové, dva mají kořeny ve Velké Británii, v kádru nalezneme jednoho Fina i tři Čechy. Jsou jimi Miroslav "Mirko" Mosr, Thierry Beran a Antonin "Tony" Jakubse. České kořeny má také kouč Petr Fical, který v juniorském věku odešel do Německa, a má tamní občanství. Zároveň si zahrál za německý národní tým na mistrovství světa či na olympiádě v Turíně.
V Lucembursku jsou pouze dva seniorské týmy. Mirko Mosr válí za IHC Beaufort v první belgické lize, Thierry Beran s Tonym Jakubsem nastupují za Tornado Lucemburk. Klub který hraje třetí nejvyšší soutěž ve Francii. Mezi těmito dvěma týmy a dalšími juniorskými či hobby výběry se bojuje o Lucemburský pohár, který v poslední době několikrát za sebou ovládlo Tornado.
Jednadvacetiletý Mirko Mosr strávil v Lucembursku celý život. Thierry tam žije od svých pěti let a Tony se do Lucemburska přestěhoval před devíti lety. Mirka i Thierryho přivedli k hokeji jejich tátové. Thierryho otec je Robert Beran. Borec se slovenskými kořeny, jenž je v Lucembursku považován za hokejovou legendu. Tony se poprvé dostal na led v Kanadě, když mu bylo šest. Pak si dal pauzu, když se s rodinou vrátil zpátky do Česka během studií.
Všichni tři si změnili občanství, aby mohli nastupovat za lucemburskou reprezentaci. Mirko a Thierry získali občanství hned. V Lucembursku totiž žijí dlouho, prošli tamním vzdělávacím systémem a znají jazyk. Tony se musel řeč naučil a projít testem, aby dostal občanství. Lucemburský pas získal loni.
Všichni tři pochopitelně vnímají rozdíl mezi českým a lucemburským hokejem. „Česko je už po celá desetiletí hokejovou zemí. Na druhou stranu v Lucembursku jde hokej rok od roku nahoru. Český hokej mě inspiroval tom, abych hrál srdcem,” vyznává se Mirko.
Něco je ale společné. „Vášeň je stejná všude,” tvrdí Thierry. „V Lucembursku má každý práci a hokej je tady spíš víceméně stále hobby. Navzdory tomu se zde tvrdě trénuje, abychom se zlepšili, protože milujeme vyhrávat,” dodává.
I když hokej v Lucembursku není tak profesionální, stále hráčům dává mnohé. „Nedovedl jsem si představit, že bych mohl někdy hrát v reprezentaci, ale trénoval jsem fakt tvrdě a dostal šanci. V roce 2017, při mé třetí účasti na mistrovství, se mi splnil dětský sen. Pro Lucembursko jsme vyhráli jsme první zlatou medaili v historii na šampionátu v Sofii,” září Mirko.
To Thierry už je nyní navzdory svému věku “veteránem”. Odehrál více než 30 utkání na turnajích třetí divize a je sedmým hráčem v historickém kanadském bodování. Myslí si, že třicítka zápasů na této úrovni je dost a nyní před ním stojí nové výzvy. „Rád bych, aby se lucemburský hokej mohl dál zlepšovat,” vykládá. „Koneckonců hokej je skvělou cestu, jak trávit čas se svými přáteli kdekoliv na světě,” usmívá se.
V Česku je pravděpodobně snem každého hráče stat se profesionálním hokejistou. Tito nadšenci z Lucemburska jsou realističtější, mají i ušlechtilé cíle. „Mou ambicí je samozřejmě zlepšovat své dovednosti, abych se dostal na vyšší úroveň. Zároveň chci s Lucemburskem vyhrávat a inspirovat male děti, aby se věnovaly tomuto nádhernému sportu,” prozrazuje Mirko. Thierry chce následovat kroky svého otce. „Pro mě je to hobby, ale rád bych hrál co nejdéle to půjde. Možná bych si mohl pár utkání zahrát se svým synem stejně jako se to povedlo mému tátovi,” zasní se.
Nakonec vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíte, kde hrajete, nebo jaký dres nosíte. Nejdůležitější je užívat si krásnou hru a šířit hokejové poselství po celém světě.
Jak dlouho žijete v Lucembursku?
Žiji tady od září roku 1998.
Jaké byly vaše první hokejové krůčky?
Hokej jsem začal hrát díky tátovi. Byl to on, kdo mě poprvé vzal na led. Vím, že nějakou dobu trvalo, než jsem u sebe objevil zápal pro hru, ale teď jsem za to rád. Chtěl bych za to otci poděkovat.
Jak jste získal lucemburské občanství?
Když jsem dosáhl osmnácti let, což byl zároveň i začátek mé kariéry v lucemburské reprezentaci. Ptali se mě, jestli bych si nechtěl zahrát mezinárodní hokej. Samozřejmě jsem odpověděl, že jo. Dostal jsem se do týmu a díky pomoci hokejového svazu jsem dostal lucemburský pas rychleji, než je běžné.
Zvládl byste porovnat lucemburský a český hokej?
Samozřejmě je vidět obrovský rozdíl. Česko je po celá desetiletí hokejovou zemí. Lucemburský hokej jde ale rok od roku nahoru. Pamatuji si všechna velká česká vítězství – olympiádu v Naganu, nebo jejich zlatý hattrick v letech 1999, 2000 a 2001 či výhry na mistrovství světa v roce 2005 i 2010. Od té doby jsem snil hrát jako oni a jednou vyhrát zlatou medaili. Samozřejmě, když jsem vyrostl, zjistil jsem, že není možné se dostat na tak vysokou úroveň v naší malé zemi. Když jsem viděl hrát náš nároďák ve třetí divizi, nedovedl jsem si představit, že bych si za něj někdy mohl zahrát, ale trénoval jsem fakt tvrdě a dostal šanci. V roce 2017, při mé třetí účasti na mistrovství, se mi splnil dětský sen. Pro Lucembursko jsme vyhráli jsme první zlatou medaili v historii na šampionátu v Sofii.
Jaké si dáváte cíle v kariéře?
Mým hráčským cílem je samozřejmě dál zlepšovat své dovednosti a schopnosti. Dostat se na vyšší úroveň, dočkat se dalších výher s Lucemburskem a inspirovat malé děti, aby začaly hrát hokej.
Jak dlouho žijete v Lucembursku?
Zhruba 20 let.
Jaké byly vaše první hokejové krůčky?
Když mi bylo pět, táta mě vzal poprvé na led. Naučil mě všechno, co umím.
Jak jste získal lucemburské občanství?
Když mi bylo osmnáct, změnil jsem občanství. Od té doby jsem mohl hrát v lucemburské reprezentaci.
Zvládl byste porovnat lucemburský a český hokej?
Český hokej je samozřejmě na profesionálnější úrovni. Vášeň je ale stejná všude. V Lucembursku má každý práci a hokej je tady spíš víceméně stále hobby. Navzdory tomu se zde tvrdě trénuje, abychom se zlepšili, protože milujeme vyhrávat.
Jaké si dáváte cíle v kariéře?
Hlavně bych byl rád, kdybychom se vrátili do druhé divize a lucemburský hokej se mohl dál zlepšovat. Pro mě je hokej hobby, ale rád bych hrál co nejdéle to půjde. Možná bych si mohl pár utkání zahrát se svým synem stejně jako se to povedlo mému tátovi.
Jak dlouho žijete v Lucembursku?
Přestěhoval jsem se zde v roce 2009, takže skoro devět let.
Jaké byly vaše první hokejové krůčky?
Bylo mi asi šest let, když jsme žili v Kanadě a já se poprvé dostal na led. Můj dědeček hrával hokej, takže mě rodiče přihlásili do menšího klubu, kde jsme trénovali několikrát týdně. Pak jsme se vrátili do Prahy. Trochu jsem hrával, ale přednost dostala škola. K hokeji jsem se vrátil zhruba v sedmnácti, kdy jsme si s kamarády vytvořili vlastní tým a hráli jsme v nejnižší pražské lize. Na slušné úrovni jsem ale začal hrát až po přesunu do Lucemburska.
Jak jste získal lucemburské občanství?
Žiji tady dost dlouho a možnost zahrát si za reprezentaci byla velmi fascinující. Zapsal jsem se tedy na test, který jsem splnil, a bylo to.
Zvládl byste porovnat lucemburský a český hokej?
V Česku je hokejová úroveň značně vyšší. Nejen v nejlepších soutěžích, ale i v těch nižších. Koneckonců je ale hokej skvělou cestou, jak trávit čas se svými přáteli kdekoliv na světě.
Autor: Teemu Hinkula
Foto: Teemu Hinkula
