22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Kroni Musliu začal s hokejem v Ružinově. "Vlastně až do patnácti let jsem byl v Bratislavě. Pak jsem dostal příležitost ukázat se boleslavským trenérům na turnaji mladšího dorostu v Jihlavě. Řekli, že jsem se jim líbil," vzpomíná. Následoval tak přesun do města automobilů. "Byl jsem zvyklý na to, že mě rodiče každý den vozili na tréninky. Najednou jsem se musel o sebe kompletně postarat sám." A to je pro patnáctiletého kluka těžký úkol.
"Docela hodně lidí mi říká, že jsem horkokrevný. Na ledě se to snažím držet v sobě, nechci tým oslabit."
"Musel jsem si vyprat věci, obstarat snídaně, obědy a podobně. Nebylo to opravdu lehké v tom věku. Řekl bych, že až teď, co tady hraju třetím rokem, jsem nějakým způsobem začal stoprocentně fungovat," culí se hokejista, jenž bydlí na hokejovém internátu a s rodinou se navzdory vzdálenosti mezi Mladou Boleslaví a Bratislavou pravidelně vídá. "Jsou fanoušky hokeje, jezdí se koukat na zápasy skoro každý týden, což je fajn," přiznává.
"V kontaktu jsme spolu jinak denně. Každý den si voláme s mámou i tátou a probíráme, co se dělo na tréninku nebo jaký jsme měli den. Kromě toho jezdím jednou za měsíc domů. V Bratislavě totiž studuju dálkově střední školu. Když třeba hrajeme v Brně, tak od tama jedu rovnou do Bratislavy. V pondělí jsem omluvený z tréninku a jdu do školy," nastiňuje mladík s velice neobvyklým jménem. "Ani nemám přezdívku. Každý mi říká Kroni."
Můj táta pochází z Kosova, ale žít bych tam nechtěl. Proč? Nehrají hokej!
Je to sice Slovák, ale kořeny má jižanské. "Můj táta je Albánec. Vlastně pochází z Kosova, takže jsem taková smíchanina," směje se Musliu, který má na jihovýchodě Evropy početné příbuzenstvo. "Babičku, dědečka, dvě sestřenice, tři bratrance, několik strejdů a tet. Je jich opravdu hodně. Jednou do roka za nimi na týden jedeme. Vždycky obejdeme celou rodinu, moc se na to pokaždé těším," prozrazuje. Bydlet by tam ovšem nedokázal.
"To ne, protože tam nehrají hokej. V Kosovu nemají ani stadion, který je jen v Albánii nebo Srbsku. Spíš hrají basketbal nebo fotbal, hokej vůbec," hlásí Musliu, jenž má příbuzenstvo, tentokrát ze strany maminky, také v Kanadě. A to už je země hokeji zaslíbená. "Dokonce v Torontu. Rovněž tam jezdíme na prázdniny, už jsem si tam i zahrál a navštívil Hockey Hall of Fame (hokejovou Síň slávy v Torontu, pozn. red.)," vypráví spokojeně.
Časem se chci probojovat do áčka. Slovenská liga nemá takovou kvalitu
"Musím přiznat, že Kanada by mě hokejově rozhodně lákala, ale nebránil bych se ani jinde v zahraničí. Akorát na Slovensku bych asi nechtěl hrát, tamní soutěž nemá takovou kvalitu jako v Česku. Je tady větší konkurence. Liga je těžší, rychlejší a hraje se více do těla," říká Musliu, jenž by jednu výjimku u našich východních sousedů přece jen našel. "Slovan, který působí v Kontinentální lize. Na to mám ale ještě spoustu času," přiznává.
Šikovný útočník ale nemá důvod přemýšlet o změně. V Mladé Boleslavi je totiž maximálně spokojený. "Jsou tady velmi dobré podmínky. Časem bych se chtěl určitě probojovat až do boleslavského áčka," líčí Musliu. Aktuálně má však jiné cíle. "Momentálně je nejdůležitější, abychom vybojovali první čtyřku se starším dorostem a postoupili do té lepší skupiny," říká tahoun boleslavského týmu, jenž se aktuálně drží na kýžené druhé pozici.
Jágr není můj typ, za vzory mám Crosbyho a Gretzkyho. O něm čtu knihu
"Myslím, že naše skupina je ze všech nejtěžší. Má dost dobrou úroveň, je agresivní a není znát, že hraje první s posledním. Každý může porazit každého," myslí si produktivní talent. V letošním ročníku NOEN ELSD zapsal už 30 bodů. "Na osobní statistiky příliš nehledím a soustředím se na to, aby tým šlapal a vyhrával. Samozřejmě máte z těch bodů radost, ale vítězství týmu je mnohem více," líčí Musliu, jenž startuje také za juniorku.
Jeho jižanská povaha mu při hokeji nevadí a dokáže udržet nervy na uzdě. "Docela hodně lidí mi říká, že jsem horkokrevný a když mám horkou hlavu, tak to se mnou není zase moc jednoduché. Ale na ledě se to snažím držet v sobě, nechci oslabit tým," říká mladík. A kdo je jeho vzorem? "Určitě Sidney Crosby a Wayne Gretzky, o němž teď čtu velice zajímavou knihu. A Jaromír Jágr? Moc ho uznávám, ale není to můj typ," zakončuje.
