22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
„Při tomhle stěhování pomáhám kustodům s nějakými bednami, protože tam je toho transportu víc,“ usmívá se 20letý mladík, než na střídačce začne hovořit o svých hokejových začátcích.
I když už si přesně nevzpomíná, kdo ho k hokeji přivedl, ví, jaké to bylo, když poprvé nazul brusle: „Nejdřív jsem jezdil na kolečkových bruslích a ve čtyřech nebo v pěti letech jsem začal chodit na led. Dá se tedy říct, že díky těm kolečkovým bruslím pro mě byly hokejové začátky o něco jednodušší.“
Poté, co trochu povyrostl, vzhlížel k Jiřímu Dopitovi a jako útočník se proháněl v dresu pražské Hvězdy. „Když jsem ale v sedmé nebo osmé třídě přecházel do Slavie, tak jim zrovna odešel jeden obránce. A mně řekli, že tedy půjdu do obrany, protože jsem velkej. Od té doby jsem tam zůstal,“ vzpomíná Knot. „Každopádně jsem nikdy nebyl žádný velký střelec, spíš takový dělník ledu, co se hodně vracel dozadu a bránil.“
Z dřívějších předností se však chodem času vyklubaly spíš nedostatky. Jak sám obránce tvrdí: „Musím zapracovat na obranné práci, ve které vidím nedostatky a o kterou se tady mám starat. Taková je moje role. I když si myslím, že mi docela jdou přesilovky a rád rozvážím puk a mazlím se s ním, což je ale občas docela na škodu.“
Něco k tomu říkají i statistiky, v nichž se Knotovi červenají čtyři minusové body v hodnocení pobytu na ledě. Na druhou stranu – v záporných číslech je každý obránce sešívaných, který letos alespoň trochu pravidelně nastupuje. Slavia totiž patří k nejhorším, co se týče inkasovaných gólů.
Co dělá největší potíže Knotovi? „Jsou to hráči menšího vzrůstu, kteří mají rychlé nohy,“ říká rodák z Prahy. „Když někdo takový náhle změní směr, tak je to pro vysokého hráče, jako jsem já, hodně nepříjemné. Pokud bych měl někoho jmenovat, tak je to třeba Lukáš Pech ze Sparty. Proti tomu se hraje těžce.“
Byť urostlý zadák zatím nepatří k oporám Pražanů, mezi svými vrstevníky se řadí k tomu nejlepšímu, co extraliga nabízí. V loňském ročníku málokoho překvapilo, že Knot reprezentoval českou dvacítku na mistrovství světa. „To je moje největší hokejová vzpomínka, kterou si budu pamatovat až do smrti,“ tvrdí. „Sešel se tam super tým, na nikoho nezapomenu.“
Letos se na juniorský šampionát nepodívá, neboť už oslavil 20. narozeniny. Aby znovu navlékl reprezentační trikot, musí se probít konkurencí ostřílených profesionálů. Přitom ještě zcela nepřilnul ani k extraligovému prostředí. „Pořád mi trošku přijde, že jsem tu na návštěvě,“ prozrazuje Knot. „Navíc ještě musím dělat školu, takže to ještě není ta profesionální dráha sportovce. Je to sice jiné, než to bylo dřív v mládežnických týmech, ale nedá se říct, že už bych si zvykl.“
Svůj cíl stát se oporou obranných řad Slavie však neopouští.
A kdyby to nevyšlo, třeba se jednou po konci kariéry stane pilířem některého z pražských fitness center. „Už jsem hodněkrát přemýšlel, co bych dělal, kdybych nehrál hokej. Určitě bych nechtěl mít nějaké sedavé zaměstnání, chtěl bych být fyzicky aktivní. Už jsem si například udělal kurz na fitness trenéra, takže není vyloučené, že bych dělal něco takového.“
