Hokejka news

  • 3. 10. - 10:41

    Začal prodej vstupů na Finy v Plzni!

    Jediné domácí utkání do konce roku odehraje český tým 12.12. v Plzni proti Finsku. Už máš koupená svoje místa?!

  • 23. 9. - 13:41

    Týden hokeje odstartoval!

    Pro všechny děti ve věku 4-8 a jejich rodiče, kteří se chtějí seznámit se s ledním hokejem. Mimo jiné zažijete spoustu legrace i sportu. Mrkněte sem, kde je pro vás nejbližší klub :)

  • 4. 9. - 09:50

    Hokejka TV - předplatné již v prodeji!

    Přenosy zápasů odstartují 11. a 13. září 2019, předplatné pro živé přenosy na Hokejka TV je již v prodeji!

  • 22. 8. - 15:09

    Start hokejové sezony se blíží, jste připraveni?!

    Hokejka shop nabízí slevové poukazy do sportovních obchodů, výhodněji si můžeš nechat vyrobit hokejku nebo se jen naučit tejpovat!

Vystupuje vyrovnaně a klidně, neuslyšíte od něj velké řeči. Když přijde debata na tituly mistrů světa, Antonín Stavjaňa nemluví o osobních zásluhách, nijak se nebije v prsa. Jeden z nejlepších tuzemských obránců všech dob nicméně má být na co pyšný. Do kronik vstoupil jako mimořádně spolehlivý bek, který odmakal osm šampionátů a dvě olympiády. Zlínský odchovanec byl členem zlaté vsetínské dynastie, prosadil se ve Skandinávii. Chlapík, jenž je celkově sedmý v počtu startů za naši reprezentaci (271 utkání, 21 gól), zaznamenal tolik triumfů, že spousta ostatních může tiše závidět..

Ale úspěchy ho nijak nezměnily. Jakmile ukončil kariéru, dal se na trenérskou dráhu. Působil coby asistent u českého národního týmu, vedl Zlín nebo Karlovy Vary. Teď má na povel slovenskou Nitru, s níž dorazil k duelu Ligy mistrů do Liberce. Po delší době se pracovně ukázal zase doma, poslední dobou totiž pracuje převážně za řekou Moravou. Sice se ocitl trošku stranou tuzemského dění, ovšem sám to tak nebere. Kdo ví, možná je blízko doba, kdy se zase objeví na střídačce některého z účastníků Tipsport extraligy.

Je pro vás příjemné dostat se - byť jen na chvilku - do kontaktu s českým hokejem?
"Určitě. V Nitře jsem už čtvrtým rokem, trošku tam útočím na rekord (směje se). Do klubu jsem přišel v sezoně, kdy to vypadalo, že půjdou do baráže. Navázal jsem na první období, udělali jsme třetí místo. Pak bylo finále a zase třetí místo. Jelikož nepřišla žádná adekvátní nabídka, dohodli jsme se na další spolupráci."

Vy jste přitom v Nitře před lety končil hodně hekticky, během semifinále play odd. Tuhle zkušenost jste pak nebral v úvahu?
"Šéf klubu tehdy reagoval na to, že jsem mu pověděl, že mám ještě další konkurenční nabídku, o níž chci jednat. Ale to už je pryč."

Zvažoval jste poslední dobou návrat do českého hokeje?
"Je to takové rozpolcené. Manželku mám z Karlových Varů, já jsem ze Zlína. A pracuji v Nitře. Máme to složitější. Pokud budeme hledat nové působiště, asi by to bylo dobré poblíž jedné z těch destinací. Ale trenér si v podstatě moc vybírat nemůže. Záleží na možnostech, na potenciálním zájmu klubu. V každém případě: pokud člověk někam jde, chce, aby působení bylo pokud možno dlouhodobější. Na to se nabalují věci jako záměr klubu, zázemí a podobně."

Před lety jste dělal asistenta Slavomíru Lenerovi u reprezentace, poslední dobou jste však malinko stranou dění v českém hokeji. Není to škoda?
"Já to beru tak, že ze Zlína to mám blízko na Slovensku. Je to tzv. na dojezd, takže z tohoto pohledu za mě spokojenost. A co bude dál? To uvidíme."

Velké hokejové úspěchy jste měl už jako hráč. Jste typem člověka, který si rád zavzpomíná a připomene velká vítězství?
"Na to moc nejsem. Že bych si vystavoval medaile nebo dresy, to ne. Ani nevyhledávám společná setkání. Ale je pravda, že když je možnost, zúčastním se. Brzy uplyne 20 let od extraligového finále mezi Vsetínem a Litvínovem, co jsem slyšel, během listopadové reprezentační přestávky proběhne ve Vsetíně vzpomínková akce. Pokud mi to časově vyjde, chtěl bych přijet."

Už je to přes 30 let, co jste se spoluhráči vybojovali titul mistra světa 1985. Docela dávno, co říkáte?
"To ano. S klukama se spíš míjíme, působím na Slovensku, ostatní jsou dost daleko. Doba, kdy jsme hrávali, to je konec minulého století. Celkem dávno. Ale samozřejmě: každý z kluků si rád vzpomene zejména na šampionát, který hrál před svým publikem. Praha byla krásná, svým způsobem se jí podobala i Vídeň 1996. Kulisy byly hodně podobné. Kdo zažil tuhle atmosféru, bude to mít na vždy v sobě."

Mistrovství světa jste vyhrál dvakrát, kdy jste cítil větší radost?
"V Praze to bylo hodně emotivní. Můj první šampionát, všechny věci daleko výraznější. Vídeň jsem si užil zase jiným způsobem, protože jsem měl za sebou spoustu jiných akcí, kdy k prvenství bylo kolikrát blízko. Povedlo se to po jedenácti letech, pak se roztrhl pytel a kluci získávali tituly jak na běžícím pásu."

Nebylo vám líto, že jste chyběl v Naganu?
"Věk se nedá zastavit. Hokej se trošku změnil, jeli jiní obránci."

Dva roky jste strávil ve Finsku, dva ve Švédsku. Poté následoval přesun do Vsetína a zrod tamní unikátní dynastie. Něco takového jste asi nečekal, že?
"Vracel jsem se v jednatřiceti letech do extraligy, po sezoně mi dali trofej pro nejlepšího veterána. Ve dvaatřiceti letech(usměje se). Dneska se hraje do čtyřiceti. Ale já to tehdy vnímal tak, že mířím do Vsetína na hokejový důchod. Dohrát to tam jednu, dvě nebo tři sezony. Nakonec z toho vyšel postup do extraligy a pak tituly."

Vaše aktivní kariéra se dá tudíž rozdělit na kapitolu zlínskou a vsetínskou.
"No, bylo to přerušené působením v zahraničí. Když jsem se pak vrátil, celé se to trošičku změnilo. Vsetín byl v prvopočátku takový odštěpný závod, spousta kluků předtím prošla Zlínem. Pamatuju si, kolik nás jezdilo denně na zápasy a na tréninky. Patřila k tomu rivalita, ale to je jenom dobře. Derby sportu hodně pomáhají."

Když jste byl na vrcholu a patřil k nejlepším obráncům v Evropě, vinou tehdejší politiky jste nemohl legálně odejít do NHL. Měl jste nabídky?
"Kluby z NHL se zajímaly po olympiádě 1988 v Calgary. Jenže to nešlo. A utéci bych nedokázal, měl jsem ročního syna. Po změnách v roce 1989 už panovala jiná situace, Amerika vsadila na mladší kluky. Kromě Dominika Haška tam šla spíš nová generace. Brali Holíka, Jágra, Reichla a další."

Jaké byly roky ve finském Joeunsuu a švédském Jönköpingu?
"Hlavně jsem si to užil s rodinou. Protože když jsem hrál za národní tým, byla tam spousta ježdění a soustředění. Na severu Evropy jsem měl na rodinu mnohem víc času. Trénovalo se po večerech, dny byly volnější."

Internacionál Jiří Holík kdysi říkal, že na sklonku kariéry měl už věčných soustředění plné zuby. Vy také? Za reprezentaci jste válel dlouhých 13 let, stihl osm šampionátů, dvě olympiády, k tomu Kanadské poháry a další turnaje...
"Určitě jsem byl trošku opotřebovaný. Je to dost monotónní, svým způsobem stereotyp. Ale dril byl potřeba, abychom udrželi výkonnost. Tehdy navíc nebylo jednoduché dostat se do národního mužstva. Komu se to povedlo, tak si toho považoval."

Platil jste za vynikajícího obránce, kterých je v dnešní době nedostatek? Lze stručně říci, v čem spočívá největší problém?
"Když je někdo šikovný, logicky se cpe do ofenzivy. Změna z útočníka na beka je pak ale složitá. Podle mě je důležité podchytit kluky prvoplánově, a také udělat výběr s ohledem na mentalitu. Aby se vsadilo na správnou povahu. I když můžeme mluvit o prolínání postů v hokeji, není úplně totéž být obráncem a útočníkem."

Jakou mentalitu by měl mít podle vás správný zadák?
"Mentálně, nebo fyzicky?

Z obou hledisek.
"Mohu mluvit ze zkušeností na Slovensku, kde se hraje minimální fyzický a kontaktní hokej. Obrovský prostor mají techničtí hráči. Ti, co vyznávají tvrdou hru, to mají složité. Příkladem může být Martin Bača, který je dneska ve Znojmě. Ten se vyžíval v osobních soubojích. Když ho rozhodčí viděli, bylo to stejné jako kdysi Leo Gudas nebo Jaroslav Šíma. Pokud se s někým na ledě potkal, hned byl vyloučený. De facto odešel ze Slovenska, protože měl na sobě určitý cejch. Celkově - každá soutěž je jiná, podle toho si vybíráme hráče. Každý z nich by měl být komplexní."

Za vašich časů by NHL nehráli Židlický, Karlsson nebo Višňovský. Všichni jsou menších postav, tenkrát panovaly jiné požadavky na beky.
"Je vidět i na mistrovství světa, že se pro technické hráče udělal obrovský prostor. Když se pak všechno skloubí, a vidíte ty nejlepší, je to nádhera. Kanada hrála fantastický hokej."

Pojďme k vaší trenérské práci. Jakým typem koučem jste?
"Ne že bych neměl rád dril, ale líbí se mi, když hráči dostanou určitý prostor. Všechno má svoje pravidla, svěřence musíte udržet v nějakém koridoru. Mám blízko ke kombinačnímu hokeji, ale na to musejí být hráči postavení. Pokud se do pětky dostanou dva, co nejsou vybaveni, jde záměr stranou."

Vždycky jste vystupoval velmi klidně a skromně, působíte jako tichý člověk. Dokážete to v kabině rozbalit? Zařvat?
"Umím, to je součástí naší profese. Tohle musí umět každý. Podívejte se třeba na Frantu Výborného, na jiné trenéry. To tam musí být! Křik a burcování samozřejmě nelze používat denně, protože pak jde jen o kulisu. Potřebujete mít jasnou hranici mezi povzbuzováním a tím, že člověk přitlačí."

Jako hráč jste zažil hodně špičkových trenérů. Ovlivnili vás?
"Každý za sebou zanechal nějakou stopu. Ať už podvědomě nebo cíleně. Člověk se snaží využít věci, které uznává. Jiné se mi třeba jako hráči nelíbily, tak ty vynechám. Mým štěstím bylo, že jsem zažil Luďka Bukače, Pavla Wohla, který měl fantastický kontakt s hráči. Takové to oslovení, získat si je - to bylo nezaměnitelné. V tom byl Pavel výborný. Osobitý, svůj. Asi nikoho podobného nepotkám. Ve Skandinávii by ho s tím jeho vystupováním milovali."

Share on Google+

HOKEJKA TV

HOKEJKA TV