22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Křestní jméno ale žádný dobový tisk nezmiňoval, a tak i všechny hokejové publikace psané dlouho poté zcela pomíjely Ehrenhaftovo křestní jméno. Kdo to byl? Odkud pocházel a kam zmizel?
Dnes, 18 let po smrti tohoto posledního žijícího předválečného reprezentanta, vám můžeme alespoň část jeho příběhu konečně odhalit. Podobně jako jeho skutečné jméno, které znělo Erwin Ehrenhaft!
Jak už bylo výše uvedeno, křestní jméno hokejisty Ehrenhafta neuvádí žádná z knih o historii českého hokeje od pánů Guta či Jenšíka, ani od nikoho jiného. Poprvé se tak objevilo až v knize „200 neznámých hokejových příběhů“, kde autor (shodný s autorem tohoto článku) uvádí, že jde o Hermanna Ehrenhafta.
Jak na to přišel? Ze dvou zdrojů. Jedním byla databáze Society for International Hockey Research, kde bylo jméno uvedeno jako Hermann. A druhým kronika brněnské židovské školy, kam skutečně chodil jistý Hermann Ehrenhaft narozený v Brně roce 1909. V době ME 1932 by mu bylo nějakých 23 let, což vypadalo poměrně pravděpodobně. Zdálo se, že letitá záhada je vyřešena.
Nové zdroje promluvily
Jenže jak postupně vychází na světlo další a další zdroje, kterými jsou nově digitalizované noviny, kroniky či matriky, celá věc se začala zamotávat. Brněnský Žid Ehrenhaft nesedí se sdělením v novinách Deutsche Post z 25. prosince 1932, kde je uvedeno, že Ehrenhaft z Brünner EV, původem z Opavy, bude teď hostovat v domovském Troppauer EV. A tahle stopa se ukázala jako klíčová. Další články a údaje začaly ukazovat na fakt, že oním hokejistou nebyl brněnský Hermann, ale původně opavský Erwin, který do Brna odešel pouze na studia.
Docent Martin Pelc ze Slezské univerzity v Opavě na tuto souvislost upozornil a objevil i další indicie. Erwin Ehrenhaft se narodil v Opavě 4. dubna 1915 a toto datum se zachovalo se štěstím díky tomu, že zůstalo zapsáno ručně v indexu jinak zničené židovské matriky. Ale bylo klíčové pro další identifikaci Erwina Ehrenhafta. Následně už to šlo mnohem lépe.
Mladíček na mistrovství
Opavský mladík Erwin Ehrenhaft studoval v letech 1925 a 1926 na Státním reálném gymnáziu v Brně, v letech 1930 a 1931 pak navštěvoval nástavbu na obchodní škole také v jihomoravské metropoli. V této době také v Brně hrál hokej a dařilo se mu velmi dobře. Od roku 1931 byl uváděn v tisku jako poměrně častý a úspěšný střelec týmu Brünner EV, který byl na jihu Moravy jedním z nejlepších. A to mu v té době bylo teprve kolem 16 let! To, co následovalo v roce 1932, ale musel být pořádný šok.
Sezona 1931-32 byla hodně specifická. Olympijské hry se konaly až v dalekém americkém Lake Placid a navíc světem probíhala finanční krize, Československo tak do USA hokejisty nevyslalo, podobně jako vlastně všechny evropské země s výjimkou Německa a Polska.
Místo toho se tak úplně naposledy konalo samostatné mistrovství Evropy. Mělo být původně v Praze, ale nestihl se včas dokončit stadion na Štvanici, a tak se jelo do Berlína. A sestavu kosila jedna špatná zpráva za druhou. Ta nejhorší byla, že si Josef Maleček při lyžování zlomil nohu, a tak tenhle nejlepší hráč chyběl.
Z různých důvodů nemohli jet ani další prověření reprezentanti, a tak došlo až na dosud neznámé jméno Ehrenhaft. V reprezentačním týmu převládali hráči LTC Praha a Opavy, proti kterým sehrál mladíček zápasy během ledna 1932, a zřejmě zaujal. V březnu totiž jel, byť jako náhradník, do Berlína. A to mu bylo stále teprve 16 let!
Smůla jednoho, štěstí druhého
Čechoslováci v Berlíně zvládli základní skupinu, remizovali s Francií, porazili Lotyšsko. Ve finálové skupině nejlepších pěti týmů pak ale prohráli s Rakouskem a řešili další a další potíže, zejména zdravotního rázu. Klíční kost si zlomil nejlepší hráč Dorasil, nohu pak lídr obrany Pušbauer, a tak v duelu proti domácímu Německu přišla řada i na mladičkého náhradníka Ehrenhafta. Bylo mu tehdy přesně 16 let a 349 dnů a stal se tehdy nejmladším reprezentantem v historii na velkém šampionátu. A tím je až do dnešních dnů!
S Německem oslabení Čechoslováci podali velmi dobrý výkon, který údajně diváci při zápase oceňovali a dokonce pískali na své vlastní hokejisty, kteří dali šťastnou branku a zbytek zápasu se jen bránili. Leč výhra 1:0 patřila Německu. Ehrenhaft ještě zasáhl do dalšího utkání se Švédskem, které skončilo porážkou 0:2. V obou hrál ve druhém útoku s prostějovskými hokejisty Cetkovským a Michálkem a někteří novináři hodnotili, že na evropskou úroveň ještě nestačil. Inu, není divu, když do té doby hrál jen na rybníce v Brně…
Československo nakonec skončilo na mistrovství Evropy až páté, ale i přes velké oslabení zanechalo bojovný dojem, navíc se blížilo definitivní otevření Štvanice a tam konané mistrovství světa 1933, a to byl pro náš hokej velký předěl.
Návrat do Opavy a začátek války
A co Ehrenhaft? Ten skončil školu v Brně a vrátil se domů do Opavy, kde celku Troppauer EV pomohl k postupu do ligy v roce 1937 (a tehdy byl ještě jednou zmiňován jako adept reprezentace, nakonec ale nejel) a odehrál také oba premiérové ročníky naší nejvyšší soutěže. Není úplně jisté, do kolika ligových duelů zasáhl, ale minimálně do čtyř určitě a také prokazatelně vstřelil i jednu ligovou branku – 24. ledna 1937 do sítě HC Tatry a jejich brankáře Fulky, čímž pomohl k remíze 2:2.
Jenže to už se přiblížila druhá světová válka, perzekuce Židů byla čím dál větší, tím spíš v Opavě, která spadala pod později Německem zabrané Sudety. Ehrenhaft musel prchnout z domova a víme, že se zapojil do bojů druhé světové války mimo jiné u Buzuluku v jednotkách generála Ludvíka Svobody.
V knize „Židé v československé Svobodově armádě“ z roku 1990 je osobní zmínka Ehrenhaftovy sestry Adelhaid, která jako zdravotnice nosila raněné přímo z boje: „Za pomoci mužů jsme je nakládaly na nosítka a odnášely k ambulantnímu autu. Mezi raněnými byl i můj bratr Erwin Ehrenhaft a můj známý Špalter, který přišel v boji o ruku.“
Změna jména a emigrace
Následující události se nám z historické mlhy vyjevují jen v náznacích. Víme jistě, že Erwin Ehrenhaft si po válce změnil své německy znějící jméno na české Jaroslav Daneš. To byla vcelku běžná věc, podobně učinil třeba i brankář ČLTK Praha Jiří Taussig, který přijal příjmení Tesař.
Dále víme, že Ehrenhaft už pod novým jménem emigroval, nejprve zřejmě do Kanady a později do USA, kde v lednu 1968 získal místní občanství, jak vidno na zemských naturalizačních záznamech. Díky nim se můžete podívat i na jeho podpis.
Pak už víme jen, že zemřel 23. dubna 2002 v Clevelandu a zanechal po sobě syna Petera, vnuka Adama a vnučku Carly. Třeba se podaří s nimi kontaktovat a zjistit o našem bývalém reprezentantovi víc. Mimochodem, v roce 2002 byl posledním žijícím předválečným československým reprezentantem vůbec.
Inu, některé příběhy zapadaly prachem, ale s trochou štěstí se je sem tam podaří odhalit. Stejně jako příběh dosud neznámého hokejisty Erwina Ehrenhafta.
