Hokejka news

  • 4. 9. - 09:50

    Hokejka TV - předplatné již v prodeji!

    Přenosy zápasů odstartují 11. a 13. září 2019, předplatné pro živé přenosy na Hokejka TV je již v prodeji!

  • 22. 8. - 15:09

    Start hokejové sezony se blíží, jste připraveni?!

    Hokejka shop nabízí slevové poukazy do sportovních obchodů, výhodněji si můžeš nechat vyrobit hokejku nebo se jen naučit tejpovat!

  • 5. 8. - 10:15

    Hlinka Gretzky Cup živě na Hokejka TV

    Přehlídka světových nadějí zase zpátky v Břeclavi a Piešťanech. Zápasy živě na Hokejka TV.
    Soutěž o vstupenky na české zápasy nyní na iSport.cz

  • 18. 7. - 14:41

    Vyhraj vstupenky do Síně slávy!

    Pojď prozkoumat slavné historické momenty našeho hokeje. Nagano, tituly z mistrovství světa, milníky naší nejvyšší soutěže, dovednostní soutěže, interaktivní promítání a další. To vše můžeš prožít v Síni slávy českého hokeje. Ale nebude to zadarmo, musíš totiž ukázat, že si vstupenky zasloužíš a odpovědět správně na soutěžní otázky.

Dlouhé roky to bývala výsada českých a moravských klubů, až v roce 1979 slavili federální titul hokejisté slovenského týmu. Historický zápis učili hráči Slovana Bratislava, který vybojoval prvenství s náskokem tří bodů před Duklou Jihlava, o další bodík zpět zůstaly Vítkovice. "K prvenství měli několikrát blízko naši předchůdci kolem Dzurilly, Nedomanského či Golonky, ale nikdy to nevyšlo. Jsem velmi hrdý, že se nám to v sezoně 1978-79 podařilo. I po těch letech mám před očima spoustu skvělých zážitků, nikdy na ty chvíle nezapomenu," přiznává Milan Kužela (na snímku).

Zkušený obránce a mistr světa 1972 velel tehdy Slovanu jako kapitán. Mimořádné období korunovala esa z Bratislavy skvělými duely v domácí vyprodané aréně, kam se vměstnalo většinou přes deset tisíc fanoušků. Ale Slovan hrál výborně i venku. "Spolehlivě nám chytal Marcel Sakáč, všichni jsme hokejově vyzráli. A jak se říká – jedno s druhým si sedlo. Většinu kádru tvořili chlapci z Bratislavy. Když se dneska podíváte na Slovan, není tam jediný! My ale tehdy dělali jádro mužstva, měli jsme k němu i k městu vztah. Získat titul a nechat za sebou Jihlavu, Kladno a další skvělé soupeře, to bylo něco neskutečného," připomíná.

Bratři Šťastní? Peter byl mozek, Marián lev a Anton dřel dozadu

Silné kořeny, to bývala přednost i jiných hokejových dynastií. Slovan těžil z kamarádství, z party nadšených hokejistů, kteří makali jeden za druhého. "Když je tým pohromadě delší dobu, nováčci se musejí přizpůsobit. Komu se nechtělo, šel pryč. Dotyčný to dostal najevo. Kabina jela podle nás," povídá rázně. Kužela byl šéf, který měl respekt. Držel basu, bral se za ostatní. Nic si nedal líbit, což tehdejší výboři nelibě nesli. "Jo, někdy to bylo složité. Ale kydat na hlavu jsem si nenechal," poví nekompromisně.

Ten skvělý tým vylétl na oběžnou dráhu československého hokeje bleskově. Ještě rok předtím skončil Slovan osmý, ovšem v jeho řadách už cenili tesáky mimořádní borci. "Měli jsme silné vzájemné vazby, což poznáte i po letech. Rádi se společně setkáváme," reaguje Kužela. Témata bývají různá, jedno je ale společné a pravidelné. "V podstatě vždy se řeč stočí k sezoně 1978-79 a k historickému prvenství. Já  a Milan Mrukvia jsme měli letos sedmdesátiny, Peter Šťastný oslavil šedesátku. Všichni na ten velký úspěch pořád rádi vzpomínáme, i když je strašné, kolik let už od té doby uteklo," zakroutí hlavou.

Kde hledat největší přednosti prvních slovenských šampiónů federální ligy? "Ofenzivní sílu tvořili především bratři Šťastní. Mozkem lajny byl Peter, který plnil stejnou roli jako třeba Ivan Hlinka v Litvínově. Bránil hlavně Anton, tehdy se hrálo s levým křídlem dozadu, Marián se zase jako lev cpal před bránu, také dokázal dát gól. Šťastní hráli výborně, nastříleli 117 branek, ale nebyli jediní. Vrcholnou formu měli další chlapci, prosadili se mladí jako Jaško, Bezák, Pašek, Rusnák. Se Šťastnými hrávali Bukovinský a Ujváry, já byl ve druhé pětce, která šla soupeře unavit a snažila se vyhrát svůj minizápas. Drželi jsme pohromadě, měli jsme skvělou partu. Jasně, 20 lidí si nepadne kolem krku. Ale většina z nás si zašla společně posedět, dali jsme si pár piv a všechno si vyříkali," vzpomíná.

Trošku mě mrzí, že jsme pohár dostali až v Litvínově. A ne doma

Akce nad rámec ideální životosprávy od nepaměti utužují kolektiv a brousí vazby mezi lidmi. Dějí se i dnes, byť hokejisté musejí být vzhledem k moderním technologiím a médiím obezřetnější. "Pamatuju si, že jsme měl před zápasem v Jihlavě. Bylo krásné počasí, tak jsme si řekli, že si dáme oběd a pivo. Trenér se mohl zbláznit. Nepřejte si mě, jestli nevyhrajete! řval. Ale bál se zbytečně. Góly dali právě ti, co si vypili pivko," směje se. Uznává, že tehdejší doba byla trošku jiná než současnost.. "Měli jsme víc času a ne tolik utkání. Člověk musel vědět, co snese, druhý den se pořádně vypotil na tréninku. A jelo se dál."

Když slyší otázku, které zápasy o triumfu rozhodovaly, nedokáže vybrat konkrétní. "Všechny, protože při velké vyrovnanosti se mohla vymstít ztráta byť jediného bodíku. Musím říci, že docela dobře se nám hrálo proti lepším soupeřům, naopak se nedařilo třeba s tehdejším Gottwaldovem. Oni hodně betonovali, my se museli prosadit přes jejich obranu. Ale jistě - klíčovou roli sehrála utkání s Jihlavou, Kladnem, Pardubicemi." Bitvy českých a slovenských klubů bývaly vyhecované, ne ledě i v hledišti. "To je normální. Bylo to ostré, ale mně takové zápasy vyhovovaly. Kdybychom hráli jak v kostele, nedostal bych se do pořádného tempa," poví s nadhledem.

Z celé mistrovské sezony dokáže Milan Kužela vyprávět o spoustě zážitků, ty nejkrásnější se týkají duelu s Teslou, který znamenala zlatý cíl. "Věděli jsme, že když Pardubice doma porazíme, jsme mistři bez ohledu na výsledek Jihlavy v Gottwaldově. Oni tam prohráli, my zvítězili a mohli slavit," říká. Jak zápas mířil k 60. minutě, fanoušci se z vyprodaných tribun víc a víc tlačili k mantinelu, po závěrečné siréně okamžitě naskákali na led. "A začal blázinec. Bylo to krásné, jen mě trošku mrzí, že jsme tehdy nedostali pohár pro vítěze. Dostali jsme ho až po posledním kole v Litvínově. Po hlavních oslavách, s nimiž se přidali i košíkáři Interu - tehdy také majitelé titulu," doplní.

Na úspěch je i po letech velmi hrdý. "Někteří Slováci se radovali s Jihlavou, ale na Slovensku se to povedlo nám. A v pozici kapitána mně, to mi nikdo nesebere. Byl to první federální titul, později nás dvakrát napodobily Košice a jednou Trenčín, jinak nikdo." Zatímco za řekou Moravou znamenal úspěch Slovanu obrovskou radost, v Čechách a na Moravě mnozí skřípali zuby. "Ale co mohli dělat?" šibalsky se usměje Kužela. "V Čechách byla spousta výborných hokejistů, platilo to i směrem k reprezentaci. Když už se tam dostal nějaký Slovák, musel být o 20 až 30 procent lepší," rýpne si zlehka.

Nečekaně rychlý pád: dva roky po titulu Slovan sestoupil

Historické prvenství se Slovanu podařilo zopakovat až po rozdělení federace, ve slovenské extralize. Společný titul byl první a zároveň poslední. "Další rok jsme byli třetí, ale pak postupně odešli bratři Šťastní do Kanady, změnil se kádr. Jiné bylo také očekávání. Novináři, kteří tomu nerozuměli, začali vypisovat všelijaké dedukce, výkonnost Slovanu šla postupně dolů. Přidaly se ale i další věci," poví neurčitě. Jaké? Kužela se nadechne a kousne do trpkého tématu. "Bohužel, našli se borci, kteří byli tehdy ochotní prodat zápas. Hlavně Košičanům. V mistrovské sezoně se to stalo i mně, přišli za mnou s tím, že dají pět tisíc korun a my prohrajeme. Ani Bohovi! Mám fotku z utkání, kdy jsem před koncem vyrovnal na 3:3. Je tam vidět, že neobjímali mě jako střelce branky, ale že se radovali ti druzí, co inkasovali. Vím dobře, že ve Slovanu by někteří souhlasili, že to v pozdějších letech udělali. Hráli i v reprezentaci... Víte, kdybychom tehdy ten zápas prodali, titul nemáme," poví hodně smutně.

Ne všechno bylo ve Slovanu ideální, koroze vztahů se projevila i později, směrem k pozici trenéra. "Skupina mladých nechtěla hrát pod Ladislavem Horským. Upřímně, my jsme se tak trochu trénovali sami. A někteří jsme trenérovi nevěřili," zmíní. Když z týmu zmizelo několik opor, zůstala podle Kužely generace, která neměla takový charakter. Což znamenalo výkonnostní sešup. Dva roky po titulu sestoupil Slovan do národní ligy. "Já odešel do Zvolena, pak jsem se měl vrátit, ale Slovan vedl Jaroslav Walter a ode mě chtěl, abych mu donášel. Abych si prý psal, kolik kdo vypil piv. Řekl jsem mu: pardón, fízla v životě dělat nebudu. A definitivně jsem skončil," přidává.

Určitá trpkost je v hlasu cítit i teď, kdy je někdejší skvělý bek sedmdesátníkem. Pod střechou Zimního stadionu Ondreje Nepely nemůžete přehlédnout pamětní vlajku historické sezony 1978-79 ani podobiznu Milana Kužely mezi ikonami klubu, které jsou členy Síně slávy slovenského hokeje. "Někteří by byli rádi, kdybych tam visel já," řekne ostře. "V minulosti se staly některé věci, které jsou hořké. Týkají se hlavně mého odchodu z klubu, určití lidé mě v lásce neměli a nemají. Ale dneska je to vlastně jedno. Jsem z Bratislavy, žiju tady, je to můj domov. Když zapomenu všechny ty nepříjemnosti, a vybavím si první federální titul, je tam pořád ten nádherný nepopsatelný pocit," uzavírá.

Podívejte se na výsledky a fakta z ligových sezon 1976–81

Share on Google+

HOKEJKA TV

HOKEJKA TV