22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Oba zmínění útočníci řídili ofenzivu mužstva společně s Jiřím Holíkem, Josefem Augustou, Janem Hrbatým a dalšími borci, které pravidelně doplňoval někdo z těch, kteří na Horáckém zimním stadionu plnili vojenskou službu. "Mužstvo se budovalo za pochodu. Z kluků, které si trenér Pitner našel v menších klubech. Suchý, Holíkové nebo Augusta přišli z Havlíčkova Brodu, já z Karlových Varů, Honza Hrbatý zase z Prostějova," vzpomíná Klapáč.
Recept Dukly? Pitnerův nos na talenty, ale hlavně revoluce v trénování!
Ale ještě před nimi obstarali svým způsobem průkopnickou práci jiní. "Jsou to hráči, na které by se nemělo zapomenout. Dolana, Vaněk, Kepák, brankář Podhorský a další dostali Duklu do ligy," hlásí mistr světa 1972. Stalo se v sezoně 1956-57. Přesně deset let poté slavila Jihlava první z rekordních dvanácti titulů, na konci letošní 80. extraligové sezony to bude 50 let! Jak symbolické. "Letí to strašně, ale všichni si na tu radost pořád velmi dobře pamatujeme," usměje se Klapáč.
Na Vysočině původně nejvyšší soutěž nebyla, zato Jihlava dokázala vybudovat kluziště s umělou ledovou plochu. V polovině 50. let vynikající krok. Nebýt toho, hokejová Dukla by hnízdila jinde. To bylo tak. Po Únoru 1948 chtěla mít armáda elitní kluby v nejvyšších sportovních soutěžích. Hokejovou ligu hrálo nejprve Armádní tělocvičný klub (ATK) Praha, posléze Ústřední dům armády (ÚDA). Přidala se Křídla vlasti, resp. Tankista Praha. V roce 1956 kluby bleskově skončily, jenže záhy se začalo hledat centrum pro zbrusu novou Duklu.
V Olomouci nechodili fanoušci, armádní tým nepřijali, volba padla na Jihlavu. A skvělá éra pomalu startovala. V ročníku 1956-57 postoupila Jihlava mezi elitu, trenér Jaroslav Pitner postupně budoval kádr nejen z vojáků, ale i z talentovaných hráčů, kteří byli ochotni trénovat. A zůstat. "Příprava měla na tu dobu špičkové parametry. Dřeli jsme víc než jinde, hlavně se však změnila náplň tréninku. Dávali jsme vytrvalostní a intervalová cvičení, rozvíjeli jsme výbušnost. Jako první jsme začali dělat moderní letní přípravu," upozorňuje Jan Klapáč.
Co se dělo v ulicích, to nemáte ponětí. Všichni byli šťastní, říká Klapáč
Nový tým postupně stoupal vzhůru. V sezoně 1960-61 byl čtvrtý, později dvakrát třetí. Po titulu sahali svěřenci Jaroslava Pitnera a dalšího skvělého trenéra Stanislava Neveselého v ročníku 1965-66. "Ale chyběl nám jediný gól na Brno. Kometa tehdy hrála poslední utkání až den po nás a na Kladně vyhrála. Domácí Lidický trefil v jasné šanci tyč, puk se odrazil k Bubníkovi, který proměnil. A o tenhle gól jsme titul ztratili," uvedl v knize Půl století legendy Miloš Podhorský, jenž v Dukle působil už v dobách, kdy bojovala o postup z druhé ligy.
Další sezona ale už patřila Jihlavě. Zvítězila o tři body před Brnem. Hokejisté tamní Rudé Hvězdy (později ZKL) vyhrávali s jedinou výjimkou v letech 1955-66, pak nastala éra Dukly. Tehdy ovšem nikdo netušil, že silná generace hokejistů zanechá tak silnou stopu v historii nejvyšší soutěže. "Těžili jsme z toho, že jsme měli natrénováno. Pitner s Neveselým uměli složit hráče, dobře jsme se doplňovali. A v roce 1967 jsme prvním titulem získali velké sebevědomí," říká Klapáč. Dukla za celý ročník podlehla jen sedmkrát, titul měla jistý už kolo před koncem po skalpu Gottwaldova. Poslední duel ve Vítkovicích znamenal benefici nových šampiónů. "Zážitky byly neskutečné, celá Jihlava žila hokejem. Když jsme v noci přijeli, čekalo na náměstí snad deset tisíc lidí," zmiňuje Josef Augusta.
Jan Klapáč tehdy v Ostravě chyběl. "Byl jsem zraněný a čekal na kluky doma. Co se dělo v ulicích, to nemáte ponětí. Byla jiná doba, pro Jihlavu znamenal titul obrovský svátek. Průvodem jsme šli na zimní stadion, všichni byli šťastní," povídá. Miloš Podhorský prožil ještě větší euforii než po postupu v sezoně 1956-57, ale záhy se rozloučil. "Pitner mi řekl, že klidně mohu dělat dál druhého gólmana.. Ovšem ozvaly se Vítkovice, jestli bych neměl zájem. Tak jsem šel," vysvětluje. Jádro týmu pokračovalo a v dalších letech sbíralo zlaté medaile jako předtím Brno. V letech 1967 až 1974 Jihlava vládla, její kralování narušily pouze v roce 1973 Pardubice.
Z týmu prvních mistrů republiky v jihlavském dresu se řada hráčů prosadila do reprezentace. Na mezistátním poli roky váleli Klapáč, Holíkové, Augusta, Suchý, Šmíd, ale také Panchártek nebo Neubauer, kteří v Dukle tehdy plnili armádní povinnosti. "Když jsme slavili další tituly, také to bylo hezké. Ale po tom osmém oslavy upadaly, lidé byli náročnější," doplňuje závěrem Josef Augusta. To už byl pro partu jihlavských bojovníků zase trošku jiný příběh...
