Hokej v číslech: Úvod do Game Score. Jak měřit výkony hráčů v zápasech

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz

V zámoří existuje hned několik statistických modelů, které se snaží zachytit výkony hráčů do jednoho čísla, a do určité míry tak ulehčit jejich evaluaci. Samozřejmě je nutné brát taková čísla s určitou rezervou. To je potřeba zmínit jako první.

O Kapku lepší hokej

Co mají tyto modely na svědomí je to, že v podstatě dávají dohromady hned několik podstatných statistik, které jinak musíme sledovat zvlášť. Nám tak stačí zaměřit se právě na výsledné číslo, které v sobě mnohdy zahrnuje opravdu všechny možné aspekty hry, od útoku a obrany až po speciální týmy, a ukazují tak přinos jednotlivých hráčů. Některé z nich jsou složitější, některé pak jednodušší.

Z baseballu do extraligy

Já osobně jsem se v extralize pokusil právě o přiblížení výkonů hráčů do jednoho čísla, které hovoří za celkové výkony. A dovolím si tvrdit, že i poměrně úspěšně. A to s jedním z pro fanoušky přístupnějším z modelů, které se v hokejové sféře okolo zámořské soutěže objevily.

Ten se nazývá ‚Game Score‘ a na svědomí ho má Dom Luszczyszyn z webu The Athletic, který ho adaptoval z basketbalové NBA a podobný koncept se původně začal používat i v baseballové MLB, kde s ním přišel statistik Bill James.

Používané statistiky

Jedná se o poměrně jednoduchý model proto, že zachycuje především základní statistiky, ke kterým přidává pouze několik málo těch lehce pokročilých. Co vše v sobě tedy model Game Score zahrnuje?

Součástí modelu jsou z těch základních statistik góly, asistence (rozdělené na první a druhé), střely na branku, bloky střel soupeřů, vyloučení, které hráč vybojoval, a kterých se dopustil, vyhrané a prohrané vhazování.

Z těch pokročilých potom zakomponoval rozdíl mezi střeleckými pokusy, u kterých je hráč na ledě, a rozdíl vstřelených a obdržených gólů za přítomnosti hráče. Obě tyto statistiky pak počítá pouze za hry 5 na 5.

V extraligových podmínkách došlo přirozeně k několika úpravám. A to především proto, že máme k dispozici nějaké statistiky navíc, a některé naopak ne. Ve finále tedy byla vyřazena vyloučení, naopak byly zakomponovány přihrávky na střely. Tím se lehce vyrovnala výhoda, kterou mají v původním modelu častí střelci, a v extralize jsou oceněni jistou vahou i ti, kteří střelecké pozice připravují.

Nakonec došlo i k lehkým úpravám vah jednotlivých komponentů, tak aby seděly na extraligové dění. Jednotlivé váhy jsou totiž vypočteny ve vztahu ke vstřeleným brankám. A jsou následující, i v porovnání s originálními:

Porovnání výkonů hráčů

Prvotní úloha modelu je tedy popisná. Na základě těchto hodnot určuje výsledný výkon hráčů v utkání a celé sezony. Výsledné číslo Game Score na jeden zápas by se pak mělo pro snadnější orientaci, kdy se jedná o dobrý výkon a kdy naopak o špatný, pohybovat v rozmezí kanadských bodů. A právě to je náš odrazový můstek, jestli tento model má vůbec nějaký význam. V průběhu sezony by se pak na čele měli umístit samozřejmě ti nejlepší hráči.

Poslední dvě sezony byl nejlepším hráčem v rámci Game Score plzeňský Milan Gulaš. V loňské sezoně ho následovali Michal Birner s Liborem Hudáčkem. V ročníku 2018-2019 byli v jeho závěsu Jan Kovář, Peter Mueller, nebo Marek Kvapil. A jak vypadá nejlepší pětice v rámci svých průměrných výkonů na zápas za poslední dva ročníky?

V letošní sezoně potom model také víceméně odpovídá předváděným výkonům, když je prozatím nejlepším hráčem Martin Růžička z Třince, následovaný Davidem Šťastným.

A v nejlepší desítce můžeme kromě nich najít Milana Gulaše, Radima Zohornu, Michala Řepíka nebo nejlepšího střelce extraligy Matěje Stránského. Dá se tedy s klidným svědomím konstatovat, že model opravdu solidně zachycuje výkony hráčů v rámci celé sezony.

Slabiny

Nutno však jedním dechem dodat, že model má i určité limity. Svým způsobem momentálně nebere v úvahu žádný kontext – s kým hráč nastupuje, proti komu, v jakých situacích, kolik času odehraje a tak dále. Každý z těchto faktorů určitým způsobem výsledné číslo ovlivní.

Jak už jsem zmínil, jednou z předností modelu je však jeho jednoduchost, a tedy přístupnost. Protože góly, asistence, počet střel nebo úspěšnost vhazování si dokáže ve statistikách najít téměř každý.

Další věc, kterou model z určité části zanedbává, je defenzíva. Ta je zahrnuta pouze v rozdílu střeleckých pokusů a gólů, a lehkou roli hrají bloky. Ofenzivní složky tak v modelu hodně převažují.

To také má za následek, že se mezi nejlepšími hráči v rámci sezony téměř nenacházejí obránci, jak můžeme vidět i na grafikách výše, kdy se mezi útočníky vměstnal pouze Filip Hronek. Ale i u nich určitý zběžný test poměrně sedí s všeobecným vnímáním výkonů, kdy se mezi nejlepší kromě obránce Detroitu v této sezoně řadí Martin Gernát či Martin Ševc.

A k čemu nám to všechno je?

Za prvé jde o jednoduché porovnání hráčů na základě jejich výkonů v zápasech pomocí jednoho ukazatele, a zjistit tak, který z hráčů předvádí v zápasech nejlepší výkony. Musíme však brát v potaz zmíněné mezery modelu, a tak s ním i zacházet.

Přesto bylo hlavní motivací jeho aplikace do extraligy jít ještě o krok dál než jen měřit jedním číslem minulé výkony hráčů. A to byl především pohled do budoucnosti a snaha o její predikci. A to jak v rámci jednotlivých zápasů, tak i celé sezony. Více o tom však v následujícím článku.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz