Hokej v číslech: Jak by vypadala tabulka střelců, kdyby všichni zakončovali stejně dobře?
Foto: Jan Beneš, hc-sparta.cz
Do extraligového prostředí přichází nová analytická metrika, kterou posledních pár let obdivují v zámoří – očekávané góly. V tomto článku se s touto statistikou seznámíme a trochu si pohrajeme s alternativním hokejovým vesmírem.
Úplně na začátek si ve velké stručnosti představme, co vlastně statistika očekávané góly je. Tato metrika na základě propracovaného algoritmu matematicky vypočítává, jaká je u každého střeleckého pokusu pravděpodobnost, že skončí gólem.
Tento algoritmus vychází z dat desítek tisíc střel, které se v extralize zrodily za poslední dvě sezony, kdy se pro tuto soutěž sbírají pokročilé statistiky. Mezi nejvýznamnější složky algoritmu pro počítání očekávaných gólů patří mimo jiné lokace střely, lokace předchozí události, čas od poslední události, počet hráčů na ledě, fakt, zda se jednalo o přečíslení, forechecking, dorážku a mnoho dalších dat.
Výsledkem tohoto procesu je jedno číslo, z něhož poté vychází množství různých analytických statistik. Ve zkratce můžeme říct, že toto číslo ukazuje, jak velké šance si hráč či tým během námi sledovaného období vytvořili, respektive kolik branek bychom od nich měli na základě dlouhodobého trendu čekat.
Tolik k teorii a nyní si pojďme ukázat, jak by vypadala tabulka extraligových střelců, kdyby všichni hráči zakončovali stejně; neboli kteří hráči vedou pořadí v naší metrice očekávaných gólů.
V současnosti je s jednoznačným pětibrankovým náskokem na čele žebříčku třinecký Matěj Stránský, který se doposud trefil hned 27krát (vzhledem k jejich anomální povaze pro hokejovou analýzu nepočítáme branky z trestného střílení, kterou má Stránský na kontě jednu). A tahoun ocelářské ofenzívy na prvním místě také zůstane, dosud by ze svých příležitostí měl dle očekávání vstřelit 22,1 gólu.
Za ním se s hodnotou 19,2 předpokládané trefy osamostatňuje Michal Řepík, ovšem první překvapení nás čeká hned o pozici dále. Jako třetí by totiž v alternativním vesmíru, kdy všichni hráči umí střílet stejně kvalitně a rozhodují tedy šance, do kterých se dostanou, byl v tabulce střelců Martin Růžička.
Ten by měl dle matematických očekávání mít v současnosti na kontě 18,6 branky, ovšem ve skutečnosti jich stihl vsítit pouze šestnáct. To tedy znamená, že za předpoklady zaostává o 2,6 trefy – a je teď otázka, jestli to způsobil on sám nepříliš povedenou střelbou, nebo zdali se na něj pouze lepí hokejová smůla.
Vzhledem k tomu, že je hokej hrou plnou náhody a štěstí, jde vlastně obojí trochu ruku v ruce a není možné tyto dva faktory od sebe nějak empiricky oddělit. Ale přesto se zkusme aspoň nastínit odpověď na námi položenou otázku.
Díky algoritmu pro počítání očekávaných gólů můžeme také zjistit, jak nebezpečné jsou v průměru střely daného hráče. Předpokládejme, že pokud jsou vaše střely z výborných příležitostí ke skórování, ale vy i přesto dáváte branek mnohem víc, než kolik jich od vás matematika očekává, máte buď neuvěřitelné množství štěstí, nebo zkrátka umíte dobře střílet.
A čím více se posouváme do extrémních hodnot, tím spíše můžeme říct, že pokud jsou hodnoty jak rozdílu mezi očekávanými a skutečnými góly, tak průměrné pravděpodobnosti ke vstřelení gólu obě velmi vysoké (potažmo velmi nízké, funguje to i naopak), mohou za to víc vaše vlastní schopnosti.
Pokud jsou hodnoty rozdílu mezi skutečnými a očekávanými góly i průměrné pravděpodobnosti na vstřelení branky z jednoho střeleckého pokusu obě výrazně vysoké (potažmo nízké), spíše to ukazuje na skutečné střelecké schopnosti hráče.
Naopak pokud dáváte podivuhodné množství gólů ze šancí, ze kterých byste logicky skórovat neměli, pak jste buď lepší střelec než Alex Ovečkin, anebo se na vás celkem příjemně lepí štěstěna. A jelikož v hokejovém světě není příliš Alexandrů Ovečkinů, můžeme předpokládat, že pokud jsou hodnoty rozdílu v gólové produkci a šance na úspěšnou trefu na naprosto opačných extrémech, hraje ve vašich výkonech významnou roli náhoda.
Ovšem je potřeba ještě jednou zdůraznit, že nikdy nelze s jistotou podat závěr, jestli je za hráčovy výkony zodpovědný on nebo štěstí. Tato myšlenka nám pouze může v extrémních případech ukázat, který z těchto dvou směrů je pravděpodobnější.
Zpět tedy k Růžičkovi. Ten má u každého svého střeleckého pokusu 8,1% šanci, že vstřelí gól, což je v extraligovém měřítku výrazně nadprůměrné číslo. Podle naší myšlenky to tedy ukazuje, že určitý podíl na jeho zaostávání za očekáváními má právě smůla.
Ovšem třinecký veterán není jediný, kdo se v našem paralelním vesmíru vyhoupl z nižších pozic mezi deset nejlepších střelců extraligy.
Hned na pátém místě můžeme nalézt Romana Horáka, který má na kontě patnáct branek, ovšem vypracoval si šance, ze kterých by jich měl vstřelit 16,0. O kousek dál se pak nachází Milan Gulaš a Richard Jarůšek. Ti se oba dosud trefili šestnáctkrát, ovšem na základě matematických předpokladů díky 14,9, respektive 14,4 očekávanému gólu poskočili na osmou a devátou pozici.
Naopak ze žebříčku vypadl například David Šťastný, kterému patří se 13,8 očekávané trefě až jedenáctá pozice, ačkoliv jeho 22 branek jej v celkovém pořadí řadí hned na druhé místo tabulky střelců. Sedmadvacetiletý útočník tedy překonává matematiku hned o 8,2 gólu a opět zkusme nastínit, zdali tak mistrně pálí, nebo jestli mu to tam, lidově řečeno, letos slušně padá.
Druhý největší rozdíl mezi skutečnými a předpokládanými góly v kombinaci s podprůměrnou 5,1% pravděpodobností, že mladoboleslavský forvard svůj střelecký pokus dostane až do sítě, ukazuje spíše na příznivou náklonnost štěstí než nějaké výjimečné zakončovací kvality. Ovšem u Šťastného není hodnota šance na vstřelení branky tak extrémní jako u Růžičky, proto i tento závěr prezentujme mnohem opatrněji.
Mezi obránci by poté na čele pořadí šutérů kraloval Jan Ščotka, tomu náš algoritmus přisoudil 7,9 branky, o 0,9 více, než kolik jich skutečně vsítil. Za ním pak se 7,1 očekávaným gólem sekunduje Martin Gernát, ve skutečnosti desetigólový střelec, 6,5 trefy by pak měl mít na kontě v tomto ohledu třetí Jan Košťálek, jenž se v realitě prosadil šestkrát.
Opravdový lídr střelců mezi obránci Pavel Pýcha pak poměrně překvapivě spadl hluboko až na sedmnáctou příčku, podle matematického algoritmu by měl místo svých jedenácti gólů vstřelit 4,4 branky. Naopak za očekáváními trochu zaostává Petr Šenkeřík, ten si vytvořil šance na čtvrté největší množství gólů, 5,7, ve skutečnosti se ale prosadil jen čtyřikrát.
TOP 10 střelců dle očekávaných gólů:
1. Matěj Stránský (HC Oceláři Třinec) – 22,1
2. Michal Řepík (HC Sparta Praha) – 19,2
3. Martin Růžička (HC Oceláři Třinec) – 18,6
4. Radek Smoleňák (Mountfield HK) – 16,6
5. Roman Horák (HC Sparta Praha) – 16,0
6. Peter Mueller (HC Kometa Brno) – 15,7
7. David Tomášek (HC Sparta Praha) – 15,6
8. Milan Gulaš (HC Škoda Plzeň) – 14,9
9. Richard Jarůšek (HC VERVA Litvínov) – 14,4
10. Anthony Camara (HC Dynamo Pardubice) – 14,2
Nejlepší střelci dle očekávaných gólů v jednotlivých týmech TELH:
BK Mladá Boleslav: David Šťastný – 13,8
Bílí Tygři Liberec: Adam Musil – 13,5
HC Dynamo Pardubice: Anthony Camara – 14,2
HC Energie Karlovy Vary: Jakub Flek – 13,6
HC Kometa Brno: Peter Mueller – 15,7
HC Oceláři Třinec: Matěj Stránský – 22,1
HC Olomouc: Lukáš Nahodil – 10,3
HC Sparta Praha: Michal Řepík – 19,2
HC Škoda Plzeň: Milan Gulaš – 14,9
HC VERVA Litvínov: Richard Jarůšek – 14,4
HC VÍTKOVICE RIDERA: Dominik Lakatoš – 13,2
Madeta Motor České Budějovice: Zdeněk Doležal – 12,6
Mountfield HK: Radek Smoleňák – 16,6
PSG Berani Zlín: Zdeněk Okál – 8,3
Share on Facebook
