Hokej v číslech: Dva hokejové protipóly, ale dvě vynikající posily
Foto: Juliana Zash, hc-sparta.cz
Filip Chlapík a Roman Horák. Dva hokejisté se zkušenostmi z NHL, dvě nové útočné posily Sparty. Každý z nich je ale naprosto odlišný, vlastně oba tvoří dokonalé protipóly. Jak každý z nich hraje a proč jsou oba pro pražský klub takovým přínosem?
Starší z této dvojice, devětadvacetiletý Roman Horák, si se Spartou plácl už na jaře letošního roku, když po dvou sezonách opustil švédské Växjö. Jeho zkušenosti s NHL se datují trochu víc zpátky, mezi lety 2011 a 2014 naskočil do 82 duelů v dresu Calgary Flames.
Zato Filip Chlapík má nejlepší hokejovou soutěž ještě pevně v bruslích, vlastně i v současnosti je stále pod smlouvou Ottawy Senators, která jej do hlavního města zapůjčila na konci září. Od té doby stihl třiadvacetiletý útočník za Spartu naskočit třikrát a těší se, až se znovu rozběhne soutěž v zámoří, aby mohl střádat další starty do své 56 utkání bohaté sbírky z NHL.
Než ještě článek začneme, je potřeba zmínit, že vzhledem k malému počtu odehraných kol mohou být některé závěry zavádějící, zejména pak v případě Chlapíka, Horákových sedm zápasů je přeci jen už relativně dobrým statistickým vzorkem. Proto si za každý prezentovaný závěr v hlavě doplňte slovo "zatím".
Filip Chlapík a Roman Horák mají v kádru velice podobnou roli, přesto letos přináší Spartě naprosto odlišnou přidanou hodnotu. Horák je stabilním členem první formace, kde pravidelně válí s kapitánem Michalem Řepíkem, Chlapík se pak zase zařadil do druhé lajny po bok Davida Tomáška a Matúše Sukeľa.
Jejich zápasový příděl se příliš neliší, Horák v průměru odehraje za stavu 5 na 5 10:45 minut, Chlapík pak o třináct sekund víc. Ovšem zatímco starší z této dvojice se předvádí jako komplexní ofenzivní hráč, tedy velice vyzrálý a efektivní střelec a častý nahrávač, s výbornými výsledky při přesilovkách, ten mladší je naopak elitní defenzivní forvard, který umí kvalitně zakládat hru, a když je vepředu, pálí na branku, co mu síly stačí.
Tomu i odpovídá nejzákladnější hokejová metrika – body. Roman Horák jich po sedmi zápasech má na kontě sedm (3+4), z čehož tři nasbíral při přesilovce, Filip Chlapík se ve třech utkáních trefil pouze jednou.
Nejprve si tedy představme Horákův styl hry. Ten je, jak jsme už zmínili, zaměřený hlavně na zkušenou ofenzivní práci. S průměrem 8,0 střeleckého pokusu na 60 minut českobudějovický rodák patří mezi méně aktivní útočníky Sparty, ovšem rovných 60 % svých ran vysílá ze slotu, což ho rázem řadí na čtvrté místo v týmu.
I díky tomu si pak dokáže držet výbornou 16,7% úspěšnost střel na branku, kterou zatím dokázali překonat z pražských útočníků pouze Jan Buchtele a Miroslav Forman. Ještě lepších čísel pak reprezentant dosahuje při nahrávání – za 60 minut hry v plných silách rozešle svým spoluhráčům 9,6 přihrávky na střelu, z čehož 4,8 míří do slotu.
Roman Horák - přihrávka na střelu ze slotu
Když to zohledníme vůči jeho kolegům z první lajny, zjistíme, že je Horák zodpovědný za 37,5 % všech přihrávek na střelu ze slotu vyslaných celou jeho pětkou; větší podíl na produkci své kumpanie má už jen Andrej Kudrna. To pak ústí v to, že s Romanem Horákem na ledě dokáže Sparta vyvinout druhou největší ofenzivní aktivitu, která je vidět na 62,9 střeleckém pokusu za šedesát minut hry, tedy o 11,1 více než se svým průměrným hráčem.
V celkovém součtu s projektily soupeře pak Horák zlepšuje poměr střeleckých pokusů svého mužstva o sedm procent oproti celotýmovému průměru, číslo překonané pouze jeho souputníkem z útoku Michalem Řepíkem. A nesmíme zapomenout ani na Horákovy velice efektivní přesilovky, v nichž se dokázal jednou trefit a na dva další gólové úspěchy nahrát, což dohromady dává druhý nejlepší průměr bodů na 60 minut hry v týmu – 5,7.
Filip Chlapík je zase naprostý opak. Jeho největší přínos v týmu spočívá zejména v činnosti ve vlastním pásmu a rozhodně není troufalé říct, že minimálně dosud je jednoznačně nejlepším defenzivním útočníkem celé Sparty, a to opravdu o parník.
On sám je i přes svůj nízký ice time zodpovědný za nejvíc úspěšných zabránění soupeři v přechodu do obranného pásma Pražanů mezi všemi útočníky týmu, při zohlednění odehraného času za 5,5 každých 60 minut. Jako jediný z celého mužstva pak také při hře v pěti na obou stranách ještě nebyl přítomný ani u jednoho inkasování.
Navíc, s ním na ledě sparťané operují s pukem vůči soupeři 60,2 % času a ačkoliv můžete namítat, že jeho spoluhráči z druhého útoku v této metrice obsazují za Chlapíkem druhou a třetí příčku mezi útočníky týmu, u obou je tato hodnota takřka o čtyři procenta nižší a nepříliš lepší než u zbytku týmu. Chlapík se zde skutečně vymyká, vlastně je v tomto ohledu třetím nejlepším hráčem v celé soutěži.
Filip Chlapík - zamezení vstupu do pásma
A jak se jeho mistrovská defenzivní práce projevuje v praxi? Že s ním na ledě musí tým z hlavního města čelit za 60 minut pouze 32,9 střeleckému pokusu, tedy o neuvěřitelných 19,5 méně než se svým průměrným útočníkem. Znát je to zejména na těch nejnebezpečnějších střelách, tedy ranách ze slotu, kterých míří na sparťanské gólmany s Chlapíkem ve hře hned o 8,7 méně, než kolik činí týmový průměr.
Na závěr ještě nesmíme zapomenout zmínit i výborné schopnosti při zakládání útoků v podání pražského rodáka. Žádný jiný sparťanský útočník totiž nemá na kontě vyšší frekvenci úspěšných přechodů obou modrých čar – v případě výstupů z vlastního pásma se Chlapík pohybuje na hodnotě 18,3 za 60 minut hry 5 na 5, do útočné třetiny pak vstupuje za stejný časový úsek dokonce 31,1krát.
Sečteno podtrženo
Obě sparťanské zvučné posily jsou pro tým obrovským přínosem, ačkoliv každá naprosto odlišným způsobem. Roman Horák je ofenzivní dynamo a zcela komplexní útočník, Filip Chlapík pak zase čaruje ve vlastním pásmu a umí výtečně posílat hru dopředu.
Share on Facebook
