Hlava vypráví o kouči Fryčerovi i žádosti o ruku. Jak vnímá situaci u Pirátů?
Foto: Kateřina Kundertová
Nicolas Hlava prožil divokou sezonu. Na jejím začátku se neprobojoval do kádru Karlových Varů, aby mohl později zářit v Chomutově. O svém dalším působišti zatím jasno nemá. V pohodově laděném rozhovoru přišla řeč na řadu zajímavých témat.
Patří k vyhlášeným bojovníkům. S Chomutovem před časem dokráčel až do semifinále extraligy. Zároveň si tehdy našel životní lásku – dceru Vladimíra Kýhose. Trenéra, který byl po čtvrtfinálové porážce od Pirátů v Třinci propuštěn. „Když jsme pak po konci v semifinále jeli k němu na chatu, říkal jsem si: Ty vole, mám tam jet? Nemám tam jet? Pan Kýhos je ale zlatý člověk," usmívá se rtuťovitý útočník
Stejně tak nedá dopustit na Miroslava Fryčera. Pod jeho vedením zažil loni v dresu znojemských Orlů životní sezonu. Ozdobil ji ziskem 48 kanadských bodů .„Pan Fryčer je výjimečný člověk. Díky němu jsem se naučil nebát se udělat kličku," vypráví.
Máte za sebou sezonu, kterou jste začínal v Karlových Varech a dohrál v Chomutově. Z osobního pohledu byla trošku jako noc a den, že?
Máte pravdu. Začátek sezony neproběhl z mého pohledu úplně ideálně. Cítil jsem, že jsem měl před sezonou dobrou přípravu. Do zápasů jsem si proto věřil, ale znáte to… Sezona začíná až v září. Přišlo prvních šest zápasů za Karlovy Vary, nedostával jsem v nich tolik prostoru na ledě, kolik jsem si představoval. A asi i trenéři ode mě čekali něco trošku jiného, načež jsem pak byl přesunutý do Chomutova.
Do Karlových Varů jste přišel ze štace v EBEL. Šest zápasů je na adaptaci vůči úplně jinému stylu hokeje málo, ne?
Těžko říct. Je pravda, že EBEL je oproti naší extralize úplně jiná. Zdaleka tolik se tam nebrání. Extraliga je svázaná systémem. Ale… Když jsem podepisoval v Karlových Varech, věděl jsem, že hrají hodně útočný styl hokeje. Ten se dá porovnat právě s EBEL, proto jsem doufal, že se tam prosadím. Věřil jsem, že si tam získám pevnou pozici. Bohužel… Ale rozhodně to není o tom, že bych byl na někoho naštvaný. To vůbec ne. Naštvaný můžu být maximálně sám na sebe, protože jsem za těch šest zápasů neukázal, co ve mně je. Nebylo tam ideální nastavení hlavy. Ani začátek v Chomutově pak nebyl ideální.
Proč?
Vezměte si, že v Karlových Varech máte ice time pět minut na zápas. Přijdete do Chomutova a tam ho najednou máte přes dvacet minut. Všichni na vás spoléhají a vy máte rozhodovat zápasy. Po prvním utkání v Chomutově s takovým zápřahem jsem si myslel, že umřu. Trvalo mi asi pět dalších zápasů, než jsem se do toho dostal. Opravdu to není jen tak, když jste měsíc zvyklý na to hrát pět minut, přičemž pak někam přijdete a tam máte být na ledě 25 minut. A, že to bylo z extraligy do Chance ligy? To je úplně jedno. Lidé na vás pak sice koukají jako na spasitele, ale jak říkám… Není to jen tak.
„V Karlových Varech mi to nevyšlo. Naštvaný můžu ale být jen sám na sebe."
Sám jste řekl, že v Karlových Varech jste neukázal svoje maximum. Po sezoně ve Znojmě jste si přitom mohl oprávněně věřit. Jak se s tím pak hráč vyrovnává?
Upřímně… Je to hodně těžké. Po sezoně ve Znojmě, která se mi povedla, jsem věřil, že bych se už konečně mohl v extralize uchytit. Přece jen jsem toho v ní zatím moc nedohrál a doufal jsem, že tentokrát se to zlomí. Víte co… Když jsem byl před pár lety v Chomutově, hrál jsem jen čtvrtou lajnu. Ta měla za úkol v podstatě pouze řezat. V tomto ohledu mi Znojmo hodně pomohlo. Začal jsem si víc věřit. Měl jsem tam dobrou pozici, ale nakonec mi to ve Varech bohužel nepomohlo. Pořád jsem nad tím přemýšlel, kde jsem udělal chybu. I o tom, co jsem mohl udělat jinak. Pak jsem se dostal do fáze, kdy jsem k hokeji cítil určitou nechuť. Naštěstí mi hodně pomohla rodina a okolí.
Foto: Kateřina Kundertová
Nebyla chyba právě tom přemýšlení?
Možná jo. Ale já už jsem takový, věci si často moc beru. Jsou lidé, kterým je to šumák, mávnou nad tím rukou a jedou dál. To já bohužel neumím. Vždy přemýšlím o tom, co kde šlo udělat jinak. I po zápasech nad těmi věcmi dlouho myslím. S hlavou se zkrátka srovnávám těžko.
„O věcech někdy až moc přemýšlím. Neumím nad nimi jen tak mávnout rukou."
O pomoci mentálního kouče jste neuvažoval?
Snažím se hledat si tyhle věci na internetu. Hodně mi pomáhá manželka. Zároveň nesmím zapomenout na znojemského trenéra Fryčera. Podle mě je to super borec, který toho v hokeji dokázal opravdu hodně. Bavíme se o tom spolu a on mi právě říkal, abych hrál uvolněně. Že je to jen o tom prostoru na ledě, který když dostanu, tak jsem schopný lidem ukázat, že na to mám.
Jak se vám pod trenérem Fryčerem hrálo?
Pro mě je Frygo jeden z nejlepších trenérů. Zaprvé se chová hodně lidsky. Nebojí se komunikovat. Když jsem třeba ve Znojmě nehrál úplně dobře, tak si mě zavolal a úplně v klidu si se mnou o tom promluvil. Ptal se mě, co se děje, jestli bych chtěl hrát s někým jiným a tak dál. Lidsky je to výjimečný člověk, hodně mi pomohl a já mu za to děkuju.
Tvrdí, že svoje hráče nechává hrát hlavně podle toho, jak to oni sami cítí. Můžete to potvrdit?
Je to tak. Opravdu nás hodně nechával hrát. Díky němu jsem se nebál udělat kličku, což byl třeba dřív v Chomutově docela problém. Tam jste ve čtvrté lajně chodili hlavně neudělat chybu. Proto mi pan Fryčer hodně pomohl, pod ním jsem se nebál hrát hokej. Samozřejmě jsme nehráli jen nahoru dolů, měli jsme i taktické věci, ale celkově to bylo hodně právě o tom, jak jste to na ledě cítili.
Zkrátka jste nebyl pod tlakem, že když uděláte chybu, půjdete si hned sednout.
Přesně tak. To tam nebylo. Je jasné, že když hráč udělá milion chyb, tak ho trenér stejně posadí, ale bylo to přesně tak, jak říkáte. Rozhodně tam nebylo, že by přišel a řekl: Ještě jednou uděláš takovou kličku a půjdeš sedět. Ba naopak. Přišel, poplácal po zádech a řekl: Nevadí, dobře jsi to myslel, příště to zkus znova a vyjde to. Pod někým takovým se vám hokej hraje dobře.
„Miroslav Fryčer je výjimečný člověk. Hodně mi pomohl. Pod ním jsem se naučil nebát se udělat kličku."
Smlouvu na příští sezonu ještě nemáte. S trenérem Fryčerem ale prý v kontaktu jste.
(usměje se) S trenérem Fryčerem jsme v kontaktu prakticky neustále. Můj konec ve Znojmě na tom nic nezměnil. Píšeme si, probíráme různé věci, třeba o tom, co je nového a podobně. Samozřejmě jsme se bavili i o Znojmě. Nemůžu nic vyloučit, ale sám nevím, jak to teď bude. Čekáme rodinu, takže i tento aspekt bude důležitý. Smlouvu každopádně, jak jste řekl, ještě nikde nemám. Navíc nemám agenta, takže si ty věci řeším sám, což je ještě o trochu těžší.
Foto: Rostislav Pfeffer, hcorli.cz
Vy nemáte agenta?
Přesně tak. Dřív jsem ho měl, ale teď si ty věci dělám sám. Bavil jsem se o tom i s tchánem trenérem Kýhosem a on mi říkal: Pokud si myslíš, že si zvládneš obvolat lidi, které potřebuješ, tak v České republice si to můžeš dělat sám.
Klubům se nabízíte sám?
Tak když už spolu děláme tenhle rozhovor… Sice nevím, kdy vyjde, ale kdyby měl někdo zájem, určitě se mi může ozvat. (směje se) Většinou je to tak, že si sháním telefonní čísla na manažery a trenéry. Těm pak napíšu esemesku, aby věděli, kdo jsem a co od nich chci. Pak si zavoláme, začneme se bavit o tom, jestli by měli zájem navázat spolupráci. Jsou samozřejmě i kluby, které se ozvaly samy, ale tam to zatím nebylo to, co bych si představoval. Ať už z pohledu financí, popřípadě pozice v klubu. Na druhou stranu, už jsem říkal, že čekáme rodinu. Z tohoto důvodu nechci otálet zbytečně dlouho. I vzhledem k tomu, že ještě mám nějaké nedořešené věci s Chomutovem, potřebuji hlavně kvůli rodině stálý příjem.
„Agenta nemám. Tyhle věci si řeším sám.
Možná je to lepší v tom, že o sobě máte přehled, co?
Je to tak. Když jsem se bavil s jinými hráči, kolikrát mi řekli, že jim agent řekl: Tenhle klub o tebe má zájem, no a ono to tak nakonec vůbec nebylo. Pravdou je, že agenti mohou vyjednat lepší peníze, ale to už je pak stejně na tom hráči, za čím si stojí. Spousta manažerů vám řekne, že je ráda, že nemáte agenta, díky čemuž ty věci mohou řešit přímo s vámi.
Jste díky současné ekonomické krizi o to obezřetnější, kde smlouvu podepsat?
Určitě. Ona to není sranda. Všechny kluby počítaly s určitými financemi, které momentálně nejsou a možná ani nebudou. Proto se teď spousta věcí pozastavila, řada klubů ani nenabízí smlouvy. Dá se říct, že ta následující sezona bude asi taková udržovací. Od té další se to snad bude vracet tam, kde to bylo před krizí. Byl bych rád, kdybych podepsal někde v okolí domova, ale stát se může cokoliv.
„Současná situace není sranda. My, kteří nemáme žádné obrovské výplaty, se budeme muset asi uskromnit. Kluby budou v první řadě přemýšlet tak, aby se nezadlužily."
Počítáte s tím, že se budete muset v nové smlouvě uskromnit?
Podle mě to není jen můj případ. Top hráči budou asi pořád zaplacení, ale my, kteří nemáme žádné extrémní platy, budeme muset s penězi jít nejspíš dolů. Kluby to budou chtít podle mě logicky udělat tak, aby se nezadlužovaly. To pro ně bude priorita.
Už jste zmínil Vladimíra Kýhose, který je vaším tchánem. Řešíte spolu hokej hodně?
No… My jsme hokejová rodina – i brácha manželky totiž hraje hokej. Druhou ligu za Most. Momentálně se společně připravujeme v rámci letní přípravy. Spolu proto hokej řešíme a navzájem se podporujeme.
Povězte mi, vy jste odchovancem Chomutova, pan Kýhos je pro změnu legenda Litvínova. Neříkal vám proto, ať mu do domu nechodíte?
(směje se) Víte co… Mně samotnému to bylo svým způsobem blbé. S manželkou jsem začal chodit, když jsme s Chomutovem vyřadili ve čtvrtfinále Třinec. Hned poté tam pan Kýhos skončil. Když jsme pak my vypadli v semifinále s Libercem, jeli jsme za ním s manželkou na chatu, přičemž musím říct, že se mi tam tehdy moc nechtělo.
Jak to dopadlo?
Já jsem si říkal: Ty vole, mám tam jet? Nemám tam jet? Kvůli mně ho vyhodili z Třince… Nakonec to bylo úplně v pohodě. Pan Kýhos je zlatý člověk. Společně jsme se tomu zasmáli, byly samozřejmě nějaké ty narážky, ale to bylo vše z legrace. Nejvíc jsem se bál, když jsem ho jel žádat o ruku jeho dcery.
Vážně?
Já jsem tehdy seděl půl hodiny v autě. Říkal jsem si zase: Ty vole mám tam jet? Nemám tam jet? Nakonec jsem se odhodlal. Místo toho, abych to na něj vybalil hned, tak jsem mu tam pak dvě hodiny vykládal totální nesmysly. Až pak došla řeč na to, že bych se ho vlastně chtěl na něco zeptat. Bylo to úplně v pohodě a mně spadl obrovský kámen ze srdce. Máme spolu opravdu dobrý vztah.
„Když jsem jel žádat pana Kýhose o ruku jeho dcery, byl jsem vyklepanej. Dvě hodiny jsem mu vykládal nesmysly, než jsem se dostal přímo k věci. Nakonec to bylo úplně v pohodě."
Mohl by vás v budoucnu zaučit i do trenérského řemesla, co?
Nad tím jsem ještě úplně nepřemýšlel, Ale podívejte se… Můžete si říct, že mi je pořád jen 25 let, ale ten čas strašně letí. Jestli chci hrát hokej, měl bych už teď být pořádně vidět. Když vidím, co kolikrát předvádí dvacetiletí kluci, tak je to buď a nebo. Každá sezona je momentálně pro mě důležitá. A trénování? Hodně mě baví pracovat s dětmi. V Chomutově jsem chodil pomáhat s mládeží, když bylo potřeba. Po hokejové kariéře bych se něčemu takovému nebránil.
Foto: hokejkv.cz
Nakousl jste Chomutov. Když jste tam letos přicházel, měl jste vzhledem k všeobecně známým věcem finančního rázu obavy?
Abych byl upřímný: už v době, kdy jsem poprvé odcházel z Chomutova, tak jsem si říkal něco jako Ty vole, sem se minimálně pět let nevrátím, protože už tenkrát mi klub dlužil několik výplat. Samozřejmě to pak dorovnali, ale víte jak… No a podívejte se, uplynuly dva roky a já byl zpět. Logicky jsem si od kluků zjišťoval, jak to tam vypadá. Všichni říkali, že je to v pohodě a peníze chodí. Z tohoto důvodu jsem se nijak nebál. Postupně ale těch sedm majitelů začalo zjišťovat, co se v tom klubu vlastně děje. Oni si to takhle určitě taky nepředstavovali. Aktuální situaci známe všichni. Moc mě to mrzí, ale bohužel si myslím, že to s chomutovským hokejem momentálně nevypadá vůbec dobře.
Jaké budou podle vás v Chomutově další kroky?
Je spousta spekulací. Píše mi hodně lidí, jestli nemám informace, co se bude dít. Osobně mě mrzí jedna věc. Chápu, že majitelé mají plnou hlavu vlastních problémů. Řeší se tam, co bude dál. Ale je třeba vidět, že nemají vůči nám hráčům splněny všechny závazky. Jejich komunikace by rozhodně mohla být lepší. Od doby, kdy nám poslali výpovědi, nám prakticky nikdo neřekl, co bude dál. Nevíme, jak na tom jsme. Samozřejmě bych ale Chomutovu přál, aby se z toho nějakým způsobem dostal. Myslím si však, že budou muset začít úplně od nuly. S novým klubem. Snad zachovají alespoň mládež, ale áčko bude muset začít být budováno podle mě znovu. Každopádně jim držím palce, je tam krásný stadion, Chomutov je hokejové město. Byla by škoda, pokud by tam hrála jen mládež.
„Chomutovu držím palce, aby se ze současných problémů dostal. Myslím si však, že s dospělým hokejem tam budou muset začít úplně od nuly."
Šušká se o výměně licencí mezi Chomutovem a Znojmem.
Něco takového jsem taky zaslechl. Samozřejmě to sleduji. Oba kluby mi přirostly k srdci. Takže i Znojmu přeji, aby se jim dařilo. Snad seženou peníze a budou hrát tu nejlepší možnou soutěž. Mám radost z toho, jaké posily podepsali. Ať už je to Vojta Němec nebo třeba Dominik Tejnor.
Jakou ligu byste Znojmu doporučil vy?
To je těžká volba. V EBEL už mají za ty roky nějaké jméno. Ale víte jak, všechno je o penězích. Taky záleží na tom, zda budou otevřené hranice. Lidi ve Znojmě každopádně hokej milují, takže budou chodit na EBEL i Chance ligu. Kdyby hráli Chance ligu, tak by si podle mě zasloužili postup do extraligy.
„Mým cílem je pořád extraliga. Udělám maximum, abych se do ní dostal a udržel se v ní."
Třeba si ji někdy společně zahrajete.
Mým cílem do budoucna rozhodně extraliga je. Chci si ji zahrát a udržet se tam. Udělám pro to maximum. Je to samozřejmě i o štěstí, musíte tu příležitost dostat a pak ji chytit za pačesy. Rozhodně neskládám zbraně, chci ukázat, že na tu soutěž mám.
Co můžete nejen extraligovým klubům nabídnout. V čem jsou vaše největší přednosti?
To by měli hodnotit hlavně trenéři. Každopádně si myslím, že na ledě vždy nechávám všechno. Snažím se vždy hrát srdcem. Příjmu v mužstvu jakoukoli roli. Nedělám rozdíly. Zároveň hraju pro fanoušky. Mám rád, když je plný zimák. Když fanoušci vyvolávají vaše jméno a vy je můžete hecovat. Proto mě moc těší reakce lidí ze Znojma, kteří mi píšou, abych se tam vrátil. Vidíte, že jste v tom klubu odvedl dobrou práci, což je nejlepší odměna.
Foto: Kateřina Kundertová
Share on Facebook
