Havířovský srdcař Maruna o krizi AZetu: Soupeře musí naše hra bolet
Foto: Vít Káňa, hc-havirov.cz
Prakticky celou svou profesionální kariéru spojil Jan Maruna s Havířovem. V dresu AZetu zažil postup do Chance ligy i následné plodné roky, kdy byl malý klub ze Slezska mnohdy černým koněm soutěže. Jenže teď se karta obrátila a Havířovu reálně hrozí pád o patro níž. „Nechci být podepsaný pod sestupem,“ říká s rozhodností v hlase 32letý útočník.
Z pohledu Havířova to není příjemný pohled na aktuální tabulku, že?
Samozřejmě, že není. Tohle čekal málokdo. A je jasné, že mně jako Havířovákovi se na to dívá ještě daleko hůř.
V klubu jste strávil téměř celou kariéru…
Jak říkáte, o to víc mě to štve. Pořád je ale před námi spousta zápasů. Všichni víme, že situace není dobrá, nicméně pořád věřím v to, že se zachráníme. Body každopádně musíme začít sbírat už teď.
Je z vás cítit, že vnímáte zvýšenou osobní zodpovědnost za osud klubu.
Přesně tak to je. V roce 2010, kdy se to tu znovu zrodilo, tak se tu sešla skvělá parta. Sami jsme si postoupili do první ligy, kterou jsme podle mě hráli velice slušně. Každý s námi musel počítat, většinou jsme se dostali do play off. Až poslední dva roky to není nic moc. Cítím velkou zodpovědnost vůči všem hráčům, kteří se tady za ty roky protočili. Nechtěl bych být ten, kdo by byl podepsaný pod sestupem.
Provázanost mezi hráči a fanoušky je v Havířově vysoká. Cítíte to?
Když jdu ráno na zimák, potkám tak tři až čtyři lidi, se kterými se bavím o hokeji, takže ano. Když se nedaří, některé věci se poslouchají hůř, ale to je jasné. Jsme na tom v tabulce tak, jak jsme, takže kritika musí být. Kdyby nebyla, tak je něco špatně.
„Všichni víme, že situace není dobrá."
Většinu zápasů jste prohráli maximálně o dva góly. O to těžší to je, co?
Je to strašně těžké na hlavu. Většinu z těch zápasů jsme navíc prohráli v závěru, když jsme udělali nějaké hloupé chyby. Je to záležitost celého týmu. Není to jen o obraně, brankářích nebo útočnících, ale o nás všech dohromady. Dřív jsme byli schopni zápasy vyhrávat třeba na tři góly, to tam letos moc není. Prohrajete smolný zápas, spadnou vám hlavy a je těžké, když to pak máte dohánět.
Neuvažovali jste o pomoci mentálního kouče?
Měli jsme ho u nás pár let dozadu, kdy tady byl Vašek Petráš. Je to super člověk a určitě to mělo něco do sebe, ale myslím si, že tohle teď úplně nepotřebujeme.
Sezona je sestupová, o to větší roli může hrát při těchto chybách vaše psychická nepohoda.
Může to tak být, ale jsou chyby a chyby. Kdyby nás soupeř vyšachoval kombinací do prázdné brány, tak to beru, ale my se prostě nepoučíme a ty chyby děláme pořád dokola. V podstatě se dá říct, že soupeřům na góly nahráváme.
Po takto ztraceném zápase člověk má co dělat, aby v kabině něco nerozbil, že?
Je to tak, ale zase musíte s rozvahou. Osobně nejsem zastáncem neustálého řvaní. Všichni víme, jak na tom jsme. Musíme to rvát ještě mnohem víc než doteď. Nemůžeme si myslet, že budeme vyhrávat hezkým hokejem. Potřebujeme hlavně body, klidně i škaredé góly, ale musíme to do brány prostě dotlačit. Hezký hokej nám je k ničemu, když máme v kolonce bodů nulu.
„V podstatě se dá říct, že soupeřům na góly nahráváme."
Připomněl jste mi výrok Jiřího Polanského v semifinále 2013, kdy označil zlínský styl hry za „debilní hokej“. Přesně takový teď potřebujete i vy…
Přesně tak. Musíme hrát agresivní, účelný hokej. Klidně můžeme hrát i hnusný hokej, ale musíme z toho mít body. Jiná cesta pro nás není.
Mluvíte o agresivitě, ale mám pocit, že soupeře vaše hra zatím nebolí, jak by bolet měla.
To máte pravdu. Musíme do toho jít mnohem víc. Soupeře musí naše hra bolet, ať už hrajeme doma nebo venku. Od první minuty musí vědět, že hrajeme o život. Když tohle nezlepšíme, tak se asi z místa moc nepohneme.
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Přitom v Třebíči jste právě takový agresivní a účelný hokej hráli a získali proti vedoucímu tabulky dva body. Tam už to vypadalo, že se zvedáte, ale na výkon jste nenavázali. Čím to?
To opravdu nevím. V Třebíči jsme hráli hodně pospolu, myslím, že jsme domácí i zaskočili tím, že jsme nehráli tak aktivně, jak se většinou snažíme hrát. Věřil jsem, že nás to nakopne, ale bohužel… Pak jsme hráli doma, kde se nám letos vůbec nedaří. Hrajeme u nás špatně a nedáváme góly. Naopak gól soupeře nás často rozhodí a třeba na deset minut vypadneme z role. Takový hluchý úsek stačí k tomu, abychom zápas nakonec ztratili.
„Musíme hrát agresivní, účelný hokej."
To pak pro vás domácí prostředí paradoxně není bůhvíjakou výhodou.
Za dvanáct let jsem nezažil, že bychom doma hráli takhle špatně. Je to jedno s druhým, nedáváme góly a jsme špatní v prostoru před bránou. (povzdechne si)
Během sezony byl odvolán z postu hlavního trenéra Jiří Režnar. Jak se na tohle rozhodnutí díváte?
Tak to prostě je. Už jsem to zažil v kariéře víckrát, asi těžko vyměníte během sezony dvacet hráčů, tak se vymění trenér. Musíme to brát tak, jak to je.
Vnímáte po příchodu Aleše Flašara nový impuls?
Každý se chce ukázat, tak by to mělo být. Po příchodu nového trenéra všichni začínají prakticky od nuly, takže každý chce být co nejlepší, aby právě on hrál ty klíčové situace. Některé věci jsme změnili, ale nemáme body… Prostě je to pořád o nás hráčích, když nebudeme plnit věci, které plnit máme, tak může na lavičce stát jakýkoliv trenér.
Co jste pod Alešem Flašarem změnili?
Hru jsme zjednodušili. Trenér chce hrát jednodušší hokej, především u nás v obranné třetině, to je základ. Rychle vyjíždět ven.
„Musíme udělat všechno pro to, abychom první ligu zachránili."
Chance liga je letos extrémně vyrovnaná. Čekal jste to?
Čekal, už dopředu bylo avizované, že sestoupí víc mužstev, takže se všichni snažili posílit. Akorát jsem nečekal, že v tom sestupovém pásmu budeme namočení my. Musíme udělat všechno pro to, abychom první ligu zachránili.
Překvapil vás některý ze soupeřů?
Soutěž je hodně vyrovnaná, ale překvapila mě Třebíč. Sedl jim začátek, hrají pospolu a je vidět, že ti kluci už tvoří jeden tým delší dobu. Jsou sehraní. Vypadají kompaktně, takže jejich bodový zisk není náhoda.
Vy jste takovou kostru měli tak dvě až tři sezony zpátky, kdy se vám dařilo. Ale pak jste doplatili na to, že řadu hráčů přetáhly movitější kluby a teď kostru týmu znovu hledáte.
Máte pravdu. To je úděl menších klubů a není to tak jen u nás, ale všude. Když má někdo dobrou sezonu a potvrzuje výkonnost dlouhodobě, měl by se posunout dál. Nikdo u nás rozhodně nechce nikomu bránit, když dostane lepší nabídku. Ti kluci si šanci, ať už v extralize nebo v movitějších klubech Chance ligy, zasloužili.
Když se letos zachráníte, tak to bude na pořádnou oslavu, viďte?
Pořád v to věřím! Hokej je z osmdesáti procent o hlavě. Když se nám podaří udělat delší bodovou sérii, tak věřím, že se to celé otočí.
Foto: Vít Káňa, hc-havirov.cz
Share on Facebook
