Hamara o české obraně: Obrázek dobré výchovy. Proč už není hodný?
Foto: Martin Voltr
Pořad se mluví hlavně o Svozilovi s Jiříčkem, ale z českých obránců na mistrovství světa do 18 let má velký potenciál i Tomáš Hamara. Sparťanský odchovanec roste poslední tři roky ve Finsku.
Historie se opakuje. Možná si vzpomenete, že jako poslední underager z obránců se na šampionát osmnáctek podíval Martin Hugo Haš. Tedy sparťan, jenž odešel tříbit svůj talent do finské Tappary Tampere.
A teď, po třech letech? Úplně stejný příbeh píše Tomáš Hamara! Na severu se zařadil k nejmladším pravidelně nastupujícím hráčům v juniorské soutěži, s Tapparou došel do semifinále play off a navíc neměl daleko ke startům mezi dospělými.
Podobně jako jeho vyjmenovaní předchůdci by i Hamara mohl pomoci českému hokeji s nedostatkem kreativních obránců. Na reprezentační scéně to ale zatím neměl tak úplně kdy prokázat. Mistrovství světa v americkém Texasu však znamená ideální příležitost.
Tomáši, v dějišti turnaje už se chystáte na jeho start. Jaké jste měl dojmy z prvního tréninku?
Bylo to trošku těžší po té době a po tom přesunu. Na druhou stranu jsme si akorát oživili naše věci, trénovali jsme podobně jako předtím ve Vyškově. Začátek byl trošku horší, ale na konci už to podle mě vypadalo dobře.
„Hala je krásná, ale kabina není úplně největší. Je teda dost malá…“
Manažer Petr Studnička říkal, že s prvními dvěma tréninky se původně nepočítalo. Je dobře, že se můžete před začátkem mistrovství dostat do tempa, že?
Přesně tak. Je super, že nemusíme trávit na hotelu čtyři dny, jako to měla dvacítka, ale můžeme chodit na led. Určitě nám to pomůže.
Jak jste vy strávil tu krátkou karanténu na pokoji?
Dělal jsem nějaké věci do školy, protože ve Finsku studuju střední školu. Pak jsem se koukal na filmy. Docela jsem se nudil, ale naštěstí jsme to nějak vydrželi a už je to za námi. S klukama jsme komunikovali přes Messenger, WhatsApp nebo Snapchat.
Líbí se vám v hale, kde odehrajete celou základní skupinu a kde turnaj i vyvrcholí?
Hala je krásná, ale kabina není úplně největší. Je teda dost malá… (usmívá se) Ale jinak tam jsou super podmínky. Kustodi mají svoje místo, kde brousí brusle, my taky máme stůl s vybavením, surovinami a různými doplňky.
Na vaši skupinu budou moci chodit i fanoušci. To potěší, že?
Jsem za to moc rád. Určitě to bude něco jiného s lidmi, než kdyby tam nemohli být. Vždycky je to lepší. Už mi to docela chybělo.
Odvykl jste si?
My jsme ve Finsku hráli až do začátku prosince normálně s lidmi, což bylo super. Pak nám prosinec zrušili úplně, protože tam šly počty nakažených trošku nahoru. Po Vánocích už jsme hráli bez lidí a taky nám zavedli pravidlo, že musíme hrát s celoobličejovým plexi.
Jaké to bylo?
Nebylo to jednoduché. Hlavně prvních pár tréninků. Ono se to nezdá, ale to plexi je docela těžké, takže se s ním hůř pohybuje hlavou. A taky když v souboji hráč před vámi zabrzdí a nahodí vás sněhem, chvíli nic nevidíte. Člověk si na to ale zvykne, pak už to ani nevnímá. Dalo se s tím v pohodě hrát.
Takže byla úleva přijet na reprezentaci a vzít si zase košík?
Jo, byla to úleva. První tréninky s mřížkou byly zase nezvyk, měl jsem trošku problémy vidět před sebe (usmívá se). Ale pak jsem si taky zvykl.
Doufal jste, že šanci od Jakuba Petra dostanete a už teď pojedete na mistrovství?
Určitě jsem v to doufal. Byl jsem moc rád, když se trenéři po skončení play off ozvali, že mám přijet. Beru to jako odměnu za celou sezonu, za tu práci, kterou jsem až do téhle doby odvedl. Je to super.
Z osobní stránky tedy sezonu hodnotíte jako povedenou?
Příprava byla super, to jsem měl možnost se podívat i s áčkem na nějaké zápasy a turnaje. Pak jsem měl v juniorce trochu těžší období, ale určitě bych to hodnotil pozitivně. Celá sezona mě hrozně moc posunula, a to jak po hokejové, tak mentální stránce. Nebylo to jednoduché.
Po dvou letech ve Finsku už jste ale musel vědět, co všechno tam hokej i život obnáší, ne?
Jo, to je pravda, už jsem byl na všechno zvyklý. Navíc jsem tam právě už chodil i do školy. Myslím to ale spíš, co se týkalo hokeje v našem týmu. Měli jsme fakt hodně dobrý tým a taky hodně silnou obranu. Po mentální stránce bylo občas těžší urvat si to svoje místo v týmu, když jsou kluci starší. S tím jsem měl problém. Já jsem byl vždycky na všechny hrozně hodný, a teď jsem se najednou musel naučit, že na ledě neznám kamaráda.
„Já jsem byl vždycky na všechny hrozně hodný, a teď jsem se najednou musel naučit, že na ledě neznám kamaráda.“
Dostal jste dobrou roli a ice time?
Dostal jsem výbornou roli, za to jsem byl moc rád. Hrál jsem jak přesilovky, tak oslabení. Minuty jsem měl většinou solidní.
Schylovalo se někdy během sezony k tomu, že byste dostal ostrou šanci v A-týmu?
Někdy v březnu se trenéři nám, pár klukům, ozvali. Když ale ve Finsku šli hráči z juniorky do áčka, museli být tři dny v karanténě a po tu dobu trénovat jenom spolu. Pak jít na testy, než mohli k nim do kabiny a na trénink. Já jsem byl ale bohužel pozitivní. Takže jsem šel na deset dní do karantény a potom nám začínalo play off, takže jsem se rovnou vrátil do juniorky. Jestli jsem mohl mít nějakou možnost, tak jsem ji bohužel asi propásl kvůli tomu, že jsem měl koronavirus.
S juniorkou jste došli do semifinále. Zklamal vás konec, cílili jste na titul?
Určitě. Měli jsme ty nejvyšší ambice, protože po dlouhé době jsme měli v juniorce fakt výborný tým. Hodně nás to zklamalo. První zápas jsme prohráli o gól a ten druhý v prodloužení, což nás moc mrzelo. Ale nedá se nic dělat. Rauma to nakonec vyhrála a musím říct, že byla lepší než my.
Foto: Martin Voltr
Ve Finsku jste se hodně posunul. Vnímáte, že se o vašem talentu ví, a cítíte na sobě určitý tlak, který bude ještě silnější během mistrovství?
Tlak zatím ani úplně nevnímám. Přece jenom se teď skauti budou soustředit hlavně na kluky, co jdou tenhle rok na draft. Zatím to neřeším. Spíš se to snažím užívat a vůbec na to nemyslím.
Obrana osmnáctky vypadá na papíře nejlépe za poslední roky. Souhlasíte?
Ano, souhlasím, vypadá to fakt hodně dobře. Taky si myslím, že posledních pár let nebyla obrana tak silná jako tenhle rok. Jsem za to moc rád, protože i já se můžu učit od Standy Svozila, Davida Jiříčka a dalších. Navzájem si děláme konkurenci a můžeme se navzájem posouvat. To je super.
„Taky si myslím, že posledních pár let nebyla obrana tak silná jako tenhle rok.“
Myslíte, že to svědčí o lepší výchově obránců v Česku? I když vás do toho samozřejmě úplně nepočítám, když hrajete tři roky ve Finsku. Pracuje se tady s obránci lépe?
Osobně si myslím, že ano. Pořád dokola se to omílalo, že nám chybí kreativní a dobří obránci. A já jsem chtěl, aby se to změnilo: Chtěl jsem být právě tím kreativním obráncem. A myslím, že tohle je výsledek. Myslím, že tady máme tady fakt osm hodně kvalitních obránců, a asi to je obrázek dobré výchovy, že jsme v Česku všichni udělali dobrou práci.
S jakým cílem půjdete do turnaje?
Chceme tu hrát až do posledního dne a udělat nejlepší výsledek, jaký bude pro nás možný.
Share on Facebook
