Gut je nejmladší, překonal Lauka. Nechtěl jsem respekt, říká po debutu
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Titul nejmladšího extraligového debutanta držel v Chomutově Jakub Lauko. Nyní už má nástupce. V šestnácti letech, pěti měsících a jedenácti dnech nastoupil v dresu Pirátů Michal Gut, jenž zasáhl do 39. kola nejvyšší soutěže v Olomouci. Přestože měl ráno hodně hektické, na ledě se rozhodně neztratil – v jednom z prvních střídání se dostal do šance, nastoupil na dvanáct buly a nebál se ani soubojů u mantinelu.
Máte za sebou seniorský debut v ostré soutěži. Kdy jste se o nominaci do sestavy dozvěděl?
Mamka mě ráno probudila, že jedu s A-týmem do Olomouce. Moc jsem tomu nevěřil a začal se smát. Pak ale řekla, abych se rychle oblékl, protože za hodinu je odjezd. Naštěstí volali ve stejnou dobu i Štěpánovi Lukešovi, že má jet jako dvojka, takže si rychle zabalil věci v Kadani na zimáku a jeli jsme společně na sraz. Byl jsem natěšený a chtěl jsem si to hlavně užít. Nervózní jsem byl jenom trošičku, rozhodně ne tolik jako v přípravě za A-tým. Až jsem byl sám překvapený, jak jsem v klidu. V juniorce mám pohodu, tak jsem to asi přenesl i do áčka.
Takže jste toho ráno asi moc nestihl…
Když jsme přijeli ze zápasu s juniorkou, vzal jsem si všechny věci domů na vyprání, na což jsem si vzpomněl až při odchodu, takže jsem si to musel ještě všechno naházet do tašky. Jenom jsem si vyčistil zuby a mamka mi udělala svačinu, kterou jsem zapomněl doma. Nešlo na to ale vůbec myslet, protože už jsem měl v hlavě jenom zápas.
„Mamka mě ráno probudila, že jedu s A-týmem do Olomouce. Moc jsem tomu nevěřil a začal se smát.“
Napadlo vás, že jste o dva měsíce překonal svého kamaráda Jakuba Lauka?
Vůbec mi to nedošlo a ani jsem nad tím nepřemýšlel, hlavně jsem se soustředil na zápas, abych odvedl stoprocentní výkon. Dozvěděl jsem se to vlastně až v Olomouci při rozhovoru. S Kubou jsme si napsali dvě nebo tři zprávy, přál mi, aby se mi dařilo. Více jsme si ale nepovídali, ale snad si napíšeme nebo zavoláme a pobavíme se o tom.
Pojďme na zápas. Přestože šlo o premiéru, nebál jste se chodit do soubojů. Měl jste to v plánu?
Snažil jsem se do zápasu vlétnout, abych ukázal, co ve mně je. Nechtěl jsem mít respekt, ale když jsem viděl Irgla, byl jsem pozornější. Vím, že se nemůžu ohlížet na to, jestli je to nějaká hvězda, ale musím jít do soubojů a ukázat, že chci sežrat kotouč. Bolelo to u mantinelu i mě, když jsem se do nich opřel. Chci ukázat, že chci v A-týmu pokračovat a dostat místo.
A dostal jste i celkem dost času…
Už když jsme jeli autobusem, kluci říkali, abych se nebál, že budu hrát hodně. I tak mě to ale překvapilo. Na první start bylo devět minut super. Zahrál jsem si, nemusel jsem jenom koukat a mrznout v Olomouci.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
V úvodu zápasu jste jel v tandemu s Janem Havlem. Co se nepovedlo?
Bek výborně čekal, že budu házet žábu. Měl ale i štěstí, že to ztečoval nahoře, protože to se moc nestává. Byla to škoda. Kluci říkali, že jsem měl střílet, protože by to gólman třeba nečekal, když uvidí mladého hráče. Já jsem takový, že radši přihraju, když se jede dva na jednoho. Ale snažím se pracovat i na střílení, jenomže když pak jedu s Kryštofem Ouřadou dva na jednoho v juniorce, je hezčí si to dvakrát ťuknout do prázdné.
Na ledě jste nebyl jediný „košíkář“. Proběhlo s Tobiášem Hadlem nějaké hecování před zápasem?
Koukal po mě na rozbruslení, ale já jsem se snažil nevnímat, protože kamarádství na ledě neplatí. Až po zápase, když se podávají ruce, může nějaké kamarádství přijít.
V utkání jste nastoupil ke dvanácti vhazováním a vyzrál jste na svého vrstevníka i starší soupeře. Čím to bylo?
Snažil jsem se buly hodně trénovat, protože to je jeden z klíčů k úspěchu. Když se buly vyhraje, tým může hned útočit a nemusí se o puk bojovat. Snažil jsem se na tom hrozně moc pracovat i v reprezentacích, protože mi tam kouč na vhazování hodně věří. Snažím se okoukávat centry v extralize, jak to hrají. Tobiáše jsem asi dvakrát nebo třikrát na buly porazil. Pak jsem šel i s těmi staršími, kteří byli silnější a měli více zkušeností, tak jsem se je snažil hrát chytrostí. Jura Valach mě za to i pochválil, že hraju buly dobře, tak snad to bude pokračovat.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Jak bylo těžké naskočit z juniorky rovnýma nohama rovnou do dospělé extraligy?
Myslím, že se juniorka hrozně přiblížila k A-týmu jak silově, tak i rychlostně. Jsou tam dospělí hráči. Lepší byla chytrost a taktika oproti juniorce. Trenéři se snaží u nás dělat stejnou taktiku v juniorce, jako je v A-týmu. Nějaký problém jsem tím pádem neměl. Pan Růžička chodí na tréninky i s juniorkou a radí nám právě v taktice, aby to nebyl takový skok. Je hrozná výhoda v tom, že je juniorka propojená s áčkem, protože když pak přijdou jako teď zranění nebo nemoce a někoho si vytáhnou, nemusí se mu vysvětlovat celá taktika.
Hned v úterý program hlavního týmu pokračuje v Brně. Nastoupíte i tam?
Když jsem ráno přišel, pan Růžička říkal, že bych měl jet i do Brna. Hrozně se tam těším, protože tam jsou fanoušci neskuteční. Potom uvidíme, protože o víkendu odjíždím na reprezentaci.
Na závěr: Jaké máte před sebou výzvy a cíle?
Teď musím pracovat hlavně na síle a bruslení, které není úplně mojí silnou stránkou. Musím na tom pracovat, abych byl v bruslení dobrý, jako je třeba Kuba Lauko. Chtěl bych se s juniorkou dostat do play off a udržet se v hlavním týmu, se kterým udělat desítku. V reprezentaci bych chtěl udělat nějaký úspěch s týmem.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Share on Facebook
