Góly se ode mě čekají, ví Říčka. Střelu proto cvičí po každém tréninku
Foto: hcdynamo.cz
Postupnými krůčky se dostával výš a výš. Robert Říčka začínal kariéru ve druhé lize, s Havířovem postoupil do první, svými výkony si pak řekl o místo v extralize. Teď je jejím nejlepším střelcem a pomýšlí na týmový úspěch. Proč věří, že se mu může povést právě v Pardubicích?
Když ještě působil v nižších soutěžích, hledal si na léto brigády, aby si přivydělal. „O to více si vážím možností, jaké mám teď,“ popisuje spokojený Robert Říčka.
Pocházíte z Havířova. Jste tamním patriotem?
Jasně, naučili mě hrát hokej, vyrůstal jsem tam. Dodneška mám v Havířově rodinu, kamarády i známé. Vždy po sezoně se moc rád vracím domů. I skrz hokej jsem s tamními lidmi pořád v kontaktu a držím jim palce. I když už v klubu sedm let nepůsobím.
Sledujete výkony Davida Pastrňáka v NHL?
Jo, řekl bych, že celý Havířov teď fandí Bostonu. I v létě, když jdete po městě, tak potkáváte lidi v tričkách Bostonu. Pasta je v podstatě nejslavnější Havířovák, takže mu všichni přejí a fandí.
A co říkáte na seriál Lajna, ve kterém byl Havířov terčem mnoha vtipů?
Koukal jsem hlavně na první řadu. Byla to sranda, sedm kluků z tehdejšího havířovského A-týmu si dokonce v seriálu zahrálo vedlejší role. Bývalý spoluhráč Honza Maruna mi to popisoval jako velký zážitek a zpestření. Langmajer je prý výborný herec, kolem natáčení byla velká zábava a všichni si to moc užili.
„Pasta je v podstatě nejslavnější Havířovák, takže mu všichni přejí a fandí."
Většina fanoušků vás vnímá jako střelce. Co za tím ale stojí – jde o váš přirozený talent, nebo tvrdou dřinu?
Nějaký dar asi mít musíte. Na střele se ale odmala snažím pracovat: v každé volné chvíli, po každém tréninku střílet a pořád zlepšovat zakončení. V dnešním hokeji není vůbec čas na nějaké velké zpracování. Střelu si nesmíte dlouho chystat, jinak se k ní ani nedostanete. Takže v posledních letech zlepšuji hlavně střelu z prvního nebo druhého doteku. A z různých pozic. Snažím se tomu věnovat, protože jsem útočník a góly se ode mě očekávají.
Říčka je k nezastavení, vstřelil už 15. gól v sezoně
Nejste ale pouze střelcem, sbíráte také hodně asistencí. Máte radši gól nebo přihrávku?
Důležité je udělat v danou chvíli dobré rozhodnutí, správně vyhodnotit situaci. Pokud je tedy spoluhráč v lepší pozici, vždy se snažím nahrát. Na druhou stranu se tlačím i do zakončení a střelby, protože bez toho góly nepadnou. Nabádají nás k tomu také trenéři, vždy je lepší špatná střela než špatná přihrávka.
Když půjdeme k vaší extraligové historii – líbilo se vám víc na Spartě nebo ve Zlíně?
Je to těžké srovnávání. Byly to trochu odlišné světy. Zlín je hodně domácí klub, který staví na odchovancích. Když jsem tam přišel, v kabině jich bylo snad třináct. Doplňují je hráči z nižších soutěží, protože Zlín nepatří mezi bohaté kluby. Mají tam však hezké prostředí, lidi jsou takoví domáčtí, strašně moc hodní. Rád na ně vzpomínám a jsem jim velmi vděčný, protože si mě vytáhli z první ligy.
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
A co angažmá v Praze?
To pro mě byl obrovský skok, především v konkurenci. Ne že by ve Zlíně nebyla, ale na Spartě je extrémní. A způsob, jakým ten klub fungoval – servis, zázemí a celkově ty podmínky – to se nedalo srovnávat. Užíval jsem si, že jsem se dostal do takového velkoklubu. Akorát mě mrzí, že jsme za čtyři roky neudělali nějaký větší úspěch. Když jsem šel na Spartu, chtěl jsem víc než pouze jedno třetí místo.
Loňskou sezonu jste navíc nedohrál. Co se přihodilo?
Měl jsem natržený mezižeberní sval, což bylo nepříjemné hlavně v prvních týdnech. Také to přišlo v nešťastnou chvíli, protože jsem nemohl zasáhnout do play off, což mě hodně mrzelo. Přeci jen to jsou zápasy, kvůli kterým člověk celý rok maká, a na které se těší.
Říčka se ve šlágru kola blýskl dalšími dvěma góly
Teď už jste v Pardubicích, jejichž majitel má vysoká očekávání. Jak se vyrovnáváte s tlakem na výsledky?
Snažím se to příliš nevnímat. Tlak je především mediální, když hrajete za hodně sledovaný klub, tak o vás velmi často diskutují v novinách a televizi. Jako hokejistu vás ale zajímá především tým. Pokud v něm vše funguje a herně se vám daří, okolní záležitosti neřešíte.
Proč jste se vlastně v létě rozhodl právě pro nabídku Pardubic?
Největší roli hrály právě ambice. Po vstupu pana Dědka do pardubického klubu obrovsky vzrostly cíle. A přestože ještě pár let zpátky nemělo Dynamo ideální výsledky, už v minulé sezoně bylo cítit, že se zvedá. Navíc se teď tým vhodně doplnil, budeme silní, můžeme mít širší kádr a vyrovnané formace. Věřím, že se nám povede vybojovat týmový úspěch.
„Už v minulé sezoně bylo cítit, že se Dynamo zvedá."
Obdivoval jste v minulosti nějakého hráče z Pardubic?
Úplný vzor jsem v mládí neměl. Vybavuji si ale Milana Hejduka, kterého jsem hodně sledoval v dresu Colorada. Vzhledem k tomu, že jsem útočník a mým cílem je dávat góly, tak musím jmenovat také Petra Sýkoru. Měl obrovskou ránu, kterou dokázal přesně umístit. Navíc své umění prokazoval každou sezonu.
Říčka dal už devátý gól v sezoně
Pokud se zrovna nevěnujete hokeji a tréninku střelby, jak trávíte svůj volný čas?
Velmi rád mám cestování, po sezoně vždy s manželkou někam vyjedeme na dva, tři týdny. Několikrát jsme byli v Asii i v Africe, ještě bychom chtěli do Ameriky. Teď se nám narodilo miminko, tak už to bude složitější. Ale když se naskytne příležitost, vymyslíme něco po Česku.
A kromě cestování?
V podstatě veškerý sport: rád si zahraju tenis, badminton, florbal. Taky rád chodím po horách. Během koronaviru jsem pak občas i sledoval filmy na Netflixu.
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Share on Facebook
