Forma v závěru? Snad to nebyl výstřel do tmy, doufá Kohout. A vzpomíná na MHL

Foto: Aleš Bedlík, hokejkv.cz

Do sedmnácti let hájil barvy Vsetína, pak se kvůli hokeji přestěhoval přes celou republiku. Martin Kohout si v dresu Karlových Varů vyzkoušel juniorskou MHL a postupně se propracoval do A-týmu. A v posledních letech se stal jednou ze stálic v sestavě Energie.

Fanshop národního týmu

Jeho role v západočeském celku postupně roste. Letos důvěru trenérského štábu splatil vrchovatě: v základní části se dostal na metu čtrnácti gólů a sedmnácti asistencí. 

V produktivitě Energie to stačilo na druhé místo. Kohout přitom neodehrál tolik jako třeba Jakub Flek. Ani si výrazně nepomohl v přesilovkách. 

O to jsou tato čísla cennější. Zejména na konci základní části zaujal skvělou formou, další tři body přidal v předkole play off proti Pardubicím. 

Na postup mezi nejlepší osmičku to ale nestačilo. Teď už má šestadvacetiletý útočník více než tři týdny po sezoně a čerpá síly před letní přípravou.

„Jsme na Kanárských ostrovech. Užíváme si to tak, že spíš odpočíváme. Sezona byla náročná, zápasy šly v rychlém sledu za sebou. Takový odpočinek byl opravdu potřeba,“ líčí Kohout. 

Neměl jste toho vzhledem k nabitému zápasovému rozvrhu někdy plné zuby?
Hokej hraju hlavě kvůli tomu, že mě baví. Neřekl bych, že jsem toho měl plné zuby. Byl jsem spíš unavený z toho tempa, už toho bylo dost. Plné zuby bych určitě neřekl, spíš to bylo takové přetížení a únava.

Jak byste tedy uplynulou sezonu zhodnotil? Myslím tedy hlavně z pandemického hlediska.
Nebylo to jednoduché. Sezona pod nějakými omezeními začala, pak ji na určitou dobu přerušili. Návrat potom nebyl snadný. Ale když to celkově sečtu: přestože jsme nemohli hrát před diváky a museli jsem dodržovat různá opatření, tak si myslím, že jsme odehráli solidní sezonu. Alespoň co se týče základní části, v play off to bohužel nedopadlo podle našich představ.

Nezbývá než doufat, že příští ročník proběhne ve standardním režimu…
Všichni v to doufáme. Snad se stadiony zaplní aspoň z poloviny kapacity, protože bez diváků je to úplně jiný hokej.

„Narozením syna člověk úplně přehodnotí priority.“

Minulý rok se vám narodil syn Matyáš. Doma jste na hokejové starosti asi mohl rychle zapomenout, ne?
Narozením syna člověk úplně přehodnotí priority. Můžete být sebevíc naštvaný, nebo vás může něco sebevíc rozčilovat, ale když přijdete domů, tak na to prostě nemáte čas myslet. Je to úplně jiné rozptýlení, jiná starost. A hlavně radost.

Zkrátka si znovu uvědomíte, že v životě jsou důležitější věci než hokej.
Přesně tak.

Pojďme zpátky k předkolu play off proti Pardubicím. Cítil jste šanci, že byste přes Dynamo mohli postoupit do čtvrtfinále?
(odmlčí se) Škoda prvního zápasu. Tam to bylo hodně vyrovnané, měli jsme síly a nějaké šance. Bohužel se nám nedařilo prosadit, na jeden gól jsme vyhrát nemohli. Druhý zápas bych hodnotil jako těžký propadák. Třetí se nám podařilo bojovností a silou vůle urvat, ale ve čtvrtém nám to uteklo mezi prsty. I když si myslím, že jsme většinu zápasu byli lepší. Na to se ale nehraje.

Co se podle vás stalo ve druhém střetnutí, které jste prohráli vysoko 3:11?
Abych řekl pravdu, tak to ani nejde popsat. Nikdo jsme to nechápali, nikdo si to nedokázal vysvětlit. Čím víc narůstal rozdíl mezi oběma týmy, tím hůř se nám hrálo. Ale nemyslím si, že to byl zlomový okamžik, protože třetí zápas jsme zvládli. Rozhodující pak byl ten další, bohužel to nedopadlo.

Po takovém debaklu asi v kabině musela přijít pořádná bouřka…
(usměje se) Nevím, co si představujete pod slovem bouřka. Určitě to neprobíhalo tak, že bychom se plácali po ramenou. Byly to trochu žhavější rozhovory, ale co se týče kluků v áčku, tak každý chápe důležitost takových utkání. Chyby jsme si ukázali a vysvětlili. O to větší jsme měli motivaci do třetího zápasu, abychom ukázali, že na to máme.

„Myslím, že jsme přes Pardubice mohli postoupit dál.“

Trenér Martin Pešout v rozhovoru pro karlovarský web prohlásil, že s ročníkem musíte být spokojeni. Vnímáte to stejně?
Jak jsem říkal, já bych byl spokojený se základní částí. Nejde to táhnout celou sezonu tak, že jenom vyhráváte, výpadky občas přijdou. My jsme tam měli dva, ale podle mě jinak můžeme být spokojeni. S play off úplně ne, protože si myslím, že jsme přes Pardubice mohli postoupit dál.

Dobré období jste prožívali na podzim po restartu soutěže, tehdy jste za dva měsíce prohráli jen dvakrát. Mysleli jste v tu chvíli vysoko?
Když člověk vyhraje víc zápasů za sebou, tak se v kabině uvolní atmosféra. Tréninky probíhají příjemněji a přijde vám, že všechno jde v podstatě samo. Snažili jsme se toho využít, jak to šlo. Člověk ví, že to nebude trvat věčně, takže jsme z toho chtěli vyždímat maximum. Ve finále nám to pomohlo v závěru, protože jsme na ostatní soupeře měli nějaké body nahrané. Přestože se nám od konce ledna moc nedařilo, tak to stačilo na předkolo.

Hodně vám pomohli také hráči ze zámoří, nemyslíte?
Pro všechny to byla dobrá zkušenost. Kuba Lauko a David Kaše jsou kluci, kteří odehráli spoustu zápasů v zámoří nebo reprezentaci. Musím říct, že kluci byli pracovití a nadmíru šikovní. Každý vynikal v něčem jiném, takže to pro nás byl velký přínos. Škoda, že NHL začala a nemohli zůstat do konce sezony.

Foto: Aleš Bedlík, hokejkv.cz

Zmínil jste krizi, která přišla na začátku nového kalendářního roku. Jak jste dlouhé série bez výhry snášeli psychicky?
Když je to jeden nebo dva zápasy, tak se to nedá brát jako série. My jsme to ale měli horší… I když člověk nechce, tak na to pak myslí a brzdí ho to ve výkonu. Čím víc chcete, tím méně to někdy jde. Máte to v hlavě, přestože byste třeba nechtěl.

Váš tým se neskládá z velkých hvězd, přesto se v posledních letech prezentujete atraktivním hokejem. V čem vidíte vaši sílu?
Trenéři skládají kádr hlavně z hráčů, kteří jsou brusliví. Zakládáme si na rychlém protiútoku a napadání. Spíš než hrát silový hokej, tak se snažíme hodně bruslit. Své soupeře chceme ubruslit, měli bychom vydržet tři třetiny. Navíc máme mladý kádr, kluci jsou na tom fyzicky dobře. Tohle je podle mě naše gró.

Do extraligy letos nakouklo několik karlovarských mladíků. Jak se vám ve svém věku jeví a myslíte, že by do budoucna mohli převzít vůdčí role?
Kluci se chytli dobře – hodili je do vody a museli se s tím poprat. Neměli moc času na přípravu, protože zranění přibývalo. Musím je pochválit, všichni udělali maximum. Samozřejmě to někomu sedlo víc a někomu míň. Těžko se to hodnotí podle jednoho zápasu. Když budou delší dobu zapojení do procesu, tak spoustu z nich v dospělém hokeji uspěje.

„Když kluci odešli do zámoří, tak se v týmu trochu změnily role a naše lajna dostala víc prostoru.“

Teď k vám. Vy jste se do nejlepší formy rozehrál v závěru základní části, tam jste nasbíral velkou část svých bodů. Kde se to ve vás vzalo?
Abych řekl pravdu, tak sám nevím. Když kluci odešli do zámoří, tak se v týmu trochu změnily role a naše lajna dostala víc prostoru. Měli jsme daleko víc času na ledě a asi nám to prostě sedlo. Člověk si pak může vytvořit víc šancí a má z toho lepší pocit. Škoda, že to takové nebylo od začátku sezony.

Spolupráce s Jiřím Černochem a Petrem Koblasou vám vyhovovala, že?
Oba dva jsou super kluci. Trávíme spolu spoustu času, ať už v šatně nebo jinde. Na ledě nám to šlape, nemáme problém zaskočit za toho druhého. I když na tom nejsme nějak domluvení, tak se doplňujeme. Trenér to složil tak, že nám to sedlo. Musím říct, že se mi s klukama hraje dobře a doufám, že tak budeme pokračovat dál.

Ze statistického hlediska šlo o váš nejlepší rok v extralize, v týmovém bodování jste obsadil druhou příčku. To je slušná vizitka, ne?
Jsem za to určitě rád. Zpočátku to tak nevypadalo, start sezony jsem měl hodně bídný. Pokud jde o body, tak jsem se moc neprosazoval. Ale zase se prosazovali jiní, takže jsem to tolik neřešil. Na konci základní části si to sedlo a já jsem za to hrozně rád. Snad to nebyl výstřel do tmy.

Po loňském odchodu Tomáše Rachůnka a Dávida Grígera se řešilo, kdo nahradí jejich bodový přínos. Měl jste od trenéra takovou roli?
Úplně to tak asi nebylo. Od začátku sezony jsme měli kompletní čtyři lajny a bylo jedno, kdo dá gól. Když se někomu nedařilo, tak zaskočil někdo jiný. Měli jsme hodně vyrovnaný tým, to je podle mě naše další plus. Moje role se asi trochu změnila, na závěr jsem dostal šanci i na přesilovkách. Vypadá to, že mi trenér věří. Jsem za to rád.

Rád bych se vrátil ještě o pár let zpátky. Pocházíte z Rožnova pod Radhoštěm, prošel jste mládeží Vsetína. Jak pak došlo k tomu, že jste se přesunul přes celou republiku do Karlových Varů?
Nejdřív jsem z Rožnova odešel do Vsetína. Pak jsem absolvoval nějaké olympiády mládeže a podařilo se mi dostat do mládežnické reprezentace. Potom se ozval pan Kverka s tím, že se v Karlových Varech bude hrát ruská soutěž MHL. Přišlo mi to zajímavé, byla to pro mě úplně nová zkušenost. Sice to bylo náročné, co se týče létání a všech věcí okolo. Ale na druhou stranu není moc hráčů, co si to mohlo zkusit. Takže jsem rád, že jsem na to kývnul.

Začátky ale nejspíš nebyly snadné, ne? V sedmnácti letech to musela být velká životní škola.
Pro mě to bylo trochu těžké, protože jsem byl zvyklý na servis od maminky. (směje se) Ale myslím, že naši to jen kvitovali. Člověk si zvykne, spoustu času jsme trávili v šatně nebo mimo republiku. Týden jsme hráli doma, týden v Rusku. Moc času na vycházky nebylo. Začátek byl takový zvláštní, protože jsem to předtím nikdy nezažil. Ale člověk se přizpůsobí.

„Cestování bylo náročné – člověk letěl na druhý konec Ruska, tam se musel dát přes noc do kupy a další den hned hrál dvojzápas.“

Co vám dala konfrontace s ruskými mladíky do dalších let?
Za mě to bylo hodně přínosné, třeba z hlediska psychiky. Cestování bylo náročné – člověk letěl na druhý konec Ruska, tam se musel dát přes noc do kupy a další den hned hrál dvojzápas. Pak se zase přejíždělo jinam. Ale nemohl jste se tím nechat rozhodit. Co se týče herní stránky, tak Rusáci jsou velice technicky a bruslařsky zdatní. Neříkám, že jsme to přebrali, ale naučili jsme se na to být připravení. My jsme zase byli bojovnější a obětavější, vyrovnávalo se to. Určitě jsme si z toho něco vzali.

V mládí jste přitom hrál ještě fotbal a jezdil motocross. Bylo ve hře, že byste se vydal jiným směrem a jste rád, že hokej zvítězil?
Ještě když jsem hrál za Vsetín, tak to s motocrossem bylo padesát na padesát. Bohužel přišlo zranění a než jsem se nějakým způsobem zotavil, tak už byla jenom jediná možnost. A to byl hokej.

Otázka na závěr. Máte do budoucna nějaký hokejový cíl, který byste si rád splnil?
Spíš na příští rok než do budoucna, dávám si postupné cíle. Letos jsme si řekli, že bychom chtěli udělat čtvrtfinále, což se nepovedlo. Příští rok bych na tom určitě trval, případně postup do semifinále by byl ještě lepší. Samozřejmě bych taky chtěl udržet kanadské body a zdraví.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz