Eismann po zlatu: Važme si úspěchu, ale žijme v realitě

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Když vidíte takový zápas, srdce vám plesá. Hokejisté české sedmnáctky se proti Američanům vybičovali k velkému týmovému výkonu, který předešlé tři dny neukázali. Tohle byl důvod, proč svěřenci Václava Eismanna získali cenné vítězství nad zámořským sokem i na celém turnaji ve Füssenu.

NHL 20

Jak jste zápas prožíval?
Já si myslím, že měl svůj prapůvod už v té porážce se Slovenskem. Tam jsme první třetinu nebyli poctiví. Večer jsme si o tom promluvili, ukázali si některé věci a řekli si, jaká je naše cesta. Ráno jsme se šli s hráči projít, abychom se trochu odreagovali, a udělali poradu. Tam jsme si řekli plán, a hlavně jsme chtěli mít větší odvahu a sebeprosazení v osobních soubojích, ať už ofenzivně, nebo defenzivně. Řekli jsme si, že případná radost se bude rodit z velké investice bolesti. A hráči to dokázali!

Tým vstoupil do zápasu úplně jinak než do těch předchozích.
Konečně nám vyšel dobrý vstup do utkání, trochu jsme si pohlídali rozbruslení. Ale myslím, že ten hlavní rozdíl byl v mentálním nastavení hráčů. Brali to jako výzvu, poprvé se utkat s tímhle zámořským celkem.

„Kluci si hrábli na dno a dostali se na hranu, možná někteří až za hranu svých aktuálních možností. A to je naše cesta.“

Zmiňujete rozbruslení, na které jste šli vy trenéři na střídačku, dokonce jste si tam ještě zavolali tým k sobě. Snažili jste se na zápas co nejvíc soustředit?
Zkusili jsme prostě udělat nějakou změnu v přípravě na utkání, ať už jenom naší účastí. Dali jsme hráčům jednoduchou informaci: Pojďme mít rozbruslení takové, jak budeme hrát. A hráči na to zareagovali.

Kdybyste měl někoho vypíchnout, byl by to určitě gólman Tomáš Suchánek, že? Zachytal fantasticky.
Musím říct, že Tomáš roste zápas od zápasu. To je základ, když chcete porazit takového soupeře, jako jsou Spojené státy – v bráně musí být lídr. A on jím byl. Myslím ale, že kluci si hrábli na dno a dostali se na hranu, možná někteří až za hranu svých aktuálních možností. A to je naše cesta. V realitě asi nebudeme soupeře momentálně přehrávat dovednostmi a individualitami, ale naše největší síla je v tom, když tam nastoupíme jako mužstvo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Všiml jsem si, že Adam Měchura vybojoval neskutečné množství kotoučů v oslabeních a obecně obranné činnosti. V tomhle vynikal…
Rozdělili jsme si speciální týmy. Máme hráče, kteří hrají přesilovky, kteří oslabení a kteří pouze pět na pět. Adam Měchura dneska odvedl velký kus práce v oslabení, ale to nebyl jenom on. Já bych jmenoval i Martina Ryšavého, který opravdu udělal obrovský progres oproti poslední akci v Rusku. Ten tady odvedl skvělou práci.

„I když ten závěr byl skvělý, tak si nemalujme všechno růžově.“

Američany jste viděli v předešlých zápasech. Překvapili vás něčím?
Já si myslím, že bylo paradoxně naší výhodou, že soupeř zatím procházel turnajem velice hladce. Jsou to taky mladí kluci z masa a kostí, kterým se do hlavy vkrádá určitá míra podcenění. No a my jsme využili momentum zápasu, kdy se nám ta šance naskytla. Odskočili jsme a pak bych řekl, že už jsme si to velice takticky pohlídali.

Jak si vážíte prvenství na turnaji? Berete to jako velký úspěch a odměnu za práci na letních kempech?
Samozřejmě máme radost z toho, co se nám povedlo. Myslím, že to posílí sebedůvěru hráčů, jejich chuť pracovat a taky důvěru na trase hráčský kádr – realizační tým. Tohle nám všechno hraje do karet. Na druhou stranu, i když ten závěr byl skvělý, tak si nemalujme všechno růžově. Měli jsme tady pasáže hry, které nebyly zdaleka ideální – zvlášť v momentech, kdy jsme byli favorizovaným týmem.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Čím si vysvětlujete ty obrovské výkyvy? Katastrofální první třetina proti Slovákům, druhý den výborný zápas s Američany… A pořád hráli ti samí kluci.
Snažíme se s mužstvem pracovat, někdy se nám to daří víc, někdy míň. Myslím, že týmu paradoxně svědčí, když zpozorní a není úplně v roli favorita. Realitou je, že tady máme hráče, kteří mají spoustu dovednostních rezerv. To se projevuje hlavně v momentě, kdy je potřeba hrát ofenzivněji. Zejména v dovednostech, jako je jako přihrávka, zpracování přihrávky nebo sebeprosazení v ofenzivní situaci jeden na jednoho, máme velké rezervy. Bavíme se o tom a věřím, že kluci na tom budou chtít pracovat. Važme si úspěchu, ale žijme v realitě.

„Realitou je, že tady máme hráče, kteří mají spoustu dovednostních rezerv.“

Na dvou akcích jste si zmapovali, jak na tom hráči aktuálně jsou. Máte už představu o kádru, který na podzim vyrazí do Kanady na World Hockey Challenge?
Představu širšího kádru máme. Máme hráče, o kterých víme, že s velkou pravděpodobností pojedou, ale máme taky v sestavě spoustu otazníků. Před akcí budeme mít ještě dvojutkání se Slovenskem a dvojutkání v Salcburku, kde chceme nějaké hráče vidět. Rozběhne se soutěž a podle toho budeme reagovat. Potřebujeme se trefit do mužstva, které bude mít typologicky největší šanci důstojně reprezentovat český hokej na úzkém ledě v zámoří.

První konfrontace s Američany vám může pomoct. Viděl jste, že hráči se umí s takovým hokejem vypořádat.
Ono je právě potřeba, aby se hráči – jak říkám – odbrzdili a dostali na hranu, nebo až za hranu svých reálných možností. Pak to může dopadnout jako teď. Uvidíme, nechci vůbec předbíhat s tím, jak bude sestava vypadat.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz