Drogy? Životní chyba, ví rebel Říha. Teď je šťastný a zpět na místě činu
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Většího průšviháře v hokejovém prostředí možná nenajdete. Rebel Lukáš Říha byl v minulosti obviněný ze znásilnění, často měl problémy s životosprávou, seděl za volantem bez řidičského oprávnění, s přítelkyní se miloval ve zpovědnici a za pozitivní dopingový test měl dokonce dva roky zastavenou činnost. Přesto dále hraje hokej, aktuálně působí v polské Osvětimi. "Jednou o tom všem napíšu knížku," usmívá se v otevřeném rozhovoru pro hokej.cz.
„Pokud ji jednou skutečně napíšu, tak to bude takový bestseller, že se z toho každý pos**e,“ má jasno Říha. „Bylo by určitě co psát. Toho bylo tolik, že by se tam ani hokej nevešel. Lidé by se aspoň pobavili. Jen bych musel občas změnit jména, aby se nad tím nikdo nepozastavil, nikoho se to nedotklo a nezažalovali mě,“ směje se šestatřicetiletý útočník.
"Dva roky bez hokeje? Bylo to hodně těžké. Máte síly, ale nemůžete hrát."
Asi jeho neznámější aférou byl pozitivní test na amfetamin, za což si musel odpykat dvouletý zákaz činnosti. „Byla to má největší chyba v životě. Ale kdo neudělá nějakou chybu? Akorát mě to stálo všechno,“ vypráví Lukáš Říha, který najednou přišel o to, co má tak rád, a čemu se odmalička věnuje. „Bylo to hodně těžké. Máte síly, ale nemůžete hrát.“
„Musel jsem se s tím vyrovnat. Nějak jsem to dokázal, ale ty dva roky mě stály hodně, to už prostě člověk nikdy nevrátí. Není to takové, jako když ukončíte kariéru a víte, že už hokej hrát nebudete,“ líčí Říha. Ten ve vynucené přestávce trénoval děti v Martině a po roce to zkoušel v Prievidze. „Udělali nějaké kroky, aby mi snížili trest. Bohužel to nevyšlo.“
Hokej miluju, ačkoliv jsem mu asi nikdy nedal všechno
Musel čekat další sezonu. Hlavou se mu toho honilo spoustu, ale konec kariéry ne. „Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Vždyť já jsem hokejista od pána Boha,“ usmívá se. „Ale když hokej milujete, ačkoliv jsem mu asi nikdy nedal všechno, tak prostě chcete hrát, když můžete. Je to pro vás sport číslo jedna a víte, že se tím ještě nějaký pátek můžete živit.“
Přítomnost drog v těle nebyla jediným jeho prohřeškem, Lukáš Říha je přímo magnetem na průšvihy. V minulosti byl obviněný ze znásilnění, seděl za volantem bez řidičského oprávnění nebo se miloval s přítelkyní ve zpovědnici kostela, což ho stálo místo v Martině. „Přitom se nic v podstatě nestalo. Jiní tam natáčejí porno a my nemůžeme nic,“ líčí.
Vždycky jsem byl v nesprávnou dobu na špatném místě
Na jedné straně raubířství, na druhé ale taky pořádný pech. Třeba v onom kostele jej přistihla starší paní, která začala křičet. „Vždycky jsem byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Nikdy to nebylo tak, že bych ty situace cíleně vyhledával. Někdy se prostě vyskytnete jen na nepravém místě a ani za nic pořádně nemůžete,“ zdůrazňuje Lukáš Říha.
A následně uvede konkrétní příklad. „Jednou před play off jsme neměli kam se jít bavit, tudíž jsme jeli do Žiliny, aby nás v Martině nikdo neviděl. Šli jsme do bordelu, ale fakt jen posedět. Přijdeme tam a za dvě minuty velká razie. Co s tímhle můžete dělat?“ kroutí hlavou známý hokejový rebel, který se ale v posledních letech přece jen trošku uklidnil.
Přehodnotil jsem určité věci, v osobním životě jsem šťastný
„Neřekl bych, že jsem se změnil, ale určitě jsem přehodnotil určité věci. Obzvláště, když jsem si našel Ivču. Máme se rádi a za nic bych ji nevyměnil. Má malého kluka, tak člověk myslí na to, aby je dokázal uživit a hlavně, aby se měl malý dobře. Takže jsem vlastně rád za to, co se mi v životě stalo, protože teď jsem v osobním životě šťastný,“ přiznává.
Lukáš Říha aktuálně působí tam, kde udělal onu životní chybu. V polské Osvětimi. „Kde vás milují, tak tam vás vždycky vezmou zpátky, ne?“ culí se útočník, který je z bývalých českých spoluhráčů v kontaktu jen s Lukášem Havlem a Davidem Appelem. „Občas si zavoláme nebo napíšeme na Facebooku, ale vidíme se asi tak jednou za rok,“ prozrazuje.
"Hrát ve 45 letech jako Jágr? Jedině jako hrající trenér někde v Kotěhůlkách."
Říha už ve 36 letech patří ke starším hráčům, budoucnost však nalajnovanou zatím nemá. „Je pravda, že každým rokem je to těžší a těžší se rozhýbat, ale pořád se cítím mladě. I když třeba po posledním barážovém zápase Detvy v Trenčíně jsem nemohl ani vystoupit z autobusu, jak mě bolely kyčle. Bylo to hrozné, ale člověk se oklepe a znovu má chuť.“
Litvínovský rodák má štěstí, že se mu během kariéry vyhýbala zranění, přesto si na Jaromíra Jágra netroufá. „Že bych se honil za pukem ještě ve 45 letech? Leda jako hrající trenér někde v Kotěhůlkách,“ zakončuje s úsměvem hokejista, který v Česku hrál za Litvínov, Chomutov, Kadaň, Havířov, Most, Jihlavu, Kometu Brno, Prostějov, Vsetín a Třinec.
Share on Facebook
