Dřív byl cítit klubismus, vzpomíná Čechmánek. Vsetín pořád sleduje

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

12. listopadu 2019, 19:09

Adam Bagar

Roman Čechmánek se po pěti letech zase postavil do branky! Pětinásobný vsetínský šampión nechyběl na oslavách 90 let hokeje v Třinci, jeho Petra v repríze památného finále 1998 padla s Železárnami 4:8.

Esport hokejová liga

Legendární brankář s třiadvacítkou na zádech odchytal polovinu duelu, víc už by podle vlastních slov nejspíš nezvládl. S Jaroslavem Kamešem si vyměnili role za stavu 3:0 pro domácí výběr. „Člověk přemýšlí hlavně o tom, aby přežil,“ směje se Roman Čechmánek.

Bylo opravdu tak náročné zase po letech obléct výstroj?
Někteří kluci si to šli předem vyzkoušet, ale pro gólmany je to zvláštní. Pohyb útočníka na ledě je přímý, ale brankář se musí pohybovat i do boku. A když na bruslích dlouho nestojí, tak je to hodně náročné.

Navíc třinečtí Jan Peterek s Richardem Králem vypadali, jako by trénovali, že?
Trénovali, to je jasné! (směje se) Bylo vidět, že byli párkrát na ledě. A jak už jsem řekl, pro ně je to trochu jednodušší než pro nás brankáře.

Když jste vyjel na led a slyšel ovace zaplněné arény, co se vám honilo hlavou?
Bylo to příjemné. Je vidět, že lidé nezapomněli. Že jsme v nich zanechali nějakou stopu. Je to dobře. Celá akce byla krásná, domácí ukázali na ledě i mistrovský tým… Je potřeba pěstovat v lidech klubismus, aby to neskončilo u jednoho úspěchu, ale pokračovalo dál.

Jak vzpomínáte na tehdejší finále, v němž jste zdolali Třinec 3:0 na zápasy a slavili čtvrtý titul v řadě?
Tehdy byl hokej jiný. Byl cítit klubismus, v mančaftech to působilo trošku jinak než dnes. Více se dbalo na to, kdo v jakém klubu hraje, hecovalo se už před zápasem. Je pěkné na to času od času zavzpomínat a ještě si to vyzkoušet.

Na 90. léta se v tomto ohledu nostalgicky vzpomíná, chybí vám hodně v dnešní době vámi vzpomínaný klubismus?
Na ta léta se hodně vzpomíná, protože hokej byl jiný. Bylo to víc srdcové. Ale těžko se to už porovnává, každý to vnímá jinak. I fanoušci. Hráči, kteří si tu éru pamatují a u hokeje zůstali, vědí, jaké to bylo dřív, a jaké je to dnes. Byla jiná atmosféra, jiné cítění hráčů.

Play off v roce 1998 se hrálo krátce po olympijském triumfu v Naganu. Bylo to specifické?
Určitě. Po Naganu přišel v Česku hokejový boom. Na stadiony chodilo mnoho lidí, hodně se povzbuzovalo. V lidech byla pořád vítězná euforie z olympiády, na ledě to bylo cítit.

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

Když jste se teď sešli v kabině, dýchla na vás atmosféra roku 1998?
V kabině asi jo, ale na ledě už člověk přemýšlí hlavně o tom, aby přežil. (směje se) Máte jiné myšlenky. Ne na to, abyste vyhrál a uspěl, ale zvládl to ve zdraví.

Jste s bývalými spoluhráči stále v kontaktu?
S některými se vídám docela pravidelně. Samozřejmě pokud se sejde taková skupina lidí, tak každý už žije někde jinde. Spoustu kluků člověk vidí po delší době. Je to příjemné shledání a můžeme si povykládat o tom, jaké to bylo dřív a jak se hraje teď. Prostě o hokejových věcech.

Sledujete počínání Vsetína v Chance lize?
Sleduju. Občas se jedu podívat na zápas, i když ne pravidelně. Sledoval jsem Vsetín i ve třetí nejvyšší soutěži, v jednom utkání jsem stál i na druhé straně jako trenér Valašského Meziříčí. Jsem v kontaktu s Radimem Tesaříkem, který v klubu dělá sportovního manažera, takže mám docela dobrý přehled.

Je podle vás reálný návrat do extraligy?
Spousta klubů s tradicí se o to pokouší x let. Kladnu to trvalo několik let, České Budějovice se tam dodnes nedokázaly dostat. Je to složité. Myslím, že loni měl Vsetín lepší mančaft, ale teď to trošku obměnili a jejich výkonnost stoupá. Klíčové bude play off, tam se může stát cokoliv. Soupeři se zraní dva klíčoví hráči a rázem máte navrch. Samozřejmě bych jim to přál, bylo by to hezké, ale je to spíš otázka pro Radima Tesaříka, jestli už jsou připravení se vrátit a hrát v extralize důstojnou roli.

Je šance, že by někdo českému hokeji dominoval jako dřív Vsetín?
Vždycky je šance, i když hokej je dnes jiný. Rychlejší, vyrovnanější. Změnil se, ale vždycky přijde období, kdy je někdo schopný kralovat.

Na konci kariéry jste působil i v Třinci, jak na to vzpomínáte?
Velice dobře. I když to byl závěr mojí kariéry, bral jsem pro sebe příchod do Třince jako velký přínos. Vzpomínám na to moc rád.

Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

Ve 36 letech jste si po play off v Třinci dokonce ještě zachytal na MS v Moskvě.
To už je opravdu dlouhá doba. Tehdy pomalu naskakovala nová generace hráčů a já se tehdy vracel do Česka. Byla tam vůle předat zkušenosti mladší generaci.

U hokeje stále působíte jako trenér Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, jak spolupráce vznikla?
Nějakou dobu jsem už s nimi byl v kontaktu a byli jsme předdohodnutí, že kdyby Univerzita Tomáše Bati šla do evropské ligy, že bych jí pomohl. Jsou to mladí kluci a je to něco jiného, než když jsem trénoval ve druhé lize dospělé. Jde o kluky ve věku, kdy už nemůžou hrát za juniory, ale hokej je baví. Jdou cestou studia, což je super a jenom to kvituju. Budu se snažit jim pomoct, aby je to bavilo i dál, aby se zlepšovali a aby se někdo z nich k hokeji třeba ještě profesionálně vrátil. Ta cesta není nikdy zavřená.

Dá se říct, že je pro vás hokej ventilem v nelehké životní situaci?
To nejhorší už je pryč. Věřím, že z převážné části už je to za mnou. K hokeji jsem se vrátil před lety a jsem rád, že se můžu zase pohybovat ve známém prostředí.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz