Daneček si zachytal na Spengler Cupu: Největší zápas, nikdy na něj nezapomenu
Foto: KEYSTONE-SDA, Gian Ehrenzeller
Ocelářům se ve skupině Torriani nepovedlo vyhrát ani jeden duel, cestu do semifinálového souboje si tak budou muset proklestit přes čtvrtfinále. Hráči s drakem na prsou ve druhém duelu podlehli finské Kalpě Kuopio, proti které jako jednička naskočil třinecký odchovanec Lukáš Daneček (na snímku vpravo). Brankář prvoligového Frýdku-Místku tak zapsal velmi cennou zkušenost.
Lukáš Daneček s Oceláři odcestoval na nejstarší hokejový turnaj světa, po boku Šimona Hrubce a Petra Kváči měl plnit roli trojky. Kváčovo zranění z prvního utkání ale Danečka poslalo na soupisku, vyčerpání Hrubce z náročného programu jej navíc katapultovalo na pozici jedničky. Třicetiletý brankář tak zažil atmosféru jedinečného turnaje, navíc získal cenné zkušenosti.
Jaká byla vaše reakce když jste se dozvěděl, že budete chytat na Spengler Cupu?
Ve středu jsem sledoval nájezdy, a jak se Petr zranil, tušil jsem, že nebude v pořádku. Byl jsem si jistý, že půjdu krýt záda Šimonovi. Večer se ale situace vyvinula takhle, že mi trenéři řekli ať se připravím, že existuje možnost, že další den půjdu do brány. A ještě úplně na závěr, těsně před spaním mi volal Čavar (Jaroslav Kameš, trenér brankářů, pozn. red.), že půjdu do branky, ať se na to připravím. Připravoval jsem se jako na běžné utkání, úplně normálně. Je to Spengler Cup, nejlepší turnaj na světě. Zachytat si na něm je velká čest a já jsem za to rád.
Spaní jste tedy měl dobré?
Pořád jsem na to myslel. Vysílali to na ČT sport, takže na to určitě koukalo dost lidí. Hodně jsem nad tím přemýšlel a říkal si ať to hlavně nezkazím. Člověk to ale musí dostat z hlavy co nejrychleji, jinak by na led ani nemohl vstoupit. Pak by to nemělo žádnou cenu.
Trojka na Spengleru? Žádná dovolená
Když jede člověk na takový turnaj jako trojka, doufá že si alespoň jednou zahraje?
Úplná dovolená to není. V dnešní době se může stát cokoliv. Shodou náhod jsem na svátky byl u táty, který zažil Spengler Cup s Vítkovicemi. Říkal, že se stalo úplně to stejné s Markem Pincem a Jakubem Štěpánkem. Přesně se to naplnilo.
Kdy jste naposledy chytal za Třinec? Nepočítejme teď nájezdy proti Zlínu nebo minutu v sezoně 2010/2011...
Je to hodně dávno. Nejsem si jist, jestli budu přesný, ale bude to rok 2007 nebo 2008. Tehdy jsem nastupoval na Spartě. Já chytal v Prostějově, musel jsem ale odskočit na Spartu, abych naskočil za Oceláře.
Jaké to je si zachytat na takovémto turnaji? Při vší úctě, tohle není úroveň například Kadaně...
Je to jiný soupeř, evropská kvalita na vysoké úrovni. Upřímně jsem už ani nedoufal, že bych si ještě takový zápas někdy zachytal.
Nejtěžší zápas, co měl potkal
Jste spokojený se svým výkonem?
Dostal jsem dva góly z nájezdu. Aspoň jeden musím chytit, abychom pomýšleli na nějaké body. Bohužel to je sport, nevyšlo to. My ale jdeme dál, uvidíme co předvedeme ve čtvrtfinále.
Doufáte, že si v něm zachytáte?
Stát se může cokoliv. Člověk na to musí myslet pořád, ať pak není překvapen. Možná si třeba zachytám, hlavní je ale týmový úspěch. Doufám, že ten zápas zvládneme.
Byl to největší zápas vaší kariéry?
Určitě ano. Už před začátkem jsem si v hlavě říkal, že to bude to nejtěžší, co mě kdy v kariéře potkalo. Jsem rád, že jsem si toto splnil. Na tento duel nikdy nezapomenu.
Share on Facebook
