Crosby má Čechy rád, tvrdí Dominik Simon. V Pittsburghu už je jako doma
Tři roky bojoval o trvalé uplatnění v NHL, Dominik Simon prorazil až v tom posledním. Útočník s geniálními nápady, jenž má ohromně šikovné ruce, získal v závěru minulé sezony pevní místo mezi Tučňáky z Pittsburghu a absolvoval s nimi celé play off. Teď ho hřeje nová dvouletá smlouva. "Jsem za ni rád, NHL je moje jasná priorita. V Pittsburghu už jsem jako doma," povídá.
K rozhovoru zasedl krátce poté, co pod vedením kondičního kouče Michala Břetenáře splnil denní dávku dřiny v posilovně. "Přípravu neměním, už tak nějak vím, co mi vyhovuje. Hlavně se snažím, abych měl příští sezonu zase o kousek lepší než tu poslední," hlásí. Je plný odhodlání, na první pohled poznáte, že by byl nejraději, kdyby už se Tučňáci vydali znovu do akce. "Máme suprovou partu, v týmu se cítím skvěle," doplňuje bývalý útočník Sparty, Plzně a objev MS 2015 v Praze.
V úterý jste s Pittsburghem podepsal novou dvouletou smlouvu. Předpokládám, že je to vás velká úleva.
Jo, určitě. Mělo to být vyřešené už o něco dřív. Ale vzhledem k tomu, že jsme měli nějaké požadavky a trošku jsme se dohadovali, trvalo jednání malinko déle. Je to super. Určitě úleva, že mám podepsáno.
Prý jste měl i zajímavé nabídky z Ruska. To asi potěší, že o vás v KHL stále vědí?
Jasně.Je hezké mít víc možností, stoprocentně! Člověk to vnímá. Ale Amerika je pro mě nejvíc. Přál jsem si, abych tam mohl pokračovat. Poslední sezonu jsem hrál v NHL víc, chci, abych v lize napevno zakotvil. Čekal jsem dost dlouho, než přišla šance v prvním týmu. Bylo to trošku na hlavu. Ale pořád jsem věřil. Jsem hrozně rád, že se tak stalo a mohu tam dál pokračovat.
Musel jste prokázat hodně trpělivosti. Za první dvě sezony jen pět utkání NHL, to jste si určitě představoval jinak.
Samozřejmě. Ale i když tam nebylo tolik zápasů, tak nějak jsem tušil, že se to hrát dá. Nic jsem nevzdával. A je super, že se pak všechno otočilo. Dlouho jsme hrál na farmě – tam se člověk strašně naučí. Kolikrát je nasranej, když tím vším musí projít. Přemýšlíte, trápíte se... Ale strašně moc vám to dá! Naučíte se, jak být odolný. Jak hrát naplno 60 minut v kuse. Nic nevypouštět! Protože v AHL jsou nebezpeční hráči. Jakmile na chvilku vypnete, může se stát cokoli. Takže i ty hrozné roky, všechno, co vám přijde nejhorší, vám nakonec dává nejvíc.
V první sezoně chodili z farmy do prvního mužstva hráči jako Rust, Sheary, Kühnhackl. Pomalu všichni nováčci mezi útočníky, jenom vy pořád nic. Jak jste to snášel?
Hodně těžko... Pamatuju si, jaké to bylo. Měl jsem spoustu bodů, ale Penguins postupně povolali sedm jiných útočníků. Jo, to mě hodně mrzelo. Ale dál jsem věřil.
Napadlo vás, že byste to i zabalil a vrátil se do Evropy?
Přemýšlím, ale tenhle moment si nevybavuju. Takhle jsem to nikdy neměl. Ano, byla to určitá možnost, jenže jsem si ji nepřipouštěl. Já byl pořád pozitivní. Ačkoli musím říci, že se mi samozřejmě nelíbilo, když ta příležitost nepřicházela.
AHL je hodně náročná a také dost jiná než NHL.
Trenérský štáb vám pomáhá, chce vás dostat nahoru. Najdou se tam kluci, s nimiž si hokejově vyhovíte, jinak je to ale především boj. Lidé tam byli v pohodě, ovšem v porovnání s NHL je to úplně jiný svět. Až jsem si říkal, že to na farmě chtějí udělat záměrně náročnější, aby si tím člověk prošel a pak si té NHL vážil (směje se).
V uplynulé sezoně jste se dostal natrvalo do prvního týmu. Čím byla jiná než ty předchozí?
Nevím, asi v klubu viděli, že na to mám. Já se pořád snažil hrát, jak nejlépe umím. Dělal jsem maximum, abych se zlepšoval. Na farmě se dařilo, v klubu věděli, že jsem se nezlomil a nic nevzdávám. Možná je zaujala moje odolnost, každopádně byl potřeba také kus štěstí, aby to vyšlo.
Ve svém 16. utkání NHL jste dal první gól. Trefu do sítě Henrika Lundqvista z New York Rangers asi budete mít v paměti navždy.
Na tohle se nezapomíná. Byla tam skrumáž, já do toho akorát plácnul a puk letěl do brány. Kdybych to netrefil, jsem velký dřevák. Ale byl to první gól, měl jsem z něj obrovskou radost. Jak jsem dostal kotouč na hokejku, hned jsem věřil, že to je gól. Že se budu radovat.
Později oběhlo internet video z akce, kdy jste připravil gól Sidneymu Crosbymu. Taková paráda zvedne sebevědomí, že?
Přesně. Dostáváte víc a víc času, cítíte se lépe. Člověk sroste s týmem i s hokejem. Je to hodně o zkušenostech. Jsem rád za každý zápas. V play off jsem pak hrál pravidelně, což bylo výborný. Fanoušci řádili, tempo utkání neskutečné. Hlavně série s Washingtonem – to bylo úplně elektrizující. Zápasy nahoru dolů, mohlo to dopadnou jakkoli. Bohužel, vypadali jsme, což byla veliká škoda. Co se dá dělat. Když vyhrajeme Stanley Cup příští rok, tak to špatné nebude.
Co jste dělal po skončení sezony?
Chvilku jsem zůstal v Pittsburghu, pak následoval přesun do Čech. Potom jsme se ještě s kluky z týmu sešli v Barceloně. Dali jsme pár dní ve Španělsku. A bylo to super. Stihli jsme památky, relax. I pár barů (usmívá se).
Poznávali vás místní?
Většinu kluků ne, Crosbyho samozřejmě ano. Ale Sidney je zvyklý.
Nepřijede za vámi někdy do Prahy?
Letos ne. Uvidíme. Sidney má Čechy rád. Vyhrál tady mistrovství světa, během sezony jsme se nejen o tomhle spolu bavili. Je úplně v pohodě. Normální kluk a parádní lídr do týmu. Lepšího kapitána nenajdete. Každému pomůže, chce vyhrávat a jde di za tím. Je pod ohromným tlakem, ale zvládá to neskutečně.
Velmi pozitivně působí i směrem k fanouškům. Aspoň při šampionátu v Praze 2015 to tak bylo. Podpisů a společných fotek rozdal tisíce.
Stoprocentně. Máte hodně hvězd, které si řeknou: jsme dobří hráči, na ostatní se můžeme vykašlat. Sidney ne. Je výbornej. Ale totéž i další kluci. Nebo majitel Mario Lemieux. Občas za námi přijde do kabiny a v klidu se s každým pobaví. Taková osobnost – a přitom hrozně fajn člověk.
Jak se vám v Pittsburghu žije?
Na americké poměry je to menší město, Hodně sportovní. Hraje se tam NHL, americký fotbal, baseball. Všechno je přitom v centru. A fanoušci? Ty máme fantastické.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Nechybí vám v organizaci krajan?
V prvním roce tam byl Dominik Uher, od té doby jsem v prvním týmu i na farmě sám. Jasný, bral bych nějakého Čecha.. Ovšem máme dost Evropanů, držíme pohromadě. Což platí celkově. Není to tak, že by se jeden bavil s druhým a ten třetí byl stranou.
Když vás tak poslouchám, vypadá to, že se nemůžete dočkat, až zase vypukne sezona. Svrbí vás ruce?¨
Určitě. Pamatuju si, jak jsem býval nervózní, jestli vyjde těžký kemp a tak. Teď to mám jiné. Zvykl jsem si tam, jsem takový spokojenější. Kluky jsem poznal i mimo kabinu. V organizaci jsem tři roky, což je docela doba. V Pittsburghu si už připadám jako doma.
Pokud vezmete poslední roky zpětně – udělal byste něco jinak?
O tomhle jsem párkrát přemýšlel. Můžete mít něco naplánované, ale většinou to bývá tak, že se všechno nějakým způsobem zamotá. Člověk to pak ani pořádně nechápe. Před lety jsem měl jít do kanadské juniorky, což se nakonec nepovedlo a já z toho tři dny nespal. Nakonec jsem šel do NHL přes českou extraligu a přes nároďák. Nejdřív Sparta, pak jsem byl pod Martinem Strakou v Plzni, což mi strašně pomohlo. Cesta se vyvinula a byla úplně jiná, než bych původně čekal.
Pořád na dálku sledujete Spartu a Plzeň?
Jasně. Když jsem v Praze, vidím se s kluky ze Sparty. I s kamarády z Plzně. Z tehdejších dob jsem hodně v kontaktu také s fotbalistou Vendou Pilařem. V létě se vídáme, nedávno jsme dali fotbalgolf v Modřanech. A moc mě potěšilo, že jsem ho porazil, i když jsem jenom já hrál tajně na vítězství. Venca byl hroznej, zničil jsem ho (směje se). Během sezony k tomu samozřejmě příležitost není. Když jsem v Americe, na internetu sleduju veškeré dění. Z hokeje nejvíc Spartu a Plzeň – tyhle týmy mám v srdci.
Na první pohled máte mnohem vyspělejší postavu než před třemi lety. Jak to, že většina českých hokejistů v zámoří rychle nabere svalovou hmotu?
Kdysi jsem se tomu smál, ale něco na tom je. Člověk to tam potřebuje. Nevím, jak je možné, že hráči přiberou svalovou hmotu. Mají kvalitní trénink, stejně tak stravu. Klub zajistí snídani i oběd. Člověk si uvědomí, že si přípravu nechce kazit nějakým blbým jídlem. Aspoň já to pochopil. Když mám po sezoně, dám si svíčkovou, vepřo knedlo zelo, tataráka. Nebo třeba nakládaný hermelín. Ale v sezoně to nejde. Řekl bych, že tohle téma souvisí i s věkem. Dřív jsem to moc neřešil, teď jo.
Share on Facebook
