Chtěli jsme vylepšit dojem aspoň na konci této hrozné sezony, líčí Strmeň
Foto: Petr Tibi, hcmotor.cz
Duel 52. kola Tipsport extraligy mezi budějovickým Motorem a třineckými Oceláři nemohl nic změnit na poslední příčce Jihočechů, ani konečné druhé pozici Slezanů. Domácí chtěli alespoň napravit dojem ze série pěti porážek v řadě a posledních devíti proher na ledě Budvar arény. Nevyšlo jim to, výsledek 0:4 naopak pomohl hostům naladit se na play off.
Skóre se začalo rodit v 10. minutě, kdy Oceláři rychlou akcí rozhodili domácí obranu a nový král střelců nejvyšší české soutěže Matěj Stránský bekhendem s pomocí pravé tyčky vytáhl svůj účet na třiaatřicet přesných zásahů.
Vítězný gól u břehu Vltavy se však pravděpodobně zrodil s vadou na kráse. „Trenéři koukali na video a potvrdili nám v šatně, že hosté pronikli do útočného pásma z ofsajdu. Bohužel, v extralize se kontroluje pouze brankoviště, na rozdíl třeba od NHL, kde je možné reklamovat i ofsajd. Nemohli jsme s tím dělat nic,“ krčí rameny brankář Jan Strmeň, který ze střídačky držel palce svému kolegovi Marku Čiliakovi.
Pro Jihočechy to byl nešťastný moment. Na mužstvo s tak zápornou bilancí (celkově Motor nasbíral dvaačtyřicet porážek) se zřejmě lepí smůla automaticky. „Chtěli jsme co nejdéle hrát na 0:0, aby soupeř znervózněl. Bohužel, zlomil to takový sporný gól. Tyhle věci nás provázejí celý rok. Můžeme se o tom bavit pořád dokola,“ povídá gólman zklamaně.
Jednogólová ztráta nemusí v hokeji zdaleka rozhodovat o výsledku, jenže Budějovičtí v první třetině odevzdali další nováčkovský desátek. V začínající přesilovce u vlastní modré čáry chyboval zpětnou přihrávkou obránce Karel Plášil a třinecký Erik Hrňa bleskově dovezl kotouč za Čiliakova záda. „Měli jsme nacvičený rozjezd početní výhody, ale je jasné, že soupeř také něco věděl o naší hře. Někdo na Karla zakřičel ze střídačky, chtěl mu pomoct, ale v tom zmatku to prostě hodil za sebe. Je to škoda i smůla zároveň,“ popisuje neradostně.
Jediný gól Třince, proti němuž nemohli nic namítat jihočeští fanoušci, kdyby nějací seděli v hledišti, byl na 3:0. Střílenou přihrávku Ralfse Freibergse od modré čáry přesměroval u pravé tyčky mazáckým způsobem do klece kapitán Vladimír Dravecký. Zbývalo deset minut do třetí sirény a domácí hráči stále dřeli, snažili se zkorigovat. Při vyloučení Milana Doudery tři minuty před koncem odvolali trenéři Čiliaka a zvolili power play šest na čtyři.
Hosté však vyhráli vhazování po Štěpánkově pravici a kotouč z hole Patrika Hrehorčáka letěl přes celé kluziště do osiřelého brankoviště. „Chtěli jsme zmírnit výsledek a trošku to zdramatizovat. Zasloužili jsme si vstřelit nějaký gól už jenom za to, že jsme přežili půlku druhé třetiny v oslabení. Bohužel, vzalo to rychlý konec. Nečekali jsme, že puk skončí pár vteřin po buly v naší bráně. Byl to poslední hřebíček do rakve,“ ohlíží se Strmeň.
Sestřih utkání
Motivaci k dosažení lepšího výsledku poskytovalo budějovickým hráčům také avizované loučení hlavního kouče Václava Prospala, který se vrací za rodinou do zámoří, a obránce Reného Vydareného, jenž za dva měsíce oslaví čtyřicítku a rozhodl se ukončit bohatou kariéru.
„Opravdu jsme toužili vylepšit dojem alespoň na konci této hrozné sezony. Hlavně kvůli trenérům a Rendovi. Bylo to těžké, protože Třinec má kvalitní mužstvo, ale myslím, že jsme předvedli dobrý výkon. Škoda prázdného stadionu, Renda si zasloužil aplaus. Je to skvělý kluk, bude nám velmi chybět. Jsem rád, že jsem ho poznal. Věřím, že zůstaneme přáteli,“ skládá poklonu kapitánovi.
Po návratu do extraligy angažoval budějovický klub brankářskou hvězdu Marka Čiliaka, úvod sezony zde díky posunutým termínům v zámoří strávil talentovaný Jiří Patera. Devětadvacetiletý poctivec Jan Strmeň najednou zůstal ve stínu.
„Z osobního hlediska musím letošní ročník hodnotit kladně. Vzhledem k tomu, že jsem zpočátku byl třetí gólman a poslali mě na dva měsíce do Vsetína, odchytal jsem nakonec v extralize tolik zápasů, že jsem to ani nečekal. Motoru jsem hrozně vděčný za tu šanci.“
„Z osobního hlediska přesto musím letošní ročník hodnotit kladně. Vzhledem k tomu, že jsem zpočátku byl třetí gólman a poslali mě na dva měsíce do Vsetína, odchytal jsem nakonec v extralize tolik zápasů, že jsem to ani nečekal. Motoru jsem hrozně vděčný za tu šanci,“ říká rodák z Havířova.
V jihočeských barvách prožil odchovanec AZetu tři nezapomenutelné sezony a jako jeden z menšiny členů současného kádru už nosí v kapse také smlouvu na příští období. „Nepočítal jsem s tím. Nebyly vůbec žádné náznaky, což mě dost mrzelo. Ale vyšly mi zápasy a jsem hrozně rád, že mi v Motoru nabídli další šanci. Budu se hodně snažit jim to vrátit. Doufám, že příští rok se mi naskytne ještě víc příležitostí a hlavně vítězných,“ vyjadřuje naději.
Pochází ze Slezska, krátce nastupoval i za Třinec. Aktuální působiště mu však za tři roky přirostlo k srdci. „Myslím, že jsem se tady dobře zabydlel už po první sezoně. Město je krásné, obešel jsem všechny památky. Mám tady kamarády a známé, velmi se mi tady líbí. Jsem vděčný za to, že tady mohu být,“ uzavírá rozhovor v pozitivním duchu.
Share on Facebook
