Chceme vyhrát všechny zbylé domácí zápasy, říká Veselý. Zůstane v Kolíně?
Foto: Jan Kobzáň, jackfoto.cz
Byl největší přestupovou akvizicí nováčka z Kolína, jenže nehorázná smůla ho o velkou část sezony připravila. Teď je Jan Veselý zpět a chce se svému chlebodárci odvděčit za důvěru – chce Kolín dotáhnout do play off.
Vzhledem ke zraněním to pro vás musí být nejtěžší sezona v dosavadní kariéře, že?
Bylo to těžké období, byl jsem ze všeho dost zklamaný, protože v letní přípravě jsem tomu dal hodně, aby byla tahle sezona ještě lepší, než byla ta loňská v Budějovicích. Aby se mi dařilo individuálně a aby se dařilo i týmu. Bohužel jsem si zlomil čéšku, což mě vyřadilo ze hry na necelé čtyři měsíce. V covidové pauze jsem se alespoň snažil o to, abych svoje manko na fyzičce maximálně dohnal. Pak ale přišel druhý zápas a já si v Havířově zranění obnovil. Ještě nikdy jsem se s ničím podobným v kariéře nesetkal. Snad už to teď bude dobré.
Zaujalo mě, jak říkáte, že jste se snažil, aby byla vaše letošní sezona lepší než loňská, kdy jste v Motoru zářil. Jste na sebe přísný?
Mám to nastavené tak, že v každé nové sezoně chci být lepší a překonat svoje výkony ze sezony předcházející. Loni jsem dal čtyřiadvacet gólů a Venca Prospal mi řekl, že jich mohlo být daleko víc, tak na tom asi něco bude. Proto jsem letos chtěl být ještě výraznější, navíc tu byla vidina toho, že se můžu dostat do Hradce Králové, přičemž já věděl, že to se mi povede jen když budu podávat dobré výkony v Kolíně.
A pak vám tyhle plány zhatilo vážné zranění. Drsná hříčka osudu, co?
Na hlavu to bylo hodně těžké. Vedení mě sem přivedlo, abych týmu pomáhal, abych dával góly. První přátelák se mi povedl, trefil jsem se dvakrát a říkal si: Ono to půjde. Jenže pak přišlo zranění, kvůli kterému jsem na hokej musel koukat z televize. Hodně mě to mrzí. Hlavně proto, že jsem týmu nemohl pomoct.
Takže nejste typ hokejisty, který když je zraněný, tak se na hokej nemůže ani dívat, protože pak má o to větší depresi?
Pro mě to bylo mnohem horší na zimáku. Byl jsem se podívat, když kluci hráli se Vsetínem, a dospělo to do bodu, že jsem chtěl obout brusle a jít na led, protože jsem chtěl týmu přispět svým výkonem. (usmívá se) U televize to tak hrozné nebylo, navíc mi to není jedno, takže jsem se zajímal o to, jak se týmu daří.
„Mám to nastavené tak, že v každé nové sezoně chci být lepší a překonat svoje výkony ze sezony předcházející."
Říkáte, že vám to není jedno, mohl jste alespoň relativně nezkušenému kolínskému týmu pomáhat radami v kabině, ne?
V kabině jsem byl párkrát. Od trenéra jsem měl totiž dovoleno, že v době zranění můžu být doma, protože nejsem Kolíňák. Navíc mám v baráku fitness centrum. Když můžete sejít schody a hned si zacvičit, tak je to paráda. Ale s klukama jsme si psali, probírali jsme to, s trenérem tam byly zase telefonáty. Určitě jsem se jim snažil pomáhat, nebylo mi to jedno. Myslím, že takhle to má víc hráčů.
Vám povolilo kolínské vedení být v době zranění doma, jiní hráči mohou chodit do civilního zaměstnání. Mám pocit, že lidskost hraje v Kolíně významnou roli.
Přesně tak to je. Tady si nikdo na nic nehraje, já se s vedením normálně bavím, což je pro mě důležité. Další věc je, že když trenér viděl, že mám zlomenou čéšku a nemůžu ani chodit, tak mě tady nedržel a pustil domů. Díky tomu jsem měl možnost cvičit ve fitku. Samozřejmě, že jakmile se můj stav zlepšil, tak jsem se vrátil do Kolína a s týmem normálně trénoval. Takže máte pravdu, lidskost hraje v Kolíně velkou roli.
Foto: Jan Kobzáň, jackfoto.cz
Dost možná na to má vliv i skutečnost, že v Kolíně za poslední dobu nikdy nesáhli k drastické obměně kádru, díky čemuž se vykrystalizovalo místní tvrdé jádro.
Určitě, když jsem sem šel před čtyřmi roky dohrát sezonu ze Slavie, tak tu bylo totéž jádro, které je tu dnes. Doplnilo se to klukama, kteří mají prvoligové zkušenosti, ale jinak se v Kolíně všichni dlouhodobě znají. Proto je tu pohoda, což je největší kolínská devíza. Pohoda, která vládne od manažera až po posledního hráče. Takhle to má být.
„Tady si nikdo na nic nehraje, já se s vedením normálně bavím, což je pro mě důležité."
Teď k vám. Za Kolín jste letos odehrál třináct ostrých zápasů, ve kterých jste nasbíral sedm kanadských bodů. Jste na optimální úrovni své výkonnosti, nebo to má k ideálu ještě daleko?
K ideálu mají moje výkony ještě daleko. Na druhou stranu… Kdyby mi někdo řekl, že budu mít po třinácti zápasech sem bodů, byl bych spokojený. Víte… Pro hráče je důležitý jeho vlastní pocit ze hry. Když víte, že je to úplně špatné, nestojí to za nic, já si tohle naštěstí říct nemůžu. Do šancí se dostávám, jen těch gólů mohlo být víc, nedal jsem asi třikrát úplně prázdnou bránu, což je tristní. Mrzí mě to hlavně v zápasech, ve kterých nevyhrajeme. Když vyhrajeme, tak tolik ne. Doufám, že při bojích o play off, které nastávají v této fázi sezony, dokážu týmu pomoct. Jinak si to budu vyčítat.
Cítíte to tak, že jste Kolínu něco dlužen? Přece jen jste hned mohl naskočit do prvních dvou útoků, v řadě jiných klubů byste takovou příležitost určitě neměl.
To jste řekl úplně přesně. Jsem moc rád za to, že mi trenéři dali takovou důvěru. Po dvou dnech na ledě tu byla možnost, abych naskočil do zápasu těžkého jako prase, což bylo super. Samozřejmě, že to rozhodnutí bylo i na mně a já řekl, že chci hrát. Byl jsem si vědom toho, že podstupuji určitá rizika, ale mým cílem bylo hlavně hrát. Spousta lidí si může říct, že teď mám třeba málo bodů, tak co dělám v prvních dvou útocích, ale už nevědí, že jsem po zranění. Každopádně se určitě chci za takovou důvěru odvděčit.
Zmínil jste, že počítáte s riziky. Jdete občas i přes bolest?
Bohužel musím říct, že beru prášky, protože koleno pořád zlobí. Jsme domluvení s doktorem na operaci, která proběhne 23. března, po ní bych se měl dát stoprocentně dohromady, abych byl fit na letní přípravu.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Nyní bojujete o play off, kde se podle vás bude lámat chleba?
Myslím, že hodně důležitý bude domácí zápas se Slavií. Do play off rozhodně chceme, škoda, že nám poslední zápasy nevyšly. Každopádně pro to uděláme maximum. Sice nám vyšel docela těžký los, máme tam Porubu, Jihlavu nebo Vrchlabí, ale rozhodně nic nevzdáváme. Myslím, že hlavně doma jsme silní, podle mě máme na to, abychom to urvali.
„Do šancí se dostávám, jen těch gólů mohlo být víc, nedal jsem asi třikrát úplně prázdnou bránu, což je tristní."
Jak to máte vy osobně, preferujete zápasy proti elitním týmům, nebo byste raději někoho v uvozovkách slabšího?
Rozhodně proti těm elitním. Mám rád zápasy, u kterých víte, že budou vyhecované. Ať je to Jihlava, Poruba nebo třeba Kladno. Pak je to o to sladší, když uspějete, protože víte, že jste porazili silný tým.
Kalkulujete? Kolik bodů byste podle vás měli uhrát z posledních zápasů, aby to stačilo na předkolo?
Dali jsme si jasné pravidlo, že chceme vyhrát všechny zbylé domácí zápasy, což je nějakých dvanáct bodů. Začít musíme tím, že porazíme Slavii. Doma nám to šlape, věřím, že se kousneme.
Doma jste silní, ale venku se trápíte. Viděl jsem vás v Třebíči, kde byl váš výkon slušně řečeno mizerný. Čím to?
Vůbec si to nedokážu vysvětlit. Možná je to v koncentraci, každopádně je to velká škoda. Může nás to mrzet s ohledem na play off. Teď jsme sice vyhráli v Kadani, ale to taky nebyl úplně excelentní výkon, i když se nám to podařilo urvat. Některé zápasy byly jen o gól, ale řada byla vyloženě katastrofálních.
Nemůže být zádrhel ve větším objemu cestování, než na který je většina týmu zvyklá ze druhé ligy?
Nemyslím si, to je hokej, jednou hraješ doma, jednou venku. Neměli bychom být překvapení, všichni v týmu hrají hokej dost dlouho, aby věděli, co je potřeba. Stalo se, je to za námi a my se z toho musíme ponaučit. Jedeme do Sokolova a do Šumperka, kde to musíme urvat.
„Kdybych teď měl možnost říct tátovi, který mi umřel, že mě trénovali Vladimír Růžička a Václav Prospal, tak by se zbláznil radostí."
I přes všechny peripetie jste si nakonec letos zahrál i za Hradec. Zadostiučinění, že?
Bez debat. Po prvním zranění jsem si říkal, že ještě pořád mám nějaký čas, ale po tom druhém tam byly myšlenky ve smyslu: To už je s prominutím v prd*li. Takže když mě pak pan Růžička povolal, byla to bomba. Navíc do zápasu proti Motoru, což pro mě byla motivace už v létě, protože jsem věděl, že Hradec hraje s Motorem už v prvním kole. Tehdy jsem do zápasu ale nezasáhl a povedlo se to až teď, z toho mám velkou radost. Bylo fajn si zahrát proti klukům, se kterými jsem loni vybojoval extraligu.
Chtěl jste se Václavu Prospalovi o to víc předvést?
Určitě tam byly i takové myšlenky. Po zápase jsme se spolu bavili, on nám loni, když někoho posadil, vždycky říkal, že mu to máme vrazit do pr*ele. (směje se) Měl jsem dvě šance, ale v bráně byl Honzík Strmeň, můj velký kamarád, který mě vychytal. Po zápase jsme si psali a oba měli radost z toho, že byla možnost si proti sobě zahrát.
Foto: Stanislav Souček
Jak byste porovnal Vladimíra Růžičku s Václavem Prospalem?
Oba jsou impulzivní, u obou je vidět, že vědí, co dělají, a že hokejem žijí. Kdybych teď měl možnost říct tátovi, který mi umřel, že mě trénovali Vladimír Růžička a Václav Prospal, tak by se zbláznil radostí. Jsou to velké osobnosti, od kterých se toho můžeš hodně naučit.
Dovedete si představit, že i příští sezonu zůstanete v Kolíně?
Budoucnost mi vrtá hlavou. Byl jsem dlouho zraněný, takže jsem neměl možnost se nějak ukázat, to se pak samozřejmě bojíte, že zůstanete bez práce. Hrozně rád bych zůstal tam, kde jsem. Ať už v Hradci nebo v Kolíně. Mám smlouvu na 1+1, takže záleží na klubech, jestli uplatní opci. Moc rád bych v naší spolupráci pokračoval a pomohl Kolínu příští rok udržet Chance ligu. Pokud možno udělat ještě lepší výsledek než letos.
Share on Facebook
