Čert vem nulu, hlavní je výhra, směje se Kváča. Proč mu tolikrát vypadla branka?
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Bílí Tygři chtěli proti Karlovým Varům navázat na skalp vedoucích Pardubic a udržet si vítěznou fazónu. To se jim dařilo od první třetiny, kdy se jim po soupeřově nátlaku podařilo vsítit první gól. Energetici ale zabrali a zejména ve druhé části se hrálo takřka jen na jednu branku. Tu ovšem strážil Petr Kváča, jenž zlikvidoval všech 39 karlovarských střel. I díky jeho výkonu si Liberec domů odvezl tři body za výhru 2:0.
Avšak hlavně třetí část provázela častá přerušení hry kvůli posunutí liberecké svatyně, s čímž nebyly spokojeny jak ochozy KV Areny, tak Petr Kváča. „Když kolík na začátku třetiny nezamrzne, tak při sebevětší opatrnosti prostě vypadne, to je holt v českém hokeji problém,“ smutní.
Musel jste pochytat hodně střel, jak náročné pro vás utkání bylo?
Hlavně jsme chtěli navázat na souboj s Dynamem, proti kterému jsme předvedli parádní týmový výkon. Chtěli jsme plnit maličkosti, co nás v Pardubicích zdobily. Vyšlo to takhle i s nulou, takže paráda, odjíždíme spokojeni.
Je to vaše první nula v nové sezoně, jaký to je pocit?
Hlavně jsem rád za tři body a že jsem mohl pomoct týmu. To je jádro, na kterém chci stavět. Potom už je jedno, jestli dostanu jeden gól, nebo žádný, samozřejmě jich chci ale inkasovat co nejméně. Důležité je v pravém okamžiku předvést ten správný zákrok, nyní mi k tomu ještě dopomohli kluci. Za nulu patří velké díky všem, já jsem fakt rád za plný počet bodů, ty totiž opravdu potřebujeme.
K tomu všemu jste byl ještě zvolen hráčem zápasu…
To je vždy třešnička na dortu, že vás ještě trochu ocení za zápas, za což jsem rád. Ale jak jsem říkal, důležité jsou tři body, ty se počítají do té obrovsky vyrovnané tabulky. Čert vem nulu, hlavně že jsme vyhráli.
Jedním z vašich soupeřů byl i bývalý spoluhráč Dávid Gríger, pozdravili jste se nějak alespoň před zápasem?
Nic extra, já se chci soustředit sám na sebe, jelikož jsem tady od toho, abych chytal puky. Potřebuji si plnit svou práci a roli, kterou mám v týmu a na tom stavět. Hokejový život je někdy tak rychlý, že když se potkáte se starým spoluhráčem, tak se prostě na sebe usmějete, pozdravíte se, ale při zápase to pak jsou klapky na oči a jedeme dál.
Cítíte výhru i jako určitou formu zadostiučinění po prohraných nájezdech v předchozím vzájemném souboji?
Takhle to asi ani brát nejde. Sezona je dlouhá, v úterý jsme hráli proti Pardubicím, o několik málo dní později ve Varech. Jde to rychle za sebou, já jsem prostě rád za vítězství.
Po opatrnější první třetině jste měl plné ruce ve zbytku zápasu, spadl vám při siréně kámen ze srdce?
Mě hrozně baví chytat, takže bych klidně uvítal, kdyby to utkání bylo ještě trochu delší. Mě baví, když do mě narazí puk. Chtěl jsem na ledě nechat všechno, ať je to dlouhé, jak chce. To bylo i minulou sezonu při play off proti Spartě. Chci prostě odvést maximální práci, abych dal týmu šanci na výhru. Každý má svoji roli, já tu mou chci plnit na sto procent.
Poslední zápasy pro vás nebyly úplně veselé, ale od utkání s Pardubicemi se nejspíš blýská na lepší časy, je to tak?
Tak určitě. Celou sezonu pracujete na nějakých maličkostech, na určitém systému, na nějaké souhře a chcete to vylepšovat zápas od zápasu. Někdy to holt nejde, někdy se špatně vyspíte, jindy vám zase není dobře, to známe asi každý. V každém případě musíte hrát na sto procent a přidávat malé krůčky. To se nám podařilo už před Pardubicemi, kdy rozhodovaly drobnosti. Snažíme se to zlepšit. Každý zápas se na tom snažíme pracovat a takto se nám to vrací.
Nedržící kolíky? Na to trpí celý český hokej
Zmínil jste, že je tabulka velmi vyrovnaná, vy jste dokázali nyní přeskočit Energii, vnímáte to nějak i před zápasem?
Vůbec ne. Sezona je dlouhá. Samozřejmě máte nějaký přehled, jak to kolem vás vypadá. Ale musíte jít zápas od zápasu, aby sezona byla co nejdelší.
Během utkání několikrát vypadla vaše branka z obvyklého stanoviště. Čím to bylo?
Možná bych lidem, co na mě řvali, poradil, aby se na ten kolík držící brankovou konstrukci a na díru, co tam je, šli podívat. Když to na začátku třetiny pořádně nezmrzne, tak je to při sebemenším kontaktu s útočníkem už na hraně. I když je pak gólman sebeopatrnější, tak to prostě vypadne. Když se člověk podívá na NHL, jak brankáři lítají od tyčky k tyčce a narvou se tam celým tělem, tak branka prostě drží a nevypadne. Na to ovšem trpí celý český hokej, to není jen tady, ale třeba i u nás. Všude ty kolíky prostě nedrží. Nevím, jestli si na to stěžují i ostatní gólmani, já se snažím být co nejopatrnější, ale když kolík prostě nezmrzne a nějaký útočník se to byť jen trošku opře, tak můžu být sebeopatrnější, ale fakt to bohužel vypadne.
Share on Facebook
