Cenný bronz: Je hluboko v srdíčku, líčí Tomek. Opustí domov ve Spartě?
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Obránce Tomáš Tomek si výbornou formu z dlouhodobé části DHL extraligy juniorů přenesl i do play off, kde dokonce nasázel hattrick. Přesto pražští mladíci skončili v semifinále – úspěšně!
Bronzové medaile jsou pro mladý tým sestavený kolem pár opor dorazového ročníku 2002 velmi cenné a zároveň jde o předzvěst, že příští sezonu můžeme od Sparty očekávat ještě víc. Na rozdíl od ní mají indiáni velmi zkušené mužstvo, což v závěru semifinále sehrálo svou roli.
Ofenzivní zadák Tomáš Tomek patřil mezi jasné opory Pražanů, když vyhrál kanadské bodování obránců základní části (16+36) a aktuálně s náskokem osmi bodů na plzeňského Vladimíra Kremláčka může s trochou štěstí vyhlížet stejné prvenství i ve vyřazovacích bojích.
Mládežnickou kariéru tak zakončil výborně, velký krok ho ale teprve čeká. Kde? To se uvidí. Mezi dospělými už ve Spartě malou šanci dostal, studentská léta by si však mohl prodloužit v zámoří…
Jak moc vás bolí konec sezony?
Určitě je to nepříjemný pocit, ale se spoluhráči jsme si po zápase pogratulovali, protože by přece jenom nikdo neřekl, že takhle mladý tým může udělat úspěch v podobě třetího místa. Na konci jsme byli smutní, ale byla to super sezona, kterou hodnotíme pozitivně. Bronz si pověsím hodně vysoko, protože je to moje poslední juniorská sezona na Spartě. Budu to mít uložené hodně hluboko v srdíčku a nikdy na to nezapomenu.
Co bylo největší předností mladého celku?
Když zmíním hlavně ty mladé kluky – všichni chtěli hodně pracovat, poslouchali pokyny trenéra a nikdo si nedělal, co chtěl. Naše síla byla v tom, že jsme dodržovali systém a celý tým měl velkou touhu po vítězství. Tým je tu ve skvělých rukou trenérů, takže myslím, že v příští sezoně bude mít velkou šanci ještě na větší úspěch.
„Bronz si pověsím hodně vysoko, protože je to moje poslední juniorská sezona na Spartě. Budu to mít uložené hodně hluboko v srdíčku a nikdy na to nezapomenu.“
Pro vás tímto klubová kariéra v mládeži skončila. Je to smutné loučení?
Bylo to smutné, protože jsem ve Spartě přes čtyři roky a lepší partu, než jsme měli teď, jsem nezažil. Udělali jsme úspěch, takže aspoň něco se udělalo. Spíš mě to mrzí vůči těm klukům, protože už v téhle super partě nebudu, ale určitě se budeme vídat.
Bylo to pro vás hodně emotivní?
Jo, jo, bylo. Naštěstí budeme mít ještě nějakou rozlučku, kde si budeme moci něco říct. Je mi to líto, ale život jde dál. Každopádně bych chtěl poděkovat všem klukům ze sparťanské juniorky. Byla to opravdu jízda.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Na co budete z mládežnických let nejvíc vzpomínat?
Nejradši budu vzpomínat na druhé místo, když jsem byl prvoročák v juniorce a udělali jsme stříbro při finálové prohře s Třincem. Určitě si vzpomenu na reprezentační sraz dvacítky a na tuhle poslední sezonu.
Mládežnická reprezentace vlastně nemusí být uzavřená, ale teď do Příbrami jste se nevešel ani mezi náhradníky. Čemu to přičítáte?
Velmi mě to mrzí a je to pro mě v téhle jinak úspěšné sezoně asi největší zklamání. Opravdu jsem pro to udělal maximum – absolvoval jsem tréninky ve Švédsku s individuálním trenérem, který připravuje hráče NHL, a kromě klubových tréninků mám v sezoně i každý týden individuální tréninky se skills koučem na ledě. To všechno se pak v bodování během základní části, nadstavby i play off projevilo.
„Už příští týden začínám zase trénovat naplno a víc než kdy jindy, aby se mi můj cíl dostat se do reprezentační dvacítky splnil.“
Znamená pro vás národní trikot hodně?
Víte, reprezentovat Českou republiku je pro mě nejvíc, co může být. Udělám znovu všechno pro to, abych se na příštím kempu, když mě pozvou, ukázal ve výborném světle svým moderním hokejem útočného obránce, o kterých všichni říkají, že jich tu máme málo. Takže už příští týden začínám zase trénovat naplno a víc než kdy jindy, aby se mi můj cíl dostat se do reprezentační dvacítky splnil.
Vraťme se do samotné série s Plzní. Co rozhodlo?
Shodli jsme se na tom, že Plzeň má v týmu hodně hráčů dorazového ročníku a hraje na staré kluky. V posledním zápase byli díky tomu v některých ohledech lepší. V osobních soubojích byla vidět větší síla a starší kluci věděli, kdy si puk mají podržet. Proto vyhráli.
Foto: Marek Švamberg, hcplzen.cz
Který duel byl podle vás klíčový?
Čtvrtý, ve kterém dala Plzeň na 3:1. Jejich třetí výhra byla zlomová. Asi měla díky tomu Plzeň větší pohodu, protože vedla a ještě hrála doma před svými fanoušky. Musím říct, že byla super fanouškovská kulisa, která je hnala dopředu.
Z osobního pohledu jste odehrál výbornou sezonu…
Jo, myslím, že je to zasloužené, protože jsem přes léto hodně trénoval sám individuálně a na suché přípravě s Alešem Pařezem, což mi hodně dalo. Naučil jsem se, jak pracovat a jak si nastavit hlavu. V sezoně jsem měl individuální tréninky s Alešem Hybnerem. Těmto trenérům bych chtěl poděkovat za to, že mě skvěle připravili na sezonu. Myslím, že to byla zatím moje nejlepší sezona v kariéře.
„Podporu jsem tady cítil, ve Spartě mám rodinné zázemí a cítím se tu jako doma.“
Čím to bylo, že se ta práce projevila i na bodech?
Je to tím, že jsem měl obrovskou podporu od pana Žemličky a pana Slavíčka, celého realizačního týmu juniorky i manažerů Sparty. Tu podporu jsem tady cítil, ve Spartě mám rodinné zázemí a cítím se tu jako doma. V kabině jsme byli super parta, takže jsem se na ledě cítil dobře.
Vyhrál jste kanadské bodování obránců základní části a blízko jste tomuto titulu i v play off. Co to pro vás znamená?
Je to hezké a motivace do toho, abych se minimálně stejně připravil na další sezonu. Budu se chtít víc a víc zlepšovat, abych příští sezonu měl ještě lepší než tuhle.
Co bude příští sezonu?
Všechno je v řešení, určitě se to brzo dozvíte.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
