Čech o slabině osmnáctky, Finech i čecháčkovství: Kluci škodí sami sobě!
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Patří mezi opory defenzívy reprezentačního ročníku 2004, v Aleši Čechovi vyrůstá našemu hokeji další solidní obránce. Odchovanci Letňan hodně pomáhá v progresu finský Kärpät Oulu, kam se vydal před dvěma lety.
Čech zamířil z Letňan na startu dorosteneckých let do Slavie, už jako patnáctiletý si ale pro svůj další rozvoj vybral jednu z nejprestižnějších evropských destinací. A mezi staršími si tam v soutěži U18 postupně vybudoval silnou pozici.
„Ty dva roky mě hodně posunuly, navíc kluci v Česku teď nehráli skoro vůbec, zatímco my celou sezonu. Dostal jsem od trenérů hodně šancí,“ libuje si fyzicky dobře vybavený obránce. „Můj děda byl přitom na začátku hodně proti celému přesunu.“
Musel jste překonávat lehký odpor v rodině?
Děda je kamarád s panem Zavadilem, a ten má radši, když kluci hrají v Česku, než když odcházejí do ciziny. Ale pak to sám viděl a uznal, že to byla parádní volba. Všichni viděli, že mě to posunulo po všech stránkách, je to tam fakt super.
„Trenér se mě ptal, proč nechci útočit. Říkám, že mě nebaví dávat góly.“
V Letňanech jste s hokejem začínal, pan Zavadil váš vývoj hodně ovlivnil?
Určitě. Měl nás na starosti od začátku. Já jsem začínal jako centr a moji lajnu s Markem Vlasákem a Lukášem Strnadem jako jedinou z ročníku 2004 posunul mezi starší. Vlastně celý život hraju se staršími. Pan Zavadil mi hodně pomohl a můžu mu poděkovat.
Takže jste se nejdřív vyvíjel jako útočník?
Jo, tak dva tři roky jsem hrál jako centr. A pak… Je to taková historka. Hrál jsem centra a moc jsem neútočil, byl jsem první vzadu. Tak se mě trenér ptal, proč nechci útočit. Říkám, že mě nebaví dávat góly. Tak mě zkusil na beku a ten mi vyhovuje víc.
Dalo vám to ofenzivní základy?
Určitě. Útočné myšlení v sobě ještě mám, střelu a podobně. Ale ideální pozice pro mě je obránce. Mám na něj i lepší postavu.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Můžete ze svého pohledu posoudit, v čem se liší výchova obránců v Česku a ve Finsku?
Dalo by se říct, že to je podobné, ale celkově je tam větší konkurence. Oni dřou dvakrát víc než tady. Nechci urážet český hokej nebo kluky, ale tady jsme takoví typičtí Čecháčci. Ve Finsku to vypadá tak, že nám trenér dá plán, a my to děláme. Dokážu si představit, že kluci v Česku to neudělají. Nebo znám kluky, kteří místo toho, aby to udělali desetkrát, to udělají pětkrát. Škodí sami sobě. Taky jsem s tím měl na začátku problém, ale tam je parta a ti starší kluci mě trochu seřvali, že to mám dělat. Pak si mě zavolal i trenér a řekl: Děláš to kvůli sobě. Když se řekne desetkrát, tak to uděláš desetkrát. Nebo dvanáctkrát. Ti kluci prostě chtějí. Je tam větší konkurence, takže kluci o něco bojují. Měli jsme tam jednoho kluka, byl tragický, ale makal na sobě a další rok hrál v první lajně. Kdo chce, ten se může dostat na nejvyšší úroveň.
Vy jste se rychle poučil?
Když jsem do Finska přišel, tak jsem si myslel, jaká tam budu hvězda. A nic. První rok jsem hrál třetí lajnu a byl jsem z toho takový smutný. Pak jsem ale pochopil, že když budu makat a zlepšovat věci, co potřebuju, tak to půjde. Druhý rok už jsem hrál první obranu. Nemohl jsem to nechat jen tak být.
Organizace Kärpätu má ve světě výborný zvuk. Odpovídá realitě?
Určitě. Měli teď pár kluků na draftu, je to určitě jedna z nejlepších finských organizací. My jsme si šli za ty dva roky dvakrát pro titul, ale korona nám to zatrhla. Kategorie U16, U18 i U20 byly na prvním místě.
„Ať se klidně dostanou do finále a vyhrají i to zlato! Pořád to jsou prakticky naši bratři.“
Potkával jste se i s Jurajem Slafkovským z TPS Turku. Ten teď patří mezi hlavní důvody, proč Slováci na letošním Hlinkovi válí. Mají skvělé ročníky.
Jasně, z prvního místa jdou zaslouženě. Byli dobře připravení, dobře jim to sedlo. Ale ty zápasy jsem neviděl, jenom skóre. Dávají teda dost gólů, což mě překvapilo. Určitě jim to přeju.
Vážně?
Ať se klidně dostanou do finále a vyhrají i to zlato! Pořád to jsou prakticky naši bratři. Pro nás je škoda, že jsme se nedostali přes ty Finy, abychom byli stejně jako Slováci dál. Uvidíme, teď máme v pátek Američany a jdeme si aspoň pro páté místo.
Za Finy vlastně chytá váš parťák z klubu Niklas Kokko.
Ano, taky super kluk. Ve svém ročníku byl poslední dva roky topový. A pak je tady ještě jeden útočník, který v téhle sezoně odešel. Finové nejsou o nic lepší, bylo to pak o individuálních věcech. A gólman jim zachytal dobře. Taky jim to přeju. Nejradši bych viděl Slováky a Finy ve finále, ale jsou proti sobě už v semifinále.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Finové jsou pro vás teď takovým osudovým soupeřem. I když vím, že vy jste u posledního mistrovství světa osmnáctek nebyl.
Několikrát jsme s nimi hráli na začátku v šestnáctce, tam jsme prohráli v prodloužení.
Byly to zrovna dost smolné porážky…
Je to jako s Rusy. I když do těch zápasů vlítneme dobře, tak je ztratíme. To je pro nás typické. Ve Finsku to bylo úplně podobné jako teď ve druhé třetině proti Rusům: Vedeme, jsme asi zhýčkaní a namistrovaní, ale dostaneme blbé góly a to nás položí. Myslím, že to je naše největší slabina. Přijde mi, že tým se psychicky složí. Jako by už nikdo nechtěl hrát. Je to lehce odevzdané, děláme základní chyby. Nejsme prostě připravení, abychom pokračovali dál v tom, co jsme hráli.
Hlinka Gretzky Cup 2021: Sestřih Česko - Rusko 3:7
Jak na té psychice pracovat? Je to o individualitách, nebo o tom, abyste spolu mohli v reprezentaci konečně odehrát celou sezonu? To jste zatím ještě nemohli.
To bych taky rád věděl. Ale já si myslím, že si s tím musíme poradit individuálně. Ve Finsku mi třeba zařídili psychologa. Když jsem byl první rok špatný, měsíc mi pomáhal, byl jsem u něj čtyřikrát. Pak se to nějak srovnalo. Dostal jsem lepší pozici v týmu a už jsem hrál, hrál, hrál. To mi hodně pomohlo. Měl jsem podporu od kluků i trenérů, nebyl jsem páté kolo u vozu, ale ten vůdčí typ.
„Vedeme, jsme asi zhýčkaní a namistrovaní, ale dostaneme blbé góly a to nás položí. Myslím, že to je naše největší slabina.“
Takže myslíte, že pauza se může negativně projevit i po psychické stránce?
Já si myslím, že určitě. Něco zkazí, pak si to vyčítají. Asistent trenéra v Kärpätu mi říkal, že prostě přijde další střídání, na tohle mám zapomenout a hrát dál. Tady to trenéři taky říkají, ale… Nevím. Nebo psychika v nájezdech. Jsou tam od rolby jenom tři pruhy, a my děláme kličky. Když jsem se na to koukal, tak v nájezdech byly tři střely, a všechny skončily gólem. Dva dali oni, jeden my. Jinak všichni dělali kličky a ukličkovali se.
V tuhle chvíli se zase otevírá cesta do zámořských juniorských soutěží. Marek Alscher, váš reprezentační vrstevník z Finska, odchází do Portlandu. Vy jste se nechtěl vydat stejným směrem?
Do zámoří určitě ne. Ještě než jsem šel do Finska, tak jsme se s mamkou, taťkou a dědou domluvili, že do zámoří vůbec ne. Do Oulu letím asi tři hodiny, tam by to bylo nějakých devět deset. Byla by to hrozná dálka, kdyby se třeba něco stalo. Párkrát jsem v Americe byl, ale Evropa je pro mě takový velký domov. I mamka se do Finska dostane kdykoli, když řeknu klubu, tak to zařídí. Amerika asi není pro mě.
Snad později.
To určitě. Ale teďka jsme si vybrali Evropu, Finsko, a jsem s tím moc spokojený.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
