Bratrské duo? Motivace a rivalita, líčí Vejmelka. Do áčka se nežene
Foto: Archiv rodiny Vejmelkovy
Vejmelka? Ano, velmi známé hokejové jméno. A co více, Karlův mladší bratr Lukáš Vejmelka je také brankář. V sedmnácti letech patří mezi opory třebíčské juniorky, která cílí na postup, a zároveň figuruje jako trojka v prvoligovém kádru svého mateřského klubu.
Lukáši, bylo předurčené, že budete taky gólman jako váš starší bratr?
Předurčené určitě ne, protože náš taťka, který nás i s mamkou přivedl k hokeji, chtěl, abychom byli spíš hráči. Taťka sám hrál v poli tady v Třebíči, takže můj bratr Karel měl určitě těžší cestu, aby se dostal do brány, protože s tím měl taťka větší problém, než se tam teda naplno dostal. Já už jsem to pak měl trochu jednodušší, jak viděl, že i Kája je v bráně. Asi si řekl, že v něm budu mít nějaký vzor, takže to pro mě nebylo tak složité.
Takže jste chtěl být brankář?
Jo, jo, určitě. Chtěl jsem to co nejdříve zkusit a hned jak jsem měl možnost, vlezl jsem do brány. Pak už jsem víceméně jenom chytal. Jenom když jsem byl malý a hrál na malé hřiště, tak jsem to čas od času vyměnil a šel do útoku, ale více mě to bavilo v bráně.
Nezkoušel jste i jiné sporty?
Dělal jsem atletiku, ale ta mě moc nebavila, protože jsme běhali i na zimáku. Nebavilo mě to jako hokej. Pak jsem hrál i fotbal, ten mě bavil, ale nebylo na něj kvůli hokeji tolik času, takže už jsem zůstal jenom u hokeje.
Proč jste si nakonec vybral hokej a dával mu od začátku nejvyšší váhu?
Určitě to bylo kvůli tomu, že taťka hrál hokej, takže jsem od mala hrál hokej. A taky díky tomu, jak hrál bratr, protože jsem se mu vždycky chtěl podobat. Byl a doteď to je můj velký vzor. To jsou asi hlavní důvody.
„Vždycky jsem ho chtěl překonat. A nebylo to jenom v hokeji, ale i když jsme třeba spolu hráli ping pong anebo fotbal před domem. Byla to zdravá rivalita.“
Byl jste ambiciózní mladší bratr, který chce všechno vyhrát, nebo jste se snažil Karlu Vejmelkovi spíš podobat?
Je to motivace a navíc teď, když se ještě dostal do NHL a chytá tam, jak chytá. Byla to motivace a rivalita, takže jsem ho vždycky chtěl překonat. A nebylo to jenom v hokeji, ale i když jsme třeba spolu hráli ping pong anebo fotbal před domem, vždycky jsem ho chtěl porazit. Byla to zdravá rivalita.
Pomohlo vám to, abyste měl v brance rychlejší vývoj?
Myslím, že ano. Ať už to bylo díky tomu, že jsem měl tendenci ho dohnat a co nejdříve se mu podobat, nebo mi vždycky pomáhal. Vždycky, když mohl, přišel na zápas, a pak jsme to trochu rozebrali. Řekl mi, co bylo dobré a co bych mohl zlepšit.
Foto: Archiv rodiny Vejmelkovy
Taky jste se chodil koukat na jeho zápasy?
Určitě. Chodili jsme, ale zápasy ještě třeba na začátku v Třebíči si moc nepamatuju. Pamatuju si spíš, když hrál v Brně a v Pardubicích, protože to jsme jezdili víceméně na každý zápas, co jsme mohli. Někdy to vyšlo, že jsem měl já zápas anebo trénink, takže jsem nemohl. Když to šlo, rád jsem se jel podívat.
Dával jste i vy Karlovi zpětnou vazbu, jak se vám jeho výkon líbil?
Nebylo to o radách, ale spíš jsem se ho ptal, jestli neměl tohle udělat trochu jinak anebo jestli s daným gólem šlo, nešlo něco udělat. Spíš on mi pak říkal, že mohl některé věci udělat jinak, tady se přesunout rychleji a podobně. Více jsem se ho ptal, než že bych mu nějak radil.
„Myslím, že úplně nejvíc to prožívám teď, když si uvědomím, že já jsem teď na stejném místě, kde začínal, a kam až se dostal.“
Bavíte se i o něčem jiném než o hokeji?
Jo, jo, bavíme se i o normálním životě, o škole a o tom, jak se mu tam daří. Čas od času máme rodinný videohovor, takže si u toho třeba dělá jídlo a bavíme se o všem možném.
Jak celou jeho kariéru prožíváte?
Myslím, že úplně nejvíc to prožívám teď, když si uvědomím, že já jsem teď na stejném místě, kde začínal, a kam až se dostal. Teď to vnímám nejvíc, ale prožíval jsem to celou dobu, ať už byl v Pardubicích, anebo v Brně. Jsou to místa, kam se rád přijedu podívat na zápas i do města. Určitě jsem to prožíval, ale čím jsem starší, tak se to stupňuje.
Foto: Archiv rodiny Vejmelkovy
Co říkáte na to, jak se mu v premiérovém ročníku NHL daří?
Celkově je to něco neuvěřitelného. Myslím, že to ještě nechápu a možná ani on sám to zatím nechápe, uvědomíme si to až postupem času. Je to neuvěřitelné, když jsme spolu hráli v pokoji na X-boxu NHLko a teď on tam hraje přímo hokej. Je to pro něj splněný sen a já mu to moc přeju.
Sledujete zápasy?
Pokud se hraje v nějaký rozumný čas, třeba v deset večer našeho času, tak se rád podívám. Většinou se ale hraje ve čtyři hodiny ráno našeho času, takže to se nekoukám, protože další den mám školu a trénink. To bych asi nezvládal. Na tyhle zápasy, které nestihnu sledovat živě, se pak podívám zpětně na nějaký sestřih, takže jsem viděl zatím všechny.
„Výškou jsme si určitě podobní, ale bráně máme opačný gard.“
V nedávné době proběhlo médii, že by mohl Karel Vejmelka zamířit z Arizony do Edmontonu za Connorem McDavidem. Co vy na to?
Záleželo by, jak by se mu to vyplatilo. Pokud by tam měl chytat, tak by to bylo dobré, ale kdyby tam měl plnit roli dvojky, bylo by lepší zůstat v Arizoně, kde má odchytáno tolik zápasů, aby se ještě více rozchytal a ukázal, co umí, i když to už několikrát ukázal. Záleželo by, jak by se k tomu Oilers postavili. Je to na něm, co by si vybral. Nutno říct, že chytat za McDavidem a Draisaitlem je neuvěřitelné.
Jste si s bratrem povahově a v brankářském pojetí podobní?
Když to vezmu od povahy, on je klidnější a rozumnější, já jsem ještě takové větší dítě. On byl od mala vysoký, což jsem taky, bratr má asi 193 centimetrů a já mám asi 188, takže výškou jsme si určitě podobní. V bráně máme teda opačný gard, já chytám s vyrážečkou v pravé ruce a on v levé. Na ledě se mu snažím co nejvíce přiblížit, abych měl podobnou techniku a byl stejně rychlý.
Foto: Archiv rodiny Vejmelkovy
Můžete kolem gardu prozradit něco více? Jak se u gólmanů pozná, jak budou chytat?
Je to stejné, jako když vezmete tužku do ruky. Hned poznáte, jak se vám lépe píše. Stejné to je i v bráně. Ještě ze začátku, když jsme hráli hokej před barákem, jsem chytal naopak, protože jsme doma měli jenom výstroj, která byla na bratrův gard. Takže jsem si to vzal podle toho a bratr na mě střílel. Když jsem měl jít do brány, chtěl jsem si vzít výstroj na tuhle stranu, ale taťka mi řekl, ať to zkusím na druhou stranu, když píšu pravou rukou, že by to mohlo být lepší i na chytání. Zkusil jsme to a bylo to opravdu lepší, takže už jsem to takhle nechal. Brácha je v bráně levák, ale píše pravou.
Jaká je vaše pozice v Třebíči?
Já plním roli jedničky v juniorce, kde chytám s Honzou Martinem, a v áčku jsem třetí gólman, kde je jedničkou Pavel Jekel a dvojka Honza Mičán. Chytám v juniorce a v áčku jsem měl jenom jeden zápas v přípravě proti Kolínu, který jsme porazili 4:2. Byla to pro mě ohromná zkušenost a jsem za ni vděčný.
„Naším cílem je dostat se co nejdál, nelepší by bylo postoupit, ale to nechci předbíhat.“
Jak se vám daří v juniorce?
Nedávno jsme postoupili ze základní části do vyšší skupiny, kterou jsme začali později, protože jsme měli v týmu oba brankáři covid. Uvidíme, jak to půjde, osobně doufám, že se nám bude dařit, jak se nám dařilo do teď, protože jsme více méně všechno vyhráli. Kluci bojovali a podávali dobré výkony, což šlo vidět i na skóre.
Co vás ještě v sezoně čeká a kam až byste chtěli dojít?
Naším cílem je dostat se co nejdál, nelepší by bylo postoupit, ale to nechci předbíhat. Hlavním cílem je pro tuhle chvíli dostat se výš. Nedávno jsme ukončili první skupinu, ze které postupovaly dva nejlepší týmy, teď budeme hrát nadstavbu, ze které se postupuje do další skupiny, a poté by se hrála baráž. Kdybychom všechno vyhráli a postoupili dál, mohli bychom příští sezonu hrát Ligu juniorů. To by bylo ideální.
Foto: hstrebic.cz
Jelikož jste trojka na soupisce áčka, jak je podle vás blízko soutěžní debut?
Sám bych do A-týmu, že bych tam chytal nějak pravidelně, ani zatím nechtěl, protože sám vím, že potřebuju alespoň rok, abych dozrál, pořádně se rozchytal a byl v kondici. Teď, když jsem zkoušel zápas s Kolínem, bylo to super, ale byl jsem hrozně nervózní. Bude záležet na mých kvalitách, jak budu chytat v juniorce a jak budu pracovat na trénincích. Doufám, že to bude co nejdříve.
Kdybyste si měl vysnít kariéru, jak by vypadala?
Určitě bych se chtěl dostat do NHL, ale je to takový nereálný sen, i když je to samozřejmě motivace. Samozřejmě bych se chtěl dostat co nejdál, třeba chytat v Třebíči by byl taky splněný sen, protože jsem tu vyrůstal a jsem tu odjakživa, prošel jsem tady všemi žákovskými kategoriemi. Chytat tady za A-tým byl bylo úžasné.
„Myslím na zadní vrátka.“
A navíc se mužstvu v první lize opravdu daří…
Když jsem tam šel, soustředil jsem se na sebe, abych ukázal, co umím, a abych zachytal. Pak začala sezona, já jsem se chodil dívat na každý jejich zápas a sám jsem se tomu divil. Kluci skvěle pracovali a pracují, takže doufám, že se jim bude dařit i dál.
Trávíte nějaké tréninky s áčkem?
Chodím každý den na trénink juniorky, což máme odpoledne. S A-týmem chodím ve středu a ve čtvrtek ráno, abych postupně sbíral zkušenosti. Ještě v přípravě, když nebyla škola, chodil jsem na každý led, ale teď kvůli škole, abych to nějak zvládal, se počet omezil.
Záleží vám na vzdělání?
Je to stejně důležité jako hokej. Myslím na zadní vrátka, kdyby se třeba cokoliv stalo. Měl to tak i bratr, i když jemu vyšlo, že se mu nic nestalo a teď chytá NHL. Já bych to chtěl mít stejně, abych měl jistotu, kdyby se třeba nedařilo v hokeji, a mohl jsem něco dělat. Snažím se to nějak skloubit, abych měl případně druhou možnost.
Jak jste zapadl do brankářského týmu?
Už od začátku, co jsem tam přišel, se se mnou Pavel Jekel hodně bavil. Je to skvělý gólman a jsem za něj hrozně rád, že můžu být vedle něj. Hodně mi pomáhá a snaží se mi radit, stejně tak i Honza Mičán. Jsou na mě hrozně hodní a pomáhají mi. Když děláme nějaká cvičení, tak mi radí, takže jsem rád, že je mám vedle sebe.
Foto: Archiv rodiny Vejmelkovy
Share on Facebook
