Brankář Muštukovs o Porubě či životě v Česku. V QMJHL si zachytal proti Crosbymu
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Dvakrát se probojoval do olympijského týmu Lotyšska, zachytal si na světovém šampionátu, v Evropě působil v šesti zemích. Ervins Muštukovs je zřejmě nejzkušenějším brankářem Chance ligy, od nového ročníku totiž obléká dres Poruby.
V České republice jste nikdy předtím nepůsobil. Proč jste se rozhodl podepsat s Porubou?
Přesně tak, nikdy jsem tady nehrál, a to je jeden z důvodů, proč jsem tady. Chtěl jsem si zahrát v zemi a lize, kde jsem ještě nebyl. Angažmá v Česku mi navíc doporučil můj agent, o klubu říkal samé dobré věci.
Co vás na nabídce klubu ještě zaujalo?
Víte, je to Chance liga, takže vždycky máte šanci se ještě posunout nahoru. (usmívá se) Mám rád nové výzvy a jak už jsem říkal, je to pro mě nová soutěž s mnoha novými týmy.
V Chance lize jste zatím odchytal sedm utkání. Překvapila vás soutěž v něčem?
V tuto chvíli asi ne, ale ještě je brzy na to říct něco takového.
„Víte, je to Chance liga, takže vždycky máte šanci se ještě posunout nahoru.“
Klub má letos velké ambice. Předpokládám, že hlavním cílem je postup do extraligy.
Ano, rád hraju za tým s velkými cíli, vyhrávat chce asi každý. Každý tým v lize chce postoupit do extraligy a náš klub není výjimkou.
Důležitým článkem Poruby je zkušený trenér František Výborný. Jak se vám s ním spolupracuje?
Jeho metody se mi líbí, ale to je otázka spíš pro hráče v poli. Jsem brankář, takže se víc soustředím na svoje gólmanské věci a práci s našim trenérem brankářů Adamem Vrbou.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Třikrát během vaší kariéry jste byl velice blízko tomu, abyste si zahrál proti české hokejové legendě Jaromíru Jágrovi. Myslíte, že by to letos mohlo vyjít?
Několikrát jsem byl druhým brankářem, když jsme s národním týmem hráli proti Česku. A teď, když jsme proti Kladnu nastoupili, tak tam nebyl. Ale bylo by hezké si proti němu zachytat.
Co Česká republika? Jak se vám líbí v Ostravě?
Líbí se mi tady, Česko je krásná země. Jídlo je velmi podobné tomu lotyšskému, takže s tím nemám žádné problémy. A Ostrava je taky pěkné město, trochu jsem si ho prošel a líbilo se mi.
Jak vůbec trávíte svůj volný čas?
Se všemi zápasy a tréninky toho volného času moc nezbývá. Zkrátka odpočívám a občas se vydám navštívit okolní místa. Byl jsem na několika hradech, třeba v Hradci nad Moravicí, Slezskoostravském hradě nebo na Bouzově. A taky jsem vyrazil do Olomouce a Nového Jičína.
„Se všemi zápasy a tréninky toho volného času moc nezbývá. Zkrátka odpočívám a občas se vydám navštívit okolní místa.“
Teď budete mít volného času víc, české profesionální soutěže se od pondělí na čtrnáct dní zastaví…
Ano, od pondělí budeme bez ledu. Ale všichni se budou i tak snažit udržet v co nejlepší kondici. Budu trénovat venku, musím se snažit udržet pozornost před dalšími zápasy.
Co si celkově myslíte o koronavirové krizi?
Pro sport to určitě není dobré, ale všichni se s tím musíme vyrovnat a jít dál. Nejdůležitější je, aby všichni zůstali zdraví. Nikdo na světe s takovou situací nepočítal, ale čím lépe se s ní vyrovnáme, tím lepší to do budoucna bude.
Vraťme se na začátek vaší hokejové cesty. Ještě jako mladík jste odešel do zámoří. Vaším snem byla NHL, že?
Přesně tak, z Lotyšska jsem do Kanady odešel, když mi bylo devatenáct. A když se na to teď podívám zpátky, tak pořád věřím, že to bylo správné rozhodnutí. Byla to pro mě skvělá zkušenost, v QMJHL jsem ten rok nastupoval proti Sidneymu Crosbymu, Coreymu Crawfordovi a dalším skvělým hráčům. Taky jsem se tam naučil dobře anglicky. Samozřejmě jsem se chtěl dostat do NHL, asi jako každý hokejista.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Prosadit se v Kanadě jako brankář z Evropy ale zřejmě není lehké.
Myslím, že to pro mě byla nejlepší životní i hokejová zkušenost, v zámoří jsem se toho hodně naučil. Věřím, že každý mladý brankář, který v Evropě nemá dobrý kontrakt, by takovou příležitost měl vyzkoušet. Tehdy bylo velice těžké najít si angažmá, takže jsem začal v SPHL s týmem Knoxville Ice Bears, kde jsem hrál za 150 dolarů týdně.
Pak mě povolali do ECHL, tam už jsem bral 370 dolarů týdně a dokončil sezonu v týmu Toledo Storm. Dařilo se mi tam, takže si mě nechali i příští rok a mohl jsem se zúčastnit kempu Manitoba Moose, kteří hrají AHL. Naneštěstí pro mě tam bylo šest brankářů s kontrakty v NHL, takže jsem neměl šanci. Ale i tak jsem zůstal v USA, znovu jsem začal ve stejném týmu v SPHL a znovu jsem dostal povolání do ECHL.
V následujících letech jste s hokejem procestoval řadu zemí. Jak na to vzpomínáte?
Je to tak, kvůli hokeji jsem se hodně nacestoval. Rád střídám místa a vždycky se těším na nové výzvy, ať už to bylo v Kanadě, USA, Velké Británii, Dánsku, Švédsku nebo Francii. Ale nemůžu říct, že bych byl někde úplně nejvíc spokojený. Z každé země a hokejové soutěže si odnesete dobré i špatné vzpomínky. Hokej mě dělá šťastným.
„Ve Velké Británii třeba může hrát až patnáct zahraničních hráčů v jednom týmu, takže se tomu těžko dá říkat britská liga.“
Francie nebo Velká Británie ale nejsou úplně hokejové země. Na jaké je to tam úrovni?
Možná nejsou vyloženě hokejovými zeměmi, ale hrozně se to tam vyvíjí. Není to stejné jako před dvaceti lety. Ve Velké Británii třeba může hrát až patnáct zahraničních hráčů v jednom týmu, takže se tomu těžko dá říkat britská liga. Ale atmosféra je tam fantastická, Angličané hokej milují. Když proti sobě v Sheffieldu hráli dva rivalové, tak přišlo i deset tisíc lidí.
Krátce jste zmínil reprezentaci, zahrál jste si i na mistrovství světa. Berete to jako váš největší úspěch?
Nemyslím si, že to tak je. Hrál jsem jen půl utkání proti Kanadě. Jsem rád, že jsem se mohl dvakrát stát součástí olympijského týmu Lotyšska. Mám na to dobré vzpomínky, protože taková příležitost se vám nepoštěstí často. Bohužel jsem tam nenastoupil.
Táhne vám na sedmatřicet, jak dlouho byste ještě chtěl chytat?
Tak dlouho, dokud budu moct, a dokud mě to bude naplňovat.
Share on Facebook
