Brankář Kořenář touží po šanci u Žraloků. Proč by v Evropě zmenšil hřiště?
Foto: nhl.cz
(LOVELAND, od našeho mimořádného zpravodaje) Svůj sen si za Atlantikem již druhým rokem žije brankář Josef Kořenář. Na farmě San Jose v týmu Barracuda se po 17 dnech postavil do kasy, přes snaživý výkon a několik výborných zákroků nezabránil prohře svého týmu v Lovelandu, kde hrají Colorado Eagles.
„Bylo to po dvou týdnech, kdy jsem opět chytal. Přiznávám, že se mi tady v Coloradu trochu hůře dýchalo, přece jen jsme hráli ve vyšší poloze. Získali jsme aspoň bod, mohli jsme mít dva, ale nedá se nic dělat, nemůžeme tolik faulovat. Eagles skórovali třikrát v přesilovkách,“ ohlédl se za utkáním, v němž si připsal 31 zákroků.
Poslední tým soutěže vedl na farmě Avalanche o dvě branky, v úvodu druhé dvacetiminutovky jej ale překonal Martin Kaut a domácí nakonec svůj obrat dokonali v prodloužení. „Podíval jsem se na jeho statistiky a musel jsem ho nechat skórovat. Už má na kontě pět gólu v polovině sezony!“ s úsměvem si dobíral krajana.
Jak těžké je hrát v nadmořské výšce přes 1500 metrů nad mořem?
Je to znát, že jsme vysoko. S Martinem Kautem jsme o tom hovořili, že když přijede sem zpět ze čtyřdenního tripu, tak první tréninky jsou pro ně peklo se s tím vyrovnat. Je to cítit…
Vedli jste o dvě branky, nakonec jste padli v nastavení…
Jak tady i v Sharks to je tak, jak to je. Lepí se na nás smůla, v některých zápasech nedokážeme udržet vedení, musíme s tím do konce sezony bojovat a zlomit to.
Na druhou stranu zase vyhráváte bitky…
Když už něco, tak aspoň ty, no. Je třeba mít respekt, v první polovině minulé sezony jsme byli takoví otloukánci a pak jsme to zlomili. Řekli jsme si, že takhle to zkrátka nejde. Musíme ještě zlepšit hokej.
Hrajete druhým rokem American Hockey League. Jaká je tato soutěž?
Je to takové bláznovství, když to řeknu jedním slovem. Hraje se nahoru-dolů, mladí kluci až tolik nedodržují, co se má, každý se chce ukázat, aby se dostal nahoru do NHL. Nemá to tak být, ale řada kluků hraje spíše na sebe, tak to tady zkrátka je, musí se ale hrát více týmově…
Jako brankář pak řešíte spoustu nevšedních situací, že?
Říkám si, že mi to připomíná druhou nejvyšší soutěž v Česku, když jsem chytal. V extralize si každý hlídá svůj prostor a nevznikaly neočekávané situace až tak často. Tady je máte neustále.
Jak těžké je se drápat do prvního týmu?
Je mi dvaadvacet let, chtěl bych se nahoru dostat co nejdříve. Musím makat, není to jednoduché a nic tu není zadarmo. Třeba se mi to nemusí povést, ale já věřím, že se tak jednou stane. Věřím si a těším se na to!
Brankáři ale přece jen chodí nahoru v pozdějším věku…
Buď člověk musí být obrovský talent jako třeba Carter Hart, ale jinak vstupenku člověk dostává až tak v 25 letech, že by se mohl nastálo prosadit. Věřím si, že to dokážu!
O čem to je, v čem musíte zaujmout?
Hlavně o píli a tvrdé dřině. Musíte mít ale potřebné štěstí. Občas se stane, že se jeden brankář zraní, naskočí druhý, chytne se šance a i když ho pošlou zpět dolů, tak zjistí, že na to má a počítají s ním. Dokud člověk nedostane příležitost, nikdo nemůže vědět, zda má na to hrát NHL, nebo ne. Jevgenij Nabokov mi vloni říkal, že mi věří, že když mě pošle nahoru, tak mohu vychytat čisté konto a dva tři zápasy suprově, ale pak se mi nemusí dařit. Nechceme nic uspěchat, chceme si tě připravit, abys podával stabilní výkony a ne nahoru dolů, takhle mi to vysvětloval. O tomto to je, nechtějí kluky pouštět hned, ale až když je vyzrálý, aby jeho výkonnost byla trvale vysoká.
Kde berete vnitřní sílu a trpělivost?
Je to takové, že to člověka naštve, že hráči se mohou povést dva tři zápasy, udělá v nich osm deset bodů a je tam hned. U brankáře to tak není. I kdyby mu bylo 18 let a kdyby chytal jakkoliv dobře, tak ho nahoru nepovolají, do pole třeba ano. Když se mu bude dařit, tak tam půjde. Stojím si za tím, že brankář to má nejtěžší na psychiku.“
Foto: nhl.cz
Jak je o vás v AHL postaráno, analyzujete si videa?
Jasně, pravidelně. Změnilo se vedení San Jose Sharks, už s námi není denně Jevgenij Nabokov, neboť se v prosinci posunul nahoru. Kryjí se nám tréninky, tak nechodí s námi tak často na led, ale na video si udělá vždycky čas. Jednou za týden si je zkoukneme, to je parádní.“
A co atmosféra? V Lovelandu byla pětitisícová hala dvakrát plná…
„To jste nebyli v San Jose! Tam nám chodí dva tisíce lidí do sedmnáctitisícové haly… U nás je slyšet spadnout hřebík. Slyšel jsem, že Sharks budou v Barracudě stavět novou halu s tréninkovým centrem, to je velký a důležitý krok. Doufám, že už tam nebudu, ale věřím, že to tam bude hezké a klukům to pomůže. Už nyní máme zázemí pěkné, ale přece jen jsme trochu stísnění, neboť hodně prostoru se dává Sharks.
Jak dlouho chcete bojovat o místo na výsluní?
Asi bych se tu neplácal deset let, to nemá na farmě cenu. Vše má svůj čas, až to přijde, tak to přijde. Pokud ne, budeme to s agentem řešit.
Na čem musíte nejvíce ještě zapracovat?
Nejvíc, co potřebuji zdokonalit, je hra hokejkou. Zde je malé hřiště, brankář v případě výborné práce s holí je pak vlastně šestým hráčem do pole, protože pomůže. Když zde na menším hřišti zastavíte puk, dáte hlavu nahoru a hned máte u sebe protihráče. V Evropě má člověk spoustu času. Zpětně si říkám, jak mi to přišlo těžké hrát v Evropě za brankou bez trapezoidů, tady je to ještě těžší. Na všem se dá pracovat, člověk není dokonalý, ale hra hokejkou je jasná.
Ono je to vidět, když se brankář vrátí ze zámoří. Marek Mazanec je v extralize výjimečný se svou prací s holí…
Je to přesně tak a pak si říkáme, kde se to ten člověk naučil? Já bych byl za to zmenšit hřiště všude na světě.
Opravdu?
Pro fanoušky to je jiná podívá, nikdy jsem nehrál v útoku, ale i pro kluky to bude jiné. Nedává-li kdokoliv v poli pozor, ihned ji dostane a může se také probudit v nemocnici. Dle mě je to atraktivnější hokej jak na velkém hřiště. Minulý týden jsme se dívali na finále Champions Hockey League v kabině a přišlo mi to strašně pomalé, že se nic neděje a přitom to byl fičák! I v televizi je NHL daleko rychlejší, rozdíl je obrovský.
Share on Facebook
