Bodovat byla utopie, ví kouč pardubických juniorů Král. Vary hrály rozumně
Foto: Martin Voltr
Chystal si taktiku na večerní derby, místo toho musel Richard Král narychlo řešit nečekanou situaci. Dynamo kvůli viróze v A-týmu poslalo do Karlových Varů právě jeho juniorské mužstvo. „Kluci si z toho vezmou ponaučení, určitě to pro ně mělo pozitivní přínos,“ povídá navzdory osmibrankovému přídělu.
Richard Král se v posledních sezonách dvakrát objevil i na střídačce pardubického áčka, jinak má ale na povel juniory. Letos si s nimi zatím vede velmi úspěšně. Dynamo už několikrát nakouklo na samotné čelo turnaje O Pohár DHL, tam se vrátilo i po čtvrteční výhře nad Vítkovicemi.
Mladíkům sice po úterní seniorské epizodě trochu docházely síly, ale nečekaný zážitek s novou zkušeností jim všechno bohatě vynahradil. „Pro některé to byl životní zápas,“ ví Král.
Celá akce se zrodila opravdu hodně narychlo, viďte?
Měli jsme na jedenáctou naplánované rozbruslení, před ním jsme vedle v kabině řešili, jak to vůbec bude a kdo odcestuje. Padlo rozhodnutí, že pojede celá juniorka. Rozbruslení jsme posunuli o deset minut dřív, kluci si skočili na oběd a ve dvanáct se odjíždělo. Neměli s sebou ani věci, víceméně sem přišli na trénink a odjeli do Varů. Bylo to pro ně těžké.
A jak podle vás nejtěžší zápas v kariéře zvládli?
Zhostili se toho dobře. Jejich fyzické parametry se s hráči extraligy nedají srovnávat. Máme biologický věk 17,2 roku, to je prostě obrovský nepoměr. Vary k tomu přistoupily rozumně, nehrály extrémně do těla, takže to byl takový klidový zápas. Kluci si z toho určitě vezmou ponaučení. Měli výborné nasazení, stálo je to strašně moc sil, k tomu cesta do Varů a zpátky. Ve čtvrtečním zápase za juniorku to bylo znát, neměli jsme úplně takový pohyb, jaký bychom si představovali. Do půlky to vypadalo na jednoznačný zápas, pak jsme dostali blbé góly a byli jsme rádi za dva body.
„Jejich fyzické parametry se s hráči extraligy nedají srovnávat. Máme biologický věk 17,2 roku, to je prostě obrovský nepoměr.“
Každý viděl výsledek 0:8. Hodili hráči ošklivé skóre za hlavu a vzali si z utkání to pozitivní?
Já věřím, že ano. Asi nikdo nemohl čekat, že tam s juniorkou uhrajeme nějaké body. To byla prostě utopie. Každý dostal statistiky z celého zápasu, věděli, co tam bylo. Většinu osobních soubojů samozřejmě prohrávali, logicky jsme měli i horší buly, protože ta převaha ve váze i zkušenostech je obrovská. Vědí, na čem pracovat, v čem se zlepšit. Určitě to pro ně mělo pozitivní přínos.
Zažil jste už něco podobného? Pamatujeme tedy loňské problémy Chomutova...
Ano, loni to byl Chomutov, ale jinak si nepamatuju, že by někam jela juniorka.
Cítíte ještě z hráčů silný dojem z extraligového zápasu? Baví se o tom hodně, nebo už přepli na svoje starosti v juniorce?
Snažili jsme se, aby přepli, ale myslím, že to tam pořád je: Hráli za áčko extraligu a měli přelepky Tipsport, kterých se nechtěli vzdát... (usmívá se) Říkal jsem jim, že to prostě skončilo a že se zase musí vrátit zpátky. Ale jinak to ve čtvrtek celkem šlo.
Foto: Martin Voltr
Pro některé to ale bohužel byl zároveň první i poslední start v extralize a zůstane pro ně jediným zážitkem. Tak už to chodí...
Pravděpodobnost je velká, protože je nesmysl, aby se nám dostalo dvacet lidí z juniorky do extraligy. Takže pro některé to byl životní zápas. Někteří na to určitě mají, aby se tam dostali. Zase je to o jejich práci a píli, jak k tomu budou přistupovat. Vším – životosprávou, stravou, tréninkem a tak dále.
Vy jste prožil premiéru v nejvyšší soutěži jako osmnáctiletý v ročníku 1988/89. Vzpomenete si, jak vypadala?
Určitě. Tenkrát se zranil Valcha Jiroutků, takže jsem šel místo něj ke Kopejdovi (Ludvíku Kopeckému, pozn. red.) a Láďovi Lubinovi. Měl jsem to štěstí, že jsem proti Vítkovicím dával v první třetině gól. Odehrál jsem v té mistrovské sezoně ale jenom tři zápasy, pak se Valcha Jiroutek vrátil a sestava byla tak ustálená, že se do ní víceméně už nikdo nedostal. Ty tři lajny byly naprosto jasné a když nebyl nikdo zraněný, tak hrály pokupě celou sezonu.
„I když jsem později hrál za áčko víc, vždycky jsem se strašně rád vracel do juniorky.“
Jak si vybavujete zážitek z prvního startu?
Samozřejmě že to byl obrovský zážitek. Ale i když jsem později hrál za áčko víc, vždycky jsem se strašně rád vracel do juniorky. Bylo to pro mě takové, že jsme se pobavili hokejem, dali jsme si nějaké góly a šli jsme vyhrát.
Pardubické juniory trénujete víceméně od konce aktivní kariéry v roce 2014, i když jste se mezitím dostal i k A-týmu. Jak se vám u nejstarší mládežnické kategorie líbí?
Všechno má svoje specifika. Loni to bylo specifické tím, že hráči byli o rok mladší, teď se to jakž takž srovnalo. Problém je, že jak se soutěž loni rozšířila a teď vrátila zpátky, navíc se tuhle sezonu nepadá, tak hodně hráčů působí ve druhé nebo první lize a kvalita trochu upadla. Hodně kluků odešlo i ven. Kdyby soutěž hrálo míň týmů a třeba se i padalo, tak věřím, že by si tady kluby hráče držely a úroveň by byla podstatně větší. Třeba jak se na konci loňské sezony hrály zápasy o play off v poslední skupině, tam si týmy jako Sparta nebo Liberec stáhly hráče a byly to parádní zápasy.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Stejně si ale z pohledu Pardubic určitě ceníte, že se celou letošní sezonu držíte v popředí tabulky. Teď aktuálně úplně na jejím čele.
Mezi prvním a osmým týmem jsou čtyři body... Umístění zatím nepřikládáme nějakou obrovskou váhu. Než aby kluci vyhrávali, je pro mě důležitější, když budou hrát dobrý hokej, který je použitelný i v dospělých a má parametry dospělého hokeje. Když třeba nevyhrajeme, ale budu z toho mít dobrý pocit, je pro mě lepší, než když budeme hrát naprd a vyhrajeme.
A hrajete dobrý hokej?
Ze začátku sezony jsme, myslím, hráli líp, teď nejsou výkony úplně podle mého gusta. Sice se většinou daří vyhrávat, ale představoval bych si tu hru trošičku lepší.
Jak tomu přizpůsobíte program reprezentační přestávky, která vám o víkendu startuje?
Potrénujeme, vložíme tam i víc posilovny. Tenhle týden jsme měli v úterý zájezd za áčko, ve čtvrtek Vítkovice a v pátek máme Třinec, takže kluci budou dobití. V sobotu a neděli máme volno a pak uvidíme, jak na tom kluci budou. Podle toho přizpůsobíme trénink.
Share on Facebook
