Bobři bez kapitána. Byla to moje poslední šance, jak jít ven, vysvětluje Pořický

Foto: hcvm.cz

Dlouhých sedm let byl Jakub Pořický symbolem Valašského Meziříčí. Od nové sezony už ale bojovný útočník u bobří hráze působit nebude míří totiž do Německa. Nyní už bývalý kapitán Valašského Meziříčí v rozhovoru popisuje, co ho k takovému kroku vedlo a dodává: „Bobři jsou moje srdcovka, rád za klub ještě někdy nastoupím."

Po letech strávených ve Valašském Meziříčí odcházíte do Německa...
Dostal jsem odtamtud nabídku, v klubu mám dva kamarády, kteří se mnou hráli ve Valašském Meziříčí a ti mi řekli, že mají místo. Takže jsem si to nechal projít hlavou, měl jsem na to dost času, protože jsem byl na dovolené, a protože měli práci i pro moji přítelkyni, nechal jsem rozhodnutí především na ní. Nakonec jsme se rozhodli, že do Německa vyrazíme. Cílem je vydělat si hokejem i prací v jednatřiceti letech slušné peníze.

Do jakého klubu se vlastně vydáváte?
Je to klub Trostberg, který hraje nižší německou soutěž. Ale nejde ani tak o hokej. Celkově mi nabídka dávala smysl z finančního hlediska. Z mého pohledu nebylo nad čím váhat. Bobry miluju, jsou mojí srdcovou záležitostí, ale tohle pro mě byla dost možná poslední šance, jak jít někam ven a vydělat si hokejem i prací slušné peníze.

Na principu hokej + civilní práce funguje i česká 2. liga, ale finančně se s Německem srovnávat nedá, že?
To máte pravdu. Rozdíl je velký, musím říct, že já sám jsem z něj byl překvapený. Tady v Česku jsem byl sedm let v Ústí, kde mě hokej živil a poté dalších sedm let ve Valašském Meziříčí, kde jsem hokej kombinoval s civilním zaměstnáním. Vystřídal jsem tři zaměstnání, což bylo náročné. V Německu je to pro mě nová výzva, chci si zkusit něco nového, peníze hrají velkou roli.

„Cílem odchodu do Německa je vydělat si hokejem i prací v jednatřiceti letech slušné peníze."

Německo je ekonomicky silnou zemí, kde chudoba nehrozí tak moc, jak je tomu nyní v Česku…
Přesně o tomhle jsme se doma taky bavili. Přijde mi, že je strašně velký rozdíl v ohodnocení podobných prací v Česku a v Německu. Obzvlášť teď při inflaci, zdražení elektřiny a všeho možného. Je to jeden z důvodů, proč do Německa jdeme.

Taky máte někdy pocit, že v Česku dřeme jako mezci, ale účet vlastně pořád zůstává prakticky prázdný?
Asi tak… Když to vezmu z pohledu mladého člověka, tak vydělat si na bydlení a něco vybudovat tady u nás je velmi složité.

Jaké práci jste se věnoval v Česku společně s hokejem?
Když to shrnu, tak po mém návratu z Ústí jsem se rozhodoval, jakým směrem se dál vydat. Chvíli jsem byl na úřadu práce, kde jsem si udělal rekvalifikační kurz na kamion a řízení aut. Všechny tři moje práce, byly zaměřeny na řízení.

„V Německu budu dělat řidiče. Mám k té práci dobrý vztah."

Před časem jsem dělal rozhovor s Vojtěchem Němcem, který taky řídí kamion a nemůže si tuhle práci vynachválit. Jak to máte vy?
Řízení mám strašně rád. Už proto, že můj taťka je řidičem z povolání odjakživa. Já osobně sice dálky nejezdil, jezdil jsem po okolí, ale mám k té práci dobrý vztah. Můžu prozradit, že i v Německu budu dělat řidiče.

Foto: hcvm.cz

Dokázal byste si představit, že se s přítelkyní v Německu usadíte a třeba i založíte rodinu?
Mám 31 roků, takže moje myšlenky směřují už i tímto směrem. Rozhodně se nebráníme tomu, abychom se v Německu usadili. Jdeme tam s cílem, o kterém oba víme. Určitě se jednou budeme chtít vrátit, ale jestli to bude za tři, pět nebo deset let… To ukáže až čas.

Co od Německa očekáváte z hokejového úhlu pohledu?
Jdu do neznáma, ale co mám informace od kluků, tak hokej v Německu není špatný. Upřímně řečeno opravdu nevím, co očekávat. Jdu do Německa s tím, že chci ukázat to, co umím a snad budu platný.

„Jdu do neznáma. Ale co mám informace od kluků, tak hokej v Německu není špatný."

V Trostbergu působí vaši bývalí spoluhráči z Valašského Meziříčí Petr Dvořák a Michal Žák. Tahle skutečnost vám asi adaptaci usnadní, že?
Ano, byl to i jeden z důvodů, proč jsme se k tomuhle kroku rozhodli. Petr Dvořák bude v klubu třetím rokem, Michal Žák druhým. Díky tomu máme cestu do Německa zjednodušenou, protože kluci nám pomáhají a vědí, jak to tam chodí.

Vím, že jste se byl dnes (30. srpna pozn. red.) jako divák podívat na zápase Valašské Meziříčí – Kopřivnice. Jaké to bylo dívat se z tribuny a vědět, že spoluhráčům už na ledě nepomůžete?
Byl to zvláštní pocit. Moc zápasů jsem z tribuny neviděl, většinu jsem hrál. Jen jednou mě zranění přibrzdilo asi na čtvrt roku. Každopádně neříkám, že se do Valašského Meziříčí jednou nevrátím. Když bude možnost, určitě bych o ní přemýšlel. Klub je moje srdcovka.

Vaším odchodem se ve Valašském Meziříčí uvolnila funkce kapitána. Koho byste si v ní dokázal představit?
Adeptů je víc. Dá se říct, že Valašské Meziříčí má teď velmi mladý tým a dobrým kapitánem by mohl být zkušený Tomáš Vávra. Ten je sice hrajícím trenérem, ale já myslím, že by si poradil. Uvidíme.

„Adeptů je víc. Dobrým kapitánem by mohl být zkušený Tomáš Vávra."

Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka na roky strávené u Bobrů?
Není jen jedna, je jich víc. Vzpomínám si třeba na semifinále s Porubou, které jsme hráli před nějakými čtyřmi lety. Měli jsme tehdy výbornou partu a třebaže Poruba byla našláplá, chyběl nám jen jeden krok k tomu, abychom ji porazili. Loňská sezona byla taky skvělá. Hlavně základní část, kterou jsme vyhráli.

Foto: hcvm.cz

Jen škoda play off, které vám loni nevyšlo. Tým měl podle mě na víc...
Hodně mě to mrzelo a dá se říct, že asi mrzí pořád. Taková šance možná zase dlouho nebude. Týmy byly loni opravdu vyrovnané a dalo se dojít hodně daleko. Opava nás ale bohužel vyřadila. Bolelo to dost.

Vy jste do vyřazovacích bojů vstupovali jako největší favorit, přičemž řada hráčů takovou roli do té doby v seniorském hokeji nezažila. Nerozklepala se vám kolena?
Je to možné. Taky nám hodně stěžejních kluků během sezony odešlo. Třeba Renda Kajaba, Martin Podešva, Honza Křivohlávek jezdil hrát první ligu do Frýdku-Místku a Jirku Goiše si stáhli zpátky do Přerova. Pár zkušených nám v týmu zůstalo, ale jinak se to dost míchalo. Osobně vidím hlavní příčinu vyřazení ve třetím zápase v Opavě, který jsme si vlastními a nesmyslnými chybami prohráli sami. Opava poté ucítila kostičku, kterou už nepustila.

„Loňské play off mě pořád mrzí. Taková šance možná zase dlouho nebude."

Jak vidíte šance Valašského Meziříčí letos, kdy bude konkurence ve východní skupině vyšší, než byla loni?
To je právě to, co jsem říkal. Loni byly všechny týmy vyrovnané. Letos přibylo Znojmo, Havířov, přibyl také Vyškov, který nevypadá špatně, je tam nový Hodonín. Klukům budu na dálku fandit, ale budou to mít hodně složité, protože tým je velmi mladý. Myslím, že když budou do šestého místa, tak budou spokojeni.

Chtěl byste něco někomu vzkázat?
Hlavně velké díky za to, co pro mě Valašské Meziříčí udělalo. Nikdy neříkej nikdy, možná ještě někdy za Bobry nastoupím. Byl bych za to moc rád. Teď chci poděkovat všem lidem z klubu. Od nejvyššího manažera po kustoda a samozřejmě taky fanouškům a spoluhráčům.

I Bobři mají v zákulisí své srdcaře, že? Myslím, že bez nich by tahle soutěž dělat nešla.
Přesně tak. Za sedm let jsem ve Valašském Meziříčí zažil hodně zvratů a příběhů. Nebýt lidí, o kterých se bavíme, tak by kluby v téhle lize nefungovaly.

Foto: hcvm.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz