Blesková akce, říká Laš po návratu domů. Jak to s ním bude dál?
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Marek Laš je pro třebíčské fanoušky pojmem. Ikonou. Když se po šesti letech vrátil na pomoc z extraligové Olomouce, byla to obrovská událost.
Fanoušci před zápasem skandovali jeho jméno, po zápase proběhla soukromá děkovačka. Mezitím si Laše fotili, dávali si storýčka na Instagram a radovali se z každé jeho pěkné akce.
Máro, do toho! ozývalo se často z tribun.
Laš nakonec v derby s Jihlavou odbruslil 23 minut, získal jednu asistenci a přispěl k výhře 4:3 nad největším rivalem.
Jak jste si užil návrat?
Pro mě to bylo hodně náročné... Protože na takový ice time jsem poslední dobou nebyl zvyklý. Ze začátku jsem byl trošku naivní, myslel jsem si, že budu všude. Asi ve třetím střídání jsem zjistil, že takhle to nepůjde. Že budu muset začít hrát hlavou. Jinak bych ten zápas snad ani nedohrál.
Těšil jste se do známého prostředí?
Já to emocionálně moc neřešil. Soustředil jsem se hlavně na to, jestli to zvládnu fyzicky. Protože v pátek a v neděli jsme hráli s Olomoucí, tohle úterý máme zase zápas... Navíc po tom zranění, co jsem měl, jsem do těch zápasů asi naskočil dřív, než jsem chtěl. Nebyl čas dát se kondičně pořádně dokupy. Hraje se spousta zápasů. Takže teď jsem se soustředil opravdu jen na to, abych to zvládl fyzicky. Na nic víc jsem nemyslel.
„Asi ve třetím střídání jsem zjistil, že takhle to nepůjde. Že budu muset začít hrát hlavou."
Nemyslel jste ani na to, že se hrálo zrovna derby proti Jihlavě?
Spíš jsem si říkal, že je možná dobře, že to bude kvalitní soupeř. Že aspoň skočím do vody a začnu plavat. Abych si pořádně prověřil, kde mě tlačí bota. Takže jsem to bral spíš, že přijede kvalitní soupeř, než že je to derby.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Ten váš příchod asi musela být blesková akce, když jste ještě v neděli hrál v Třinci...
Byla, no. (usmívá se) Dozvěděl jsem se to večer po zápase. Jednodušší to bylo v tom, že tady v Třebíči bydlím.
A jaký tedy byl zápas proti Jihlavě?
Hodně těžký, Jihlava je kvalitní soupeř. A to potvrdili: byli na tom hodně dobře fyzicky. Nejdůležitější bylo, že jsme dali rychlé góly. To rozhodlo.
„Já to emocionálně moc neřešil. Soustředil jsem se hlavně na to, jestli to zvládnu fyzicky."
Bylo cítit, že je Třebíč na vítězné vlně? Vyhrála pátý zápas v řadě.
Já se to popravdě dozvěděl až dneska, že se Třebíči začalo od Nového roku takhle dařit. Samozřejmě jsem si všiml, že tady na přelomu roku došlo k nějakým změnám a že se předtím nedařilo. Příjemně mě to překvapilo, že teď kluci udělali tolik vítězství za sebou. Vždycky se přichází líp do kolektivu, kterému se zrovna daří. Člověk se může s tou dobrou náladou svézt.
SESTŘIH: Třebíč zvládla derby s Jihlavou
Co jste říkal na přivítání od fanoušků ?
Bylo to hezký: jak před zápasem, tak po něm. Ještě tím, jak to bylo derby, tak bylo těch fanoušků hodně. Bylo hezké, že si na mě vzpomněli. Šest let je dlouhá doba.
Je vidět, že jste tady zanechal ohromnou stopu. Jakou vy máte nejsilnější vzpomínku na Třebíč?
Nejsilnější vzpomínku... Vždycky, když se tady hrálo play off, byla skvělá atmosféra. Užívali jsme si to jak my hráči, tak fanoušci. Na to člověk rád vzpomíná.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Třebíčský trenér Radek Novák na tiskovce řekl, že jste jednou z klubových ikon.
Pan Novák je na mě hrozně milý. Máme spolu dobré zkušenosti. Vždycky, když jsem tady pod ním hrál, tak jsme měli poměrně slušnou sezonu. Věřím, že se na mě mohl vždycky spolehnout. A věřím, že i dneska se to potvrdilo. Sice jsem se opravdu necítil fyzicky moc dobře, ale dokopali jsme to tam. Samozřejmě mě těší, že mě pan Novák takhle fandí. (usmívá se)
„Bylo hezké, že si na mě vzpomněli. Šest let je dlouhá doba."
Trenér Novák ale zároveň říkal, že se po zápase vracíte do Olomouce.
Je to tak.
A nevíte, jak to bude dál? Budete hrát za Třebíč třeba zase ve středu?
Informace byla taková, že to byl takový handl za Voďasa (Michal Vodný, pozn. red.), aby nehrál pět zápasů v pěti dnech. Upřímně, pokud by mě měl ve středu čekat fyzicky podobně náročný zápas jako proti Jihlavě, tak bych si pak na čtrnáct dnů asi zamluvil nějaké lázně.
„Po zápase se vracím do Olomouce."
Je přesto pravděpodobné, že by zase nějaký ten handl, jak jste říkal, přišel i v dalším průběhu sezony?
Já jsem moc unavený na to, abych o tom teď přemýšlel... Opravdu mám v hlavě jen úterní zápas za Olomouc. Teď prostě vidím jenom úterý. Nic víc teďka ani nedokážu vymyslet.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Už jste to naznačil: tři měsíce jste nehrál kvůli zranění.
Zranil jsem se v posledním přípravném utkání před ligou. Takže taková blbá chvíle na zranění... Když se to člověku stane čtrnáct dní před koncem sezony, tak má pak celé léto na to, aby se dal dokupy. A jak říkám, zpátky do zápasů jsem šel spíš proto, že bylo málo útočníků, než že bych se na to skutečně cítil. Zas na druhou stranu, ten první špatný zápas jsem si prostě někdy odbýt musel. Taky jsem si ho odbyl, špatný byl... Od toho druhého už jsem se ale začal cítit líp. Každopádně v Olomouci byl ten ice time asi tak přiměřený mým fyzickým možnostem v danou chvíli. Ale tohle dneska byl fičák, no.
Co bude potřeba, abyste se zpátky dostal do maximální kondice: hrát zápasy s takhle vysokým ice timem, hodně trénovat?
No, abych pravdu řekl, potřeboval bych, aby to teď trošku zvolnilo. Aby bylo míň zápasů, protože o těch Vánocích to bylo opravdu obden. Už se těším, až jich bude trošku míň, abych se na tréninku dostal tam, kde potřebuju být. Protože v zápase člověk jede na krev, přes bolest... I když je pravda, že zápas je nejlepší trénink, tak uvidíme. Nějak se do toho musím dostat: buď zápasem, nebo tréninkem. Ale nemůže to být na úkor třeba nějakého jiného zranění.
A co psychická stránka? S Olomoucí jste v extralize mimo postupovou desítku, navíc se sestupuje přímo...
Lhal bych, kdybych řekl, že to člověk v hlavě nemá. Kdybychom byli pátí, tak by člověk takovéhle věci asi neřešil. Samozřejmě, vždycky je nějaký cíl: když je člověk pátý, tak se snaží udržet v šestce, když je desátý, snaží se udržet v desítce... A my se teď snažíme do té desítky dostat. Samozřejmě se na ní pořád díváme, ale vidíme i to, co se děje pod námi.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Share on Facebook
