Bernad zpátky doma. A Vary? Vyčistil jsem si díky nim hlavu
David Bernad.
|
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Mladá Boleslav a karlovarská Energie ve čtvrtek dopoledne oznámily zajímavý trejd: Davida Bernada v obranných řadách Energie střídá Matěj Stříteský. Jak se přesun zrodil? Jaký byl první zápas pod novým trenérem a kdo je v mladoboleslavské kabině bůh?
Dopoledne oba týmy ohlásily transfer a odpoledne už obránce David Bernad nastupoval do zápasu s Plzní. Ten pro něj bude mít ale hořkou tečku. Boleslav prohrála nejtěsnějším možným rozdílem – 0:1.
Osudnou se jí stala její vlastní přesilovka, při které domácí hráči chybovali a nechali si ujet Mertla s Budíkem, a právě druhý jmenovaný dokázal překonat Filipa Novotného v brance.
Prohra s Plzní 0:1. Trochu hořký návrat, že?
Bohužel jo. Byl to zápas o jednom gólu. A ani si nemyslím, že to tak chtěl trefit. Sjelo mu to, protože jinak by si s tím Filip Novotný poradil. Bylo to v naší přesilovce. O to víc to bolí. Ale nemyslím si, že bychom se na něco vyflákli nebo že bychom něco podcenili a byli horším týmem. Jen vyhrál šťastnější, ne lepší.
„Bylo to v naší přesilovce. O to víc to bolí."
Co tomu chybělo, aby tam padl nějaký gól? Střel jste měli hodně.
To ano, ale ne úplně vyložené šance. Trochu nás pálila bota v tlaku do brány. Hráli jsme hodně okolo ní, ale ne do ní. Chtělo by asi více zapracovat na tlaku do brány. Nevím, jak to vidí ostatní. Já jsem tady chviličku. Ale tohle je můj první dojem ze hry.
Bernad se do Boleslavi vrací po sedmi měsících, které strávil v Karlových Varech. Celkem za Energii odehrál 24 zápasů a nasbíral pět kanadských bodů, za dva góly a tři asistence. A nevrací se do neznámého prostředí. Za Boleslav hraje od svých osmnácti let, kdy si jej v roce 2012 z Písku vytáhla mladoboleslavská juniorka, s níž v sezoně 2014/2015 jako kapitán získal titul vicemistra juniorské extraligy. V dospělém hokeji nastupoval za prvoligové Ústí nad Labem a později stabilně za A-tým Bruslařů. A právě k nim se po pár měsících vrací zpátky. A jak on říká – domů.
Jak se vůbec zrodil váš návrat zpátky?
Jedním slovem – rychle. Zazvonil mi telefon od Martina Ševce, nastínili jsme si, jak by to mohlo být, co by ode mě čekal, co mi může nabídnout. Ta domluva byla jednoduchá, stručná a jasná. Ve chvíli, kdy mi nastínil tu svou vizi, jak to tady vidí, co se mnou zamýšlí, tak jsem mu řekl, že do toho klidně může šlápnout a jestli budou mít adekvátní nabídku pro Vary, tak se rád vrátím domů. Protože Martin je člověk, za kterým rád půjdu zpátky a budu za ním stát a budu za něj bojovat, stejně jako za Boleslav.
„Domluva byla jednoduchá, stručná a jasná."
Říkáte domů. Je pro vás Boleslav doma?
Ano, víceméně ano. Strávil jsem tu prakticky celou svou extraligovou kariéru, kromě toho půl roku v lázních. (usmívá se) Takže za mě je tady doma a jsem za to rád.
Těší vás, že můžete opět hrát tam, kde to dobře znáte?
Jednoznačně. Ten odchod byl takový… Potřeboval jsem trochu vyčistit vzduch a hlavu. Myslel jsem si, že to bude lepší, ale všichni víme, že je to všude víceméně stejné. Prvotní opojení vyprchalo. Ale myslím si, že to přineslo to, co mělo. Vyčistil se vzduch a vyčistil jsem si hlavu. Přišel jsem si na své a jsem zpátky. Jsem tu rád. A doufám, že tady nějaký ten pátek vydržím. (usmívá se)
Parádní bitka mezi Jánošíkem a Bittenem
A jak hodnotíte své počínání ve Varech?
Neřekl bych, že bych měl nějaké oslňující statistiky, ale současně to nebylo nikterak špatné. Točili jsme se neustále v sedmi becích. Takže ani s ice timem to nebylo žhavé. V žádném případě si ale nechci nijak stěžovat nebo se na něco vymlouvat, to vůbec ne. Říkám to tak, jak to je. Nemyslím si, že by to bylo oslňující, ale zároveň to nebyl žádný propadák.
Pokud se vrátím ještě k vašemu přesunu do Mladé Boleslavi, tak předtím jste měl s Karlovými Vary náročný program – venkovní utkání ve Vítkovicích, následoval přesun na jih Čech, kde jste v úterý hráli s Motorem. A pak jste se hned ve středu musel hlásit v Boleslavi. Jak jste vše logisticky zvládl?
Kde bych začal… Vedení ve Varech nám vyšlo vstříc. Po utkání ve Vítkovicích jsme přejížděli přímo do Českých Budějovic a dva dny jsme strávili tam, což nám usnadnilo cestování a dost sil, které by nám vzal autobus. Ale pak to bylo hodně náročné. Jsem z Budějovic a na zápase jsem měl rodinu i přítelkyni. Po zápase jsme šli na večeři a než jsem se nadál, byla půlnoc. Skočil jsem do auta a jel jsem do Varů, což není úplně kousek. Dorazil jsem tam někdy kolem třetí ráno a v tu chvíli už bylo víceméně domluvené, že já i Stříťa (Matěj Stříteský, pozn. red.) odtrénujeme ve svých dosavadních působištích a po tréninku se vyměníme.
„Neřekl bych, že bych měl nějaké oslňující statistiky, ale současně to nebylo nikterak špatné."
Stihl jste si vůbec odpočinout?
Tu noc jsem nezamhouřil oka ani na minutu. Rovnou jsem si sbalil nejnutnější věci a vyrazil jsem směr Boleslav. Ve čtvrtek jsem se už hlásil na rozbruslení a vlítnul jsem do zápasu. Doufám, že jsem nějakým způsobem nezklamal a naplnil jsem očekávání, která ode mě trenéři chtěli, a že je budu plnit dál.
V posledním utkání za Karlovy Vary jste po gólu utržil i zranění zubů. Jak se cítíte?
Nebylo to dvakrát příjemné. Naštěstí z toho nebyla žádná velká tržná rána, jen takové drobné oděrky. Odnesly to zuby, které se mi dost hýbaly. Naštěstí se to ustaluje, takže to snad bude dobré. Před zápasem jsem řešil, jestli košík, nebo ne, ale vyběhnout do prvního zápasu tady s košíkem se mi úplně nechtělo. (směje se) Tak jsem to risknul bez toho. Naštěstí nic dalšího nepřibylo.
„Tu noc jsem nezamhouřil oka ani na minutu."
Po vašem odchodu přišlo pár nových hráčů a vyměnili se i trenéři. Jaký tedy byl první zápas pod novým trenérem a novým kolegou z obrany Radkem Jeřábkem?
S trenérem jsme měli hned po rozbruslení sezení, protože jsme řešili, jestli do zápasu vůbec nastoupím. Ale nakonec jsem dostal důvěru, za což jsem rád. Seděli jsme tam ráno možná čtyřicet minut. Ukazovali jsme si co a jak, co je jinak a jak by to mělo fungovat, a probrali jsme to. S Jeřábem (Radek Jeřábek, pozn. red.) je to super. Je to výborný kluk, skvělý hokejista. Vyšli jsme si vstříc, mluvili jsme spolu na ledě. Myslím si, že to žádný propadák nebyl.
A můžete prozradit, jaké pokyny jste před zápasem s Plzní od trenérů dostal?
Jednoduchá hra, rychlé otáčení. Agresivní styl hokeje, kterým se Boleslav vždy vyznačovala a vyznačuje. Jednoznačné pokyny.
Plzni stačil jediný gól, v oslabení rozhodl Budík
V Karlových Varech musel své číslo dresu, které nosí už od mládežnických let, vyměnit za jiné, protože „jeho“ sedmnáctku obléká útočník Tomáš Redlich. Na černobílý dres si tedy zvolil jeho obměnu – číslo 71. Za Boleslav ale ve čtvrtek proti Plzni nastoupil opět se sedmnáctkou na zádech. Kdo mu zařídil takové překvapení a jaké bylo přivítání v kabině?
Jaké bylo přivítání kabiny po vašem návratu?
Bylo to takové „no nazdar“, s troškou ironie. (směje se) Vypadalo to, že mě kluci rádi vidí, tak doufám, že je to nepřejde.
Najít místo asi nebyl problém, že?
Když se vracíte domů, tak s tím problém nebývá. Většinu kluků tady znám a těch pár nových vypadá taky jako super kluci. Mohla by to tady být pecka. Věřím, že to nakopneme. Chceme udělat co největší úspěch.
Do zápasu s Plzní jste nastoupil opět se svou sedmnáctkou na zádech. Kustod Olda Kopecký to stihl zařídit. Bylo to příjemné překvapení?
Všichni víme, že Olda není člověk, Olda je bůh. Má velkou pochvalu a já moc děkuji všem, že to zařídili.
Share on Facebook
