Ašenbrenner vypráví: o cílech Trutnova i zážitcích z Ameriky

Foto: Anton Martinec, Facebook HC Vrchlabí

6. září 2019, 19:01

Michal Hladký

V sezoně 2018/2019 se Trutnovu nedařilo – nepostoupil do play off. Nejen o tom, jaké vyhlídky mají Draci v dalším roce, ale také o svém působení v zámoří se rozpovídal 24letý brankář Patrik Ašenbrenner.

Minulý rok jste byl v Trutnově jedničkou. Bude tomu stejně i letos?
Po dohodě s manažerem a trenéry jsem – díky výkonnosti v minulé sezoně – podepisoval smlouvu jako jednička. Jestli se na pozici udržím, to už záleží na mně.

Loni vám na postup do play off chybělo pět bodů. Bylo tehdy to zklamání velké?
Určitě bylo. Klíčový moment nastal v listopadu, kdy se nám nedařilo a prohráli jsme několik zápasů po sobě. Na druhou stranu: poté jsme měli neuvěřitelnou sérii, ale ta přišla pozdě. Jak říkáte, chybělo nám právě těch pět bodů. Věřím, že další sezona bude lepší.

„Jako malý jsem ho sledoval v televizi, takže je skvělé, že s ním mohu hrát."

Za pár dní se kolotoč druhé ligy rozjede od začátku. Jaké jsou ambice Trutnova – postup do vyřazovací fáze?
Ano. Napravit loňský neúspěch a postoupit do play off.

To byste byl spokojený?
Pro nás je každý vyhraný zápas úspěchem a odrazem do dalších utkání. Ale určitě je cíl postup do play off. 

Pomoci k tomu má i veterán Vojtěch Kubinčák. 
Vojta je super, jedná se o opravdu zkušeného hráče. Jako malý jsem ho sledoval v televizi, takže je skvělé, že s ním můžu hrát.

Foto: Anton Martinec, Facebook HC Vrchlabí

V osmnácti letech jste se vydal nabírat zkušenosti do nižších zámořských soutěží. Jak k tomu došlo?
Samozřejmě, že jsem to chtěl zkusit tady u nás. Jenže nebylo kam jít, všude už brankáře měli a končit s hokejem jsem nechtěl, a tak jsme se s rodiči dohodli, že by mě poslali za velkou louži. Nejdříve jsem z toho měl trochu strach, nakonec jsem však rád, že jsem si tam mohl zachytat, a to přesto, že to bylo ve WSHL a ne v TOP lize. Dalo mi to hodně. Chtěl bych tedy poděkovat rodičům, že mi umožnili splnit aspoň z části můj sen.

Sen vám splnili z části. Co by vám ho naplnilo celý?
Jako malý kluk jsem chtěl hrát NHL, bohužel to se mi už asi nepodaří. (směje se) Ale celkově jsem rád, že jsem si mohl zkusit jiný styl hokeje, než je ten evropský.

„Myslel jsem si, že umím anglicky, jenomže opak byl pravdou."

Jaké byly začátky? 
Byly těžké. Hlavně jazyková bariéra. Myslel jsem si, že umím anglicky, jenomže opak byl pravdou. Ona je jedna věc mluvit anglicky s učiteli ve škole v Čechách, a pak druhá mluvit s rodilým mluvčím. Naštěstí za nějaké dva měsíce si to celkem sedlo a angličtinu jsem vypiloval.

Bylo v plánu, že tam vydržíte jen dvě sezony? Nebo se vám začalo stýskat po domovu?
Stýskalo se mi, to ano, ale hlavní důvod k návratu to nebyl. Spíš už jsem byl starý na juniorský hokej. Byl jsem tzv. over age (juniorské soutěže mají v USA věkový limit 20 let – pozn. red.), a tak jsem tam nemohl dál pokračovat. Jednu nabídku jsem dostal na univerzitu z NCAA Divize III, ale jednalo se jen o částečné stipendium, takže bych musel každý semestr něco platit. Nebylo to zrovna málo, říkat rodičům o peníze se mi však nechtělo.

Foto: Anton Martinec, Facebook HC Vrchlabí

Ve dvou sezonách jste vystřídal tři kluby, zahrál jste si jak v USA, tak v Kanadě. Jak to?
V USA jsem odchytal celou sezonu za jeden klub. Po návratu do ČR jsem se opět snažil něco sehnat u nás, ale bez agenta je to těžké. Tak jsem se s mými rodiči dohodl, že půjdu ještě na rok hrát juniorskou ligu, akorát tu kanadskou, protože to byla jediná soutěž, která dovolovala starší hráče. Začal jsem v celku Niagara Whalers, kde jsem odchytal pár zápasů. Tam jsem si ovšem úplně neporozuměl s majitelem. Výsledkem byla výměna do South Muskoka Shield, kde jsem sezonu 2016/2017 dohrál.

V čem přesně byl problém?
V té lize, kam jsem šel, hráči platí za to, aby tam mohli hrát. Já neplatil nic, neboť o mě měli zájem. Po pár zápasech se majiteli přestalo líbit, že nic neplatím, a tak mě jednoduše vyměnil.

„V té lize, kam jsem šel, hráči platí za to, aby tam mohli hrát. Já neplatil nic."

Nemrzelo vás to? Přece jen, Velryby potom soutěž vyhráli...
Ze začátku trochu ano, ale rychle jsem si zvykl. V Muskoce jsme měli i lepší partu, nakonec jsem tam poznal i svou ženu.

Lepší partu? Bylo to tím, že v týmu byla spousta Čechů a Slováků?
To v tom hrálo velkou roli, ale i ostatní byli super. Byli jsme jako jedna rodina.

Muselo pro vás být těžké se s mužstvem rozloučit...
Ano, to bylo. Se spoustou kluků jsem stále v kontaktu.

„V Muskoce jsme měli i lepší partu, nakonec jsem tam poznal i svou ženu."

Zmínil jste svou ženu. Předpokládám, že žije s vámi v Česku. Jak si zvykala? Jezdíte často do Kanady?
Ano, na sezonu jezdí sem, v létě zase já do Kanady. Je to ještě trochu divočina, nemáme totiž ještě hotové všechno papírování. Zvykala si v pohodě, samozřejmě, náš jazyk je trochu těžší na naučení než angličtina. Mimo to se ji v Česku líbí.

Jak se v roce 2017 urodil váš přesun do Trutnova? 
V létě jsem byl trénovat malé brankáře na Goalie Academy International, kde byl i pan Kamenický (trenér brankářů v Trutnově - pozn. red.). Tam jsem se s ním také domluvil na tryoutu.

A ten vám podle všeho vyšel. Berete Trutnov jako odrazový můstek s cílem posunout se dál?
Ano. Jsem strašně rád, že mohu být právě zde. Určitě bych si ale chtěl zkusit někdy zachytat ve vyšší soutěži. 

Foto: Anton Martinec, Facebook HC Vrchlabí

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz