Altrichter o svých synech, projektu v Říčanech i kauze Chomutov
Foto: Osobní archiv Martina Altrichtera
Na ledě byl showman, bouřlivák, ale hlavně vynikající gólman, který se Zlínem dosáhl na extraligový titul. Dnes Martin Altrichter v Říčanech vede tamní Merkur Ice Arenu, kterou vybudoval, a zároveň pečuje o mládežníky v tamním hokejovém klubu.
V obsáhlém rozhovoru pro Hokej.cz sedmačtyřicetiletý borec hovoří o chomutovském hokeji, kterému nabídl pomocnou ruku, ale také o svých dvou synech. Ti se potatili a oba mají v hokejové kariéře solidně našlápnuto. „Martin je hodně zodpovědný, klidnější, ale Kuba je takové zvířátko po mně,“ usmívá se Martin Altrichter starší.
Jak vás napadla myšlenka vstoupit coby investor do chomutovského hokeje, který se topil v dluzích?
Když se mladý narodil, v Chomutově jsem chytal a nyní tam chytal on, takže tam mám hodně kamarádů a známých. Celou kauzu jsme sledovali s ohledem na budoucí angažmá Martina a shodou okolností jsme se v mé aréně potkali s panem Badinkou (nový předseda zapsaného spolku Pirátů Chomutov – pozn. red.), který tady byl na kempu.
V Chomutově nakonec nejste a tamní tým zamířil do krajského přeboru. Jak jste to prožíval?
Situace se nevyvíjela dobře, takže jsem využil svých schopností a podařilo se mi přesvědčit pár lidí, že je to dobrá věc. Doteď mě mrzí, jak to dopadlo. Stejně tak reakce některých zoufalců, kteří to brali tak, že bych měl Chomutov vybrakovat z hráčských práv nebo něčeho takového. Baví mě trénování a po dohodě s rodinou bych byl schopen klub i vést. Bavili jsme se o licenci a v případě mé nabídky to bylo férové, protože jsem žádný dluh nezavinil. Chtěl jsem jen pomoct. Měl jsem omezené možnosti, takže jsem přišel s návrhem, že hráči dostanou 30 procent, nebo nic.
Je škoda, že jsem tehdy neměl informaci o uzavření soutěže, i když jsem zkoušel oslovit svaz. Sehnat i těch 30 procent není jednoduché, navíc nemáte mužstvo… Bylo tam asi sedm místních kluků a práva na některé další hráče sice Chomutov měl, ale kluci měli smlouvy jinde, takže nebyla možnost je využít. Kdybych měl informaci, že se soutěž bude zavírat…
Pídil jsem se po ní a bylo mi řečeno, že ta soutěž není nafukovací, což je samozřejmě pravda. V dnešní době, kdy kluby jako na běžícím pásu míří do karantén a nikdo neví, co a jak začne, by bylo jedinou možností udělat mladé mužstvo a fárat na fyzičce i disciplíně. Kdybych věděl, že Chance liga bude uzavřená, byl bych schopen dorovnat srážkové daně, které nebyly zaplaceny za cizince, a věděl bych, že nepotřebuji tak vysoký budget na mužstvo. Stál jsem před situací, kdy dorovnám dluhy a ještě musím naplnit rozpočet týmu v soutěži, kdy tři padají přímo a jeden jde do baráže. Tohle je určitě správná cesta – snižovat počty účastníků a zkvalitňovat soutěž, teď je ale na to bohužel špatná doba.
„Tohle je určitě správná cesta – snižovat počty účastníků a zkvalitňovat soutěž, teď je ale na to bohužel špatná doba."
Budete se v Chomutově snažit dál angažovat?
Chomutovu samozřejmě budu pomáhat i teď. Měl jsem tam částečně předjednaného špičkového partnera do budoucna, kdyby se prokázalo, že se to dělá čistě, nesekají se dluhy a jde to správnou cestou, což by trvalo třeba půlroku nebo sezonu.
Můžete být konkrétní?
Nechci ho jmenovat, protože je to zbytečné, ale byl to silný mezinárodní partner, který spolupracuje i se svazem. Myslím, že chomutovská hala, její okolí i fotbalové hřiště je na špičkové úrovni. Zázemí je tam jedno z nejlepších v České republice.
Foto: Kateřina Kundertová
Piráti měli dluhy vůči hráčům, kterým byla nabídnuta úhrada 30 procent dlužné částky. Někteří s tím souhlasili, ale jiní ne. Chápal jste je?
Nesmíte se dostat do spirály, kdy spousta z těch kluků jsou mí kámoši. I proto jsem do poslední chvíle nechtěl, aby někdo věděl, že se v tomto angažuji. Znovu ale opakuji, že nebyla jiná cesta, aby to bylo spravedlivé pro všechny. Když se ozvou největší věřitelé, že s tím souhlasí, je to samozřejmě pecka. Nikoho jsem nepřemlouval. Říkal jsem jen – tohle je jediné řešení, zvažte to. Někteří kluci ani nevolali. Chápu hlavně cizince, za které nebyla placena srážková daň, což je špatně. Pro mě je to nepochopitelné.
Foto: Osobní archiv Martina Altrichtera
Hráčský agent Tomáš Krejčí v tisku avizoval, že jeho klienti s vaším návrhem nesouhlasí. Co jste na to říkal?
Samozřejmě jsem to vnímal negativně. Ve finále s panem Krejčím došlo ke schůzce, kde mi objasnil některé věci. Nebylo to úplně černobílé, ale bylo to v době, kdy už to nešlo zastavit. Někteří hráči se holt takhle rozhodli, někteří byli možná tlačení tím, že nebyla vůle Chomutovu pomoci. Věci, k nimž jsem se dostal, nebyly košer. Tři čtvrtě republiky mělo kvůli chování a dluhům vůči Chomutovu averzi. Chápu je. Kdyby mi někdo pořád něco sliboval a jen navyšoval dluhy, měl bych ji taky.
Znal jste přesnou výši chomutovských dluhů?
Díky tomu, že jsem řešil jednání s hokejovými subjekty, znali jsme maximální výši dluhů, která se umořovala díky dohodám s partnery z loňska. Někteří z nich dokonce dluhy vůči některým hráčům osobně dorovnali. Celkově se ale bavíme o částce kolem třinácti milionů.
„Dluhy Chomutova? Celkově se bavíme o částce kolem třinácti milionů."
Zaregistroval jste negativní ohlasy na své snažení?
Registroval jsem různé poznámky ve smyslu, že s Chomutovem chci vyběhnout, že za čtyři miliony získám hráčská práva s hodnotou 35 milionů, což je nesmysl. Tabulkovou hodnotu v opravdové výši dnes nezaplatí nikdo. Hráči byli majetkem spolku, se kterým jsem chtěl spolupracovat. Mě zajímala licence. S Petrem Jírou (sportovním manažerem Pirátů – pozn. red.) a panem Badinkou (předsedou výkonného výboru Pirátů) se známe dlouho. I s panem Sochorem (místopředsedou výkonného výboru Pirátů) se náš vztah posouval. Já i oni jsme dělali maximum, aby se tam hokej udržel.
Vnímáte chomutovský pád jako velkou ránu i pro český hokej?
Tak to neberu. Řeknu to takhle: Hrál jsem v nejvyšší německé soutěži, po sezoně byl klub peněz a spadl do čtvrté ligy. Klub vzali jiní lidé a začali se hrabat znovu nahoru. Nikdy to ale nedospělo do takové fáze, že by byly dluhy vůči hráčům a podobně. Klub na to nemá, tak si na to nehraje a jde dál. Myslím, že se hlavně ukázaly chyby v systému. Dokazovat bezdlužnost splátkovými kalendáři je špatně. Na tohle bychom se měli zaměřit. Nejde donekonečna kumulovat dluhy a prodlužovat je splátkáči… Společnost je na to ale zvyklá, takže nejde radikálně říct: Zítra už to tak nebude. Tohle musíme postupně omezit a úplně vyoutovat, což jsem chtěl v Chomutově udělat. Raději mít levnější mužstvo než dluhy.
Foto: Osobní archiv Martina Altrichtera
Pojďme k vaší osobě. Několik let provozujete halu a řídíte klub v Říčanech. Je to dobrý byznys?
Baví mě to, i když vidím, jaká úskalí tady jsou. Ekonomiku zimáku a vše kolem si řídím sám. Hokejový klub není výnosný byznys, když nemáte líheň talentů, které někam pouštíte. I když tabulková hodnota hráčů je imaginární číslo… Spíš jsem chtěl dokázat, že to jde dělat čistě a spravedlivě i na vysoké úrovni. Je to o partnerech a osobních vztazích. Lejou se do toho peníze a ty jsou potřeba všude. Nemohou se z hokeje vyvádět. Když budou peníze padat na úrodnou půdu, hokej půjde nahoru.
Máte zajištěnou následující sezonu? A co spolupráce s městem?
Díky tomu, že zájem o sport se v době koronaviru zvýšil, protože spousta lidí neměla co dělat, a díky rekonstrukci stadionu ve Velkých Popovicích, máme obsazenost vyšší. Léto jsme nějak přežili jako vždycky a nemáme problém. Po krizi jsme si vyšli s městem vstříc, snad to bude fungovat.
„Chtěl jsem dokázat, že to jde dělat čistě a spravedlivě i na vysoké úrovni."
Chomutov a Říčany jsou dva trochu jinak zaměřené kluby, že?
Ale cíl je stejný: Vychovávat co nejlepší hráče. I když oba kluby fungují na úplně jiné bázi – v Říčanech máme týmy do 6. třídy. Jsou to mladé děti. Nevím, jestli by tady mohli být i dospělí, to bych asi potřeboval o halu navíc. Tady dohlížím na všechno. Máme tady jednotnou vizi a koncepci klubu.
Jak hledáte trenéry do klubu?
Někteří jsou kamarádi, někteří se vám líbí, tak je oslovíte. Jde o nabídku a poptávku. Se spoustou věcí mi pomáhá Jarda Látal. Ve všech kategoriích se snažíme mít mladého a zkušeného trenéra, aby si navzájem pomohli a my jsme si mohli vychovat další trenéry.
Trénují tady i hokejistky…
Jsou mentálně jinde, vpředu. Máme vizi, že s kluky hrají do osmé třídy, kdy se musí rozdělit. Jsou tady tři nebo čtyři holčičky a zatím se prosazují. Nikdo kolem to zatím neřeší, což je dobře.
Foto: Osobní archiv Martina Altrichtera
Vybudoval jste tady parádní halu, změnil byste s odstupem času něco?
Změnil bych asi detaily, co se týče obsluhy či vzduchotechniky. Nechci se chvástat, ale lepší tréninková hala široko daleko není. Jezdí sem i primátoři měst, kteří chtějí něco podobného stavět. Nic zásadního bych asi neměnil. Samozřejmě vzhledem k prostoru, který jsem měl. Musel jsem dodržet normu pro parkování a podobně. Dnes se staví zimáky, kde takovou povinnost nemají. Co se týče ekonomiky, nejtěžší byl samozřejmě začátek. Spíš než ekonomické předpoklady je náročný lidský faktor – lidé nemají až takový zájem pracovat, chybí jim větší zodpovědnost vůči svěřenému majetku a podobně.
Kolik času vám provoz haly a klubu bere?
S manželkou se tomu věnujeme skoro nepřetržitě. (směje se) Když jsme někde jinde, třeba u Kuby ve Švédsku nebo když vyrazíme za Martinem do Šumperka, stejně jsme pořád v každodenním spojení s vrátným či s ledaři.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Oba vaši synové hrají hokej. Potatili se? Můžete srovnat jejich hokejový vývoj s vaším?
Asi zdědili víc talentu, já jsem měl vše spíš vydřené. (směje se) Právě jsme se vrátili ze Švédska, kde je Kuba prvním rokem v juniorce, kam ročníkově ještě ani nepatří, ale srovnává se s tím parádně. Když vidím jejich dril a těžké tréninky před zápasem… Ve Švédsku nikoho nezajímá, že je hráč unavený. Klidně se trénuje i pětkrát denně, švédskou juniorku beru za nejlepší na světě. V televizi to nevyzní, ale naživo je to strašný šrumec. Martin dostal smlouvu v Šumperku, s Markem Peksou by měli vytvořit dvojici, na které to bude hodně stát. Mají relativně mladé mužstvo. Viděl jsem je v Přerově, kdy hráli výborný hokej a vyhráli 6:2. Líbilo se mi to. Co mám zprávy, slušný zápas sehráli také s Vítkovicemi. Doufám, že jim karanténa tu chemii nerozhodí, mají super partu. Jsem rád, že si to užívá stejně jako Kuba ve Švédsku.
Jsou oba showmani po tátovi?
Martin je hodně zodpovědný, klidnější, ale Kuba je takové zvířátko po mně. (směje se)
„Ve Švédsku nikoho nezajímá, že je hráč unavený. Klidně se trénuje i pětkrát denně."
V Šumperku předtím skončil brankář Michal Wanecki, jeho odchod vyvolal menší aféru. Registroval jste to?
Dostala se ke mně zpráva, že kvůli fyzičce, ale nevím, jaké měli dohody předtím. Martin se vrátil z prohlídek a patří po fyzické stránce k nejlepším v týmu. Bude ale záležet jen na něm, kolik zápasů odchytá.
Ředitel šumperského klubu Vladimír Velčovský chce stavět zejména na mladých hráčích…
Kluk si tam asi zachytá. (směje se) Pana Velčovského chápu v tom směru, že nikdo neví, co bude. A platit drahé mužstvo v době, kdy se nepadá… Co jsem měl možnost se s ním potkat, má to srovnané, že si mužstvo spíš připravuje. Je tam Petr Gewiese, Jan Milfait a další borci, kteří to kočírují. Teď se jim dařilo rychle otáčet hru. Soutěž bude jiná a jak silné mužstvo je, to se pozná po dvou, třech porážkách. Zatím jim to šlape. Doufám, že jim to nenabourá karanténa nebo čtrnáctidenní pauzy. V nich mohou hokejisté ztratit to, co mají natrénováno.
Foto: Osobní archiv Martina Altrichtera
Jak často jezdíte na zápasy svých synů?
V Moře, kde hraje Kuba, je nádherný klid, krásná příroda. Koná se tam Vasův běh, který bych chtěl někdy také vidět. Dvanáctitisícové město se prý zaplní sedmdesáti tisíci lidmi. Ale střídám to – jakmile zorganizujeme náš klub, rád vyrazím za oběma. V Šumperku se podle mě objevím tak desetkrát za sezonu, do Švédska bych rád vyrazil třikrát nebo čtyřikrát. Oba kluky můžu vidět na internetu přes švédskou televizi a Hokejka TV, což je super. Martin mi dokonce říkal, že se mu daří víc, když na jeho zápasech nejsem. (směje se) Navíc mám kámoše na Dolní Moravě, takže tamní kraj znám a jezdím tam rád.
Foto: Osobní archiv Martina Altrichtera
Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz
Share on Facebook
