A dost! řekl si Sršeň. Z Poruby se vrátil domů, cepuje mladé kohouty
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
S krátkými přestávkami působil bezmála deset let v Porubě, kde naposledy vedl juniory. Další sezonu v ostravském klubu už ale Tomáš Sršeň aktuálně nepřidá, své bohaté hráčské zkušenosti bude předávat v mateřské Olomouci, kde převzal taktovku nad tamními hráči deváté třídy.
„Po dlouhých letech, kdy jsem cestoval buď jako hráč nebo jako trenér, a asi třicet let jsem byl na cestách, jsem si loni v Porubě už koncem října řekl: A dost!“ objasňuje někdejší vynikající útočník v rozhovoru pro klubový web, jak se upekl jeho návrat na Hanou.
„Začal jsem chodit sem na zimák se svými vnuky, starší má šest let a je v přípravce. Potkal jsem se s vedením a pan Fürst se mě zeptal, jestli bych nechtěl dělat mládež. Dali jsme si určitý čas na rozmyšlenou a já řekl ano. Zajímalo mě to a taky jsem rád, že jsem po dlouhých letech zpátky doma,“ dodává Tomáš Sršeň.
„Znám všechny trenéry, ale třeba i rolbaře, ledaře a další. Známých je tu dost. Těším se na to a udělám maximum, aby byli kluci spokojení a abych jim pomohl nastartovat kariéru.“
V Olomouci hokejově vyrůstal, po návratu mu naskočily vzpomínky na tehdejší působení v klubu. „Je to tak. Taky jsem tady procházel mládeží a odcházel až v osmnácti letech do Komety, ale už je to hodně dávno,“ směje se dnes už 55letý trenér, který se v plecharéně pořád cítí jako doma.
„Znám všechny trenéry, ale třeba i rolbaře, ledaře a další. Teď jsem tu potkal i Jirku Látala, který tady má kluka, a bylo příjemné ho vidět. S Pepou Podlahou jsem i hrával. Známých je tu dost. Těším se na to a udělám maximum, aby byli kluci spokojení a abych jim pomohl nastartovat kariéru,“ hlásí nový kouč olomouckých deváťáků.
„Je to pro mě největší motivace, protože jsou to kluci, kteří jsou ve věku, kdy pro ně hokej přestává být zábava. Mají plus minus čtrnáct let a je to pro ně strašně důležitý rok, protože je to takové první síto, kde dost hráčů může odpadnout. Mě ale nejvíc motivovala možnost jim pomoct k tomu, aby se dostali do vyšší kategorie a dál pracovali,“ líčí Sršeň.
„Kluci musí zjistit, že jim nepomůžou ani rodiče, ani agenti, ale jen oni sami.“
Ve věku svých současných svěřenců měl od otce individuální plán a trénoval třikrát denně, což by rád vštípil i do mladých kohoutů. „Jsem zastáncem toho, že kluci musí zvýšit tréninkové jednotky a víc pracovat. Vím, že to zvládnou a pomaličku by se do toho měli dostávat,“ pokyvuje Sršeň.
„Pokud se chtějí prosadit a dostat se nejen do dorostu, ale třeba i do extraligy, musí zapnout na automat a naučit se, že musí pracovat. Jeden trénink denně nestačí. Proto máme i dva tréninky denně a trénujeme sedmkrát v týdnu. Kluci musí zjistit, že jim nepomůžou ani rodiče, ani agenti, ale jen oni sami,“ doplňuje.
Zatím nemá na intenzivnější tréninky žádné negativní reakce. „Budeme se postupně poznávat a já beru jako hroznou výhodu, že s nimi nejsem nijak obeznámen. Řekli jsme si, že jsme všichni na stejné startovní čáře a je jen na nich, jak se budou jevit na ledě a jak budou pracovat. Neznamená to, že někdo udělá chyby a bude sedět, ale důležitá je pro mě práce. Zatím jsem spokojený,“ pokračuje Sršeň.
„Důležitá je spolupráce se všemi trenéry, protože víc hlav více ví. Je důležité předávat si informace jak o hráčích, tak i o hokeji obecně.“
Ten bude v úzkém kontaktu s trenérem dorostu Richardem Brančíkem. „Už teď jsme se dohodli, že chce v přípravě zkusit tři hráče, takže jsme mu je poslali. Uvidíme, jak to bude dál. Samozřejmě je ale důležitá spolupráce se všemi trenéry, protože víc hlav více ví. Je důležité předávat si informace jak o hráčích, tak i o hokeji obecně,“ má jasno.
Hráči deváté třídy makali do konce června, aktuálně si užívají zaslouženého volna, ale v poslední červencový den začnou další fázi přípravy čtyřdenním soustředěním ve Vyškově. Po něm už odehrají přípravná utkání a budou vše směřovat ke startu sezony, do níž Sršeň půjde s jasnými cíli.
„Myslím, že cíl každého trenéra u této věkové kategorie by měl být posunout co nejvíc hráčů do dorostu. A to ne tak, že tam chybí místa, ale aby ten kluk rovnou zapadl a mohl třeba hned v prvním roce hrát. Pak bychom se taky chtěli pohybovat v horní části tabulky, abychom při rozdělení na lepší a horší patřili mezi ty lepší. Abychom měli kvalitní zápasy, protože právě takovými hráč roste,“ uzavírá Tomáš Sršeň.
Share on Facebook
