14 superšancí? Zábranský vysvětluje pojmy i práci trenérů. Proč jsou Češi umělci?
Foto: Jan Beneš, Český hokej
(TAMPERE, od našeho zpravodaje) Po utkání s Rakouskem se o tomhle výroku Kariho Jalonena hodně mluvilo. V zápase prý viděl čtrnáct superšancí, oko fanouška jich přitom zaznamenalo jen pár. Asistent Zábranský ale stojí za svým kolegou. Proto trpělivě popsal styl, jakým realizační tým analyzuje utkání. Místo super šancí šlo spíš o super akce.
Kdo hrál hokej, dokáže se do toho pohledu vžít mnohem víc. Získáte puk ve středním pásmu? Fajn, od soupeřovy brány pořád daleko.
Ale všichni protihráči jsou v jízdě vpřed. To vám dává prostor rozjet se do otevřené obrany.
Klíčovou komoditou je čas. Doba, za kterou dokážete zaútočit, využít volného místa, přečíslit soupeře.
„Hráli jsme hodně s pukem, ale spíš po rozích. Netlačili jsme se před bránu, bylo tam málo střel.“
A právě v téhle fázi se českému týmu proti Rakousku nedařilo. „Hráli jsme hodně s pukem, ale spíš po rozích. Netlačili jsme se před bránu, bylo tam málo střel,“ říkali snad všichni čeští hokejisté na pozápasových ohlasech.
Měli pravdu, typických gólových šancí moc nebylo. Ale stačí jen jiný úhel pohledu a slova Kariho Jalonena vám začnou dávat smysl.
Zavést by šlo termín superakce – situace, která může vést ke skvělé šanci – nebo taky skončit v rohu u mantinelu.
„Je potřeba pochopit metodiku, jakou ve Finsku spousta trenérů používá. Když vám to Kari řekne, a vy nemáte tu informaci, nevíte, z čeho to počítá…“ vysvětloval nejprve abstraktně Zábranský.
Za příklad pak dal svého syna, který hraje ve finském Jukuritu. „Trénuje ho Olli Jokinen. Byl jsem na zápase, který prohráli 1:2, zápas se mu vůbec nepovedl, a Olli jim řekl, že měli sedm superšancí, a že nehráli zas tak špatně. Taky se mi to nezdálo,“ přiznal.
„Je třeba pochopit metodiku, jakou Finové používají.“
Nakonec se otevřel a dlouho vysvětloval, na co se Kari a spol. soustředili. „Jak se vedle sebe daří jednotlivým útočníkům, z jakých protiútoků měli šance, kdy v přesilovce stříleli ze slotu, nebo jestli využívali různá přečíslení. Jsou to zajímavé věci a rozhodně to není to tak, že by si číslovku 14 někdo vycucal z prstu,“ ubezpečuje.
„Berte to tak, že to je styl práce, který tady nemá jen Kari, ale i další týmy. Opravdu tam jsou určité prvky, které když bych vám ukázal – a možná by nebylo špatné, aby to Kari udělal, až bude v Česku přednášet – tak byste nám rozuměli víc.“
„Rozhodně to není to tak, že by si číslovku 14 někdo vycucal z prstu.“
„Vychází to z naší práce. Přiznám se vám, že není jednoduché dívat se na zápas několikrát po sobě,“ zasmál se Zábranský a připomněl citát svého kolegy.
„Kari už dřív řekl, že Čechy bere jako umělce a Finy spíš jako matematiky. Mají práci založenou na statistikách, nejenom na osobních pocitech.“
Upřímně ale vzkázal: „My se na to musíme podívat naší optikou, že ten zápas s Rakušany dobrý nebyl. Když pak u videa zase prožíváte ty situace, ať už povedené, nebo nepovedené, tak je to práce na celou noc.“
A právě poctivému sběru dat Zábranský s Jalonenem věří. „Společně s podrobnými statistikami vám z toho pak vyplyne o dost jiný obrázek hry, než když jsme po zápase plní emocí a sázíme jen na pocity,“ připomíná asistent českého nároďáku.
„Čechy vnímá jako umělce a Finy spíš jako matematiky.“
Další věc je ta, že na rozboru zápasu pracuje tým více lidí. Celkem až sedm trenérů, minimálně dva videokoučové. Zkušenosti z ledu i lavičky v česko-finské partě taky jsou. Takže jejich pohled určitě váhu má. Jde ale také o to, pochopit styl práce u hokejového týmu a jeho smýšlení.
„Ukáže vám to zajímavé informace, nejen čísla. Kteří hráči si šance vytvořili, kteří naopak ne… Podle toho pak reagujeme dál. Ale zatím se bavíme o systému, který u nás není zavedený. Každopádně je to zajímavé,“ uzavřel Zábranský.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
