Žolíka Pyrochtu nastartoval Pešán: Dostal jsem od něj výhružný palec nahoru
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Loni na podzim jezdil hrát za Benátky nad Jizerou, Filip Pyrochta na čas ztratil místo v základní sestavě Liberce a měl o čem přemýšlet. Nadaný zadák má ohromné ofenzivní předpoklady, ale když nepřidával patřičnou práci směrem dozadu, dostal od kouče Filipa Pešána hokejovou facku. "Musel jsem si uvědomit, co je podstatné. Trenér mi dal výhružný palec nahoru a mně došlo, že budu hrát jinak," přiznává sympatický šikula, který v Generali play off předváděl luxusní výkony.
Závěr sezony má Pyrochta výborný, po vyřazení v sérii s Mountfieldem zamířil do přípravy reprezentace před mistrovství světa. Udělal další důležitý krok, což by někdy v říjnu asi čekal málokdo. "Když jsem se pak vrátil do liberecké sestavy, šlo mi sebevědomí nahoru. Snažil jsem se hrát, jak mám, a trenér mi dal důvěru," popisuje příčiny zlepšení.
Skvělý bruslař rozkvetl do hokejové krásy. Na ledě nepanikaří, umí s kotoučem. Extraligový led mu bude brzy možná malý a Filip zamíří do zahraničí. Hodně o něm totiž mluví skauti NHL. Pokud všechno klapne, po sezoně by mohl za Atlantikem podepsat smlouvu. "Ale já tohle vůbec neřeším. Nechci, aby mě to odvádělo od hokeje. Teď myslím jen na nároďák," zdůrazňuje.
Překvapila vás pozvánka do reprezentace?
Určitě. Jsem příjemně překvapený, po play off je to další posun. Zatrénovat si s klukama a zahrát si nějaký zápas, to bude super. Jsem strašně moc rád. Musím upřímně říci, že jsem to nečekal.
Měl jste vůbec čas uzavřít se spoluhráči v Liberci konec sezony?
Po sedmém zápase s Hradcem jsme všichni byli hrozně zklamaní, protože jsme věřili, že to dokážeme a postoupíme do semifinále. Když už jsme došli z předkola takhle daleko... Hráli jsme sedmý zápas s Hradcem, který měl úžasnou sezonu, ale bohužel. Vypadlo se, nedá se nic dělat. Čekala nás akce s fanoušky, věřím, že i proběhne nějaká večeře, na níž bychom to celé uzavřeli.
Říkal jste, že vás reprezentace překvapila. Ale nedoufal jste tajně? Vždyť se vám v play off parádně dařilo.
Tajně jsem doufal, to ano. Reprezentace byla vždycky tajným snem. Ale fakt jsem to nečekal. Tím větší mám radost.
Za národní tým jste si už zahrál loni v srpnu, tehdy proti Slovensku. Je výhoda, že jste věděl, co vás teď čeká?
Určitě. Ze současných hráčů tam skoro nikdo nebyl. Ale jsou tu hráči, které jsem znal dřív. To se pak na kemp hned jede lépe. Nervozita trošku opadne. V srpnu jsem poznal trenéry, vím, jaké mají představy. Díky tomu jsem byl trošku klidnější.
První starty v přípravě na MS si připíšete v Příbrami proti Švýcarům. Budete shánět hodně vstupenek pro rodinu a kamarády?
Jestli budu hrát, tak určitě. Chtěl bych, aby to viděli rodiče. Přijeli už loni do Třince, na zápas se Slovenskem. Celkem bych potřeboval tak deset lístků, ale nevím, jestli to půjde. Jaký je vlastně možný počet (směje se).
Zdá se, že mezi obránci není až taková konkurence jako jindy. Neříkáte si, že by to mohlo vyjít i na mistrovství světa?
To by byl sen. Nádhera. Záleží na trenérech, hlavně tedy na mně, jak zahraju. Ale v týmu je spousta vynikajících beků, kteří mají zkušenosti. Bude to hodně těžké.
Příprava na šampionát je dlouhá, český národní tým čeká deset utkání. Šance ukázat se bezpochyby bude.
To je pravda. Máme tréninky, dostatek utkání, abychom předvedli, co v nás je. Rozhodne aktuální forma.
Vaše sezona byla hodně zajímavá. Začal jste v reprezentaci, na podzim vás ale trenér Pešán vyřadil ze sestavy a poslal hrát za Benátky WSM Ligu. Co vám kouč vytýkal?
Od pana Pešána přišel trenérský tah, který se povedl. Dostal jsem výhružný palec nahoru za defenzivní činnosti, trenér mi to opakoval dva měsíce v kuse. Jelikož jsem se nechtěl ponaučit, přišel tenhle trest. Já si pak začal dávat větší pozor, dostal jsem zpátky důvěru, kterou jsem měl na začátku sezony. Všechno se otočilo. Najednou se mi hrálo parádně. I celému mužstvu. Jak jsme udělali šňůru pěti vyhraných zápasů za sebou, začalo se dařit. Všechno gradovalo v play off.
Až v Benátkách vám došlo, kde je problém? Nebo jste si celou dobu uvědomoval, co trenérovi vadí?
Já to cítil déle. Pořád jsem čekal, ani vlastně nevím na co. Co jsem si o sobě myslel... Nevím! Prostě jsem to bral tak, že se to vždycky nějak přejde. Jenže už to fakt hořelo, pak mě pan Pešán dal do Benátek. A to byl parádní tah.
Šlo zejména o to, abyste nehrál jen dopředu, ale i stíhal defenzivu?
Přesně tak. V mladším dorostu takhle hrát šlo. Pak už ne. Vrcholový hokej je tak vyrovnaný, že jenom útočit zkrátka nemůže nikdo.
Co vás pak nastartovalo?
Povedl se zápas, pak další. To člověku roste sebevědomí. Ale hlavně jsem zlepšil přístup ve smyslu, jak jsme o tom mluvili. Lépe jsem bránil, trenér mi dal důvěru a já si najednou uvědomil, že by to mohlo jít. Jakmile jedete a plníte, co máte, sice třeba uděláte chybu, ale kouč vám dál věří. To je paráda. Hraje se výborně.
Váš velký herní vzestup zaznamenali i skauti NHL, prý se líbíte třeba nováčkovi z Vegas. Víte o tom?
To je daleko. Tohle jsem vůbec neřešil. Měl jsem povinnosti v klubu, teď jsem v reprezentaci. Pořád je o co hrát a bojovat, takže nerad řeším věci, které s tím úplně nesouvisejí. Protože by mi to akorát dávalo hlavu pryč. Nechávám to úplně na konec sezony. Jasně, bylo by to příjemné, ale podle mě je všechno pořád hrozně daleko.
Snaze dostat se do NHL jste obětoval poměrně dost. Dva roky jste hrál za kanadské juniorské týmy Victoriaville a Val-d´Or, ale v draftu na vás nikdo neukázal. Byl jste hodně zklamaný?
Byl, to ano. Měl jsem pár pohovorů, řešil jsem to. Ale nikdo mě pak nedraftoval. Zpětně si říkám, že to bylo třeba i kvůli mému hokeji. Že jsem nehrál dozadu, jak by bylo potřeba. Tak jsem se na to zaměřil, třeba se ještě něco povede. Uvidíme.
Motivují vás příklady Jeřábka, Rutty nebo Kempného? Tihle hráči se prosadili jako volní hráči a NHL si vyzkoušeli.
Jednoznačně! Hlavně Michal Kempný mě inspiroval. Kdysi také hrával za Třebíč, odkud pocházím. Pamatuju si, jak jsem na něj jezdil dívat. Pak prošel Brnem a dokázal něco neskutečného. Přes KHL a reprezentaci se dostal do NHL. Trošku se v něm vidím. Snažím se makat a jít podobnou cestou, jako to dovedl on. Michal Kempný je pro mě velkým příkladem. Když to vyšlo jemu, proč by člověk nemohl zvládnout totéž. Do NHL se lze prosadit i v pozdějším věku.
Vybojovat podpis v NHL, to byla skvělá tečka sezony. Hokejová pohádka, co říkáte?
Úplně! Asi bych se musel štípnout, jestli se mi to nezdá.
Share on Facebook
