Zklamaly jsme, cítí Bucifalová. Jandové se odchází s těžkým srdcem
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Hokejistky do osmnácti let měly na domácím šampionátu bronzové ambice, jenže místo toho skončily v Přerově šesté. Důvod byl jasný – málo gólů, vždyť Češky na závěr turnaje neskórovaly ve dvou zápasech po sobě. Polovina kádru se proti Finkám loučila nejen s mistrovstvím, ale taky s juniorskou kariérou.
A loučení bohužel nedopadlo tak, jak si české hráčky představovaly. „Je to docela těžké. Zároveň jsme ale rády, že jsme se loučily s těmihle diváky, s domácím publikem, a ne někde v zahraničí. Budeme odcházet s těžkým srdcem,“ říká Denisa Jandová. Gólmanka ročníku 1999 se do hry dostala až v posledním zápase, všechny čtyři předchozí odchytala o rok mladší Kristýna Bláhová.
„Jsem hrozně ráda, že jsem dostala příležitost. Připravovala jsem se jako na každý jiný zápas. Vždycky musím být nachystaná, že tam půjdu, kdyby se náhodou něco stalo,“ ujišťuje. Od Finek inkasovala dva góly, ten první už ve 25. sekundě. Jenže rozhodovalo se na druhé straně ledu – Češky stejně jako ve čtvrtfinále s Ruskem neskórovaly... „Ten první gól nás určitě mrzel, ale snažily jsme se sebrat a jít dál. Bohužel nedáváme góly, to je náš hlavní problém. Soupeře přitom přestřílíme,“ ví brankářka.
Hlavní bolest české reprezentace na turnaji byla jasná. Pět zápasů, a jen osm vstřelených branek. „Měly jsme problém na celém mistrovství. To nás hodně tlačilo. Nevím, proč nám to tam nepadalo. Možná jsme byly zaskočené atmosférou, možná jsme moc chtěly. Těžko říct,“ přemýšlí Veronika Bucifalová, další z hráček, pro něž šlo o poslední juniorský rok.
Právě Bucifalová dostala na poslední zápas na hruď kapitánské céčko. Týmu totiž scházely zraněné Klára Hymlárová s Natálií Mlýnkovou, které utkání sledovaly aspoň vedle střídačky. „Určitě nám chyběly. Je jedno, jestli to byla Klára Hymlárová, nebo jiná hráčka. Každý nám v týmu chybí, je to pak znát,“ mrzí českou útočnici.
Hokejistky měly v Přerově parádní partu, bohužel to nestačilo na lepší výsledek. „Musím říct, že parta byla úplně skvělá. Byly jsme všude spolu, dělaly jsme věci společně. Nebyly jsme rozhádané nebo rozdělené na partičky. A myslím, že i na ledě to bylo vidět,“ tuší Jandová.
Je pořádná smůla, že o porážce 0:2 v posledním zápase rozhodla tak rychlá trefa Finek, navíc z nešťastně tečované střely od modré čáry. První třetinu pak Češky ještě odehrály na výbornou, ale s postupem času čekaly na šance spíš už marně. Dočkaly se až v závěru, kdy měla tu největší Noemi Neubauerová, jenže z trestného střílení trefila jenom břevno.
Juniorky tou dobou už ztěžka hledaly síly na obrat. „Síly byly nízko, byly jsme na konci turnaje. Ale hnaly jsme se dopředu, protože jsme nechtěly odjet s šestým místem. Pořád jsme se hecovaly, snažily se jít dál a dál. Chtěly jsme se vyšťavit, dát tomu maximum, protože šlo o poslední zápas,“ říká Jandová.
Vzpomínky na letošní šampionát budou pro mladé hokejistky dost smíšené. Šesté místo je jednoznačně neúspěchem. „Určitě budu zklamaná, mohly jsme tu bronzovou medaili vyhrát. Je to můj poslední rok. Ale na druhou stranu, myslím, že já i všechny holky jsme tady předvedly stoprocentní výkon,“ hlásí Bucifalová.
A všechny si užily parádní podporu přerovského publika. Na jejich pět zápasů dorazilo celkem 8027 diváků, průměrně tedy 1605 na každý. A to by nikde jinde v Evropě nepřišlo! „Když máte přesilovku a diváci skandují, ať dáte góla, určitě se vám hraje líp. Nebo naopak, když má přesilovku soupeř, a oni bučí, ať ho nedají. To vás žene, že tam nejste samy, ale je vás tam víc než jenom čtyři nebo pět,“ děkuje na dálku Jandová.
„Dojem vůči publiku a ostatním věcem je výborný. Máme skvělé pocity, že jsme tady odevzdaly maximum. Snažily jsme se, šly jsme do konce. Špatný dojem je ten, že jsme nedosáhly svého cíle,“ dodává česká brankářka.
Share on Facebook
