Zachar o první sezoně za mořem: Jsem rád, že mi nic nestouplo do hlavy
Foto: hockeyphoenix.ca
Útočník Marek Zachar patří k velkým talentům českého hokeje. V uplynulém ročníku, během kterého odešel do zámoří, se mu dařilo. A to jak bodově (43 bodů v 57 zápasech), tak herně. Trenéři mu dávali velký prostor na ledě při přesilovkách i oslabeních. Všechno ale ideální nebylo, Sherbrooke Phoenix (QMJHL) totiž postihla krize deseti porážek v řadě a i kvůli ní se Zacharův tým neprobojoval do play off.
Jaké byly vaše prvotní pocity po příjezdu do Ameriky?
Na začátku, po příjezdu, to bylo čistě takové, že jsem nevěděl, do čeho jdu. Byla to nová zkušenost, která mě mile překvapila. Musím se přiznat, že jsem byl nervózní, ale kluci i trenéři mě vzali v pohodě, což mi pomohlo a bylo to super.
Vzpomínáte si na úplně první trénink?
V rámci prvního tréninku jsem šel na led s bývalým gólmanem NHL a majitelem klubu Jocelynem Thibaultem (více než 500 zápasů v NHL za Chicago, Montreal a další, pozn. red.). Vzal mě na led, kde jsem byl s několika kluky.
Jak dlouho trvala aklimatizace?
Asi tak měsíc, kluci mi to hodně ulehčili.
V čem jste zaznamenal největší rozdíly proti Evropě?
Chování lidí je rozdílné než tady, ve městě je totiž juniorský klub braný jako Áčko. Je to vidět všude, třeba na divácích. Těch chodí na zápasy třeba 4 000, atmosféra je tam výborná. Když nepodáte výkon, který od vás očekávají, trenéři vás prostě pošlou do nižší soutěže nebo vůbec nehrajete.
Jak bylo těžké tam žít s tím, že kdykoliv může přijít sestup?
I kdyby přišel, musel bych makat a dělat vše, abych se vrátil do prvního týmu.
„Když nepodáte výkon, který od vás očekávají, trenéři vás prostě pošlou do nižší soutěže nebo vůbec nehrajete."
Vám se ale sezona povedla na výbornou. Jak jste ji viděl?
Měl jsem dost bodů, i když na to moc nekoukám. Důležitý je pro mě hlavně týmový výsledek a tam bohužel přišlo zklamání, protože jsme se neprobojovali do play off. Měli jsme hodně mladý tým, ale osobně se mi sezona povedla výborně. Mohl jsem se akorát o trochu víc ukázat, měl jsem mnoho šancí a něco šlo udělat lépe.
Byla nějaká konkrétní věc nebo neproměněná šance, které byste litoval?
Asi ne. Měl jsem jich tam hodně (směje se).
Jak jste to měl v Sherbrooku s bydlením?
Bydlel jsem u rodiny. Ta byla napůl česká a napůl kanadská, takže jsem to měl o dost lehčí. Cítil jsem se víc doma, než kdybych šel do cizojazyčné rodiny.
Jak to tam vypadá se zázemím?
Máme obrovskou arénu jen pro sebe. Je jedna z nejkrásnějších v soutěži. Máme tam posilovnu, fotbalové hřiště a servis je tam parádní. Je to srovnatelné s Libercem.
Co bylo na celém pobytu úplně nejtěžší?
Ani si nemůžu nic vybavit. Kluci mě ihned vzali a cítil jsem se o to lépe, že jsem trochu uměl anglicky a mohl se s nimi domlouvat. Rychle mě vzali mezi sebe a bylo.
Jak jste komunikoval s rodinou v Čechách?
Komunikovali jsme přes facetime nebo jsme si psali. Byli za mnou i v Kanadě, táta, máma a malá sestra, což bylo takové příjemné odfouknutí od hokeje.
„Když jste v Kanadě hokejový hráč, tak na vás koukají jako na megastar."
Říkal jste, že v Kanadě je ve města juniorský tým jako Áčko. Poznávají vás lidé?
Ano. Když jste tam hokejový hráč, tak na vás koukají jako na megastar. Jsem rád, že mi to nestouplo do hlavy, je strašně těžké si to udržet. Když třeba jdeme s kluky po ulici, tak se s námi lidé fotí, chtějí podepsat čepice nebo dresy. Je to velký rozdíl.
Co vám vyhovovalo oproti hokeji v České republice?
Ohledně hokeje jsou hráči silní, ale pomalejší. Jsem menší a rychlý, takže jsem měl výhodu v rozích hřiště a předbrankových situacích, kdy jsem se rychlostí dokázal uvolnit a dát gól. Rychlost pro mě byla velkou výhodou.
Jak probíhá předzápasová příprava? Jak vypadá celý rituál?
Když hrajeme doma, tak máme ráno rozbruslení, jdeme společně na oběd. Musíme mít oblek. Jdeme na video, máme polední klid a přesuneme se na zápas
Vytvořil jste si nějaký rituál?
Ani ne. Já osobně žádné rituály nemám, takže se jen pořádně rozcvičit, abych se nezranil.
Je známo, že v Kanadě není tolik času na posilovnu. Hodně času tráví tým na cestách. Jak jste toto vnímal?
Suché přípravy jsme téměř vůbec nedělali s trenéry. Kluci na to dbají sami a trenéři mají jen tréninky na ledě. Není na to tolik času, ale najde se. A ohledně cestování... Je to strašně dlouhé. Jezdili jsme třeba čtyřiadvacet hodin na zápas a museli jsme vyjíždět tři dny předem.
Jaká je to změna v porovnání s Českem? Cestování je enormní.
No... Ze začátku jsem byl hodně, hodně hořký. Poté jsem si na to ale zvykl a bylo to v pohodě.
Jak člověk tráví čas v autobuse?
Koukáme s klukama na film, hrajeme poker. Nějak se zabavíme.
„Draft bych určitě chtěl, ale když to nevyjde, budu muset makat. Třeba si mě poté někdo vyhlédne."
Mluvili jsme o divácích. Jaká byla na vašem stadionu atmosféra?
V zámoří lidé moc nefandí, neskandují. Nemají žádný fanclub, ale když se vstřelí gól, je to poznat.
Jak jste trávil volný čas?
Ve volném čase jsem byl většinou s kluky z týmu. Jezdili jsme i na výlety, nebo jsme šli na autogramiádu. Snažil jsem se ale hlavně regenerovat, abych se připravil dobře na další zápasy, bylo jich hodně.
Sezona nakonec nebyla zakončená play off. Jak byste ale popsal týmový výkon, jak držela kabina při sobě?
Každý tým má někdy krizi a nějakých deset zápasů v řadě jsme prohráli, což byla krize. Poté jsme to dokázali otočit a bylo to dobré. Majitel chodí do kabiny skoro pořád a je s námi skoro jako kamarád. Také se s námi o všem baví a pozval i nějaké hráče z NHL, ti nás nakopli. Tohle bylo super.
Řeší tam člověk třeba skauting? Jde o vaší budoucnost, o potenciální draft.
Ano, na zápasy chodilo strašně moc skautů. V podvědomí jsem to samozřejmě měl, ale na ledě jsem to ani nijak nevnímal. Soustředil jsem se hlavně na týmový výkon. Snažil jsem se dát všechno týmu.
S kým jste hrál?
Většinu sezony jsem nastupoval v první nebo druhé formaci. Chodil jsem na přesilovky, oslabení, trenér ve mně měl velkou důvěru. Odehrál jsem třeba pětadvacet minut za zápas, což je enormní množství. Byl jsem za to rád, nastupoval jsem s Rusem, který je o rok mladší a také ho draftovali, jmenuje se Jaroslav Alexejev a půjde na draft do NHL. Je to strašně kvalitní hráč s výbornou přihrávkou. Hráli jsme ještě se silovým hráčem, Quebečanem Hugo Royem, který je kapitán.
Sezonu berete úspěšně, nebo si říkáte, že to mohlo být ještě lepší?
Vždycky si říkáte, že to může být ještě lepší. Jsem spokojený, na první sezonu to nebylo špatné, ale mohlo to být lepší.
Mediální zájem o mládežnických soutěžích v Kanadě je úplně jiný. Jsou tam novináři, píše se o tom, mluví se o tom. Jak jste to vnímal?
Myslím si, že tam už je to pouze půlkrok od dospělého hokeje. I ten hokej je minimálně o dva levely výš než tady juniorská liga. Je tam obrovská kvalita a je to malý krůček k dospělému hokeji.
Jak jste se aklimatizoval na menší hřiště?
Užší kluziště jsem skoro vůbec nevnímal.
„Reprezentace je odměna a nevnímám to jako práci navíc."
Jak vidíte naděje na váš draft?
Určitě bych chtěl, ale když to nevyjde, budu muset makat. Třeba si mě poté někdo vyhlédne.
Nastupujete i v reprezentačních mládežnických týmech. Máte toho hodně, jak to zvládáte?
Reprezentace je odměna a nevnímám to jako práci navíc. Beru to spíš jako odlehčení v sezoně a pobavím se s kluky z Česka. Humor je v Kanadě také odlišný a jsem rád, že se zase setkám s Čechy. Je to paráda.
Share on Facebook
