VIDEO: Sedláček si Rigu užívá, našel si i přítelkyni. Jsem tady spokojený, říká
Foto: e1.ru
(RIGA, od našich zpravodajek) Vedle kanadsko-americké National Hockey League platí ruská KHL podle hlasů mnohých expertů za druhou nejlepší soutěž světa. V jednotlivých klubech z různých části Evropy i Ruska působí řada českých hráčů, kteří patří v mnoha případech k nepostradatelným členům základních sestav svých celků. Nejinak je tomu také v lotyšském mužstvu Dinamo Riga. Za úspěch jeho červenobílých barev totiž bojuje už třetí sezonu v řadě pětadvacetiletý brankář Jakub Sedláček.
Pro mladého zlínského odchovance je Riga městem zaslíbeným. V metropoli jednoho z pobaltských států našel skvělé hokejové zázemí, úžasné fanoušky, a dokonce i přítelkyni. V letošní sezoně se Dinamu na ledové ploše sice příliš nedařilo, kvalitu svého prvního zahraničního angažmá si však šikovný gólman celkově pochvaluje.
Rize se letos nepodařilo postoupit do play off. Před úplným závěrem sezony je proto pomalu ale jistě čas na bilancování. Jak hodnotíte probíhající ročník?
Sezóna pro nás nebyla úspěšná. Bylo to zapříčiněné tím, že jsme tu měli několik zahraničních hráčů, ale jeden z nich dostal padáka už po jedenácti zápasech, dva pak před Vánocemi. Tým není tak bohatý jako, řekněme, prvních sedm týmů, a tak se vedení rozhodlo, že ušetří nějaké peníze na další rok a hráče před koncem roku pustilo.
Pak vám ale chybí tři hráči základní sestavy, klíčoví hráči. Navíc se potom zranil další hráč, Američan, a to zrovna v pasáži, kdy měly probíhat boje o play off. I trenér, který tu byl, dostal výpověď, takže sezóna už z tohohle pohledu nebyla dobrá. V lednu jsme chytili nějaký virus a dá se říct, že tak osmdesát procent kabiny bylo ve stavu nemocných. To se pak hrálo těžko.
Když porovnáte předsezonní ambice a konečné umístění, je to pro vás určitě spíš zklamání…
Samozřejmě, že je to zklamání. Pro město, pro manažery, pro nás… Musíme se z toho poučit, vedení si to musí všechno zanalyzovat a snažit se být příští rok lepší.
Jak moc v sestavě chyběl Roberts Bukarts, který v průběhu sezony odešel do české extraligy, a Tomáš Kundrátek, jenž se přesunul do Slovanu Bratislava?
Roberts měl v Rize trošku jinou roli než teď ve Zlíně. Tady hrál spíš takovou třetí nebo čtvrtou lajnu. Každý, kdo trochu zná hokej, ví, že je pak těžké dělat body. Ve Zlíně hraje první lajnu i přesilovky, na ledě je pořád. Pokud máte k ruce hráče jako je Holík, body přichází skoro samy. Oproti tomu, co hrál tady, je to velký rozdíl. Ruské týmy si zaplatí dvě lajny cizinců. Ti pak hrají přesilovky. Pro místní kluky je pak nesmírně těžké dostat se do prvních dvou formací.
Co se týče Tomáše, rozdíl v Rize a ve Slovanu je v tom, že tady se jim Tomáš trošku nelíbil. Já bych ani neřekl, že je obránce, on je útočník. Snaží se pořád útočit a zezačátku to vyhovovalo, ale pak jsme začali prohrávat zápasy, a tak se vina hledá všude. Když máte takového, dá se říct, útočníka, a občas se něco stane v útočné fázi, vzadu to chybí. Proto se Riga rozhodla, že ho vytrejduje. Naopak ve Slovanu je jeho role úplně odlišná, protože tam mu Miloš Říha nechává volnost. Když víte, že jste na ledě volný a máte čistou mysl, je to úplně jiná situace.
Sám jste říkal, že se Rize sezona příliš nepovedla. Přesto. Čím jste dokázali soupeře potrápit a překvapit je?
Těžko říct. Hrozně moc zápasů jsme prohráli o jeden gól, co si pamatuji. Většinou se nám daří proti těm největším soupeřům. Nevím, čím to je, jestli jsme víc namotivovaní, nebo se chce každý ukázat. Proto jsme ty silné dokázali porážet.
V brance se střídáte se Švédem Ericssonem. Jste se svým zápasovým vytížením z poslední doby spokojený?
Teď jsem spokojený. V poslední době jsem odchytal patnáct z nějakých šestnácti zápasů. Ale předtím to moc dobré nebylo. Víc než měsíc jsem nechytal, což byla nejdelší pauza v životě. Řešili jsme to s agenty, protože jsem s tím nebyl spokojený. Ale pak se to celé změnilo tím, že Fin Heikila dostal padáka. Potom nastala moje série, takže děkuju trenérům, že mi začali věřit a věří doteď.
Jak s brankářem Erikssonem vycházíte? Máte mezi sebou korektní vztahy?
Vycházíme v pohodě. Jsme kolegové. Eriksson je fajn člověk, hodný kluk. Bydlíme kousek od sebe. Samozřejmě nemůžeme být nějací velcí kamarádi, protože každý chce chytat. Tím to je zapříčiněné. Ale rozhodně si neházíme klacky pod nohy nebo něco podobného. Fungujeme vzájemně jako profesionálové. Takže dá se říct, že je to jako s každým jiným.
Kdo je podle vás v probíhajícím ročníku KHL největším adeptem na zisk Gagarinova poháru?
Podle mě se bude rozhodovat mezi čtyřmi nebo pěti týmy – například CSKA Moskva. Můj tajný triumf je Jokerit. Ti mají výborné přesilovky a dá se říct, že je v každém zápase potvrzují. Pak je tam Novosibirsk se Sašou Salákem. Uvidíme. Já si myslím, že hokejisté CSKA by mohli titul obhájit, protože jsou fakt výborní.
Fanoušci jsou výborní. Nikdy jsem nezažil, že by na nás pískali
Jaký význam podle vás má Riga pro Lotyšsko? Je hokej nejpopulárnějším sportem a místní Dinamo nejvýznamnějším sportovním klubem, nebo nikoliv?
Myslím si, že hokej je pro Lotyše národním sportem, místní lidé ho hodně sledují. Bylo to znát hlavně v době, kdy jsem tu byl první rok. Skoro každý zápas bylo vyprodáno, protože se mužstvu dařilo. Hokejem pak žilo celé město. Tenhle sport je zde opravdu populární.
Pak je tu ještě basketbal, který je na druhém místě trochu pod hokejem. Lotyše Kristapse Porzingise si v loňském draftu dokonce vybrali jako čtyřku New York Knicks, je to výborný hráč. Ale třeba fotbal tu takovou úroveň jako v Česku nemá. Taky se snaží, mají hráče v bundeslize, ale basket je z hlediska úspěchů a popularity druhý.
V KHL hraje také celek Slovanu Bratislava, zbytek slovenské ligy ale skomírá. Nejsou na vaše mužstvo v Lotyšsku podobné názory? Neodsunuje Dinamo Riga lotyšskou ligu na vedlejší kolej?
Kluby v lotyšské lize jsou poloprofesionální, ve Slovanu naopak hrají profesionálové. Už z tohohle hlediska se to proto moc nedá srovnávat. Je to úplně něco jiného.
V Rize působíte už delší dobu. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi českou extraligou a KHL, která se tu hraje už od roku 2008?
Rozdíl to je. V KHL je víc kvalitních zápasů. Základní část se hraje na šedesát utkání, v české extralize je jen dvaapadesát kol. Na konci už je každý zápas znát. Rozdíl je také v tom, že hráči jsou herně chytřejší a dokážou využít jakéhokoliv volného místa, které máte za sebou.
Jaká je podle vás kvalita lotyšské brankářské školy?
Kvalitu místní brankářské školy je těžké hodnotit, protože jde o úplně něco jiného než u nás. Kvalita lotyšského hokeje je celkově hodně ovlivněna tím, že je tu jen Riga. Je to podobné, jak kdyby byla v Čechách jenom Praha, nebo třeba Brno. Pak jsou tu už jen menší kluby, které jsou, dá se říct, poloprofesionální. Pro Lotyše je pak hrozně těžké nalákat mladé kluky, aby přišli na stadion. Ale oni s tím musí počítat a v rámci Dinama vytvořit kompletní tým i s brankáři na další generace.
Co říkáte na lotyšské fanoušky? Ve světě jsou pokládaní za jedny z nejlepších hokejových příznivců? Platí to i v rámci KHL?
Lotyšští fanoušci jsou výborní. Fandí i ve chvílích, kdy se prohrává. Nikdy jsem tu nezažil, že by na nás pískali, nebo nám nadávali. Na rozdíl od Česka. Ve fandění jsou jiní.
Začátky v Rize? Marcel Hossa byl můj taťka
Vzpomenete si ještě, jak s Rigou před třemi lety probíhaly námluvy?
Bylo to v sezoně, kdy jsme se Zlínem prohráli extraligové finále proti Plzni (ročník 2012/2013 – pozn. red.). Pak se řešilo, co dál. Tenkrát jsem ve Zlíně chytal pátý rok, takže už jsem chtěl změnu. Lákalo mě hlavně zahraničí, pokud by to bylo možné. Pak se agentovi ozvala Riga a chtěla mě vyzkoušet. Nabídku jsem přijal, přijel na zkoušku a po měsíci jsme podepsali smlouvu.
Radil jste se před podpisem smlouvy s některým z českých hráčů, kteří v Dinamu působili před vámi?
Ne. Nikoho jsem se neptal. Akorát jsem si našel základní informace o klubu, o městě a podobně. Takhle to dělá každý hráč, který hodlá někam přestoupit. Věděl jsem, že je to klub KHL, což pro mě bylo nejdůležitější. Byla to pro mě záruka kvality.
Kdo se vás po vašem příchodu do klubu ujal a seznámil vás s prostředím i spoluhráči?
Tehdy tu byli dva Slováci Marcel Hossa a Marcel Haščák, který přišel ve stejné době jako já a teď hraj2e v Karlových Varech. Vždycky jsme tu byli spolu. Protože tady Marcel Hossa byl už před námi, všechno nám ukázal. Říkalo se, že je to takový náš taťka (usmíval se).
Pomohl vám Marcel Hossa i v otázce bydlení? Poskytl vám azyl u sebe doma, nebo jste si hned na začátku našel něco vlastního?
Ne, bydlel jsem na hotelu. Po podpisu smlouvy ještě před sezonou jsem si našel byt, kde žiju doteď.
Ani jeden ze Slováků už v Rize není. S kým si v kabině teď momentálně nejvíc rozumíte?
Dá se říct, že se všemi. Je to tak nějak nastejno. Jsme spolu už dlouho, takže mezi námi probíhají i nějaké srandičky. Ale samozřejmě jsem si nejvíc rozuměl s Tomášem Kundrátkem, který pak odešel (český obránce v průběhu sezony přestoupil do Slovanu Bratislava – pozn. red.).
Se spoluhráči hovoříte anglicky, nebo jste se začal učit místní lotyštinu?
Bavíme se anglicky. Někteří kluci umí i rusky, nebo dokonce mají rodiče, kteří z Ruska přišli. Lotyši mezi sebou jinak mluví lotyšsky, s námi ostatními pak anglicky nebo právě i rusky.
Masku zdobí Valentino Rossi. Je to můj hrdina
Jak vypadá váš typický tréninkový den? A můžete ho porovnat s náplní tréninků v Čechách?
Ráno vstanu, nasnídám se a jdu na trénink. Samozřejmě to také záleží na tom, jak daleko je do dalšího zápasu. Tréninková náplň je podle toho uzpůsobená. Když do utkání zbývají třeba čtyři dny, je tvrdší. Den před zápasem je to hlavně o získání pohody, a také aby se člověk cítil dobře ve výstroji. Tréninky jsou podobné jako v extralize. Každý trenér ale má jiné nástroje a jinak zmapovaný trénink. Rozdíl je i v hráčích.
K některým utkáním musíte cestovat několik hodin. Jak takové přesuny snášíte? Má Dinamo zavedenou i tolik neoblíbenou bázu?
Bázu zaplaťpánbůh nemáme, což je paráda. A tripy? Ten nejdelší je do Chabarovsku a Vladivostoku, což je deset hodin. Z Rigy se letí pět hodin do Novosibirsku, kde se natankuje. Pak se letí dalších pět hodin. Naštěstí je to jen jednou za rok, v minulé sezoně jsme tam ani nebyli. Ohledně cestování ale mám jednu takovou historku.
Když jsme v té dálce hráli letos na začátku sezony, tak si to Tomáš Kundrátek vybral jednou, ale pak přišel do Slovanu a letěl tam znovu (směje se). Hodně jsem se mu smál, i on z toho byl nadšený. Naopak když hrajeme někde kolem Rigy, například na Slovanu nebo v Moskvě, je to hodinka a půl, což je v pohodě. Je rozdíl, když letíme den před zápasem a můžeme se pak vyspat. Pak je to v pohodě.
V rámci KHL jste těch zápasových cest absolvoval nezměrné množství, máte nějaké oblíbené město nebo stadion, kam se vždycky rád podíváte znovu?
Vždycky je krásné, když hrajete v Helsinkách nebo Bratislavě, v evropských městech. Když pak přijedete do Ruska a vidíte tamní prostředí, je to trochu jiné, ale na to si musíte zvyknout. V evropských městech se mi hraje nejlíp. V Petrohradě je ale také krásný stadion.
Z vašeho mateřského Zlína je to do Bratislavy kousek. Při utkáních se Slovanem vás tak určitě podporuje skupinka vlastních fanoušků.
Přesně tak, ale jenom tam. Zatím se nestalo, že by někdo někam letěl (směje se). Vždycky přijede rodina a kamarádi, protože ze Zlína je to dvě hodiny. Je dobré tam hrát a vidět je.
Který hráč KHL vás za tři roky, kdy v Dinamu působíte, nejvíc zaujal? Ať už jako hráč nebo jako osobnost?
Trojka z Magnitogorsku Mozjakin, Zaripov a Jan Kovář. Ti jsou opravdu nepříjemní. Neskuteční hráči. Mohli by hrát v pohodě NHL a i tam by hráli hodně dobře. Velká persona je samozřejmě také Radulov z CSKA Moskva. Na ledě je jeho přítomnost hodně znát.
Proti kterému týmu se vám hraje nejlíp? A kdo je pro vás naopak nejnepříjemnějším protivníkem?
Nejlépe se mi hraje třeba proti Dynamu Moskva, porazili jsme je v minulém zápase i v loňské sezoně. Nebo pak Petrohrad. Ale nechci to zakřiknout, v příštím zápase můžeme klidně prohrát a budu říkat něco jiného. Nejhorší soupeř je pro mě asi Jokerit. Ti jsou hodně nepříjemní, mají nepříjemný herní systém a dobré hráče na přesilovky. Celkově je to tady s rivalitou trošku jiné než v Čechách. U nás to má delší historii. Takové to nepřátelské prostředí tady neexistuje.
Jaké vztahy máte s novináři? Zažil jste s nimi už i nějakou špatnou zkušenost
Vztahy s novináři mám dobré, špatnou zkušenost naštěstí ne. Vždycky záleží na tom, jaký jste vy na ně. Nemůžete přijít a říct „co tady zase děláte.“ Pak je to v pohodě.
Brankáři jsou pokládání za specifickou skupinu hokejistů. Odlišují se mimo jiné tím, že jejich masky zdobí různorodé motivy. Máte na té svoji také něco speciálního?
Na masku si vždycky dávám Valentina Rossiho, protože je to takový můj hrdina. Sledoval jsem ho už odmala, i teď mu fandím, když se jede Moto GP. Dá se říct, že je to můj nejcennější symbol.
Jak probíhá v rámci klubu spolupráce s fanoušky. Na trénink za vámi občas dorazí třeba malé děti. Má Dinamo nějaké speciální programy, s nimiž jste se v české extralize třeba nesetkal?
Tady se na to dbá trochu víc. V akcích pro fanoušky jsou Lotyši trošku vepředu. Dětem se snaží ukázat, jak vypadá trénink a podobně. Co jsem nezažil nikde jinde a asi už nezažiju, bylo asi před třemi lety, kdy jsme měli představení týmu. Přijelo snad třicet motorkářů v černých kožených vestách, každý z nás nasedl a v dresech jsme jezdili po městě. Bylo to opravdu pěkné.
Přes sezonu odpočívám, často hraju na PlayStationu
Pojďme se podívat na váš mimohokejový život. Jak se vám líbí v Lotyšsku, můžete nám trochu přiblížit zdejší prostředí a možnosti vyžití v hlavním městě?
Pro mě i pro hokej je to krásné město a musím zmínit, že to není Rusko. Kdo byl v Rusku, může to posoudit. Je to Evropa. Plno restaurací a obchodních center. Každý den se dá něco dělat. To, že tu mají moře, je taky velká výhoda. V létě se Balt ohřeje na nějakých dvacet stupňů. Teplota vzduchu je okolo třiceti. Pak je tu moc příjemně, jako na dovolené.
Na začátku sezony navíc mimo jiné trénujeme i na pláži a je to paráda. Našel jsem si tady i přítelkyni, jsme spolu rok a půl. Po téhle stránce jsem tady spokojený. Bydlení je taky skvělé. Máme krásné apartmány na dobré úrovni. Kdybychom náhodou chtěli bydlet jinde, ve městě je také hodně novostaveb v anglickém stylu, stejně jako v Česku, Rakousku nebo Německu.
Navštívil jste během svého zdejšího působení i jiná města, nebo se spíš zdržujete jenom v Rize?
Moc výletů jsem si neudělal. Pokud je to možné, jsem doma a snažím se relaxovat. Minulý rok jsme hráli v Liepaji, což je farma Rigy. Město má něco pod sto tisíc obyvatel a patří mezi ty větší. Před sezonu máme vždy kemp ve Valmieře, což je odtud z Rigy asi hodinu a půl. Jinak jsem byl akorát s přítelkyní u její babičky, kde jsme slavili Vánoce. Ale že bychom podnikali nějaké výlety, to ne. Snažíme se být tady v Rize. Jak jsem říkal, je tu hodně možností. Je tady i moře, takže když je nádherně, může se člověk projít a vyčistit si hlavu.
Zmínil jste, že se ve volném čase snažíte spíše relaxovat. Máte čas i na nějaké koníčky?
Přes sezonu opravdu spíš jen odpočíváme. Cestování je náročné a člověk často ani nemá náladu něco dělat. Jsem ale ještě mladší, takže mám doma PlayStation a hraju FIFU. Jsem velký fanoušek fotbalu, ten miluju. Mám hodně rád Real Madrid a Cristiana Ronalda. Ti jsou moji. Ale nedávno jsem po zápase spěchal domů i na Chelsea a PSG. Po sezoně se po dlouhé době vidím s kluky, zajdeme na pivo a rybaříme. S kluky, se kterými jsem vyrůstal, trávíme spoustu času. Na to se těším nejvíc.
Jak na vás lidé v Lotyšsku jako na Čecha pohlíží? O Lotyších je všeobecně známo, že například Rusy třeba vůbec nemusí.
Je to tak. Já si myslím, že to je dané historií i pro nás. Dá se říct, že my jsme na stejné straně jako Lotyši. A jak na mě pohlíží? Jsem tu už třetí rok, takže jsem tady docela zdomácněl. S kluky se máme rádi a chemie funguje. Takže je všechno v pohodě.
V druhé největší pobaltské zemi jste si našel také přítelkyni. Jak jste se spolu seznámili?
Je to trošku jiné a pro mě dobrá zkušenost. Kate na stadionu prováděla děti, trochu jsme po sobě pokukovali, pak jsme si začali psát a tím to začalo. Zatím jsme spolu pořád moc rádi. Bavíme se spolu anglicky, ale Kate se už učí i česky. Dá se říct, že rozumí všemu, protože Lotyši rozumí rusky. Přeložit něco z ruštiny do češtiny je jednodušší. Učí se rychle.
Vaše Kate se učí česky, vy jste naopak říkal, že lotyšsky neumíte. Nesnažíte se alespoň naučit nějaké fráze?
Ne (směje se), lotyština je hrozně těžký jazyk. Něco jako finština nebo švédština. Tyhle dva jazyky jsou jí asi nejblíž, jinak to ničemu jinému podobné není. Pár slov umím, přítelkyně se mě snaží trochu učit, ale to nejde. Člověk by fakt musel chodit každý den na nějaký kurz, aby se to naučil.
Dovedete si představit, že byste v Rize zůstal i po ukončení kariéry?
To si asi představit nedovedu. Jsem moc velký patriot. Mám místo ve Zlíně, a tak to vždycky bude. Po sezoně přijedu vždycky domů, stejně tak po kariéře.
Zlín sleduje. Mám informace z první ruky, směje se
Vaším mateřským klubem je právě Zlín, kde odstartovala vaše kariéra. Sledujete jeho počínání v extralize? A nemrzí vás, že jste do Rigy odešel těsně před ziskem titulu?
Ve Zlíně žiju, v šesti letech jsem tam začínal hrát hokej. Klub mě vychoval. K městu mám vztah. Proto je jasné, že mužstvo sleduju. Snažím se při každém zápase. Každý den zjišťuju, co se tam děje.
A titul? Mrzelo, nemrzelo. Pamatuji si, že v tom roce byli po dvaceti kolech nějací jedenáctí a nakonec vyhráli, což je super. Ale kdyby nevyhráli a hráli třeba play out, tak se mě zeptáte jinak. Člověk to nemůže ovlivnit. Samozřejmě je skvělé, že kluci vyhráli, ale nemrzí mě to. Rozhodl jsem se jít jinam.
Zůstáváte v kontaktu s vašimi svými bývalými spoluhráči?
Když jsem v létě ve Zlíně, občas pokecáme třeba s Liborem Kašíkem. Nejvíc jsem ale v v kontaktu s Oldou Kotvanem a s Petrem Holíkem. S Kotvičem si píšeme skoro každý den na WhatsAppu, takže mám přehled o tom, co se ve Zlíně děje doslova z první ruky.
Vraťme se ještě na závěr k samotnému hokeji. Po posledním zápase základní části proti Petrohradu se pro vás letošní sezona uzavřela. Co vás čeká nyní?
Měli jsme týdenní volno. Ještě trénujeme, protože bossové nebyli spokojení s tím, jak jsme hráli. Posezonní tréninky navíc jsme dostali jakoby za trest. Já osobně pak pojedu domů. Lotyšský tým čeká asi 14. března posezení s lotyšským reprezentačním trenérem a 16. mají první sraz, kdy se začnou připravovat na mistrovství světa. Pro mě 11. března končí sezona, takže se hrozně těším domů.
V Dinamu vám letos končí smlouva. Jste připraven obhajovat barvy Rigy i v dalších sezonách?
Teď to začínáme řešit. V KHL vlastní vaše práva do osmadvaceti let tým, ve kterém hrajete, takže tu první výchozí volbu má pro mě Riga. Pak ale záleží na tom, jestli nepřiletí nějaká nabídka, ale to už je na agentech. Já jsem tady spokojený.
Share on Facebook
