Viděl hvězdičky, pak vychytal bronz. Super pocit, říká hrdina Frodl
Foto: René Miko, facebook IIHF
Od zlatého šampionátu 2011 čekali inline hokejisté na další cenný kov z mistrovství světa IIHF. Čekání protrhli v nedaleké Bratislavě, kde si došli pro bronzové medaile. A to i díky Dominiku Frodlovi, který se trenérům ve 21 letech odvděčil za důvěru na pozici jedničky. „Třeba jsem si řekl o to, že bych se ještě někdy mohl na takovou akci podívat,“ říká pokorně brankář hokejové Slavie v rozhovoru pro hokej.cz.
Letošní mistrovství se hrálo v neskutečně těžkých podmínkách, tropické teploty na Zimním stadionu Ondreje Nepely trápily zejména brankáře. Možná i proto se jejich úspěšnost zákroků pohybovala jen kolem 80 procent – byť platí, že inline hokej je na góly vždy bohatší než jeho lední verze.
Tím víc vyniklo málo vídaných 32 zákroků, které v posledním duelu českého týmu se Švédskem předvedl Dominik Frodl. Tedy mladík, jenž byl v loňské sezoně velkou oporou pražské Slavie a zařadil se mezi absolutní brankářskou špičku WSM Ligy.
Teď se do klubu vrátí coby držitel bronzové medaile z šampionátu v příbuzném sportu. A s parádními vzpomínkami na českou partu, která v Bratislavě táhla za jeden provaz. „Všichni říkali, že z toho měli výborný pocit. Podle mě to rozhodlo zápas o třetí místo. Náš výkon nebyl optimální, ale všichni jsme drželi při sobě a bojovali, skákali do střel, nechali jsme tam srdce a urvali to,“ hlásí Frodl šťastně.
Jak vám bronz chutná, teď s menším odstupem?
I po těch dvou dnech je to super pocit. Na turnaj jsme jeli s tím, že chceme získat nějakou tu placku. Kluci, co tam byli přede mnou, měli strašáka, že čtyřikrát nepostoupili přes čtvrtfinále. To byl takový náš malý cíl. Nakonec jsme smolně vypadli s Amerikou.
Česká radost! Inline hokejisté zdolali Švédy a na MS berou bronz »
Mrzí vás porážka s pozdějšími šampiony tím spíš, jak výborně jste měli semifinále rozehrané? Vedli jste o dva góly.
Jo, mrzí to o to víc, že jsme prohráli o gól. Vedli jsme 3:1 a 4:3, ale neudrželi jsme to. Možná by to tolik nemrzelo, kdybychom od nich dostali klepec. Ale to je hokej. Když jsme se na Američany dívali v ostatních zápasech, s klukama jsme si říkali, že jsou úplně jinde. Že si hrají svůj vlastní turnaj. Ale díky té partě, kterou jsme měli, jsme s nimi odehráli vyrovnaný zápas. A koncovka rozhodla pro ně.
Dokázali jste se pak zkoncentrovat na zápas o bronz? Hodit o půlnoci zklamání za hlavu?
Jo, přece jenom pořád šlo o medaili, která se na mistrovství světa IIHF dlouho nezískala. Myslím, že jsme neměli problém s motivací. Samozřejmě nás to mrzelo, ale už večer jsme to hodili za hlavu a chtěli urvat aspoň ten bronz.
Všechny vaše výsledky byly vyrovnané, výjimkou je jen ten čtvrtfinálový. Kanadu jste porazili 8:2. To je parádní kousek, když si vezmu, že Kanaďané přivezli i tradiční lídry z minulých šampionátů.
Já jsem na předchozích mistrovstvích nebyl, ale kluci právě říkali, že ti, co to dřív tahali, přijeli. Proto si sám nedokážu vysvětlit, proč Kanada byla nechci říct špatná, ale určitě nehrála to, na co měla. Ten zápas ale tak jednoznačný nebyl. Prohrávali jsme 0:2, pak jsme vyrovnali. Hodně zlomový byl gól Čečeho (Jiřího Černocha) na 3:2 vteřinu před koncem druhé čtvrtiny, po odrazu od mantinelu, zkoumali to na videu. Myslím, že to Kanaďany hodně srazilo. Ve druhé půlce už hru otevřeli, protože museli. A my jsme jim z toho nasypali góly.
Pomohl vám hodně Patrik Šebek, který vás na čtvrtfinále posílil?
To bezesporu. Šeba tam jezdil jak motorová myš, i když měl problémy s třísly. Rozhodně myslím, že to bylo velké posílení.
„Bylo to fakt strašné. Když jsem dochytal druhý zápas s Finskem, najednou se mi udělaly hvězdičky před očima a bylo mi na omdlení. Dvacet minut jsem ležel v kabině.“
Zmínil jste partu. Na šampionátech v inline hokeji je tým užší než v ledním hokeji, i to většinou pomůže. Šlapalo vám to spolu od začátku do konce?
Teď to nebudou žádné fráze, protože po každé takové akci se říká, že parta byla dobrá. Ale tady i trenéři a manažer říkali, že z toho měli výborný pocit. Možná i nejlepší za ty roky, co to dělají. Všichni od Petryho (Jakuba Petružálka) až po Hufína (Daniela Hufa) jsme si byli rovni, bavili jsme se normálně. A to podle mě rozhodlo zápas o třetí místo se Švédskem. Náš výkon nebyl optimální, ale všichni jsme drželi při sobě a bojovali, skákali do střel, nechali jsme tam srdce a urvali to.
Byl pro vás osobně právě poslední zápas se Švédy nejtěžší?
Těžko říct. Z hlediska práce asi ano, měl jsem 32 zákroků. Paradoxně první zápas se Švédskem jsem jich měl asi deset. Ale neřekl bych, že v tom byl nějaký velký rozdíl. Tehdy co Švédové měli střelu, to byla šance. Teď jak prohrávali, tak se snažili hru zjednodušit a hodně to na mě házeli. Pro mě bylo jedině dobře, že jsem se do toho dostal. Ale myslím, že každý zápas byl těžký, i z toho důvodu, že tam bylo hrozně velké vedro. To bylo fakt šílené.
Foto: René Miko, facebook IIHF
V hale bylo kolem 29 stupňů. Jak se vám v takových tropech chytalo? A jaké problémy měli i ostatní gólmani?
Ono když je vedro, tak i tady na českých zimácích je v hale vedro. Ale tam mi to přišlo ještě umocněné tím, že hala byla velká a moc to tam nevětralo. Bylo to fakt strašné. Naštěstí byla v půlce každé třetiny přestávka a co jsem viděl, každý gólman jel na střídačku a pustili na něj větrák, aby se trochu zchladil. Naštěstí myslím na semifinále pustili klimatizaci, což byla ohromná pomoc. Když jsem dochytal druhý zápas s Finskem, najednou se mi udělaly hvězdičky před očima a bylo mi na omdlení. Dvacet minut jsem ležel v kabině. Doslechl jsem se, že i ostatní gólmani s tím měli problém a po zápase jim fakt nebylo do smíchu.
Ze svých výkonů na mistrovství máte celkově dobrý pocit?
To je těžké, hodnocení bych samozřejmě nechal na někom jiném. Zeptejte se trenérů. Ale myslím, že to nějaký propadák nebyl. Třeba jsem si řekl o to, že bych se ještě někdy mohl na takovou akci podívat.
„I když jsme tam měli takového hokejistu, který hrozně moc dokázal v KHL, jezdil i na mistrovství světa, teď hraje v Třinci, tak by to na něm nikdo nepoznal.“
Být jedničkou na mistrovství světa ve vašem věku, toho si asi musíte vážit.
Zase už bych neřekl, že jsem úplný mladíček, je mi jednadvacet. Plus tam se mnou byl Hufíno, kterému je osmnáct, takže jsme vytvořili asi nejmladší brankářskou dvojici. Ale taky je to asi o tom, že u nás není zase tolik gólmanů, kteří chytají inline. Měl jsem celkem povedenou sezonu v hokeji na Slavii, i to mi myslím dost pomohlo k tomu, že jsem jel.
Odchytal jste pět utkání ze šesti, váš kolega jen to v základní skupině s Německem. Určitě vás těšilo, že bylo vítězné.
Byl jsem za to rád. Je nesmysl, aby turnaj odchytal jeden gólman, už kvůli těm podmínkám. Hufíno chytal výborně v sezoně, tak nebyl důvod ho tam nedat. Myslím, že ten zápas odchytal velice dobře a podržel nás. Bylo to nepříjemné, jak známe Němce i z normálního hokeje, jsou urputní, brání a čekají na svoje příležitosti. Několikrát ujeli a on to suprově vychytal. Zápas se přetahoval, prohrávali jsme a pak jsme to obraceli. V klíčových momentech nás podržel.
Foto: René Miko, facebook IIHF
Oslavili jste s týmem bronz?
Slavili jsme jenom na ploše a pak v kabině, potom už jsme se rozprchli domů. Nezůstávali jsme tam.
A nemáte v plánu se ještě sejít? Alespoň část týmu?
To nevím, spíš asi ne. Tým byl rozložený z celé republiky. Kvéra (Jaromír Kverka) z Varů, kluci z Přerova... To je trochu z ruky. Ale já doufám, že bychom se v podobném složení mohli potkat na dalších šampionátech. A kdyby se nám příště třeba povedlo vyhrát nějakou zářivější medaili, nejlépe zlatou, tak to už by byly oslavy pořádné (směje se).
Váš dres oblékal i Jakub Petružálek, skvělý lední hokejista, který ale ještě nebyl na žádném inlinovém mistrovství. Čísla měl parádní, třináct bodů v šesti zápasech. Jak moc vám skutečně pomohl?
Já už jsem ho chtěl zmínit předtím. I když jsme tam měli takového hokejistu, který hrozně moc dokázal v KHL, jezdil i na mistrovství světa, teď hraje v Třinci, tak by to na něm nikdo nepoznal. Skromný kluk, nedával to nijak najevo, choval se jako každý jiný. Naopak, když to tak řeknu – přijel na „blbej“ inlajn a prožíval to skoro nejvíc. Povzbuzoval, chtěl to prostě urvat. Bylo to pak vidět i na tom, jak slavil, když jsme vyhráli.
Foto: René Miko, facebook IIHF
V inline hokeji jste už získal zlato z juniorského šampionátu, teď přibyl bronz mezi seniory. Chytl vás tenhle sport hodně?
Chytám ho pátým rokem a byl jsem na druhém mistrovství světa, předtím právě v Argentině na juniorském mistrovství FIRSu. Baví mě to, je to takové zpestření letní přípravy. Na začátku jsem z toho měl obavy, od lidí jsem slyšel – nechytej to, nechytej, je to úplně něco jiného než hokej. Ale teď jak jsem v tom už pátou sezonu, tak myslím, že mi to pomáhá i v některých věcech do sezony na led. A ještě důležitá věc, že Slavia mi s tím nedělá žádný problém. Chtěl bych jim za to poděkovat, že mě pustili na mistrovství i chytat extraligu.
„Už je to dlouhé, těším se na led. A na Slavii taky. Budeme mít super partu a myslím, že si tu sezonu s klukama užijeme.“
Co vás čeká v nejbližších týdnech, než vám vypukne příprava na ledě?
Ve středu ráno odlétám s přítelkyní na dovolenou do Řecka, to bude nějakých deset dní. Pak se vracím a šestnáctého začíná hokejová škola Romana Málka, kde budu pomáhat a trénovat malé gólmany. Pak už začínáme přípravu na Slavii a skočíme do toho.
Už se těšíte?
Těším, už je to dlouhé. Vypadli jsme s Budějovicemi, pak jsem byl ještě v Hradci. Ale už mi chybí led a ten kolotoč: trénink, trénink, zápas, zápas... Už se na to těším. A na Slavii taky. Budeme mít super partu a myslím, že si tu sezonu s klukama užijeme. Zkusíme překvapit, budeme kousat a uvidí se. Třeba dojdeme až do baráže.
Právě do Hradce Králové asi budete mít vyřízené střídavé starty. Věříte, že byste si v blízké době mohl zachytat extraligu?
Zatím vůbec nevím, jak to bude, to záleží na Slavii. Ale určitě bych byl rád, kdybych si mohl třeba už letos čuchnout k extralize. Samozřejmě to bude záležet na mých výkonech. Ale asi pro každého mladého hráče jako já je to lákadlo, posouvat se výš a výš.
Share on Facebook
