Už se blíží důchod. Po sezoně to asi odpískám, říká hodonínský Petr Peš
Foto: shkhodonin.cz
V průběhu zápasu Vsetína s Hodonínem stoupla teplota v hale na Lapači o tři stupně. Škoda, že nebylo možné sledovat tepovou frekvenci diváků. Reakce publika se totiž podobala sinusoidě – od mlčení přes pískot až do totální extáze. Nebylo divu. Ještě ve 44. minutě hosté vedli po zásluze 5:1, když lídra tabulky trestali z rychlých protiútoků. Vsetínští se ale vzchopili k neuvěřitelnému obratu. Do konce základní hrací doby dokázali vyrovnat, v prodloužení nejprve přežili oslabení a 20 vteřin před sirénou strhli výhru na svoji stranu. Kapitán hostí Petr Peš po zápase neskrýval zklamání.
Petře, dnes to není jeden získaný bod, ale dva ztracené, viďte?
Přesně tak. Po dvou třetinách 5:1… V té první byli lepší domácí, nás podržel brankář, ale ve druhé jsme byli lepší my. Taková utkání bychom měli zvládnout.
Po čtyřiceti minutách jste měli úspěšnost střelby téměř 30 procent. Čemu to přisuzujete?
Se Vsetínem musíte dobře bránit, nemůžete hrát nahoru-dolů. Musí vás podržet brankář a musíte se snažit dávat góly z brejků. Přesně takovou taktiku jsme plnili, vyhrávali jsme souboje a navíc se nám dařilo proměňovat šance.
Ano, v úvodních dvou třetinách jste domácí trápili svou rychlostí.
Hlavně jsme měli rychlý přechod do útoku. Čekali jsme na ztrátu puku v našem pásmu a dva hráči šli okamžitě dopředu. No a dvě třetiny to vycházelo.
Ve kterém okamžiku se podle vás utkání zlomilo?
Nešťastná byla branka v naší přesilovce na 3:5. Ta byla zbytečná. Kdybychom neinkasovali, bylo by to jednodušší. Pořád to ale ještě bylo dobré. Ale potom power play a naše oslabení… Pak tečovaná střela od modré… Jak jsme měli dvě třetiny štěstí, tak nám v závěru scházelo. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Dvě třetiny jsme byli aktivnější, ale ta třetí nám nevyšla.
Přesto si myslím, že jste nebetonovali, snažili jste se hrát stále dopředu…
Ano, ale byly tam dvě přesilovky domácích. Byli na puku, nakoplo je to. Z naší strany to bylo katastrofální selhání.
Vyloučení jste byli vy a Martin Miklík, dva z nejzkušenějších. Čím to?
Za sebe mohu říct, že to bylo asi nekoncentrovaností. Dvakrát jsem tam nechal špatně hokejku. Jednou po buly protihráči mezi nohama, podruhé mně na ni Kucharczyk šlápl. Špatné fauly, to by se mi nemělo stávat.
Ale rozhodující bylo asi to vyhození puku přes mantinel minutu a půl před koncem?
Miklík byl pod tlakem, asi to však mohl řešit jinak. Ale po zápase se o tom dobře mluví… Měli jsme proměnit šanci za stavu 5:3, když puk přepadl Hromadovi přes rameno. Na střídačce jsme se už radovali…
Pak jste ještě hráli v prodloužení přesilovku…
Ano, jednu velkou šanci jsme tam měli, ale Hrouda domácím vychytal bod. Už tam byla křeč. Když prohrajete poslední třetinu 0:4, nelepí vám to, každý se bojí něco udělat, jistota je pryč.
„I po odchodu Zdeňka Juráska si myslím, že hraju tak nějak pořád stejně. Gólů bych měl ale dávat víc. Jsem spíš nahrávač, střelbu už nemám tak dobrou."
Michal Šurý, kterého Hromada střídal, chytal i v Hodoníně. Neproběhlo nějaké předzápasové hecování?
To ne, už jsme proti němu hráli mockrát, když chytal v Břeclavi. Je výborný, u nás vždycky držel jak Břeclav, tak teď i Vsetín. U nás to Vsetínu moc nešlo, ale Šurý nás vychytal. Teďka konečně nic nechytil (úsměv).
Při vaší brance na 3:1 byl opravdu dezorientovaný, že?
Přesně tak. Nevím, jestli puk viděl, ale já jsem měl dost času si ho stáhnout a dát ho pod břevno. Měl jsem to hodně lehké.
Pro nezaujatého diváka to byl dneska skvělý zápas. Jak to, že v poslední době hrajete venku skoro líp, než doma?
V Kopřivnici jsme vyhráli 10:0 a od té doby, musím to zaklepat, hrajeme venku dobře. Bojujeme a jsme důrazní kolem vlastní branky. To nám předtím chybělo. Předtím to bylo katastrofální. Hned v prvním kole jsme brali tři body v Kopřivnici a od té doby jsme jenom prohrávali. Chytili jsme se zase až v Kopřivnici a od té doby se nám daří. Dneska bychom byli před zápasem s jedním bodem spokojení, ale teď jsme naštvaní. Holt si musíme pamatovat, že ani 5:1 ještě není vyhraný zápas. Vloni jsme v pátém, rozhodujícím zápase play off vedli v Porubě 4:1 a také jsme nakonec prohráli.
Jak zvládáte odchod Zdeňka Juráska, s kterým jste hrával skoro naslepo?
Já si myslím, že hraju tak nějak pořád stejně, i když si myslím, že gólů bych měl dávat víc. Jsem spíš nahrávač, střelbu už nemám tak dobrou. Ale taky už se blíží můj hokejový důchod. Vidím to tak, že to po letošní sezoně asi taky odpískám…
Share on Facebook
