Už nejsem máma, směje se kapitánka Erbenová. Bojí se ruských švábů?
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Zažila už dva juniorské šampionáty, teď ji čeká třetí a poslední. Magdalena Erbenová platí už od nejmladší reprezentace za přirozenou tahounku, dosud největší životní výzvu má ale před sebou – coby kapitánka povede ženskou osmnáctku do mistrovství světa v ruském Dmitrově!
Juniorky se na závěrečný přípravný kemp usadily ve Valašském Meziříčí. Dlouho se neviděly, řada z nich hraje v zahraničí a některé objezdily i akce se seniorským týmem, proto mohly až necelé dva týdny před startem šampionátu začít trénovat pohromadě.
„Sehráváme se. Začaly jsme založením a akcemi jeden na jednoho, dva na jednoho, střelbou, postupně jsme přidaly i přesilovky nebo oslabení,“ hlásí kapitánka Magdalena Erbenová. O to nejdůležitější – týmovou chemii – se nebojí.
Jaký máte pocit z party, kterou skládáte?
My jsme v tomhle složení hrávaly už i v patnáctce. Byly jsme v Ženevě, tam jsme vyhrály, nebo na olympiádě. Máme na čem stavět a relativně bychom měly být sehrané, jsme na sebe zvyklé. Myslím, že máme dobrý tým.
Pozorujete už u hráček z Ameriky jiné hokejové návyky?
Pořád myslím, že jsme na stejné úrovni, holky z Ameriky se od nás neodlišují. Návyky možná mají nějaké jiné, ale není to úplně znát. Akorát je asi ještě trochu tíží časový posun. Některé přiletěly pár dní před kempem a ani nebyly pořádně doma.
Vás čeká role kapitánky, na kterou jste zvyklá už z patnáctky. Bude teď v něčem jiná?
Je to určitě jiné. Už nemám ten pocit, že bych se o ně měla starat. Už nejsem v té roli mámy (směje se). Chápou, co se má dělat, jsou na to zvyklé. Je to pro mě snazší. Na druhou stranu je pravda, že když jsme byly menší, tak z toho byla větší sranda. Teď už je na nás větší tlak.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Co tedy musíte jako kapitánka plnit?
Určujeme služby nebo se třeba staráme o to, abychom chodily všechny stejně oblečené. Když s námi mluví trenér, tak občas prostřednictvím nás. Nebo když má nějaká holka problém a nechce to řešit přímo s trenérem, tak může jít nejdřív za námi. Určitě ale nepociťuju, že bych byla někde jinde než ty holky. Jsme na stejné úrovni.
Společně s brankářkou Kristýnou Bláhovou jste byly už i na předloňském mistrovství, takže to je pro vás třetí turnaj. Jak se liší vaše očekávání?
Moc se to neliší. Cíl je jasný, chceme domů medaili, nebo se aspoň chceme umístit líp než minulé dva roky. Vždycky jsme spadly o jedno místo níž. Minimálně chceme skončit v první čtyřce, a nejlépe získat medaili.
Jak náročné to bude?
Nikdo nám nedá nic zadarmo, bude to hodně náročné. Náš tým je každým rokem jiný, stejně tak i ty ostatní. Soupeři se každým rokem zvedají. Ale když budeme chtít, budeme hrát jako tým a ne každá sama za sebe, tak to bude snazší.
V čem by měly být přednosti vašeho letošního týmu?
Myslím, že jsme trochu lepší parta. Nevím proč, ale je pravda, že toho máme spolu zažitého fakt víc. Zase jsme ale relativně mladý tým, třeba oproti předminulému mistrovství v St. Catharines, ten byl sestavený hodně ze starších hráček. Možná bude nevýhoda, že některé holky nejsou tak zkušené. Ale to se snad poddá.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Letos bude hlavní zodpovědnost na vašem ročníku. Loni v Přerově se ukázalo, že to nebývá snadné naplnit...
Doufám, že se nám to povede a nezklameme. Nechci ale, aby to stálo jenom na nás. Chci, aby se zapojily všechny hráčky, i z mladších ročníků.
To by snad neměl být problém. Loni to na sebe řada z nich vzala sama.
Myslím, že se nikdo nebojí hrát s pukem, což je dobře. Nemusíme se bát, že to spadne jenom na nás, že my máme dávat góly a podporovat tým. Všechny jsme na stejné úrovni.
Jak vůbec s ročním odstupem vzpomínáte na domácí šampionát?
Atmosféra byla neuvěřitelná. Hlavně v prvním zápase, do něj jsme vstoupily hodně nervózní, což se projevilo. Ještě to bylo proti Japonkám, které kousaly, byly rychlé a hbité. Teď možná jak tam nebude moc lidí, tak to pro nás bude pohodovější. Rodiče a přátelé nám budou fandit na dálku třeba na streamu nebo na onlajnech. Řekla bych to takhle: Je fajn zažít domácí mistrovství, už jenom ohledně atmosféry a toho, že jsou všichni u vás a je to víc osobní.
...ale asi to máte na jazyku, teď to bude z hlediska psychiky snadnější.
Nejspíš ano. Neříkám, že se od nás nic neočekává, protože očekává. Ale nebude na nás takový tlak.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Už jste přemýšlela, jak na tom asi budou vaši soupeři ve skupině?
Začínáme se Švýcarkami, pak tam máme Němky a Finky. Každý zápas bude těžký. Němky sice postoupily z nižší divize, ale pamatuju si, jak jsme s nimi měly minulý rok v Selbu problémy. Budou hodně kousat. Jsou trochu jiný soupeř oproti Japonsku, nejsou tak hbité, ale spíš silovější. Každý soupeř má něco, čím může překvapit.
Švýcarkám v předchozích třech letech unikl postup do čtvrtfinále hodně těsně. Z nich jde asi taky respekt...
(přikyvuje) Takový ten zdravý respekt. Je fajn ho mít. Myslím, že by ho měl mít každý ke každému soupeři. Do každého zápasu musíme jít s tím, že nic není jasné. Na každého bude platit něco jiného, takže taky záleží na trenérech, co nám řeknou.
A Finky jste v říjnu na jejich půdě porazily. Takže na ně víte, co by mohlo platit?
Finky skvěle bruslí. Pokud my nebudeme bruslit, tak skoro nemáme šanci. Porazily jsme je tím, že jsme dobře bránily a z toho jsme pak dokázaly těžit. Přecházely jsme do útoku, Finky propadaly a my jsme je přečíslovaly. Občas udělaly hrubé chyby, toho musíme využívat.
Vy osobně se do Dmitrova vrátíte ani ne po dvou měsících, v listopadu jste tam odehrála turnaj s A-týmem. Jak to tam vůbec vypadá?
Aréna není úplně špatná. Led je relativně krátký, ale široký, když to srovnám třeba s hrozně dlouhým kluzištěm, co máme v Benátkách. Šatny jsou tam o dost větší, což je určitě výhoda. Bude to komfortnější. Teda až na ty šváby...
To jsem se chtěl zeptat. Byli tam?
No, narazily jsme naštěstí jenom na jednoho, a ten už byl zlikvidovaný. Takže v pohodě (směje se). Doufám, že se nám třeba nestane, že ho někdo najde v rukavici. To by bylo nepříjemné. Ale nějak se s tím vypořádáme.
Asi jste to už věděly od starších hráček, tahle pověst Dmitrov předchází...
No, Poli (Alena Polenská) nám říkala, že minule měla švába v rukavici a nešel jí vyndat. Bylo to dost drsné.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Jak můžete porovnat halu s předchozími šampionáty?
Kanada jednoznačně vede, ta měla nejhezčí zázemí. Když to srovnám s Přerovem, bude to dost podobná hala, akorát menší.
Jenže základní skupinu hrajete ve druhé hale...
Tam jsme v listopadu vůbec nebyly. Takže těžko říct.
Co jste už poznala o místních lidech? Říká se, že Rusko je jiné...
Oni ne že by byli úplně jiní, ale mají jinou náturu. Když jsme byly třeba v obchodě, mluvily jsme s nimy česky, angličtinu asi moc neovládají. Ale jsou hrozně nápomocní, milí. Aspoň tam, kde jsme spaly, nám hodně pomáhali a snažili se nám vyjít vstříc.
Hokejově ale máte na Rusko z loňského čtvrtfinále hodně špatné vzpomínky. Vaše bitka obletěla svět.
Doufám, že se to zase nezvrtne. Myslím, že ani holky se znovu nechtějí prát. Bude to zase jiný tým, nevím, kolik tam měly loni těch nejstarších hráček. A taky doufám, že to budou rozhodčí líp hlídat. Hodně to pouštěly a Rusky si myslely, že můžou všechno. Pak jsme do sebe šly víc a víc. A další chyba byla, že jsme neproměňovaly šance, tím vznikal stres.
Rusko hostí elitní skupinu poprvé. Zároveň je dost velká šance, že byste na něj šly ve čtvrtfinále, pokud byste se do něj dostaly. To by byl asi hodně velký zápas...
Byla by zase dobrá atmosféra, aspoň by to i další holky zažily. Bylo by to hodně zajímavé, Rusky by domácí fanoušci hnali dopředu. Trochu se za naše fanoušky stydím, že loni vypískali jejich hymnu. To si pamatuju dodnes, a to bylo hodně nesportovní.
Vyřazení bolelo hodně, že?
Určitě nás to hodně mrzelo. Hlavně ty nejstarší, protože chtěly medaili. Chtěly dokázat, že na to máme, a bohužel to nevyšlo.
Kdybyste je v případném čtvrtfinále porazily, to by asi byla největší náplast za celé loňské mistrovství.
To by nám vynahradilo úplně všechno. A taky by nám to přidalo na sebevědomí, že se jim můžeme rovnat. Myslím, že s nimi můžeme hrát vyrovnaný hokej, a doufám, že i budeme.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Share on Facebook
