Úspěchy dorostenců? Výsledek naší dlouhodobé práce, říká přerovský Kočara

Foto: hokejprerov.cz

5. června 2018, 17:44

Petr Komárek

Uplynulá sezona vyšla mládeži přerovských Zubrů na výbornou. Mladší dorost postoupil na mistrovství republiky, kde ho od stříbrné medaile dělilo jen šest minut. Ligový starší dorost vyhrál skupinu, nadstavbu i následnou kvalifikaci, a vzhledem k reorganizaci soutěží si zahraje v extralize juniorů. Cesta k návaznosti na prvoligový A-tým je volná a sportovní manažer mládeže Vladimír Kočara si může mnout ruce.

„V Přerově to máme nastavené tak, že netlačíme na pilu. I kdybychom nepostoupili, nic by se nezhroutilo. Víme totiž, že život přináší výhry, ale většinou se člověk musí otřepat z porážek,“ podotýká.

Na Hané se mladí hokejisté seznamují i s některými novinkami. V jejich trénincích se objevují nové kondiční prvky, pod dohledem odborníků projdou také kondičními testy. „Navíc budeme od září moci využívat hokejbalové hřiště, které vznikne pod okny naší partnerské základní školy Želatovská,“ prozrazuje Vladimír Kočara.

Navíc věří, že v nejbližších letech vznikne vedle stávajícího hokejového stadionu, MEO Arény, ještě druhá ledová plocha. 

Čemu výrazné úspěchy přerovské mládeže z loňské sezony přičítáte?
Hokej má v Přerově dlouholetou tradici a stojí na pevných základech. Povedly se nám ročníky, se kterými jsme předtím byli čtyřikrát za sebou na mistrovství republiky osmých tříd. Úspěchy staršího a mladšího dorostu jsou výsledkem naší kvalitní práce s mládeží. Nic takového by se navíc neobešlo bez spolupráce se silným partnerem, a my máme to štěstí, že ho máme. Pivovar ZUBR dává do hokeje spoustu peněz a spolupráce s ním nám jednoznačně prospívá. 

Čili vyústění dlouhodobě nastavené koncepce klubu?
Ano. Máme samozřejmě i štěstí, bez něj bychom dva týmy v extraligách neměli. Třeba v posledním barážovém zápase staršího dorostu s Ústím nad Labem jsme dali rozhodující gól až dvě minuty před koncem. Nicméně není to jen o štěstí v samotných zápasech, ale i o štěstí na lidi. V klubu pracují kvalitní hlavní trenéři, kvalitní asistenti. Všichni si vzájemně pomáháme a daří se nám, aniž bychom museli nějak tlačit na pilu.

Přesto, počítali jste s takovými umístěními obou dorostů už v předsezonních cílech?
V mladším dorostu jsme věděli, že se nám potkaly dva opravdu výborné ročníky. Ale že by bylo cílem mistrovství republiky, to určitě ne. S mladším dorostem jdeme vždycky s cílem hrát extraligu i další rok. Postup na republiku podle mě ovšem nebyla náhoda. Kluci chtěli a na play off jsme byli výborně nachystaní. Na samotném turnaji nás pak dělilo necelých šest minut od stříbrné medaile. Takový je ale sport. I postup na samotné mistrovství republiky znamenal velký úspěch.

Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz

A starší dorost?
Tam před sezonou postupové ambice rozhodně nebyly. Nicméně realizační tým kolem trenérů Aleše Verlíka, Davida Kudělky a Petra Školouda odváděl s kluky výbornou práci. Takže po Novém roce, kdy jsme byli v tabulce první, jsme cíle přehodnotili. S tím, že se pokusíme postoupit do extraligy staršího dorostu. Nahrála nám také reorganizace soutěží. Poslední a rozhodující zápas s Ústím za skvělé kulisy více jak tisícovky diváků pak zapříčinil, že hrajeme dvě nejvyšší soutěže. V mládeži se tak můžeme řadit mezi nejlepší mládežnické týmy v republice.

Republika mi zůstane pod kůží ještě dlouho

Někteří mladší dorostenci v závěru sezony pomáhali vybojovat extraligu juniorů. Přesto se mladší dorost dostal na mistrovství republiky, je to zásluha výborné party v týmu?
Už zápasy finálové skupiny jsme hráli bez dvou, někdy čtyř a více klíčových hráčů. Větší šanci tak dostali kluci, kteří předtím nastupovali ve třetí, čtvrté lajně. Stejně jako kluci z ročníku 2004. I když jsme play off absolvovali bez opor, co pravidelně pomáhaly staršímu dorostu, s trenérem Pavlem Neumanem se nám vyplatila dobrá příprava na každého soupeře. Každý z kluků měl svou roli a všechny jsme přesvědčili, že právě tato role je pro tým výhodná. Nezbývá mi nic jiného než před kluky smeknout. Člověk s nimi na střídačce zažil parádní chvíle. Republika mi zůstane pod kůží ještě dlouho.

Na mistrovství vám pak navíc hráči, co nastupovali za starší dorost, přijeli pomoct. Přitom za sebou měli těžké zápasy kvalifikace, co na to říkáte?
Jsou to kluci, kteří hokej milují. Raději hrají zápasy, než trénují. Jsou to jedni z těch, kteří mají velkou šanci dostat se do kvalitních seniorských soutěží. Ať už to bude extraliga, první liga nebo soutěže v zahraničí. Určitě na ně mají. Všichni jim to přejeme a vytváříme jim podmínky k tomu, aby tam jednou opravdu mohli jít.

Netlačíme na pilu, nehrotíme ani tlak na hráče

Když hrál starší dorost kvalifikaci, objížděl jste všechna jeho utkání. Co všechno jste pro postup jako manažer dělal?
Chtěl jsem vytvořit co nejlepší servis pro trenéry. Aby věděli, jak vypadají šatny, kolik na ten který stadion chodí lidí, jak tým reaguje na určité věci. Jednak jsem se na zápasy díval a jednak jsem si všechno natáčel. Pak už to stálo na klucích. Neměli jste to rozhodně postavené na tom, že kdybychom nepostoupili, něco by se zhroutilo. Život přináší vítězství, ale většinou se musíme posbírat z porážek. Vnímáme to a podle toho to v Přerově máme nastavené. Doufám, že to bude přinášet úspěchy i v dalších letech.

Oporami byli i gólmani obou dorosteneckých kategorií. Jak hodnotíte práci trenéra brankářů Jiřího Sklenáře?
Jirka to má u starších kluků postavené na kamarádské bázi. Chceš pracovat – pomůžu ti, nechceš pracovat – bohužel. Loni působil u reprezentační osmnáctky, letos bude u šestnáctky. Když se po třech letech v Chomutově a v Kometě Brno vrátil, přišel perfektně nachystaný. Nejen jako trenér gólmanů, ale i jako člen realizačního týmu mladšího dorostu náš klub zase o level zvedl.

Jiří Sklenář také spolupracuje s brankáři mládežnických reprezentací, například s Lukášem Dostálem. Myslíte, že by se díky němu mohli do národního týmu podívat i gólmani z Přerova?
V tomto jsem opatrný. Já tvrdím, že když se narodíš jako hokejista nebo jako sportovec a máš štěstí na klub a na trenéra, můžeš toho dosáhnout. Kluk, který se jako sportovec nenarodí, může mít fantastického trenéra, ale nikdy ničeho nedosáhne. Nehrotíme to a snažíme se tak komunikovat i s rodiči. Jsou kluci, co se odmala snaží a dělají maximum, aby hokej hráli. Ovšem nemají to od pánaboha dané. A pak jsou kluci, kteří ten dar mají, ale jsou zase lajdáci. Ti, kteří se pro hokej narodili a ještě mají charakter, mohou hokej opravdu hrát. Současně si mohou sáhnout i na reprezentační dres.

Hokej je hra dítěte, ne rodičů. Všestrannost je základ

Jak se vám vlastně s rodiči hráčů komunikuje?
Před sezonou máme tři schůzky – před začátkem letní přípravy, v červnu a na konci sprna. Na první schůzce jim říkáme, jak bude probíhat letní příprava. V červnu dostanou informace o soustředěních a v závěru prázdnin jim sdělujeme, za jakou budou jejich děti hrát kategorii, jak to máme nastavené. Pak už je to na individuálních pohovorech, pohovorech s trenéry. Pokud má rodič zásadnější problém, řeší ho se mnou. Rok od roku je práce s rodiči podstatně těžší. Každý by chtěl mít kluka do NHL, nejhůř do extraligy. Ale tak to nefunguje. Každý hráč má své hranice, což rodič musí pochopit.

Jinými slovy – hokej není hra rodičů, ale hra jejich dítěte. Chápu to správně?
Ano. Potkáváme se někdy se situacemi, kdy rodič chce víc než jeho dítě. Pak dochází ke třenicím. Mnohdy je vyřešíme, někdy naopak ne. Snažíme se každopádně být vůči rodičům otevření, vstřícní a určitě se před nimi nikam neschováváme.

Foto: Karel Švec, ČSLH

Jak je podle vás prospěšné, že rodič nebude své dítě směřovat jen na hokej, ale nechá ho dělat i další doplňkové sporty?
Všestrannost je základ. Když se podíváme už na to nejútlejší dětství, rodiče musejí mít štěstí na školku. Aby jejich děti, pokud prší, neseděly jen u DVD přehrávače, a naopak si vzaly pláštěnky a šly se projít. Sport neznamená jen výhry a porážky, ale i projížďky na kole nebo turistiku. Pohyb by měl být součástí života těch dětí. Odmala by měly provozovat sporty, které je opravdu baví. Fotbal, florbal, tenis. Hlavní je, aby se u té činnosti nenudily a bavila je. Každé dítě je jiné a rodiče by mu rozhodně neměli nic nakazovat. Chce-li si doma hrát s autíčky, ať si s nimi hraje. Základ každého profesionálního sportovce je ale ve všestrannosti.

Podporujete v klubu děti, aby hrály i něco jiného než hokej?
Každý pohyb navíc u dětí je pro nás super. Dobu, kdy se v dětství trávil veškerý volný čas venku s kamarády, už zpátky nevrátíme. Doporučení, aby naši hráči dělali i další doplňkové sporty, se nám vyplácí. Většina kluků, co jsou šikovní v hokeji, jsou i výborní fotbalisté nebo tenisté. Samozřejmě jsme vždycky rádi, když se nám v srpnu všichni vrací do hokeje.

Chceme, aby si junioři čichli k áčku

Extraligová juniorka vám už navazuje na A-tým, účastníka WSM Ligy. Jak velkou výhodu představuje, že ho vedou trenéři Přecechtěl s Dočkalem? Oba mají s mládeží bohaté zkušenosti.
Uvidíme, jak velká výhoda to pro nás bude. Zatím jsme měli dvě větší schůzky trenérů mládeže s trenéry A-týmu. Návaznost extraligové juniorky na muže je pro nás v podstatě nová věc. Pochopitelně potřebujeme dobře rozjet jak sezonu mužů, tak sezonu juniorů a dorostu. Budeme preferovat, aby si kluci z naší juniorky k áčku čichli. Ale na druhou stranu jim nechceme dát něco zadarmo.

Pro zubří mládež je to novinka. Připravili jste i další?
Ve spolupráci s naší základní školou Želatovská, kde máme speciální hokejové třídy, jsme přivedli profesionálního trenéra pro první až čtvrtou třídu. Je to další krok dopředu. S klubem jsme začali spolupráci se společností AndrleSport, s kterou řešíme vzdělávání trenérů a celoroční kondiční přípravu mimo led. Do toho ještě kluci absolvují testy na pracovišti Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, v Aplikačním centru BALUO. Chceme udělat maximum pro to, aby byli na novou sezonu dobře kondičně připravení.

Zmínil jste ZŠ Želatovskou a její hokejové třídy. Jak vám taková věc pomáhá?
Je to pro nás něco neocenitelného. Kdybychom Želatovskou neměli, nevím, jak bychom trénovali. Nemáme zatím druhou ledovou plochu, takže všechny tréninky navazují na vyučování. Trénujeme i v dopoledních hodinách. Propojenost klubu a školy se navíc ještě zvýšila tím, že se novým předsedou představenstva mládežnického spolku stal ředitel Želatovské pan Dvorský. Vzájemná spolupráce bude ještě užší. Do toho nám skvěle funguje sportovní mateřská školka, zapojujeme se do řady akcí ve městě a okolí. Jednou z nich je například Želdatlon, triatlon skládající se z běhu, jízdy na kole a jízdy na kolečkových bruslích. Partnerství a spolupráce se ZŠ Želatovská nám funguje výborně a do budoucna ji plánujeme ještě zefektivnit.

Druhá ledová plocha? Věřím, že brzy

Od září by na pozemku školy mělo stát hokejbalové hřiště, využijete ho nějak?
Určitě nám to pomůže v přípravě mimo led. Nemáme žádnou oficiální střílnu, kde by kluci mohli pilovat střelbu. Pravda, jednu provizorní jsme si vytvořili vedle zimního stadionu, ale není to úplně ono. Na hokejbalovém hřišti se také v rámci kroužků můžeme věnovat práci s holí, ale hlavně půjde o další prostor, kde budeme moci trénovat. Dětí máme čím dál víc a často narážíme na problém, že za používání sportovišť po nás chtějí peníze. Na hokejbalové hřiště to kluci nebudou mít daleko, vznikne pod okny školy.

Jak to v Přerově vypadá s potenciální druhou ledovou plochou?
Zájem máme. Uvidíme, jestli je to realizovatelné. Každopádně doufám a věřím, že bychom druhou ledovou plochu mohli mít brzy.

A co vaše sportovní cíle do příští sezony?
Není jen o cílech na jednu sezonu, ale o dlouhodobé práci. V dorostu chceme mít opět klidnou sezonu bez starostí se záchranou. Juniorská extraliga je pro nás výzva a určitě v ní nechceme hrát druhé housle. Chceme být stabilní součástí této soutěže i v dalších letech.

Foto: hokejprerov.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz