Úplný fanatik jsem nebyl, říká o Naganu brankář Furch. Verdikt KHL ho potěšil
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Ve středečním duelu potvrdil, že na pozicích brankářů budou Češi před olympiádou nachystaní dobře. Dominik Furch předvedl koncentrovaný výkon, držel naděje na dobrý výsledek. A po velkém obratu slavil s ostatními vítězství. Gólman Omsku je společně s Pavlem Francouzem a Patrikem Bartošákem žhavým kandidátem olympijské nominace, ovšem na životní turnaj v Koreji zatím ještě intenzivně nemyslí. "Máme před sebou zápasy v Rusku, pak pokračuje KHL. Ale je jasné, že se do olympijského mužstva dostat chci. Je to obrovská šance," hlásí.
Český národní tým míval na velkých akcích parádní brankáře. Bez toho cesta k úspěchu nevede, tím spíš je výběr maskovaných mužů důležitý. Stačí si vzpomenout na Nagano 1998 a fantazii Dominika Haška. "Tehdy jsem začínal s hokejem, olympiádou žil úplně každý. Nebyl jsem úplný fanatik, ale u televize seděla celá rodina," vzpomíná. Nyní je blízko splnění maximální mety, pražský duel proti Suomi ukázal, že Furch je ve formě.
Chytil jste několik tutovek, český tým ale dlouho zaostával o dvě branky. Po skvělém závěru přišla velká úleva, co říkáte?
Samozřejmě. Je pravda, že od začátku utkání to nebylo ono. V hlavě bylo i to, abychom nedopadli hůř. Ale drželi jsme výsledek 0:2 a ve třetí třetině z čista jasna povstali. Z mého pohledu je to tak, že chci pokaždé dostat co nejméně gólů. Je třeba, abych se odizoloval od hry v poli, to je součást naší práce. Na druhou stranu – když se naopak daří, gólman se musí držet ve své koncentrované bublině.
Do Prahy jste dorazil v úterý a s týmem stihl jen rozbruslení v den utkání. Bylo těžké naskočit do zápasu?
Asi mi pomohlo, že letošní KHL je hodně naštosovaná. Zápasy mám často ob den, na něco podobného jsem celkem zvyklý. Kolikrát se stane, že se do Omsku vrátíme, aniž bychom trénovali. A druhý den se hned hraje. Tahle zkušenost mi teď přišla vhod.
Hokejový nároďák přeje krásné Vánoce!
Avangardu se daří, se 69. body jste druzí ve Východní konferenci, tým navíc málo inkasuje. Pro vás jako gólmana číslo jedna dobrá vizitka.
My se soustředíme právě na to, abychom moc branek nedostávali. Systém je založený na obraně, pro mě pochopitelně dobré, že čím méně gólů, tím lépe.
Platí se za čistá konta také platí do klubové poklady jako v extralize?
Platí, musel jsem něco dát. Částky jsou v Rusku o něco vyšší (usměje se).
Letos nemáte v týmu žádného krajana. Jaké to je?
Určitě jiné. První rok jsme tam byli čtyři Češi a jeden Švéd, před letošní sezonou se to otočilo, v mužstvu jsme měli dokonce pět švédských hráčů. Švédsky ještě neumím, ale rusky už za ty tři roky ano. Jazyk je pro mě jednodušší, dokážu se domluvit i s ruskými spoluhráči. Nejsem tím pádem zavřený v jedné skupince cizinců.
Klub teď vyměnil Švéda Everberga do Nižněkamsku, odkud naopak přišel Chad Rau. Je to výsledek nějaké větší nespokojenosti ze strany vedení, nebo jen individuální změna v kádru?
Myslím, že napětí je tam pořád (usměje se). Někdy překvapivé, možná zbytečně vyhrocené. Jak říkáte, hrajeme v tabulce nahoře, v divizi jsme první. Ale kolikrát přijde podle mého zbytečná panika.
Ruským hokejem nedávno hýbaly dozvuky dopingového skandálu a z toho vyplývající hrozby, že se sborná nebude moci zúčastnit olympijských her. Bylo to v kabině horké téma?
Samozřejmě, řešilo se to. Ale jednotný nebo jednoznačný názor tam nebyl.
Nebál jste, že se KHL zareaguje negativně a svým hráčům start v Koreji zakáže?
Ze začátku proběhly ohlasy, jako že olympiádu budou bojkotovat. Měli snad i dopředu připravený plán B, co se týče rozpisu utkání. Ale jakmile vyšel verdikt Mezinárodního olympijského výboru o trestu za doping, informace potom vypadaly spíš tak, že Rusové na hry pojedou. Byť pod neutrální vlajkou. KHL by tím pádem měla uvolnit hráče včetně všech cizinců.
Furch po utkání s Finy: Plný dům nám možná lehce svazoval ruce
Asi jste si oddechl, že? Máte životní šanci zúčastnit se olympijského turnaje.
Z osobního hlediska jsem doufal, že to dopadne nějak takhle. Jo, oddechl jsem si.
Máte olympiádu hodně v hlavě?
Zatím ne. Je tam velká šance, abych se do týmu dostal. Ale nechci nic zakřiknout. Stát se může cokoli. Nemyslím na to, máme ruský turnaj, pak dost zápasů v lize.
Trenér Jandač řekl, že na základě předchozích výkonů a turnajů vám a Pavlovi Francouzovi hodně věří. To musí potěšit.
Určitě. Slyšet takovou informaci, to je příjemné. Řeknu, že to je motivující a pozitivní. Když máte větší šanci, člověk se tam pochopitelně dostat chce. Ale musí především dál podávat stabilní a kvalitní výkony.
Přiznejte, myslel jste někdy v minulosti na olympijskou účast?
Po pravdě, asi moc ne. Dřív tam jezdili hráči z Ameriky, možnost se otevřela až letos. To jsem pak o všem začal víc přemýšlet. Olympiáda je každopádně něco jiného. Když to vyjde, budu hrozně zvědavý. Jaká bude atmosféra, co to obnáší. Olympiádu jsem zatím viděl jen v televizi.
Také vás jako malého kluka ovlivnilo Nagano?
Jo jo, jako každého. V té době jsem s hokejem tak nějak začínal, olympiádou žil tehdy každý. Úplný fanatik jsem do toho asi ještě nebyl, ale u televize seděla celá rodina. Atmosféra táhla všechny a byla úžasná.
Share on Facebook
